Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

Soužití rodičů Adélky se stávalo čím dál méně snesitelné. Když byli spolu, tak se hádali. Pak na sebe dlouhou dobu nemluvili. Byla to otrava, žádné společné výlety a legrace. Jejich dceři došlo, že se už nemají rádi tak, jako dřív.

O prázdninách měli jet všichni na hory. Maminka chtěla jet za každou cenu k moři, i když na to nebyly peníze. Tak si na dovolenou půjčila a jela sama s dcerou. Maminka si poté pořídila nový notebook a další drahé věci. Tatínek sice mamince dával peníze na domácnost, ale už nestačily na takové výdaje. Máma se ráda hezky oblékala, takže často strávila víkend nakupováním v obchodních centrech. I Adélka si mohla koupit spoustu nových věcí a hraček, tudíž ji to bavilo. Maminka všechno platila z úvěrů, a také měla debetní platební kartu.

Jednoho dne ale ztratila práci. Rodiče se spolu skoro nebavili, tatínek se odstěhoval do obývacího pokoje a často jezdil za prací mimo domov na několik dní. Maminka pomalu začala připravovat dceru na to, že se s tatínkem rozejde, až bude vhodná chvíle. Bylo to jejich tajemství. Ta chvíle pak přišla o jarních prázdninách. Táta odjel do práce a poté přijelo stěhovací auto. Maminka odvezla všechno zařízení z bytu, tátovi zůstaly jen staré věci. Máma odjela s dcerou do jiného města, kde už měla pronajatý byt a začala ho zařizovat. Našla tady práci a čerpala další půjčku na úhradu staršího dluhu.

Do nového domova začaly chodit upomínky od věřitelů. Maminka je ani neotvírala. Pak už do poštovní schránky chodila předvolání k soudu a nakonec obálky se soudním rozhodnutím. Mamince začali strhávat ze mzdy část peněz. Jenže to nestačilo pro všechny její věřitele. Máma z toho byla nešťastná, protože si nikdy nespočítala, kolik vlastně za každou půjčku zaplatí navíc. Takhle si to nepředstavovala a slibovala, že si už nikdy žádnou půjčku nevezme. Zkusila prodat některé věci, ale moc to nešlo. Když dostala další výzvu od exekutora k zaplacení dluhu, rozhodla se, že se půjde poradit do finanční poradny.

Tam jí řekli, že bohužel není jediná. V březnu 2013 taková situace vygradovala u 2667 fyzických osob nepodnikatelů do stavu, kdy podali žádost o oddlužení neboli osobní bankrot. Ze všech žádostí bylo oddlužení povoleno v 1796 případech (další informace zde). Maminka se rozhodla využít této poslední šance na rozumné řešení tíživé finanční situace. I bez ohledu na to, že o ní tatínek zatím nevěděl.

Co to tedy oddlužení obnáší pro dlužníka? Dnem 1.1.2008 nastala účinnost zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon umožňuje podat návrh na oddlužení neboli osobní bankrot. Návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto podstatné účinky:

1. Pohledávky a jiná práva věřitelů vůči majetku dlužníka nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.
2. Exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, lze sice nařídit nebo zahájit, ale nelze ji provést.

Co by ještě mohlo zadluženého rodiče zajímat při řešení jeho situace, si řekneme níže formou otázek a odpovědí.

Pokud podám insolvenční návrh spolu s návrhem na oddlužení, dozví se o tom i někdo jiný než soud?

Ministerstvo spravedlnosti vede veřejně přístupný insolvenční rejstřík. Všechny dokumenty jsou přístupné v obrazové podobě. Každý dlužník tedy musí počítat s tím, že se kdokoli z jeho blízkých či známých dozví informace ohledně jeho příjmů, pohledávek a skutečnosti, že požádal o oddlužení.

Jakým způsobem se podává návrh na povolení oddlužení?

Návrh na povolení oddlužení je nutné podat na formuláři bezplatně přístupném na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Návrh na povolení oddlužení musí také obsahovat údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech, dále údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky a návrh způsobu oddlužení. K návrhu na povolení oddlužení připojuje dlužník seznam majetku včetně jeho pořizovací ceny a odhad obvyklé ceny ke dni jeho pořízení. K tomu dlužník přikládá seznam závazků, jakož i listiny dokládající údaje o příjmech za poslední tři roky.

Pokud bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, co to obnáší pro dlužníka a jeho rodinu?

Oddlužení je realizováno nejčastěji plněním splátkového kalendáře. Dlužník je povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům (to jsou věřitelé, kteří nemají svou pohledávku zajištěnou např. zástavním právem) ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne za dlužníka insolvenční správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení.

Jak probíhá komunikace mezi dlužníkem a insolvenčním správcem?

Aby mohl insolvenční správce řádně přezkoumat přihlášené pohledávky věřitelů, nezbytně k tomu potřebuje součinnost dlužníka. Insolvenční správce písemně kontaktuje za účelem zjištění majetku dlužníka Ministerstvo vnitra ČR, odbor centrálních informačních systémů se žádostí o výdej údajů z centrálního registru silničních vozidel. Dále obesílá všechny bankovní ústavy se žádostí o sdělení, zda je u nich veden bankovní účet dlužníka včetně uvedení zůstatku na účtu. Kromě toho insolvenční správce zasílá žádost Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu o vyhledání vlastnických a jiných právních vztahů zadaného dlužníka. Také je dotazován Centrální depozitář cenných papírů a.s. za účelem zjištění evidence cenných papírů dlužníka. Insolvenční správce realizuje návštěvu dlužníka v místě jeho bydliště, aby provedl soupis jeho majetku. Při soupisu věcí dlužníka je každá věc dokumentována fotograficky, přičemž poté ji insolvenční správce oceňuje.

Kdo rozhoduje o způsobu oddlužení?

O způsobu oddlužení hlasují na schůzi věřitelů jen nezajištění věřitelé. Jestliže se schůze věřitelů nezúčastní žádný z přihlášených věřitelů, rozhodne o způsobu oddlužení soud podle obsahu soudního spisu, výši měsíčního příjmu dlužníka a soupisu majetkové podstaty. Převážná většina oddlužení je schvalována formou plnění splátkového kalendáře. Pokud nemá dlužník dostatečný příjem, ale disponuje nemovitostí či jiným movitým majetkem, rozhodne soud o zpeněžení tohoto majetku.

Jak se plnění splátkového kalendáře realizuje?

Ve výroku usnesení o schválení oddlužení soud uloží plátci mzdy, aby po doručení rozhodnutí prováděl ze mzdy dlužníka stanovené srážky a posílal je na účet insolvenčního správce. Ten je pak poměrně rozdělí věřitelům dlužníka, jejichž pohledávka byla řádně přezkoumaná a uznaná insolvenčním správcem. Částky rozdělované každý měsíc mezi věřitele závisí na dosahovaných příjmech dlužníka v daném kalendářním měsíci, dále na změně osobních poměrů dlužníka a také právních předpisech upravujících výši životního minima pro jednotlivce a výši normativních nákladů na bydlení.

Co se stane s pohledávkami věřitelů, kteří je nepřihlásili do insolvenčního řízení?

Jakmile dlužník splní splátkový kalendář, soud vydá usnesení o splnění oddlužení, čímž insolvenční řízení skončí. Dlužník je na základě usnesení soudu osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení ve výši převyšující rozsah stanoveného oddlužení. Zákon však stanoví, že tak učiní jen na návrh dlužníka. Toto osvobození se vztahuje i na pohledávky věřitelů, kteří nepodali přihlášku do insolvenčního řízení.

Převzato z portálu VÝŽIVNÉ