Lubomír Kotek

Bude to rok, co se má zatím ještě manželka odstěhovala jedno sobotní brzké ráno i s dětmi ke svému nynějšímu příteli, se kterým si připravovala tajně byt. Já jsem okamžitě reagoval a spojil se s kolizním opatrovníkem našich dětí. Ten mi vysvětlili, co dělat v případě soudních jednání. Nikdy jsem nesouhlasil s tím, aby manželka děti z našeho společného domu odvedla. Když odcházela, řekla mi, jestli jí při rozvodu nedám peníze, které chce, uvidím děti pouze tak, jak určí soud, jinak mi je nedá.

Bojuji o střídavou péči už rok a u soudních jednání na sebe slyším tolik špatných věcí, že si už kolikrát nepřipadám jako člověk. Manželka mi neustále opakuje, ať souhlasím s jejími požadavky na peníze a děti mi bude půjčovat podle naší ústní dohody. Jsem dost zoufalý, protože jsem se 11 let staral o svou rodinu, moje žena v podstatě nikdy nepracovala a pracovat se jí nechce.

U soudu prvního stupně i přes všechnu tu hrůzu, co jsem na sebe slyšel, dospěl samosoudce k závěru, že jsem dobrý a starostlivý otec a nevidí důvod, proč bych neměl mít děti v maximální možné šíři. I přesto mohu děti vidět pouze 8 dní v měsíci. Přestože i děti samy chtějí se mnou být více. Střídavou péči bych určitě zvládal, a to i přesto, že žiji sám a mám zaměstnání (zaměstnavatel mi zaručil, že se mi přizpůsobí, a soudce i tuto skutečnost věděl). Na mou prosbu mi soudce odpověděl, že dá děti do péče matky, protože jsou děti s ní více od doby jejich narození.

V této době jsem měl děti 14 dní na začátku prázdnin a snad je budu mít podle ještě nepravomocného rozhodnutí soudu poslední týden v srpnu. I přesto, že jsem se odvolal ke krajskému soudu a rozsudek není pravomocný, manželka mi děti nechce po dobu 5 týdnů ani ukázat. Jsem dost zoufalý a prosím svou ženu, aby mi děti půjčila, alespoň na víkend. Ona mi je podle jejích slov ani náhodou nepůjčí. Místo toho jezdí děti s jejím nynějším přítelem na výlety. Já i přesto, že jsem doma (sám), pouze čekám a snažím se být trpělivý, co na to krajský soud.

Svoje děti miluji. To, že jsem jenom táta (a ne máma), který by chtěl děti také vychovávat, snad není důvod pro to, abych nemohl své děti také u sebe mít, rozhodovat o nich, učit je a předával jim svoje životní zkušenosti tak, jak by to snad dělal každý správný táta. Manželka mi řekla, že máma je víc než táta, tak ať se ani nesnažím. Že její advokát je natolik zkušený, že nemám vůbec žádnou šanci si něco nárokovat. Zatím to tak vypadá. Mám také dobrého právního zástupce, ale nevím, jestli v dnešní době a v našem státě mám vůbec na nějakou střídavou péči u soudu šanci.

Nechci dětem brát mámu, to v žádném případě. Už tak to mají těžké, když se nám rodina rozpadá. Ale snad milující táta je také důležitou součástí pro jejich budoucí život. Dneska mají u maminky jednoho strejdu, který je už dvakrát rozvedený a má sám 2 dcery ve věku mojí manželky. Také jedno nemanželské dítě, na které má ještě vyživovací povinnost. A zítra to nebude tento, ale možná někdo jiný. Já jako milující táta tady budu pro své děti vždycky.