HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Genderová diskriminace

Prava-deti.cz


Stručná definice obecné diskriminace

O diskriminaci skutečně diskriminovaného se v masových médiích téměř vůbec nemluví. To je právě princip diskriminace, že určitá skupina je zbavena svých přirozených práv a vůdci společnosti to prohlásí za správné, tudíž ve společnosti nediskutovatelné, často vložené do zákonů neboli vynucované společenskou mocí (soudy, policií, úřady…).

Stručná definice genderové diskriminace

Genderová diskriminace zjednodušeně znamená úmyslné společenské znevýhodnění někoho jen na základě pohlaví. Techničtěji to vyjádřil prof. PhDr. Rudolf Kohoutek CSc. jako: „poškozování práv, příležitostí a svobod jedince na základě příslušnosti k danému biologickému pohlaví“.

Co genderová diskriminace v praxi je, a co už není

Abychom doložili, že ke genderové diskriminaci opravdu došlo, musí být člověk znevýhodněn (tj. poškozena jeho práva nebo připraven o příležitost, případně omezena jeho svoboda), a to jen z důvodu jeho biologického pohlaví. Pokud např. žena nedokáže uzvednout nějaké břemeno, a proto nemůže vykonávat konkrétní práci, pak se nejedná o genderovou diskriminaci. Nebylo jí odepřeno právo, příležitost ani svoboda břemeno uzvednout. Nikdo jí to nezakázal, takže se nejedná o genderovou diskriminaci. Pokud by to břemeno neuzvedl muž, tak by práci také nemohl vykonávat. Práce jí tedy nebyla odepřena pro pohlaví, ale pro nižší fyzickou sílu, což ale platí pro muže i ženy stejně.

Tak jako na některé profese nemusí fyzicky stačit žena (i někteří muži), tak naopak muži nemusí stačit na určité ženské činnosti. Muž např. není obdařen schopností kojit děti. Ani v tomto případě se ale nejedná o genderovou diskriminaci. Nikdo ve společnosti (instituce, skupina lidí…) úmyslně nezpůsobil toto omezení příležitosti mužů. Je to přirozeně dáno od vyšších sil, než je síla lidské společnosti, proto se ani nemůže jednat o diskriminaci.

Co už si ale společnost sama určuje, jsou:

  1. peníze a materiální zabezpečení,
  2. postavení osob ve společnosti a
  3. postavení osob při jednání s institucemi.

Genderová diskriminace v oblasti peněz a materiálního zabezpečení

V této oblasti společnost nastavuje odlišná pravidla pro muže a ženy. Ženy jsou obdařeny schopností těhotenství, porodu a kojení dětí. Tyto schopnosti muži biologicky nemají. Společnost proto logicky musela ženám vyčlenit roli důležitou pro přivedení nového života na svět. Muži se tím pádem ve společnosti ujali role těch, kteří nejen děti musejí zplodit (to už dnešní společnost částečně obchází), ale také role těch, kteří materiálně zabezpečují rodiny, tj. matky a děti. To sice bylo logické a fungovalo úspěšně po několik tisíc let, ale posledních několik desítek let se to začíná vydávat za genderovou diskriminaci. Dřívější rozdělení rolí v rodinách, kdy ženy převážně pečovaly o domácnost a o děti, přičemž muži většinou zajišťovali materiální zabezpečení, již v dnešní době bere za své. Některá společenská dogmata přetrvala, třeba že muži platí za ženy útratu, ale jiná již dávno neplatí. Muži sice mají platit za ženy, ale ženy mají vydělávat stejné peníze jako muži. Společnost jako organizace (stát) může přímo ovlivňovat pouze své organizace (úřady, policii, armádu…). Ve státních institucích se nerozlišuje mezi platem mužů a žen. U soukromých zaměstnavatelů může být situace jiná, jelikož zde platí principy trhu. Každopádně snaha o vyrovnání platů mezi muži a ženami je markantní. Povinnosti mužů živit ženy ale ve velké většině případů zůstávají nezměněné. Speciálně soudy automaticky vycházejí z toho, že muži slouží ženám jako peněženky, viz níže část „postavení při jednání s institucemi“.

Genderová diskriminace při postavení osob ve společnosti

Genderová nerovnost při společenském postavení je naprosto jednoznačná. Ženy mají ve společenském postavení většinu privilegií (pouze v gramatice při shodě přísudku s podmětem má mužský rod přednost), přičemž muži by měli ženám prokazovat svou společenskou podřazenost. Výjimka je pouze v případě věkové diskriminace, kdy starý muž se může společensky vyrovnat o hodně mladší ženě jen díky věku. Rozdíl ale musí být značný.

Tato společenská pravidla (muž platí za ženu, drží dveře ženě…) vznikla v dobách, kdy ženy měly podřadné postavení v oblasti získávání materiálního zabezpečení, a v dobách, kdy ženy zajišťovaly chod rodin, tj. i chod společnosti. Dnes už ženy dávno nejsou povinné jen pečovat o domácnost. Mohou se libovolně vzdělávat, svobodně volit povolání, zapojovat se do řízení společnosti… Žádný zákon jim to nezakazuje a žádný úřad jim v tom nijak nebrání, tudíž ženy dnes již ze strany státu netrpí žádnou diskriminací. Oproti tomu pozice společenské méněcennosti mužů přesto ještě stále přetrvává.

Genderová diskriminace osob při jednání s institucemi

V této oblasti je genderová diskriminace naprosto nejvýraznější. Společnost je samozřejmě nejvíce zodpovědná za chování svých společenských institucí, jako jsou soudy, policie, úřady… S institucemi se běžní lidé nejčastěji dostávají do kontaktu v případě rozpadu vztahů. Rozpad manželství je v dnešní době poměrně častý jev, během kterého musíte k soudu a v případě, že máte děti, také na OSPOD. Na papíře by muži i ženy měli mít stejná práva. Nezkoušejte to ale říkat soudcům a úředníkům. Možná je svou naivitou pobavíte, ale takovýto vtip asi těžko ocení.

Pokud rovnost v rodinném právu začne prosazoval muž, tak bude s největší pravděpodobností prohlášen za gaunera a bude muset stále dokola vysvětlovat, jak si vůbec může dovolit nerespektovat svrchovanou nadřazenost žen. Jestliže se muži dokonce sdruží, tak již název obsahující něco kolem otců, např. „Unie otců“, sám o sobě vyvolává v hlavním společenském proudu podobné stigma, jako židovské sdružení ve fašistickém Německu.

Genderová diskriminace má, v porovnání s třeba rasovou, tu unikátnost, že negativně zasahuje většinu společnosti a rodin ať chceme, nebo ne. V konečném důsledku zasahuje i ženy, které žijí s diskriminovanými muži. Je obecně známo, že mužům úřady po rozpadu vztahů dávají mužskou diskriminaci značně najevo (omezováním přístupu k dětem, věštění výživného z křišťálové koule…). To ale nedopadá jen na muže samotné, ale také na jejich nové partnerky a jejich děti, ať společné, tak i na ty z předchozích vztahů. Jelikož mnoho žen (vyjma těch, které žijí se ženami) žije ve společné domácnosti často s muži diskriminovanými ze stran institucí (soudů, OSPODů…), tak na tyto ženy zákonitě dopadají důsledky diskriminace. Paradoxně se tak stává, že nakonec žena ze svých přídavků na své děti platí neúměrně vysoké výživné bývalé ženě svého současného partnera. Tím se dostáváme do absurdity, že genderová diskriminace mužů silně vadí i ženám, které už proti ní začínají také bojovat. Žena, bojující proti institucionální nadřazenosti žen, je na tom někdy ještě hůř, než když proti tomu bojuje muž. Je totiž někdy považována za zrádkyni, jelikož nutí i ostatní ženy přemýšlet nad „funkčností“ současného diskriminačního uspořádání.


Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ


24.07.2017

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ