HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Jak vyzrát nad separační úzkostí

JáRodič.cz


V životě snad každého dítěte přijde období, kdy se bez své maminky či jiné osoby, která se o něj stará, prostě neobejde. Pokud není na blízku, tak pláče či dává svou nespokojenost najevo jiným způsobem. Odborně se tomu říká separační úzkost. Zajímá vás, kdy a proč se objevuje? A jak se dá řešit, či aspoň zmírnit? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Separační úzkost

Separační úzkost je součástí normálního vývoje dítěte. Dítě tak dává najevo, že něco není v pořádku. Tento stav souvisí s vytvářením vztahů s okolím. Projevuje se velkou závislostí na jedné osobě. Tou bývá nejčastěji matka. Dítě chce být pouze s touto osobou, ostatní osoby (byť jen jejich přítomnost) jsou pro něj zdrojem úzkosti. Projevem je pláč, křik, celková nepohoda a stres.

Separační úzkost se nejčastěji objevuje mezi 7. – 12. měsícem života. Je třeba ale zdůraznit, že se jedná o velice individuální záležitost – může se projevit dříve i později. A jak dlouho trvá? Uvádí se, že několik měsíců. Nicméně je to opět individuální.

Rodiče mohou být nástupem separační úzkosti zaskočeni, protože přichází zpravidla nečekaně – během několika dní se z veselého dítěte, které je rádo ve společnosti ostatních, stává tvoreček, jenž nechce být ani chvíli bez osoby, která se o něj nejvíce starala.

Separační úzkost má tři fáze:

  • Protest – dítě dává najevo svůj – často hlasitě - nesouhlas
  • Zoufalství – dítě má strach, že se matka nevrátí
  • Odpoutání se od matky a nalezení nového objektu

Kdy je třeba zbystřit pozornost

V každém případě je třeba zbystřit pozornost, pokud:

  • Je úzkost příliš silná
  • Trvá dlouho
  • Objevují se další obtíže – například bolesti břicha, zvracení, bolesti hlavy a podobně

Prevence separační úzkosti

V podstatě se nejedná o prevenci úzkosti, ale spíše o zmírnění jejich projevů v budoucnosti. Jak tedy na to?

  • Dítě by mělo být zvyklé na další lidi
  • Je fajn, když je čas od času hlídají prarodiče, tety a strejdové, popřípadě jiné osoby
  • Dávejte dítěti najevo svou lásku
  • Učte dítě samostatnosti

Jak se s úzkostí poprat

  • Budování vztahu mezi rodiči a dítětem – dítě musí vědět, že je milováno
  • Postupně od dítěte odcházet – zpočátku na krátkou dobu, čas postupně prodlužovat. Dítě by mělo být při vašem odchodu v relativní pohodě – tedy najedené, vyspalé, přebalené
  • Dítě by mělo osobu, se kterou zůstává dobře znát (pozor na časté změny)
  • Stejně tak je podstatné i prostředí, ve kterém je dítě hlídáno – mělo by jej důvěrně znát
  • Nedávejte najevo své případné obavy či smutek
  • S dítětem je třeba se rozloučit (loučení ale zbytečně neprotahujte) a vysvětlit mu, že se vrátíte (opět přiměřeně věku)
  • Připravit dítě dopředu na váš odchod – opět v závislosti na věku

Čeho se vyvarovat

V souvislosti se separační úzkostí je dobré se vyhnout:

  • Opouštět dítěte v nemoci – samozřejmě pokud to není nezbytně nutné
  • Křičet na ně, zlobit se
  • Dávat mu tresty
  • Ignorovat problém, neakceptovat pocity dítěte
  • Podřídit se ve všem dítěti

Závěr

Znáte separační úzkost? Objevila se u vašeho dítěte? Kdy přesně to bylo? Byli sjet zaskočeni? A jak se projevovala? Jakým způsobem jste na ni reagovali vy? Jak jste nakonec vše zvládli? Máte nějaký osvědčený recept? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.


Převzato z webu JÁRODIČ.CZ 


24.11.2017

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ