HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Matka plnohodnotnému vztahu s otcem nepřeje, čímž jedná proti zájmům své dcery

Ing. Martin Králíček


Příběh se šťastným koncem dokládá aktuální rozsudek Městského soudu v Praze.

Průběh kauzy byl podle klasického scénáře: Matka, podporována svou matkou, se všemi způsoby snaží otce zcela vytěsnit z života malé dcerky. Ve svém návrhu soudu požaduje, aby styk otce byl omezen “na každou lichou sobotu od 14 do 18 hodin pod soudním dohledem”, v dalším pak navrhuje vydání rozsudku, podle kterého by “otec byl oprávněn se s nezletiou N. stýkat každý druhý víkend v měsíci po dobu 4 hodin za dohledu sociální pracovnice”. Následujícím návrhem pak požaduje již úplný zákaz styku. Zároveň otci píše e-maily typu “...tvoje rodina už s N. ve styku nebude a to NIKDY!!!”. Jediné, o co má trvale zájem, je výživné a pravidelně podává návrhy na jeho navyšování, protože žádná částka přece není dostatečná.

Svá slova matka myslí vážně – i když otec má dle soudem schválené dohody jen každý druhý víkend od soboty do neděle, matka maří celou řadu styků, vymýšlí všemožné nemoci a nechává si zpracovat psychologické zprávy od úplatných psycholožek. Když ani to otce neodradí a důsledně si pro dcerku jezdí, přijde na řadu falešné obvinění ze sexuálního zneužití a znásilnění nezletilé. Otci je (na návrh OSPOD) zakázán styk zcela, dcera je hospitalizována za účelem vypracování ústavního znaleckého posudku. Otce a jeho příbuzné si pravidelně zve na výslechy kriminálka, kdy je mu barvitě líčeno, kolik tak asi let vyfasuje (spodní sazba je prý osm). Maminka a babička jsou v tuto chvíli zřejmě spokojeny.

Tatínek se však nenechá umlčet a zastrašit. Postupně se podaří nesmyslné obvinění vyvrátit, styk je formálně obnoven. Avšak matka nadále maří předávání a indoktrinuje dceru proti otci. Co dohodne jeden den, už druhý neplatí. Otec podává další a další návrhy na výkon rozhodnutí (celkem podáno jedenáct). Prvoinstanční soud otálí s rozhodnutím – rozsudek vynese až dvou stížnostech na průtahy řízení, osobní stížnosti zmocněnce otce u předsedy soudu a návrhu na určení lhůty. Nakonec první instance rozhodne o střídavé výchově. Tu v této chvíli nenavrhoval nikdo – OSPOD navrhoval péči matky a oba rodiče svoji výlučnou. Jakou by ale měla šanci střídavá výchova, pokud jsou výchovné schopnosti jednoho z rodičů tak silně devalvovány nenávistí vůči druhému?

Obě strany se odvolají – matka je zastoupena slovutnou právní kanceláří Kubíček & Slámová, otec pak pouze obecným zmocněncem v rámci bezplatného DOBROVOLNÉHO PORADENSTVÍ STŘÍDAVKY. I přesto po téměř dvou letech dosahuje výlučné výchovy u čtyřleté dcerky. Navzdory tomu, že pracuje ve třísměnném provozu, zatímco matka je na rodičovské.

Jsem rád, že se u soudu dá ještě dočkat správného a odvážného rozhodnutí, a doufám, že pokusů odstavit jednoho rodiče bude i díky podobným rozsudkům ubývat.


28Co 198/2014

Česká republika
Rozsudek
Jménem republiky

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Sýkorové a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci péče o nezl. N. ...., nar. ... 2009, zastoupenou Městskou částí Praha 14, se sídlem v Úřadu městské části Praha 14, se sídlem Praha 14, Bratří Venclíků 1073, IČ 00231312, jako opatrovníkem, dceru M. ..., nar. ... 1988, bytem Praha 9, ..., zast. JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, se sídlem Praha 4, Urbánkova 3360, a R. ..., nar. ... 1987, bytem Praha 4, ..., zast. Ing. Martinem Králíčkem, nar. ..., bytem Praha 10, ..., v řízení o změnu výchovy, úpravu styku a výkon rozhodnutí, k odvolání matky a otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20.01.2014, č.j. 16P 214/2010-358,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o návrhu matky na úpravu styku otce s nezletilou dcerou (výrok I.), o návrzích otce na výkon rozhodnutí (výrok IV.) a ve výroku o nákladech státu (výrok VI.) potvrzuje, ve výroku II. o výchově nezl. N. ..., nar. 2009, se mění tak, že nezletilá se svěřuje do výchovy otce a ve výroku III. o výživném pro nezletilou se mění tak, že matka je povinna platit nezletilé výživné ve výši 500,- Kč měsíčně, do každého 15. dne v měsíci předem a k rukám otce nezletilé.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 20.01.2014, čj. 16P 214/2010-358, zamítl návrh matky na změnu styku otce s dcerou (výrok I.), rozhodl o změně výchovy a svěřil nezl. N. do střídavé výchovy rodičů s tím, že u matky bude každý lichý týden a u otce každý sudý týden v kalendářním roce (výrok II.), otci uložil povinnost platit výživné 2.500,- Kč měsíčně, matce uložil povinnost platit výživné 800,- Kč měsíčně (výrok III.), zamítl návrhy otce na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky s nezletilou v letech 2012 až 2014 (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, které platila (výrok VI.).

Soud I. stupně vzal za prokázaná skutková zjištění, která popsal v odůvodnění rozsudku a odvolací soud je na tomto místě stručně rekapituluje.

Poprvé bylo o výchově a výživě nezl. N. rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 04.11.2010, čj. 25Nc 549/2010-24, a podle dohody rodičů byla nezletilá svěřena do výchovy matky a otci byla s účinností od 01.09.2010 uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 2.500,- Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 06.03.2012, č.j. 16P 214/2010-43, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.09.2012, čj. 28Co 300/2012-101, bylo s účinností od 01.01.2012 výživné zvýšeno na 3.000,- Kč měsíčně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10.05.2012, čj. 16P 214/2010-87, byl upraven styk dcery s otcem. Matka opakovaně zmařila styky otce s dcerou v termínech stanovených ve zmíněném rozsudku nebo dohodnutých prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí Úřadu městské části Praha 14, nedbala výzvy soudu I. stupně ze dne 12.03.2013 a iniciovala zahájení úkonů orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání sexuálně motivované trestné činnosti na nezletilé. Opatrovník dne 24.04.2013 soudu navrhl vydání předběžného opatření dle ust. 76b o.s.ř., jímž by byl pozastaven styk otce s nezletilou na dobu, kdy budou probíhat úkony trestního řízení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, ve věci čj. KRPA-121146-6/TČ 2013-000073. Soud I. stupně usnesením ze dne 22.04.2013, čj. 16P 214/2010-195, návrhu vyhověl a odvolací soud usnesením ze dne 18.06.2013, čj. 28Co 248/2013-229, jeho rozhodnutí změnil a dočasně upravil styk dcery s otcem v pobočce Fondu ohrožených dětí v Praze 1. Asistované styky proběhly v klidné atmosféře, s vnučkou se takto vídala i matka otce. Když odpadl důvod dočasného omezení styku byl usnesením soudu I. stupně ze dne 16.09.2013, čj. 16P 214/2010-268, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2013, čj. 28Co 425/2013-299, formou předběžného opatření upraven styk dcery s otcem během týdne a o víkendech a pro dobu svátků a prázdnin zůstala v platnosti předchozí úprava shora zmíněným rozsudkem. Matka i nadále styk dcery s otcem mařila, nerespektovala soudní rozhodnutí ani prostřednictvím opatrovníka sjednané dílčí dohody. Otec průběžně podával návrhy na výkon rozhodnutí, jímž byl jeho styk s dcerou upraven.

Rodiče nebyli manželé, nikdy nežili ve společné domácnosti.

Matka má dvě děti, vedle nezl. N. ještě syna T., nar. 2012, nebyla nikdy vdaná, žije v bytě a v domácnosti s matkou a bratrem, t.č. je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,- Kč měsíčně a přídavky pro děti 2x 500,- Kč měsíčně.

Otec nemá další děti, nebyl ženatý, žije v bytě a v domácnosti s rodiči. Pracuje jako dělník ve společnosti ... a vydělává průměrně 15.814,- Kč měsíčně čistého. Výživné pro dceru platil dobrovolně, dluh na výživném nevznikl.

Soud I. stupně provedl důkaz znaleckým posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie a odvětví dětská psychiatrie, který vypracovali znalci prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. a MUDr. Jiří Kutina. Znalci vyšetřili nezl. N., její rodiče i babičku B.. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce prof. PhDr. Petra Weisse zjistil, že nezletilá je adaptovaná na soužití s matkou a polorodým bratrem, kde však reálně nadále hrozí omezování styku dítěte s otcem. Otec má z dlouhodobého hlediska lepší výchovné předpoklady pro výchovu nezletilé než matka. Změna výchovy by pro nezletilou byla krátkodobým traumatem, nebot' by byla vytržena ze svého stávajícího prostředí; pokud by nezletilá zůstala svěřena matce, bylo by vhodné zachovat její co nejširší kontakt s otcem, avšak je zde nebezpečí, že by úprava styku nebyla dodržována z důvodu neochoty matky a především její matky B. Vyšetření neprokázalo podezření ze spáchání sexuálně motivované trestné činnosti na nezletilé.

Soud I. stupně zjištěný skutkový stav věci právně posuzoval již podle nového občanského zákoníku - zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od 01.01.2014, v odůvodnění rozsudku citoval klíčová ustanovení zákona, která při rozhodování aplikoval.

Vyšel ze skutkového závěru, že matka dlouhodobě maří styk nezletilé s otcem, nedodržuje soudní rozhodnutí a snaží se všemi možnými prostředky styk dcery s otcem zcela omezit. Důvody, které jí k takovému počínaní vedou, spočívají především v její osobnosti, konkrétně v její nezralosti a závislosti na matce B., které není schopna čelit. Popsaná situace je dlouhodobá a podle odborného mínění znalců i neměnná. Matka nezletilé žije v domácnosti se svoji matkou B., která má zcela záporný vztah k otci nezletilé a dokáže své mínění a záměry u své dcery prosadit. Opatrovník se průběžně snažil situaci řešit, ale pro postoj matky, potažmo B., bez úspěchu.

Soud I. stupně zdůraznil, že nezletilá má právo stýkat se s matkou i otcem, kteří jsou povinni jí kontakt s druhým rodičem umožnit, aby byla zajištěna nejen po stránce materiální, ale i po stránce imateriální s důrazem na umožnění příznivého duševního vývoje.

Soud I. stupně uzavřel, že od doby posledního rozhodnutí o výchově nezletilé došlo k takové změně poměrů účastníků, že je v zájmu nezletilé uspořádat jinak její výchovné poměry. Za nejvhodnější vzal střídavou výchovu, která by měla nezletilé zajistit pravidelný kontakt s oběma rodiči.

Soud I. stupně zamítl návrh otce, aby dcera byla svěřena do jeho výchovy, protože takové uspořádání by znamenalo pro nezletilou příliš velkou změnu, která by se mohla negativně odrazit v její psychice, a v popsaných souvislostech zamítl návrh matky na změnu styku otce s nezletilou.

Při rozhodování o výživném vzal v úvahu potřeby a věk nezletilé, majetkové a výdělkové možnosti a schopnosti rodičů a otci uložil povinnost platit výživné ve výši 2.500,- Kč měsíčně a matce ve výši 800,- Kč měsíčně, splatné vždy k rukám druhého rodiče a do 15. dne v měsíci.

Návrhy otce na výkon rozhodnutí zamítl, protože aktuálně byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů a přihlédl i k finanční situaci matky.

Matka podala proti výrokům I., II., III. rozsudku odvolání. Namítala, že střídavá výchova předně není proveditelná, a to s ohledem na vzdálenost místa zaměstnání a bydliště otce od místa bydliště a školky nezl. N. Nutné dojíždění by trvalo hodinu, nezletilá by musela velmi brzo vstávat, protože děti musí být ve školce v 8:00 hodin; od matky je to do školky 10 minut. Ve školce má nezletilá kamarády, kroužek angličtiny, změna by nebyla ku prospěchu. Otec pracuje na směny, kdežto matka je na rodičovské dovolené, tedy může výchovu dcery zajistit nepřetržitě. Střídavou výchovou nelze nahrazovat neumožnění několika styků matkou otci, jak to učinil soud I. stupně. Od 19.01. do 13.05.2014 styky probíhaly, otec to podpisem potvrdil a některé možnosti styku dokonce nevyužil. Dále namítala, že otec opakovaně nevěnoval dceři dostatečnou péči, a to ani jejímu zdraví, nemocná dcera pak nakazila bratra, který byl v důsledku velmi silného nachlazení až v ohrožení života. Od určité doby dcera nechtěla chodit do školky, docházelo k plačtivým scénám, ale školka o informace o určitých skutečnostech poskytne jedině soudu. Nezl. N. je silně citově fixována na matku, babičku  i bratra T., sama říká, že otce a babičku J. má ráda, ale chce tam být jen na návštěvu. Matka navrhla, aby byl upraven styk dcery s otcem, a aby byl zamítnut návrh na změnu výchovy. Poukázala na zvýšené potřeby nezletilé v souvislosti s nutnými ortopedickými a stomatologickými pomůckami a kroužkem angličtiny. Výživné 2.500,- Kč je podle jejího mínění nepřiměřeně nízké; výši navrhovaného výživného neuvedla. Při jednání odvolacího soudu matka přednesla, že opatrovník je proti ní zaujatý a svůj spor s B. přenáší do tohoto řízení.

Otec odvoláním napadl výroky II., III., IV. Obšírně shrnul, co vše bylo v řízení prokázáno a vyšlo najevo, zdůraznil, jak se matka a zejména B. dosud chovaly, jak dlouhodobě, úmyslně a hluboce narušovaly vazby mezi dcerou a otcem a soustavně mařily styk dcery s otcem, čemu všemu se museli otec a dcera podrobit, zejména v souvislosti s nařčením ze znásilnění a sexuálního zneužívání dcery otcem. V poslední době dceru vodí k dalším a dalším vyšetřením, kde se snaží získat potvrzení svědčící pro návrhy matky. Rozhodnutí o střídavé výchově považuje otec v projednávaném případě za nefunkční a nešťastné z hlediska zájmů a perspektivy nezletilé, protože nelze očekávat správné fungování tohoto modelu výchovného uspořádání, když matka není schopna a ochotna s otcem spolupracovat a snaží se ho z výchovy vyloučit. Vyjádřil mínění, že je schopen dobře zajistit všestranný vývoj dcery. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a nezl. N. svěřil do jeho výchovy, dále aby vyhověl jeho návrhům na výkon rozhodnutí.

Opatrovník v odvolacím řízení podpořil návrh otce na změnu výchovy a navrhl, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně svěřil nezl. N. do výchovy otce.

Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek i řízení mu předcházející (ust. § 212 a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.), přičemž nebyl vázán mezemi odvolání, nebot' jde o řízení ve věci péče o nezletilé dítě (ust. § 212 písm. a/ o.s.ř.). Vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, vzal v úvahu šetření opatrovníka, který je průběžně v kontaktu s rodiči, dobře již zná poměry rodičů a nezl. N. a jeho zjištění se opírají i o aktuální zprávy lékařů a školky, dále vzal v úvahu skutečnosti, které v tomto řízení zjistil v souvislosti s přezkoumáním předběžných opatření soudu I. stupně a dospěl k závěru, že skutkový stav věci je zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.

Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před nabytím účinnosti zák. č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (č.l. II. bod 2. přechodných ustanovení), aplikoval odvolací soudu zákon č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a rodinné právo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.

Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 b.s.ř), neshledal a z iniciativy odvolání účastníků přezkoumal skutkové a právní závěry soudu I. stupně ve věci samé.

Odvolací soud předně posoudil dosavadní činnost opatrovníka v projednávané věci a dospěl k závěru, že odvolací námitka matky o jeho podjatém postupu je zcela lichá. Předně o námitce podjatosti bylo rozhodnuto ve správním řízení a námitka nebyla shledána důvodnou. Dále je zřejmé, že opatrovník v průběhu řízení hájil zájmy nezletilé, dokonce svého času inicioval zákaz styku dcery s otcem, tedy rozhodně nestranil otci před matkou, naopak oba rodiče vedl ke konstruktivním dohodám v zájmu jejich dcery.

V tomto řízení nebyl a není důvod revidovat znalecký posudek znalců prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D. a MUDr. Jiřího Kutiny, nebot' nález a správnost jejich odborných závěrů nebyly kvalifikovaným způsobem účastníky zpochybněny, znalec prof. PhDr. Petr Weiss při jednání soudu I. stupně zodpověděli dotazy soudu i účastníků, dostatečně a srozumitelně vysvětlil jak (jakými metodami) znalci pracovali a k jakým odborným závěrům došli. Oba znalci jsou zkušenými a uznávanými odborníky ve svých oborech, což je soudům obou stupňů známo z úřední činnosti. Skutečnost, že účastník řízení s odbornými závěry znalců nesouhlasí, není důvodem pro zadání revizního posudku.

I. Úprava péče o dítě

V projednávané věci již o úpravě výchovných poměrů nezl. N.bylo rozhodnuto (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 04.11.2010, č.j. 25Nc 549/2010-24) a soud I. stupně postupoval správně, když zkoumal, zda došlo ke změně okolností a zda v souvislosti s touto změnou je třeba v zájmu nezletilé změnit dosavadní výchovné poměry (ust. 909 o.z.). Otec navrhl, aby dcera byla svěřena do jeho výchovy, matka s jeho návrhem nesouhlasila a navrhla, aby byl upraven styk otce s dcerou. Opatrovník podpořil návrh otce a ve fázi odvolacího řízení navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a nezl. N. svěřil do výchovy otce; opatrovník podal návrh na zahájení řízení o úpravě styku nezletilé s matkou.

Podle nového občanského zákoníku, účinného od 01.01.2014, skutečnosti, které je nutno zjistit a posoudit při rozhodování o výchově dítěte, vyplývají zejména z ust. § 858 a násl., soud I. stupně tato ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval, proto je odvolací soud na tomto místě již neopakuje.

V projednávané věci je úkolem soudu zjistit a zhodnotit zejména:
a/ zda rodiče mají o výchovu dítěte upřímný zájem a jakou mají schopnost zajistit jeho vývoj, fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby;
b/ zda bude zachována identita dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do střídavé péče rodičů či do péče jednoho z nich,
c/ jaké je přání dítěte.
Zájem nezletilého dítěte pak musí být předním hlediskem při úvaze soudu, zda navrhované (a mezi rodiči sporné) svěření nezletilého dítěte do střídavé výchovy či výchovy jednoho z rodičů je vhodné.

Ústavní soud v Nálezu ze dne 26.05.2014, sp.zn. I. ÚS 2482/13, kromě jiného v bodě 18. uvedl, že v řízení, v němž má být rozhodnuto, komu bude dítě svěřeno do péče, je za účelem rozhodování v nejlepším zájmu dítěte nezbytné u všech osob, jež o svěření dítěte do péče jeví upřímný zájem [k nutnosti koherentně projevovaného zájmu o dítě viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále "ESLP") ve věci Scozzari a Giunta proti Itálii ze dne 13.07.2000, č. 39221/98 a 41963/98, body 223 a násI.], veškerá relevantní kritéria posoudit samostatně, a jsou-li u všech těchto osob napiněna stejnou měrou, je žádoucí dítě svěřit do společné či střídavé výchovy těchto osob či přijmout opatření, která takový postup v budoucnu umožní. Je-li tedy svěření dítěte do péče každé z těchto osob v jeho nejlepším zájmu, pak je zpravidla v jeho nejlepším zájmu svěření do péče všech těchto osob současně, nebot' jen takto jsou zajištěny podmínky pro všestranný rozvoj dítěte a jen takovým postupem lze minimalizovat zásah do rodinného života dítěte i o jeho svěření do péče usilujících osob (k možnému podřazení již i jen zamýšleného rodinného života pod ochranu čl. 8 EÚLP viz např. rozsudek ESLP ve věci Schneider proti Německu ze dne 15.09.2011, č. 17080/07, bod 81, či ve věci Anayo proti Německu ze dne 21.12.2010, č. 20578/07, bod 57).

Ad a/
Odvolací soud vzal v úvahu, že o nezletilou N. dosud osobně pečovala matka, a to v domácnosti a pod zásadním vlivem své matky B. Její péče byla a je ovlivněna urputnou snahou eliminovat vliv otce na výchovu dcery, dovolit jejich kontakty jen příležitostně a omezit roli otce jen na plnění vyživovací povinnosti. Za tímto účelem iniciovala shora zmíněné vyšetřování otce pro podezření ze sexuálního násilí na nezletilé a dále celou řadu lékařských a psychologických vyšetření dcery pro její údajné zdravotní potíže a traumata vyvolaná či zapříčiněná otcem. Takové jednání devalvuje matčinu schopnost zajistit vývoj nezletilé, její fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. Bylo rovněž prokázáno, že matka je osobností jednodušší, nezralou a závislou s nedostatečně stabilní afektivitou a psychikou. Otec o výchovu dcery projevuje rovněž upřímný zájem. Jeho osobnost je simplexní, strukturovaná bez výraznějších anomálií, s rysy asthenickými, emocionalita nezralá a méně diferencovaná, afektivita a psychika dostatečně stabilní. Odvolací soud na základě podrobného přezkoumání obsahu spisu a provedených důkazů vzal za zjištěné, že byt' dosud otec neměl příležitost soustavně delší dobu o dceru pečovat, má pro takovou péči osobnostní, ale i materiální předpoklady a je schopen všestrannou péči o dceru zvládnout. Odvolací soud přijal dílčí závěr, že matka má o výchovu dcery N. upřímný zájem, ale její schopnosti zajistit dceřiny fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby jsou limitovány její osobnosti a nepříznivě ovlivněny její závislostí na matce B., která má záporný vztah k otci dítěte, v němž podporuje svou podřídivou dceru. Lepší výchovné předpoklady má otec.

Ad b/
Matka bohužel není schopna respektovat a zachovat rodinné vazby dcery s otcem. Bylo prokázáno, že dlouhodobě a bezdůvodně styku dcery s otcem bránila a zcela nevhodně do jejich vztahů zasahovala. Není schopna čelit destruktivnímu chování své matky B., která má trvale nepřátelský vztah k otci nezl. N. Otec naopak projevil dobrou vůli a lepší schopnosti respektovat doporučení opatrovníka, klinické psycholožky a především zájmy nezl. N. a její matky. Při jednání odvolacího soudu otec přednesl, že chce nejen umožnit, ale i podporovat vztahy dcery s matkou a bratrem a odvolací soud přesvědčil, že jeho úmysly jsou upřímné. Odvolací soud dospěl k dílčímu závěru, že matka výchovu a vývoj dcery ztěžuje a jejímu plnohodnotnému vztahu s otcem nepřeje, čímž jedná proti zájmům své dcery. Otec projevil mnohem více empatie a vůle respektovat rodinné vazby nezl. N.

Ad c/
Dítě ve věku a vývojovém stupni nezl. N. je zcela ovlivnitelné jemu blízkými osobami, přejímá jejich hodnocení a názory, tudíž odvolací soud nepovažoval za vhodné a účelné slyšet přímo nezl. N. a za zdroj informací o jejím vztahu k otci vzal aktuální zprávu PhDr. Evy Hofírkové, klinické psycholožky, ze dne 23.4.2014, která uvedla, že v průběhu návštěvy v její ordinaci se nezletilá k otci chovala velmi hezky, mazlivě, verbálně i neverbálně k němu projevovala větší blízkost než k přítomné babičce B. Dále přihlédl ke všemu, co bylo v průběhu řízení o vztazích nezletilé a jejího otce zjištěno (odborné závěry znalců, zprávy o asistovaném styku). Odvolací soud dospěl k dílčímu závěru, že nezletilá má otce ráda a jejich vztah má zajisté potenciál dalšího rozvoje, budou-li k tornu příznivější podmínky bez nevhodných zásahů B. Není pochyb o tom, že nezletilá má jistě velmi ráda matku a bratra, a je žádoucí, aby i jejich vztahy se rozvíjely. Pro každé dítě je ideální, aby vyrůstalo v láskypiném prostředí s oběma rodiči a není-li to možné, pak je třeba zkoumat, zda rodiče jsou schopni stejnou měrou zachovat identitu dítěte a jeho rodinných vazeb v případě, že bude svěřeno do jejich střídavé výchovy či výchovy jednoho z nich. V projednávané věci matka, které byla dcera dosud svěřena do výchovy, ve výchově selhala a aktuálně není schopna své chování změnit. Otec vykazuje větší míru tolerance.

K odvolacím námitkám matky je třeba ještě uvést, že ve zjištěných podmínkách je nerozhodné, že nezletilá změní školku (otec prokázal, že je přijata od září 2014 do MŠ v Praze 4). Pracovní zařazení rodiče v třísměnném provozu ještě samo o sobě neznamená, že by rodič nemohl zajistit péči o nezletilé dítě. V projednávané věci bude na otci, aby se změně situace přizpůsobil a nutno podotknout, že přiměřená pomoc rodičů (prarodičů nezletilé) je v našich podmínkách obvyklá a žádoucí. Otec deklaroval, že zejména jeho matka je připravena mu s péčí o dceru pomoci.

V řízení nebylo prokázáno, že by otec zdravotní stav dcery zanedbal, naopak vyšlo najevo, že matka potažmo babička B. spekulují o nejrůznějších chorobách a psychických potížích nezl. N. a soustavně usilují o to, aby nezletilá byla podrobena mnohým vyšetřením a zkoumáním, ač je to pro ni stresující a zbytečné (např. opakovaná vyšetření na dětské gynekologii).

Pro rozhodnutí ve věci výchovy je nerozhodné, že matka má IQ 98 odpovídající střední inteligenci (viz zpráva Mensa České republiky o výsledku testu IQ), protože stupeň inteligence rodičů není okolností, kterou soud hodnotil při rozhodování ve věci samé. Znalec v posudku uvedl, že inteligence matky je orientačně podprůměrná, ale tuto okolnost soud nevzal v neprospěch matky a neprojevila se v konečném rozhodnutí.

Odvolací soud uzavřel, že v této době je v nejlepším zájmu nezl. N., aby byla svěřena do výchovy otce, který má o její výchovu upřímný zájem, schopnost zajistit její vývoj, fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby i vůli zajistit zachování a rozvoj její identity a rodinných vazeb s matkou a sourozencem. Matka má rovněž upřímný zájem o výchovu dcery, ale tak jak bylo podrobně vyloženo shora, není schopna čelit destruktivnímu vlivu své matky, vyhodnotit, co je pro dceru dobré a co jí ohrožuje, opakovaně dceru vystavila traumatickým zážitkům a aktuálně je zde důvodná obava, že není schopna své chování změnit. Za zjištěného stavu věci by střídavá výchova nemohla splnit svůj účel.

Odvolací soud na tomto místě připomíná, že pokud by se změnily zjištěné poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti na návrh či bez návrhu. Odvolací soud žádá opatrovníka, aby měl zájmy nezl. N. na zřeteli i po skončení tohoto řízení a v přiměřené době dal soudu I. stupně zprávu o jejích poměrech.

Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil a nezl. N. svěřil do výchovy otce (ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Jak již bylo řečeno, opatrovník podal návrh na zahájení řízení o úpravě styku nezletilé N. s matkou; o tomto návrhu povede řízení a ve věci rozhodne soud I. stupně, nicméně odvolací soud apeluje na oba rodiče, aby se v nejlepším zájmu své dcery snažili o vzájemnou komunikaci, a aby se dohodli na pravidelném a dostatečném kontaktu dcery s matkou i sourozencem. Opatrovník jim k tomu jistě bude tak jako dosud nápomocen a odvolací soud na tomto místě považuje za vhodné připomenout právní úpravu styku dítěte s druhým rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy.

Podle ust. § 888 o.z. dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

Podle ust. § 889 o.z. rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

Podle ust. § 890 o.z. rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.

Podle ust. § 891 o.z. rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem (odst. 1).

Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže (odst. 2).

Návrh matky za změnu styku otce s nezletilou je ve změněných výchovných poměrech nedůvodný, proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., protože je v tomto výroku věcně správný (ust. § 219 o.s.ř.).

II. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti

V souvislosti se svěřením nezl. N. do výchovy otce je nutno rozhodnout o vyživovací povinnosti rodičů. Podle ust. § 915 odst. 1 nového občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

Podle ust. § 913 odst. 1 a 2 citovaného zákona pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tornu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Při rozhodování o výši vyživovací povinnosti rodiče k dítěti je základním kritériem hledisko zásadně stejné životní úrovně, což je hledisko, které se uplatní přednostně před jinak obecným hlediskem odůvodněných potřeb i majetkových poměrů povinného. Životní úroveň lze vymezit jako určitý stupeň uspokojování životních, tj. hmotných i duchovních potřeb subjektu, zahrnuje v sobě především úroveň výživy, oblékání, bydlení, vzdělávání a kultury, je proto třeba zohlednit nejen faktickou příjmovou (výdělkovou) stránku, nýbrž je nutno brát zřetel i k celkové hodnotě a rozsahu movitého a nemovitého majetku rodiče. Na základě zjištěných skutkových okolností je zřejmé, že v současné době bude především na otci, aby i materiálně zabezpečil potřeby dcery, protože její matka je na rodičovské dovolené, nemá příjem ze zaměstnání nebo podnikání, je nemajetná, žije v domácnosti matky a její životní úroveň je spíše nízká. Ačkoli potřeby nezletilé jsou jistě nemalé, možnostem matky v současné době odpovídá příspěvek na výživu dcery ve výši 500,- Kč měsíčně. Příspěvky státu pro nezletilou (a případné dávky státní sociální podpory) budou nadále vypláceny k rukám otce.

Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil a matce uložil povinnost přispívat na výživu dcery částkou 500,- Kč a určil lhůtu a místo pinění (ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

III. Výkon rozhodnutí

Otec odvoláním napadl i rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byly zamítnuty jeho návrhy na výkon rozhodnutí o úpravě styku, ale v tomto rozsahu je jeho odvolání nedůvodné. Soud I. stupně správně vzal v úvahu, že v projednávané věci důsledkem toho, že matka dlouhodobě a bezdůvodně bránila otci ve styku s dítětem, je nové rozhodnutí o výchovných poměrech. Dále ukládání pokut matce, která je na rodičovské dovolené a nemá jiný příjem, než dávky státní sociální podpory a je nemajetná, by nebylo účelné, neboť vymáhání peněžitého plnění by bylo předem bezúspěšné. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV., protože je v tomto výroku věcně správný (ust. § 219 o.s.ř.).

IV. Náklady řízení

Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud přihlédl k tornu, co z obsahu spisu vyplývá o výdělkových a majetkových poměrech rodičů a dospěl k závěru, že u obou jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně vyjádřené ve výroku VI. Náklady na znalecký posudek byly vynaloženy účelně, o výši odměny a nákladů za posudek bylo již pravomocně rozhodnuto.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku V., protože je v tomto výroku věcně správný (ust. § 219 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 1 písm. c/, § 224 odst. 1 o.s.ř. 

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). 

V Praze dne 25. června 2014

JUDr. Věra Sýkorová, v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:
Jana Schmidtová


22.09.2014
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


soudci.info - info o opatrovnickém soudnictví


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ