HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Není jiná možnost, než rozhodnout o změně péče a nezletilého svěřit otci

Stridavka.cz


Česká republika
Rozsudek
Jménem republiky

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Lidmilou Adlerovou jako samosoudkyní ve věci péče o nezletilého E. Ž., nar. xxxxx, bytem v xxxxx, t. č. v xxxxx, zastoupeného Statutárním městem Brnem jako opatrovníkem, dítěte matky Mgr. M. N., nar. xxxxx, bytem v xxxxx, zastoupené Mgr. Hanou Mimochodkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekárenská 12, a otce J. Ž., nar. xxxxx, bytem v xxxxx, zastoupeného Mgr. Marcelou Mandilas, advokátkou se sídlem v Brně, Kuřimská 42, o změně výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného,

t a k t o : 

I. Nezletilý E. Ž., nar. xxxxx se svěřuje do péče otci.

Matka je povinna přispívat na výživu nezletilého E. výživným v částce 2 300,- Kč měsíčně, splatným vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce, a to počínaje dnem 31. 10. 2016.

Nedoplatek výživného na nezletilého E. za dobu od 31. 10. 2016 do 28. 2. 2017 v částce 1 200,- Kč je povinna matka uhradit k rukám otce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Matka je oprávněna stýkat se s nezletilým E. takto:

1. v každém sudém kalendářním týdnu v roce vždy v pátek od 14:00 hodin do 15:00 hodin (vyjma měsíce července a vánočních prázdnin v každém kalendářním roce) v Centru sociálních služeb, p. o., Krizovém centru pro děti a dospívající, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, Hapalova 4, Brno, 621 00 (dále jen Krizové centrum), přičemž matka nezletilého od otce ve stanovenou dobu ke styku převezme v Krizovém centru a po styku ve stanovenou dobu otci tamtéž předá, je povinna dobu styku s nezletilým v Krizovém centru strávit a je povinna strpět při styku s nezletilým přítomnost odborného pracovníka Krizového centra.

Otec je povinen nezletilého E. v Krizovém centru ve stanovenou dobu matce ke styku předat a po styku ve stanovenou dobu od matky tamtéž převzít, je povinen nezletilého ke styku s matkou řádně připravit a je povinen při styku strpět přítomnost odborného pracovníka Krizového centra,

2. vždy poslední neděli v každém měsíci v roce od 14:00 hodin do 17:00 hodin a dne 25. 12. 2017 od 14:00 hodin do 18:00 hodin , a to za přítomnosti otce,

a počínaje rokem 2018 v každém kalendářním roce bez přítomnosti otce ve dnech 25. 12., 30. 12., a v neděli bezprostředně předcházející Velikonocím, vždy od 9:00 hodin do 18:00 hodin v každém uvedeném dni, přičemž matka nezletilého od otce ve stanovenou dobu ke styku převezme v místě bydliště otce a po styku jej ve stanovenou dobu otci tamtéž předá a je povinna, je-li to stanoveno, při styku s nezletilým strpět přítomnost otce.

Otec je povinen nezletilého E. matce ke styku ve stanovenou dobu předat a po styku ve stanovenou dobu od matky převzít v místě svého bydliště, je povinen nezletilého ke styku s matkou řádně připravit a je oprávněn, je-li to stanoveno, být styku matky s nezletilým přítomen.

Oběma rodičům se ukládá v potřebném rozsahu s druhým rodičem při výkonu práva styku spolupracovat a zdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům.

Tím se mění rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, č. j. 23 Nc 86/2012 - 153, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2014, č. j. 15 Co 439/2013 - 222, pokud jimi bylo rozhodnuto o svěření nezletilého E. do výchovy matce, stanovení výživného otci k rukám matky a o styku nezletilého s otcem.

II.    Matka je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení vzniklých státu České republice na účet Městského soudu v Brně 20 200,- Kč, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku.

III.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Otec se návrhem podaným u podepsaného soudu dne 30.1.2015 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud provedl změnu stávající úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného k nezletilému E. Ž., nar. xxxxx. Navrhoval, aby nezletilý E. byl svěřen do jeho péče a matce stanoveno výživné v částce 1 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci předem k jeho rukám a aby matce byl též upraven styk se synem v termínech dle určení soudu. Návrh odůvodnil zejména tvrzením o tom, že matka nerespektovala i přes předběžnou vykonatelnost výrok rozsudku soudu prvního stupně o jeho styku se synem a nedodržovala ani následně vydané rozhodnutí Krajského soudu v Brně, když mu řádně neumožňovala asistované návštěvy syna v krizovém centru. Tvrdil, že pokud se snažil situaci řešit prostřednictvím orgánu péče o děti a své právní zástupkyně, ani to nevedlo k nápravě. Dovozoval, že pokud dítě je v péči matky opakovaně rozsáhle nemocné, je zřejmé, že matka dítěti tedy neposkytuje péči tak, jak by měla být poskytována, vyslovil pochybnost, zda dítě v péči matky není psychicky týráno. Tvrdil, že dlouhodobé nerespektování rozhodnutí soudu stran jeho styků se synem, má vážný dopad na zdraví a psychický vývoj syna, který začíná vybočovat z normálu. Na své straně přitom dovozoval schopnost o nezletilého E. po všech stránkách řádně pečovat. Na tomto stanovisku setrval, když závěrem žádal svěřit nezletilého E. do své péče, matce navrhoval stanovit výživné k jeho rukám od 11/2016 v částce dle úvahy soudu, úpravu matčina styku nejméně do léta 2017 žádal učinit v asistované formě. Náhradu nákladů řízení nepožadoval, stran nákladů vzniklých státu navrhoval, aby tato byla dána k úhradě matce.

Matka v písemných vyjádřeních i před soudem s návrhem otce nesouhlasila, argumentovala tvrzením o své dosavadní vzorné péči a pevnou citovou vazbou mezi ní a dítětem. Nepřipouštěla, že by kdy bránila styku syna s otcem, argumentovala nemocí svou i syna, dovozovala, že při asistovaných stycích měla svým přístupem snahu vyhovět přáním nezletilého. Na těchto stanoviscích matka setrvala i závěrem, když s odkazem na zájem a citovou orientaci nezletilého navrhla, aby návrh otce byl zamítnut, nezletilý byl ponechán v její péči a otci styk umožněn „s ohledem na věk nezletilého, popřípadě v rozšířené formě“. Výživné navrhovala ponechat ve stávající výši, náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Opatrovník v písemných vyjádřeních nejprve nezastával jednoznačné stanovisko, posléze navrhl, aby nezletilý E. byl svěřen do péče otci a matce stanoveno k jeho rukám výživné. Styky matky s nezletilým E. navrhoval neupravovat, přičemž argumentoval tím, že v současné době probíhají styky s ní na základě předběžného opatření asistovanou formou a nelze odpovědně říci, kdy matka i dítě budou připraveni k běžným kontaktům.

Poměry nezletilého E. soud v průběhu řízení řešil předběžnými opatřeními: Usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. 23 P 16/2015-554 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 Co 268/2016-739byla matce (s vykonatelností dnem 18. 10. 2016) uložena povinnost předat nezletilého E. do péče otci a péči otce o nezletilého E. snášet (výrok I.), dále jí bylo uloženo zdržet se jakýchkoli kontaktů s nezletilým E. (výrok II.). Usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 23 P 16/2015-822 soud rozhodl o tom, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 23 P 16/2015-554 se ve výroku II. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 Co 268/2016-739,zrušuje, a že se otci ukládá odevzdávat nezletilého E. matce ke styku v každém sudém kalendářním týdnu v roce vždy v pátek na dobu od 14:00 hodin do 15:00 hodin v Centru sociálních služeb p. o., Krizovém centru pro děti a dospívající, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, Hapalova 4, Brno. Zároveň vyslovil (mimo dalších práv a povinností rodičů), že otec je oprávněn být styku matky s nezletilým přítomen a matka je povinna strpět otcovu přítomnost, oba rodiče musí strpět přítomnost odborného pracovníka krizového centra.

K posouzení skutkového stavu této věci soud provedl níže zmíněné důkazy, přičemž o tyto opřel svá následující skutková zjištění:

Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2013, č. j. 23 Nc 86/2012-153 bylo zjištěno, že nezletilý E. byl svěřen do výchovy matce, otci byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu k rukám matky za dobu od 21. 1. 2010 do 31. 7. 2013 výživným v částce 3 000 Kč měsíčně, od 1. 8. 2013 nadále výživným v částce 3 500 Kč měsíčně, soud vyslovil, že dluh na výživném otci nevznikl. Dále byl upraven styk otce s nezletilým E., nejprve za přítomnosti matky (od doručení rozsudku do 30. 9. 2013) vždy každou středu v kalendářním roce od 15:30 do 17:00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu v neděli od 15:00 do 17:00 hodin a posléze postupně rozšiřovaný styk s otcem bez přítomnosti matky vrcholící (od 1. 2. 2014) stykem jedenkráte za 14 dní od soboty do neděle (mimo speciálně provedenou úpravu styku v době jarních prázdnin, Velikonoc, hlavních školních letních prázdnin a vánočních svátků), rozsudku ve výroku o styku nezletilého s otcem soud vyslovil předběžnou vykonatelnost (výrok II.). Z rozsudku bylo zjištěno, že pokud bylo rozhodnuto o výchově matky, bylo vycházeno ze shodných návrhů všech účastníků řízení a z prokázaného závěru,že matka se o nezletilého starala dobře, dítě na ni bylo vzhledem k věku vázáno a v její péči prospívalo. V otázce styku otce s nezletilým vycházel soud z prokázaného faktu, že styk dosud probíhal výlučně za přítomnosti matky, v úzkém rozsahu, bez možnosti otce styk jakkoli dle vlastního úsudku ovlivnit. Mezi rodiči byl shledán zcela odlišný postoj k adekvátnosti kontaktů dítěte s otcem, nulová komunikace, bylo uzavřeno, že je nezbytné, aby skrze postupně rozšiřovaný styk bylo neprodleně započato s navazováním vazeb mezi otcem a synem. Byla vyslovena předběžná vykonatelnost výroku o styku, když matčin prokázaný odmítavý přístup byl shledán nebezpečným a umožňujícím (v případě podaného odvolání) další odcizování otce a syna. Z rozsudku Krajského soudu v Brně, (který rozhodoval na podkladě odvolání matky) ze dne 18.3.2014, č. j. 15 Co 439/2013-222 bylo zjištěno, že citovaný rozsudek soudu prvního stupně byl stran výživného, nedoplatku výživného a ve výroku III. potvrzen, ve výroku II. - ohledně styku otce s nezletilým E. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že otec je oprávněn s nezletilým E. se stýkat každou středu v roce v době od 14:30 do 15:30 hodin v Krizovém centru SPONDEA o.p.s. v Brně, Sýpka 25. Rozsudek nabyl právní moci dne 10.4.2014. Z rozsudku bylo zjištěno, že pokud odvolací soud provedl odlišnou - významně užší úpravu styku otce s nezletilým E. než učinil soud prvního stupně a navíc asistovanou formou, učinil tak při závěru, že nezletilý ani po několika dalších měsících po rozhodnutí soudu prvního stupně „nemá k otci bližší vztah, který by mu umožňoval stýkat se s otcem bez přítomnosti matky“, když styk dle předběžně vykonatelného výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyl realizován. Vyslovil, že v tomto směru může být matka velmi nápomocná, neboť má na nezletilého zásadní vliv. Vzhledem k tomu, že se doposud neuskutečnil ani jediný styk dítěte bez přítomnosti matky, provedl úpravu styku pouze asistovanou formou s tím, že nestanovil žádný jiný způsob a rozsah styku, neboť vzhledem k dosavadnímu vývoji nebylo možné předvídat, za jak dlouho si nezletilý případně na novou situaci zvykne. Byl veden úvahou, že v krizovém centru za přítomnosti odborně vzdělané osoby nezletilý bude lépe schopen navázat kontakt s otcem bez přítomnosti matky. V rozhodnutí krajský soud apeloval na oba rodiče, aby svým kladným přístupem ke styku otce s nezletilým přispěli k hladkému průběhu a k postupnému přivykání dítěte na otce bez přítomnosti matky. Zdůraznil jim, že jsou to právě oni, kteří nesou plnou odpovědnost za průběh styků a jejich výsledný dopad na dítě.

Ze zprávy SPONDEA o.p.s. (dále jen SPONDEA) ze dne 12.3.2015 bylo zjištěno, že ke dni podání zprávy doposud nedošlo k realizaci žádného asistovaného styku nezletilého E. s otcem. SPONDEA byla dne 8.1.2014 telefonicky kontaktována matkou se žádostí o sociálně právní poradenství, dne 30.1.2014 se na SPONDEA obrátil otec se zájmem o asistované kontakty. Proběhla informativní schůzka, závěrem byla domluva, že bude vyčkáno na objednání matky. Následně SPONDEA byla v telefonickém kontaktu s otcem i s pracovnicí opatrovníka. Osobní konzultace s matkou proběhla 15.7.2014. Jelikož nezletilý E. dlouhou dobu svého otce neviděl, byla naplánována nejprve psychologická práce s dítětem a příprava na setkání s otcem. Psychologické konzultace za přítomnosti matky proběhly ve dnech 23.7.2014 a 30.7.2014. Na další konzultace se již matka s nezletilým nedostavila a to s odůvodněním dlouhodobou nemocí dítěte a svojí. Otec se po celou dobu spolupráce zajímal aktivně o to, zda je již nezletilý připraven na asistovaný kontakt s ním. Z dalších zpráv SPONDEA (ze dne 17.6.2015, 27.8.2015 a 15.10.2015) bylo zjištěno, že k prvnímu asistovanému styku otce s nezletilým E. ve SPONDEA došlo 23.9.2015. K datu poslední zprávy došlo celkem ke čtyřem kontaktům. Před započetím prvého asistovaného kontaktu byla u nezletilého E. přítomna regresivně úzkostná reakce se stupňující se tendencí. U matky byla konstatována absence proaktivní motivace dítěte. U druhého styku nezletilý E. odcházel z čekárny za otcem do herny již bez problémů. Bylo konstatováno, že nezletilý osciluje mezi několika rovinami vztahování se k otci, tj. dobře s otcem spolupracoval při hře, avšak objevovalo se i hostilní chování nezletilého k otci s agresivními impulsy. Při prvních třech kontaktech nezletilý nevyhledával přítomnost matky a celou dobu trávil čas s otcem. Při čtvrtém setkání nezletilý vyhledal dvakráte matku v čekárně. Nezletilý testoval svoje hranice, jak ve vztahu k otci, tak ve vztahu k psycholožce, bylo uzavřeno, že mu patrně nejsou nastavovány přirozené hranice. Matka se před započetím kontaktů stavěla do pasivní role, byla SPONDEA vyzvána, aby nezletilého E. na setkání s otcem připravovala a jejich doporučení respektovala. Bylo konstatováno, že otec nezletilého E. od počátku motivoval ke společnému setkání, předával synovi dárky a nabízel mu různé činnosti, reagoval na potřeby nezletilého a chtěl znát jeho přání. Počáteční nejistota u otce postupně odezněla, otec si byl více jist ve své otcovské roli. Bylo uzavřeno, že asistované kontakty probíhají v pořádku, bez výraznějších komplikací, adaptacenezletilého byla konstatována v normě. Bylo však uvedeno, že chybí jakákoliv interakce mezi rodiči. Z dalších zpráv SPONDEA (ze dne 23.10.2015, 1.12.2015 a 8.2.2016) bylo zjištěno, že asistované styky otce s nezletilým E. nadále probíhají, adaptace dítěte je v normě, přístup otce je nadále velmi citlivý, pro vývoj nezletilého E. je kontakt s otcem velmi důležitý, rozvíjí a pozitivně ovlivňuje jeho identitu. SPONDEA doporučila, vzhledem k úrovni motivace matky k setkávání dítěte s otcem, aby bylo zváženo předávání nezletilého za pomoci SPONDEA bez přímého kontaktu rodičů. Ze zprávy z 8.2.2016 bylo dále zjištěno, že nezletilý E. ke kontaktům z čekárny do herny za otcem odcházel již bez problémů, občas vůči otci se u něj objevovaly agresivní impulsy, testoval nastavené hranice, jak vůči otci, tak i vůči sociální pracovnici. Bylo vysloveno, že v jeho výchově pravděpodobně absentuje důslednost a práce s následky nevhodného chování. Nezletilý E. občasně vyhledával přítomnost matky, odbíhal za ní do čekárny. Bylo uzavřeno, že otec je pro nezletilého E. osobou, se kterou čas tráví rád a ujišťuje se o jeho přítomnosti. Bylo uzavřeno, že matka zásadním způsobem nepodporuje budování pozitivního vztahu a obrazu otce u nezletilého E., zaujímá pasivní roli. SPONDEA vyslovila, že je třeba přesunout setkávání nezletilého E. s otcem do přirozeného prostředí a navíc je důležité, aby byly při styku vyloučeny interakce dítěte s matkou. Ze zprávy dále bylo zjištěno, že pokud matce bylo zprostředkováno výchovné poradenství a podpora, jak s nezletilým E. o osobě otce hovořit, na to matka reagovala odmítáním či nereagovala vůbec. Z dalších zpráv SPONDEA (ze dne 4.5.2016 a 25.8.2016) bylo zjištěno, že vztah nezletilého E. s otcem je navázán a je funkční, průběh asistovaných kontaktů však má regresivní tendenci. Nezletilý se v herně nudí, často odbíhá za matkou do čekárny. SPONDEA již vyčerpala všechny možnosti, jak podpořit rozvoj vztahu mezi otcem a synem a asistované kontakty již neplní svůj účel. Pokud se naskytla možnost, aby nezletilý s otcem strávil asistovaný styk mimo hernu, a to na zahradě SPONDEA, matka jako motivaci nezletilému jedenkráte sdělila, že to „má zkusit sám“, že by to „mohl zkusit jít sám“. Pak se již jen nezletilého ptala, zda na zahradu půjde. Nezletilý E. uváděl, že půjde s otcem na zahradu, jen když „matka bude stát na trávě“, matka reagovala tak, že „ví, že ona na zahradě být nesmí“. Ke kontaktu otce s dítětem na zahradě tedy nedošlo, neboť u dítěte se začala projevovat zvyšující se tenze. Ze zpráv dále bylo zjištěno, že zhruba od června 2016 nezletilý E. zcela ztratil v chování vůči otci zábrany. Choval se agresivně, otce kopal, házel po něm hračky, plival na něho. Z herny nezletilý E. odcházel třeba i na patnáct minut a setrvával s matkou v čekárně. Na výzvy otce a odborného pracovníka nereagoval nejen nezletilý, ale ani matka. Pokud otec v průběhu styku nezletilého E. nějak usměrnil, E. vybíhal do čekárny za matkou, ta jej konejšila. Následně se nezletilý odmítal vracet zpět do herny za otcem, matka jej v návratu podporovala minimálně. Nezletilý při aktivitách otce vždy vyhledával stanovisko matky, ta často odpovídala slovy, „jak chceš ty E.“. Ve vypjatější situaci matka v čekárně vyvolala slovní konflikt mezi rodiči, otec se do toho zapojit nechtěl, měl tendenci interakci ukončit. Nezletilý E. byl konfliktu přítomen, následně byl vůči otci výjimečně hrubý. Nezletilý E. neprojevoval žádné známky úzkosti z kontaktů s otcem. SPONDEA opakovala, že je namístě, aby styk s otcem byl co nejdříve přesunut do přirozeného prostředí, navíc bez přítomnosti matky. Z dalších zprávy SPONDEA, a to ze dne 22.9.2016 bylo zjištěno, že nadále kontakty nezletilého s otcem mají nadále regresní charakter a jejich pokračování nepřispívá ke zklidnění situace a k efektivnímu prohlubování vztahu nezletilého E. s otcem. SPONDEA konstatovala, že pokud nenastane změna v přístupu matky, tj. v její motivaci syna ke kontaktu s otcem, v nastavování adekvátních hranic z její strany a v jejím výchovnému působení na nezletilého, nelze předpokládat kladný vývoj. Motivace matky je nedostatečná. Ve SPONDEA došlo k situaci, kdy nezletilý opakovaně opět pobýval v čekárně s matkou, ta jej k návratu za otcem motivovala minimálně. Pokud si nezletilý dal nohy v botách na stůl, nereagoval na napomenutí pracovníka, matka sdělila, že se jedná o čisté boty a nezletilému umožnila, aby nohy na stole ponechal. Nezletilý pak trhal informační letáky a časopis, papíry vyhazoval z oken, nedbal napomenutí pracovníka ani otce. Obracel nábytek, skákal po něm, na upozornění reagoval schválnostmi, vše bez jakékoli intervence matky, korekce nebo pobídky k úklidu z její strany. Ze zprávy bylo zjištěno, že dosud proběhlo celkem 35 asistovaných kontaktů nezletilého E. s otcem. Bylo konstatováno, že otec na asistovaný kontakt se synem vždy přichází připraven, směrem k synovi intervenuje adekvátně, nastavuje mu hranice a snaží se jej motivovat. Matka nad povinný rámec daný rozhodnutím soudu nespolupracuje, vždy trvá na vystavení písemného potvrzení o tom, že se na asistovaný kontakt dostavila.

Ze zpráv opatrovníka (z období od 25.6. do 2.12.2015) bylo zjištěno, že nezletilý žije s matkou v obecním bytě na adrese v xxxxx, v bytě 1+KK, standardně vybaveném, nezletilý spává na matraci na zemi. Náklady za bydlení činí asi 6 000 Kč měsíčně. Matka byla v evidenci úřadu práce, zajištěna dávkami a výživným. Ze zpráv bylo zjištěno, že otec nad rámec výživného poskytuje pravidelně částku 1 000 Kč měsíčně jako platbu do školky, to platí od jara 2014 - dle matky. Otec žije na adrese v xxxxx v domě svých rodičů, zde obývá byt 3+1, náklady za bydlení jsou asi 4 000 Kč měsíčně za spotřebu, nájemné neplatí. Byt otce je prostorný, světlý, moderně vybavený. Pokoj, který je určený pro nezletilého E., je vybaven rozkládací sedací soupravou a skříňkami. Otec pracuje ve společnosti EDDY SAFE GROUP s. r. o.jako vedoucí prodejny s platem asi 7 200 Kč měsíčně a 2 000 Kč měsíčně činí zaměstnanecké benefity. Otec pravidelně výživné hradí v částce 3 500 Kč, otec sděloval, že 1 000 Kč na školku matce zasílá od března roku 2013, před tímto datem jí toto poskytoval v hotovosti. Bytové podmínky u obou rodičů byly opatrovníkem zhodnoceny jako vyhovující. Ze zpráv bylo dále zjištěno, že nezletilý navštěvuje mateřskou školu, ve školním roce 2014/2015 zde byl celkem čtrnáct dnů. Matka byla ve školce opakovaně upozorňována na porušování školního řádu. Nezletilý byl opakovaně nemocen, od 3/2015 byl zdráv, školku však přesto nenavštěvoval. Bylo provedeno místní šetření v domácnosti matky dne 25.6.2015, mimo matku a dítě byla přítomna i babička (matka matky). Nezletilý se od počátku schovával matce za záda, na neutrální otázky neodpovídal, matka či babička odpovídaly za něj. Z jejich strany byl zaznamenán až pasivní postoj - nikterak se nesnažili vtáhnout nezletilého E. do komunikace s pracovnicí opatrovníka, matka dítě ujišťovala slovy: ,,Paní ti neodnese hračky, paní tě neodvede pryč“. Asi po třiceti minutách se nezletilý od matky odpoutal, při otázkách na osobu otce odpovídal stejně: ,,Táta je zlý, prostě je zlý, táta mě bil ve školce, v bití mu pomáhala paní učitelka“. Bylo konstatováno, že situace dítěte je alarmující, je nezbytné, aby se otec ve výchově nezletilého E. mohl angažovat co nejdříve. Bylo konstatováno, že doposud nebylo započato s asistovanými styky otce s nezletilým, byla vyslovena pochybnost o výchovné způsobilosti matky. Ve zprávách bylo konstatováno, že nezletilý od 1.9.2015 navštěvuje jinou mateřskou školu, zde adaptace nezletilého a odpoutání od matky probíhalo bez problému. Ze zprávy dále bylo zjištěno, že 12.11.2015 se na opatrovníka obracel otec, žádal o poradenství, hodnotil probíhající styky s nezletilým E. ve SPONDEA velmi dobře, zajímal se o rozšíření kontaktů. Matka 1.12.2015 při osobním kontaktu vyjádřila pochybnost nad kontakty otce s nezletilým mimo SPONDEA, žádala s tímto počkat až budou vypracovány znalecké posudky. Uvedla, že se nezletilého E. na toto ptala a on jí sdělil, že by s otcem neodešel. Z dalších zpráv opatrovníka (z období od 9.5.2016 a 20.6.2016) bylo dále zjištěno, že dne 13.4.2016 ve věci nezletilého E. proběhla případová konference, jejím výstupem bylo to, že se rodiče budou snažit další asistované setkání přesunout mimo SPONDEA - na hřiště. První setkání bylo domluveno na hřišti na ulici Luční dne 16.4.2016, o průběhu se zavázali rodiče referovat. Bylo též uzavřeno, že se rodiče objednají do párové terapie a to do čtrnácti dnů, přičemž matka v uvedené lhůtě navrhne otci odborníka, o výsledku budou rodiče informovat orgán péče o děti. Ze zpráv dále bylo zjištěno, že rodiče k párové terapii jsou objednáni u Mgr. S., první schůzku zde absolvovali 23.5.2016. Z dalších zpráv opatrovníka (z období od 19.9.2016 do 5.10.2016) bylo zjištěno, že s otcem ve společné domácnosti žije partnerka paní N. a to se svojí dcerou nezletilou D. Partnerka otce uvedla, že s péčí otce o nezletilého E. souhlasí a na jeho výchově se ona hodlá podílet. Z dalších četných zpráv opatrovníka (z období od 26.10.2016 do 28.12.2016) bylo zjištěno, že opatrovník právní zástupce rodičů vyzval k tomu, aby rodiče vedli k dohodě s rodičem druhým ve smyslu předání nezletilého E. otci na podkladě nařízeného předběžného opatření, a to způsobem co možná nejšetrnějším. Matka reagovala návrhem na předání nezletilého E. otci v sídle žabovřeské radnice, a to ve vestibulu, neboť zde má sídlo orgán sociálně právní ochrany dětí, jehož “iniciativou byl podnět a odebrání dítěte matce a absolutní zákaz styku matky s nezletilým E.“. Orgán sociálně právní ochrany dětí tuto možnost odmítnul, opětovně sdělením ze dne 24.10.2016 apeloval na právní zástupce obou rodičů v tom smyslu, že usnesení soudu o předběžném opatření o předání dítěte otci je vykonatelné od 18.10.2016 a je zapotřebí co nejdříve dítě otci tedy předat. Ze zpráv opatrovníka bylo dále zjištěno, že z dostupných informací pak orgánu sociálně právní ochrany dětí bylo známo, že rodiče se dne 26.10.2016 setkali ve 12:30 hodin na matkou navrženém místě, tj. na ulici před Úřadem městské části města Brna, Brno-Žabovřesky, Horova 28, za účelem předání nezletilého E. otci. Matka se dostavila v doprovodu babičky a v doprovodu redaktora deníku Právo P. K. Otec přišel sám, opodál na něj v autě čekal jeho kamarád. Převzetí dítěte se nedařilo, dění zaznamenala kolem jdoucí strážnice Městské policie Brno, ta přivolala kolegu a věc za jejich účasti byla řešena na místě samém. Předání i přesto nebylo úspěšné, matka trpěla nevolnostmi, následně se přitížilo i nezletilému E. Strážníci přivolali rychlou záchrannou službu a nezletilý E. byl spolu s matkou a babičkou převezen k vyšetření do nemocnice. Zde byl nezletilý hospitalizován a dne 27.10.2016 svoláno konzilium odborníků ve složení psycholog, psychiatr a personál oddělení 67, kde byl nezletilý E. umístěn (uváděné skutečnosti byly zjištěny i ze zpráv nemocnice). Bylo uzavřeno, že hospitalizace nezletilého již není nezbytná a je čas na předání nezletilého E. do péče otci, bylo vyhodnoceno, že k tomu má dojít bez přímého kontaktu rodičů. U lůžka nezletilého stále byla přítomna matka, okamžité předání tedy nebylo možné bez zátěže dítěte. K propuštění nezletilého tedy nedošlo, bylo odloženo. Matka následně již u lůžka dítěte přítomna nebyla, otec tedy od odpoledne dne 28.10.2016 do večera 30.10.2016 byl u lůžka nezletilého E. přítomen, na noc vždy odcházel domů. Nezletilý při těchto kontaktech zprvu reagoval negativisticky, posléze ale s otcem běžně komunikoval. Dne 31.10.2016 bylo ošetřující lékařskou uzavřeno, že stav nezletilého umožňuje okamžité ukončení hospitalizace. Následně však byl opatrovník uvedeného dne v 10:30 hodin telefonicky kontaktován sociální pracovnicí nemocnice, s tím, že při propouštění nastaly potíže, nezletilý odmítal s otcem odejít. Po přivolání sociálních pracovnic do nemocnice, tyto (bez přítomnosti otce) hovořili s nezletilým, který se projevoval vzdorovitě, vzlykal, uváděl obavy z toho, že jej otec bude „bouchat“, že už „nikdy neuvidí maminku, že jej „táta zase bude tahat, jak už jej někdy před domem tahal“. Po krátké době se nezletilý uklidnil, s personálem se rozloučil a byl ochoten se sociálními pracovnicemi odejít, pak se k nim připojil otec. Již ve výtahu nemocnice s otcem začal nezletilý komunikovat, usmál se, z nemocnice odjížděl nezletilý E. s otcem v doprovodu sociálních pracovnic. Cestou byl nezletilý E. v hovoru aktivní, veselý, běžně komunikoval se všemi přítomnými včetně otce. Po příjezdu do domácnosti otce se zapojil do vybalování kufrů z auta, setkal s babičkou a s dědečkem ze strany otce, věnoval se domácím zvířatům, zapojoval se do péče o ně. Po celou dobu spontánně otce oslovoval „tati“, prarodičům ze strany otce říkal „dědo“ a „babi“. Celková doba od příchodu sociálních pracovnic do nemocnice do jejich odchodu z domova otce dne 31.10.2016 trvala od 11:00 do 12:50 hodin. Ze zpráv dále bylo zjištěno, že od okamžiku předání opatrovník často monitoroval průběh pobytu nezletilého E. u otce, a to telefonickými dotazy na otce, také i návštěvami v domácnosti. Bylo zjištěno, že nezletilý u otce po matce bezprostředně po předání ani následně nijak netesknil, neplakal, osobu matky zmiňoval dosud jen v souvislosti s určitými situacemi, spal s otcem bez probuzení. Otci v péči o nezletilého E. vypomáhá partnerka D. N., stejně tak i prarodiče. Nezletilý onemocněl u otce spálovou angínou s těžkým průběhem, péči otec zajišťoval ve spolupráci se svými rodiči. Otci byla doporučena spolupráce s Krizovým centrem Hapalova, s PhDr. P., kterou otec také navázal, když dne 7.11.2016 se dostavil k první schůzce. Ze zpráv bylo dále zjištěno, že v 11/2016 v době nepřítomnosti otce bez ohlášení u otce doma navštívila nezletilého E. babička ze strany matky. Setkání jí bylo v domácnosti otce umožněno v rozsahu asi hodiny a čtvrt. Babička si s nezletilým E. hrála, vymínila si také, aby s ním mohla jít na záchod, zde dítěti něco šeptala. Po jejím odchodu nezletilý si nijak nestýskal, neplakal. Ze zpráv dále bylo zjištěno, že v chování nezletilého E. se začíná projevovat vzdor, a to zejména za situace, kdy jsou mu nastavovány hranice, otci byla doporučena návštěva psycholožky. Při návštěvách opatrovníka v domácnosti otce bylo shledáno, že nezletilý se na otce obrací, ujišťuje se o jeho přítomnosti, žárlí na otce, když si otce takzvaně „hlídá“. Bylo dále zjištěno, že nezletilého E. babička ze strany matky navštívila v mateřské škole, mluvila s ním patrně v prostorách šaten. Dle sdělení otce se od toho dne chování nezletilého E. vůči otcově přítelkyni změnilo, od té doby jí oslovuje „macecho“, její dceru přehlíží. Ze zpráv bylo dále zjištěno, že ode dne předání nezletilého E. otci opatrovník osobně dítě v domácnosti otce navštívil dne 4.11., 15.11. a 28.11.2016, péče otce byla hodnocena jako vyhovující. Pokud matkou byla vyslovena pochybnost o otcově péči, konkrétně to, že dítě je v péči otce pohublé, přešlé a neprospívá, zprávy opatrovníka konstatují, že toto se zjištěními opatrovníka nekoresponduje. Opatrovníkem byl E. navštíven 30.11.2016 ve školce, bylo shledáno, že je dětmi hezky přijímán, nezletilý se s úsměvem vyjadřoval o aktivitách, které s otcem měli, o náhodném setkání s matkou a s babičkou (k čemuž došlo na vánočních trzích) se nezmiňoval, respektive uváděl, že nikoho známého tam nepotkali. Otec spolupracuje s Krizovým centrem Hapalova s PhDr. M. P., s matkou absolvují párovou terapii u Mgr. S. Ze zpráv bylo zjištěno, že dle opatrovníka již nazrála situace, aby dítě za přítomnosti třetí osoby mělo kontakt s matkou, za vhodné považuje setkávání dítěte s matkouv Krizovém centru pro děti a dospívající Hapalova 4, Brno. Matka vyslovila domněnku o týrání nezletilého E., proto opatrovník dítě opětovně navštívil v domácnosti otce, konal šetření v mateřské škole i v FC Svratka, kam nezletilý dochází do fotbalu, taktéž i u dětské lékařky. Podezření matky na týrání se v žádném ohledu nepotvrdilo. Ze zpráv bylo dále zjištěno, že rodiče se dohodli o asistovaném kontaktu nezletilého E. s matkou dne 28.12.2016 v prostorách Krizového centra v Brně, uzavřeli o tom písemnou dohodu, styk také v čase od 8:30 do 9:30 hodin uvedeného dne proběhl. Nezletilý se v průběhu kontaktu s matkou choval přirozeně, matka mu předala vánoční dárky a cukroví od babičky, nezletilý si s matkou povídal, hrál si s ní, po skončení se s ní zcela přirozeně rozloučil a odešel v doprovodu otce. Ze zprávy opatrovníka (z 20.2.2017) bylo dále zjištěno, že otec na žádost matky za své přítomnosti umožnil setkání nezletilého E. s babičkou ze strany matky dne 24.1.2017, přičemž následovala další tři či čtyři setkání nezletilého E. s ní i bez jeho přítomnosti. Nezletilý byl v domácnosti otce navštíven opatrovníkem dne 23.1.2017, byl zpočátku ostýchavý, schovával se za babičku, posléze ukazoval hračky a začal být rozverný, pobíhal po pokoji, pak se zklidnil, odpovídal a komunikoval klidně, zapojoval ostatní do hovoru. Dne 7.2.2017 bylo realizováno setkání multidisciplinárního týmu, které zhodnotilo vývoj rodinné situace, bylo uzavřeno, že nejvhodnější způsob setkávání nezletilého E. s matkou je formou asistovaných kontaktů, kdy by měly probíhat do června 2017, a že optimální by byly společné akce nezletilého E. v přítomnosti obou rodičů. Bylo uzavřeno, že pro stabilizaci nezletilého v rodině otce není vhodný nyní kontakt nezletilého E. s matkou o samotě. Nezletilý a otec nadále spolupracuje s psycholožkou Krizového centra Hapalova PhDr. P. Setkáním nezletilého s matkou je v krizovém centru přítomna PhDr. J. K., odehrávají se bez problémů. Mimo centrum se realizovalo setkání matky s nezletilým v doprovodu otce v zábavním parku, matka pak nezletilého E. měla i o samotě 10.2.2017 až do 18:00 hodin, kdy jej vrátila v místě bydliště otce. Nezletilý byl opatrovníkem navštíven 15.2.2017 ve školce, byl komunikativní, ukazoval své výtvory, usmíval se, hovořil spontánně. Při zavedení hovoru na matku bylo nutné mu klást otázky, spontánně nehovořil, o setkáních s babičkou ze strany matky evidentně hovořit nechtěl. Při dotazu na to, zda je něco, co by sám chtěl sdělit, se začal odvracet, neudržel oční kontakt, následně se zavřenýma očima sdělil, že jej „bijou“, tj. otec a jeho partnerka. Spontánně pak dodal, že „babička Ž. je služka“, obratem doplnil, že „slouží tátovi a všechno za něho udělá“, tomuto se následně nahlas smál. Při dotazu na přání téměř neslyšně nezletilý odpovídal, že „by chtěl být s mamkou, být s mamkou, být s mamkou napořád“. Když byl tázán, zda ví, co je to napořád, odpověděl, že neví. Na otázku, zda ví, co si přeje maminka, sdělil: „Taky být se mnou napořád“. Následně byla situace probírána s otcem, na přímý dotaz otec sdělil, že asi ve třech případech plácnul syna po zadku, přičemž se nejedná o jeho pravidelný výchovný prostředek. Nezletilý E. opět testoval hranice, večer dne 16.2.2017 sebral nůž a začal s ním pobíhat po bytě a mávat. Otec chování nezletilého usměrňoval, chtěl mu vzít nůž a nezletilý otce nožem píchl do ruky. Plácnutí po zadku, k němuž otec přistoupil, mělo pak pozitivní účinek, chvilku trucoval, pak ale se všemi běžně komunikoval. Otci bylo doporučeno, fyzickým trestům se vyhnout a řešit věci jinou formou, eventuálně konzultovat tyto věci s PhDr. P. Otec sděloval, že po kontaktech nezletilého E. s babičkou ze strany matky se E. nechová přirozeně, otec vyslovil domněnku, že je dítě negativně ovlivňováno.

Ze zprávy Magistrátu města Brna, odboru sociální péče ze dne 21.9.2016 bylo zjištěno, že věc nezletilého E. byla projednána v komisi SPOD Magistrátu města Brna. Závěrem komise bylo, že souhlasí se závěry OSPOD činného jako opatrovníka tj. že je namístě, aby nezletilý E. byl odejmut ze stávajícího výchovného prostředí od matky, byť se postup jeví jako radikální. Výchova matky nezletilého syna poškozuje, dítě je zpožděné ve vývoji, je agresivní. Bylo konstatováno, že otec a jeho rodina jsou připraveni a schopen nezletilého do péče přijmout.

Ze zpráv Mateřské školy Gabriely Preissové bylo zjištěno, že nezletilý v září 2014 k docházce nenastoupil, neboť matkou bylo sděleno, že doléčují salmonelu, že o nástupu školku včas vyrozumí. Zúčastnila se třídní schůzky dne 11.9.2014, byla seznámena se školním řádem školky, který ale nedodržovala a nepřítomnost dítěte delší než jeden měsíc neomlouvala. Nezletilý E. nenastoupil ani v avizovaném termínu v listopadu 2014, ale až 6.1.2015 a docházel jen do 26.1.2015, (tj. ve školním roce 2014/2015 navštívil školku pouze čtrnáctkrát v měsíci lednu). Jevil se jako uzavřené, pasivní a málomluvné dítě, byl pomalejší, o nové poznatky nejevil zájem, zpravidla se na nic neptal. Dělalo mu problémy řešit jednoduché individuální činnosti, nebyl schopen poznat základní geometrické tvary, najít druhou půlku obrázku, neuměl držet v ruce ani tužku natož nůžky, do kolektivních her se zapojoval velmi málo, neměl zájem ani o pohybová cvičení. S hračkami si hrál jen velmi málo, spíše chodil po třídě a strkal do ostatních dětí, to dělal i na vycházkách. Ke konfliktu s matkou došlo po 13.1.2015, kdy otci bylo školkou umožněno setkání se synem v budově školky. Bylo konstatováno, že matka nespolupracuje, nemá zájem o dění ve školce, dítě do školky neposílá, i když je zdravé a domlouvá se pouze emailem, je nepřístupná jakékoliv domluvě stran nezletilého, který potřebuje intenzivní přípravu na nástup do školy a kolektiv dětí. Pokud jde o návštěvu otce nezletilého E. v mateřské škole, otec se dostavil dne 13.1.2015 v dopoledních hodinách a dotazoval se, zda by mohl nezletilého vidět. Návštěva byla domluvena s ředitelkou, otec uváděl, že rovněž kontaktoval sociální odbor. Třídní učitelka nezletilému sdělila, že se na něho přišel podívat táta, na to nezletilý nejprve nijak nereagoval, když byl přiveden učitelkou do šatny, tam se zarazil a řekl: „To je zlej táta“. Učitelka jej vzala na lavičku, posadila si ho na klín, otec seděl naproti, promlouval k němu. Nezletilý E. na jeho otázky odpovídal s úsměvem, po deseti minutách se otec rozloučil, políbil E. na čelo, poděkoval za návštěvu a odešel. Po jeho odchodu nezletilý znovu opakoval: „To byl zlej táta, dělá nám problémy u soudu“. Po návratu do třídy se nezletilý běžně zapojil do kolektivu, o setkání s otcem se již nezmiňoval. Matka se pak na školku obracela s emailem, jehož přílohou bylo rozhodnutí soudu. V emailu uváděla, že žádná jiná setkání bez její přítomnosti mimo rozsudek nejsou povolena a jsou protiprávní, uváděla, že situace se školkou bude právně řešena.

Ze zpráv Mateřské školy Beruška, Brno, Plovdivská 6, bylo zjištěno, že nezletilý E. sem nastoupil od 1.9.2015. Jeho chování je nutné usměrňovat, dohlížet na něj, ke spolužákům má kladný vztah, s nimi komunikuje bez ostychu. Pedagoga osloví pouze v případě, že je to potřeba k řešení vztahů ve třídě, o rodinné situaci vůbec nemluví. Školkou byl dán na zvážení odklad školní docházky, k čemuž školku vedl poznatek o nevyzrálosti nezletilého v oblasti grafomotoriky, sluchové i zrakové percepce, jeho kolísavá pozornost a neodpovídající kresba. S matkou toto bylo konzultováno a doporučeno, aby navštívila PPP i pediatra, matka následně školce předložila rozhodnutí o odkladu školní docházky. Nezletilý se účastnil školky v přírodě, a to bez problémů, na matku se dotazoval, avšak neplakal. Spolupráce s matkou a babičkou ze strany matky byla hodnocena jako bezproblémová, otec také o syna jevil zájem. Dále bylo zjištěno, že 1.12.2016 v dopoledních hodinách neohlášeně nezletilého E. ve školce navštívila babička, tj. matka matky, kontakt nezletilého s ní proběhl v šatně za přítomnosti třídní učitelky. Babička se zajímala o škrábanec na noze dítěte, nezletilý jí odpověděl, že mu to udělala přítelkyně, babička se jej tázala, zda mu to „udělala schválně“, na to nezletilý neodpověděl. Babička pak sdělovala, že mají podezření na týrání nezletilého a také to, že když se potkali, nezletilého E. k nim otec nechtěl pustit. Babička pak E. sdělila, že pokud by ho v nové rodině někdo bil, že to má hned říct. Na dotaz opatrovníka následně školka sdělovala, že na dítěti nejsou žádné známky týrání, ani na základě jeho projevů školka neusuzuje, že by se mohlo jednat o týrané dítě. Bylo konstatováno, že nyní vyzvedává E. převážně babička a dědeček z otcovy strany, do školky je přiváděn pravidelně otcem, s nímž se loučí slovně i máváním z okna. I k prarodičům ze strany otce je patrná E. náklonnost, běží k nim s úsměvem, těší se z jejich příchodu. Nezletilý spontánně o rodině nemluví, během společných hovorů se všemi dětmi se vyjadřuje, co prožil, či dělal. Hovoří o tátovi, malé a velké D., o babičce a dědovi. Hodnocení prožitků je kladné, při hovoru se například usmívá. Vůči dětem je nezletilý kamarádský, z loňského školního roku u něj přetrvává nutnost upozorňovat na hygienické návyky stran mytí rukou, jinak sebeobsluhu zvládá sám. Spolupráce s otcem a jeho prarodiči je hodnocena bez výhrad.

Ze zpráv FC Svratka Brno, z.s. bylo zjištěno, že nezletilý E. navštěvuje fotbalový klub FC Svratka Brno od podzimu roku 2015. Již od počátku bylo zřejmé, že bude nutná větší péče trenérů a vyšší dávka trpělivosti. Díky komunikaci s matkou a babičkou se nezletilého E. pozvolna podařilo začlenit do tréninkového procesu. E. je charakterizován nesmělostí, bázlivostí, nízkou mírou komunikativnosti a nesoustředěnosti, fixací na konkrétní trenéry, nízkou mírou přizpůsobivosti, obavami z neúspěchu při nových herních činnostech a fixací na rodinné příslušníky, nesnášenlivostí nadměrného hluku. Od 1.11.2016 se chování nezletilého E. na trénincích v tomto ohledu nijak nezměnilo, vyžaduje přítomnost otce či prarodičů, jako jediný z hráčů svého ročníku jde několikráte během tréninku s nimi něco probrat. Otec nezletilého vždy dlouho k účasti na tréninku přemlouvá, je nutná velká trpělivost a přesvědčování. V období listopadu a prosince 2016 nikdo z trenérů nepozoroval na E. žádné stopy fyzického násilí. Po dohodě s otcem má nezletilý pořízenu veškerou sportovní výbavu, velice pozitivně byla hodnocena i účast nezletilého E. na halovém fotbalovém turnaji 17.12.2016, nezletilý se zde zapojoval do hry, turnaj skončil vítězstvím družstva.Otec po celou dobu turnaje byl přítomen v těsném zázemí hrací plochy. Když byl nezletilý zasažen míčem do obličeje, spěchal za svým otcem na lavičku.

Ze zpráv MUDr. J. R., lékařky pro děti a dorost bylo zjištěno, že v rozmezí od 10.4.2014 do 18.6.2015 nezletilý měl angínu, zánět nosohltanu, salmonelózu, zánět průdušek, plané neštovice v kombinaci s angínou. Do doby podání zprávy byl přiváděn k lékařce vždy matkou. Dne 14.6.2016 lékařka pro soudní účely potvrdila dobrou péči matky a konstatovala, že nemocnost chlapce je nyní minimální, že se dítě chová přiměřeně dětem stejného věku. Z další zprávy bylo zjištěno, že nezletilý E. byl ve dnech 26. - 31. 10. 2016 hospitalizován k observaci pro reakci na těžký stres. Lékařka konstatuje, že v poslední době byla nemocnost u nezletilého nízká, v 6/2016 prodělal angínu, v 8/2016 zvracení. Po propuštění z hospitalizace byl vyšetřen lékařkou dne 4.11.2016 v doprovodu otce a jeho přítelkyně, měl těžkou povlakovou angínu a impetigo, vážil 25 kilogramů. Ze zpráv Fakultní nemocnice v Brně, Kliniky dětské neurologie bylo zjištěno, že nezletilý zde byl vyšetřen 17.8.2016 pro bolesti hlavy a také pro nevolnost a zvracení, v době vyšetření bylo matkou uváděno, že zvrací někdy, taktéž jej dopoledne bolí hlava, tyto potíže že má tři až čtyřikrát týdně. Matka uváděla, že doma je složitější situace, nevylučuje větší stres. Byl doporučen klidový režim, dostatek tekutin. Kontrolní EEG a oční vyšetření ukázalo normální nález. Ze zpráv Fakultní nemocnice v Brně, Pediatrické kliniky bylo zjištěno, že nezletilý E. zde byl hospitalizován od 26. do 31. 10. 2016, přivezen byl RZP pro akutní stresovou situaci, která vznikla při předávání nezletilého matkou otci. Matka byla zpočátku přítomna na oddělení z důvodu psychického stavu dítěte, a to do 27.10.2016 do 15:30 hodin, dále již navštěvoval dítě otec a babička, bez zhoršení psychického stavu dítěte. Dne 31.10.2016 mělo být dítě předáno otci, odmítalo však odejít, proto byly kontaktovány sociální pracovnice. Nezletilý po domluvě odešel s otcem za doprovodu sociálních pracovnic. Stav dítěte posoudil pediatr, psychiatr, psycholog, bylo uzavřeno, že není potřeba další hospitalizace, a to ani na specializovaném psychiatrickém či interním oddělení.

Ze zprávy MSSZ Brno bylo o otci zjištěno, že je v evidenci veden jako zaměstnanec společnosti EDDY SAFE STUDIO GROUP s. r. o. od 1.7.2009 doposud, jako OSVČ veden není a nebyl poživatelem dávek nemocenského pojištění. Ze zpráv Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že otec nepobíral dávky SSP ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Ze zpráv Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj bylo zjištěno, že otec daňová přiznání za roky 2014 ani 2015 nepodával. Ze zpráv společnosti EDDY SAFE STUDIO GROUP s. r. o. bylo zjištěno, že otec zde v roce 2014 měl průměrně 7 593 Kč měsíčně, za rok 2015 pak 4 932 Kč měsíčně a za rok 2016 pak 7 799 Kč měsíčně čistého.

Ze zpráv MSSZ Brno bylo o matce zjištěno, že není evidována jako zaměstnanec žádné organizace ani jako OSVČ, dávky nemocenského pojištění nepobírala. Ze zpráv Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že matka byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od 22.1.2014 do 1.1.2017, podpora v nezaměstnanosti jí náležela od počátku evidence do 21.6.2014. Ze zpráv Úřadu práce ČR bylo zjištěno, že matce náležely ve sledované době dávky SSP a dávky pomoci v hmotné nouzi. Ze zpráv Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj bylo zjištěno, že matka daňová přiznání za roky 2014 a 2015 nepodávala. Z potvrzení společnosti Bytasen s.r.o. bylo zjištěno, že matka je nájemníkem bytu číslo xxxxx na adrese xxxxx, je bezproblémovým a nekonfliktním nájemníkem, společně s ní je přihlášen i nezletilý syn E. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 2.1.2017 na straně jedné matkou a na straně druhé společnosti Nera Displays s.r.o. bylo zjištěno, že jako den nástupu do zaměstnání byl sjednán 2.1.2017, pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31.12.2017, s pracovním zařazením – asistentka prodeje. Matka svoji práci koná svědomitě a pečlivě, je vysoce hodnocena po pracovní i osobnostní stránce. Za 1/2017 jí zaměstnavatel vykázal čistou mzdu 17 905 Kč. Ze zprávy MUDr. I. W., psychiatra, (bez data) bylo zjištěno, že jmenovaný lékař potvrzuje, že matka je „zcela orientována v rodinné situaci, nejsou u ní důvody k psychiatrickému vyšetření na základě posudku Mgr. Hartoše a Mgr. Telcové, nepotřebuje psychoterapii, její problematika je sociálně právní“.

Ze zprávy Mgr. L. S., psychologa a psychoterapeuta bylo zjištěno, že byla kontaktována v květnu 2016 matkou se zakázkou párového psychologického poradenství. Na prvním sezení 23.5.2016 rodiče formulovali hlavní cíl psychologického poradenství tj. zlepšit svůj vzájemní vztah a naučit se spolu komunikovat. Další společná sezení proběhla dne 8.8.2016 a 2.9.2016, na návrh psycholožky proběhlo dále jedno individuální sezení pouze s matkou, a to 16.9.2016. Spolupráci rodiče hodnotili jako přínosnou.

Ze znaleckého posudku Mgr. Marcely Landové, soudní znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí a dospělých bylo zjištěno, že v době vyšetření nezletilý E. dosáhl věku šesti let. Bylo uzavřeno, že vykazuje známky disharmonie - má kvalitní intelektový potenciál a dobré vědomosti, avšak jeho emocionální a sociální vývoj má zjevné deficity. Nezletilý hůře zvládá stresové reakce, to má nepříznivý vliv na udržení pozornosti a poté na přiměřenou reakci a chování. Psychicky zatěžující podněty jsou pro nezletilého takové, které jsou spojené s okamžitým uspokojením jeho situační žádosti, přičemž nezletilý není schopen odkladu své momentální potřeby. Reakce na tyto situace u něj mají charakter výchovný, nikoli neurotický. Nezletilý velmi pravděpodobně dosud nebyl přiměřeně zatěžován běžnými frustracemi tak, aby je dokázal zvládnout. Reaguje nepřiměřeně infantilně vzdorovitě, se ztrátou schopnosti regulace a sebekázně, v subjektivně prožívané zátěži se emočně vrací na nižší vývojovou úroveň (regresivní reakce). Na běžné podněty, které jsou pro něj srozumitelné a emočně jej nezatěžují, nemají také nic společného s jeho okamžitým uspokojením potřeb, nezletilý reaguje přiléhavě. Nezletilý E. má nápadné zkreslené sebepojetí, nízkou sebedůvěru, oslabené adaptační schopnosti u něj vyplývají z potlačených základních potřeb, nezletilý se pak prosazuje neadekvátně impulsivně, bez ohledu na okolí. Psychologické vyšetření znalkyně identifikovalo u nezletilého nepřiměřenou citovou a emoční fixaci na matku, což vývojově neodpovídá jeho věku. Byla u něj shledána vyostřená polarizace vztahů k matce a k otci, což napovídá syndromu zavrženého rodiče. Psychologické vyšetření také naznačilo emoční zneužití dítěte, které s největší pravděpodobností je jednou z podmiňujících proměnných v jeho emoční a sociální vývojové retardaci. Znalkyně v prožívání nezletilého E. identifikovala dílčí symptomy syndromu týraného, zanedbávaného a zneužitého dítěte, tj. poruchy pozornosti, nízkou frustrační toleranci, úniky před zátěží do regresivních obranných mechanismů, nízkou sebedůvěru, potlačené potřeby a jejich následné bezohledné prosazování - adaptační potíže. Bylo uzavřeno, že nezletilý E. primární vztahovou osobu, tj. matku vnímá zcela nekriticky, má tendenci si ji idealizovat a cítí se být matkou nadměrně protektorován (to je základem k indoktrinaci syndromu zavrženého rodiče). K otci nezletilý zaujímá výlučně hyperkritické až negativistické postoje. V přímém kontaktu se nezletilý k otci choval odmítavě, subtilně útočně či citově a emočně indiferentně. E. neprožívá pocity viny ve svém odmítavém vztahu k otci, čímž si zjevně zajišťuje mateřskou náklonnost. Z rozhovorů s nezletilým a z psychodiagnostického testování vyšlo zjevně najevo, že nezletilý je matkou programován proti otci, ať již přímo či skrytě. Bylo uzavřeno, že vztah nezletilého E. k otci nese atributy syndromu zavrženého rodiče, a to ve většině charakteristických příznacích, tj. vykazuje nenávist a degradaci rodiče (tj. projevuje silně odmítavé postoje vůči otci, pro něj má jen záporné charakteristiky, pozitivní emoce jsou zcela vytěsněny), dále je u něj dána nepřítomnost ambivalence (tj. černobíle hodnotí rodiče - programující matku nekriticky přijímá, zavrženého otce pouze kritizuje), vykazuje slabé, banální či absurdní zdůvodňování, je u něj nepřítomen pocit viny vůči zavrženému otci, objevuje se fenomén nezávislého názoru (nezletilý E. uvádí, že nechuť stýkat se s otcem je jeho vlastní postoj), projevují se vypůjčené scénáře (papouškování). Znalkyně uzavřela, že oba rodiče se uspokojivě orientují v základních emočních i citových potřebách dítěte, psychologické vyšetření nevyloučilo tendenci obou rodičů k empatickému využívání dítěte jako nástroje jejich vzájemného soupeření. S ohledem na uvedené, kdy psychologické vyšetření dítěte identifikovalo v prožívání nezletilého E. syndrom zavrženého rodiče, které je totožné se syndromem CAN - syndromem týraného a zneužívaného a zanedbávaného dítěte, znalkyně uzavřela, že výchova matky není vyhovující potřebám dítěte a nezajišťuje či dokonce poškozuje jeho celkově správný psychologický a osobnostní vývoj. Znalkyně uzavřela, že nelze s jistotou tvrdit, který z rodičů je lépe vybaven k výlučné péči o nezletilého, když limitované schopnosti empatie obou jsou hlavním zdrojem vztahového napětí mezi nimi oběma. Matka je však z výchovy nezletilého diskvalifikována díky svým negativistickým a zavrhujícím postojům k péči otce, které inkorporuje do prožívání dítěte a tak ho závažně psychologicky osobnostně poškozuje. Otec byl dlouhodobě z přímé péče a výchovy syna vyloučen, na matku je nezletilý regresivně citově a emočně fixovaný, náhlá změna rodinného zázemí proto není vhodná. Znalkyně vyslovila, že pokud matka nezačne nezletilého E. motivovat a přímo otevřeně ho vést k přijetí a k lásce k otci, bude nezbytné změnu výchovného zázemí nezletilého E. přesto realizovat. Vyslovila se, že přechod dítěte od matky k otci by se zřejmě neobešel bez pobytu nezletilého v neutrálním prostředí. Z výpovědi znalkyně Landové bylo zjištěno, že nezletilý E. vykazuje zcela typické projevy syndromu zavrženého rodiče, což je jeden z fenoménů CAN. Pokud stav péče o nezletilého bude ve stávající podobně zakonzervován, bude se osobnost dítěte vyvíjet velice nepříznivě. Osobnostní základ matky znalkyně zhodnotila tak, že sice není špatný, avšak její odpor k otci dítěte je tak hluboký, nenávistný a natolik bez náhledu, že ona sama pravděpodobně bez odborné intervence není schopna tento postoj změnit. Vliv chování matky na úspěšnost navazování kontaktů dítěte s otcem je rozhodně negativní. Nezletilý papouškuje postoje, které jsou mu vtěleny. Na chlapci znalkyně pozorovala, že se projevuje opožděně, ve vztahu k matce infantilně, neadekvátně věku. Pokud se při asistovaném styku matka vždy zdržuje v čekárně, tak toto jednoznačně nepřispívá k navazování kontaktů dítěte s otcem. Pokud znalkyně v posudku uváděla, že při změně výchovného prostředí by u nezletilého mělo dojít k situaci, kdy by měl pobývat v neutrálním prostředí, znalkyně tím mínila umístění dítěte v nějakém zařízení, nikoliv ambulantní docházku. Nezletilý by neměl také mít v tomto případě s matkou po určitou dobu kontakt, měl by být izolován od jejího vlivu. Následně by styky s ní mít mohl, nikoliv však hned, to by záleželo na poznatcích odborného pracoviště. Z její výpovědi dále bylo zjištěno, že Gardnerových kritérií je celkem deset, znalkyně za zcela zásadní považuje kritérium první, tj. kritérium osobnostního nastavení rodiče. Dalších devět kritérií se odvíjí od kritéria prvního. To, jak s danými kritérii nakládat, není nikde striktně dáno. Kritérium osobnostního nastavení rodiče zkoumá vzájemný vztah rodiče a dítěte, dále to, jaké jsou kontakty dítěte s druhým rodičem, jak převažující rodič přijímá rodiče druhého a jeho rodičovskou roli, jak dítěti umožňuje kontakt se širší rodinou. Znalkyně bere v úvahu všechna kritéria, byť to není v posudku výslovně zmiňováno. Znalkyně zjistila, že matka dítě jednoznačně programuje, tyto závěry zjistila z Rorchachova testu, stejně tak na tyto závěry ukazovala i interakce, závěr znalkyně byl podložen komplexně. To, že je nezletilý E týraným dítětem, vyplývalo jak z testů, tak i z pozorování znalkyně. Nezletilý si nemůže pamatovat události z doby, kdy mu byly dva roky. Z událostí z doby, kdy mu byly tři roky, si může pamatovat jen jako krátké výseče, rozhodně si nemůže pamatovat, jak se jednotlivé osoby chovaly, není schopen popisovat události z té doby. Projevy signalizující týrání dítěte může mít i dítě jiné, které týrání vystaveno nebylo - dítě zanedbávané, bez podnětného prostředí, které trpělo nedostatkem či vyrůstalo v agresivním prostředí, to však zcela jistě nezletilý E. není. Pokud by si nezletilý ve svých šesti letech měl pamatovat události z doby dvou či tří let svého věku, muselo by jít o události spojené s opakovanou hodně tvrdou a častou agresí. Rozhodně by si nemohl pamatovat, že dostal na zadek či pár facek, muselo by jít skutečně o velký agresivní čin. Sadistické sklony u otce znalkyně nenašla. Jednoznačně znalkyně zjistila, že dítě z osoby otce strach nemá, má vůči němu odpor, ale nebojí se ho. Zásadní odpor matky k otci zjistila znalkyně jak svým znaleckým zkoumáním, tak tento její postoj vyplývá z celého spisu, byl znalkyní zjištěn i z pohovorů s ní. Co je motivem matky k jejímu negativnímu postoji k otci znalkyně nezkoumala, animozity mezi rodiči by se ale dítěte dotýkat neměly, matka by svoje motivace do dítěte neměla promítat. Gardnerova charakteristika programujícího rodiče má aspekty, které matka překvapivě ve většině bodů sice nesplňovala, přesto znalkyně matku označuje jednoznačně za programujícího rodiče, neboť její postoj k otci je dán jejím kalkulem a záměrem. Motiv matky, proč se takto chovat, je dán tím, že otce chce vyloučit ze života svého i ze života dítěte. Pokud nezletilý o otci hovořil v přítomném čase („Taháš mě před domem, křičíš na mamku“), toto je znakem toho, že situace je dítěti neustále zpřítomňována ve snaze udržet jeho odpor k otci. Nezletilý se také vyjádřil tak, že ho otec „chce sebrat“, na dotaz, kdo to říkal, odpověděl, že neví, posléze sdělil, že to říkala mamka, ale hned řekl, že on to ví také. I toto je výrazem syndromu zavrženého rodiče, tj. když dítě ujišťuje, že uváděný názor je jeho názorem vlastním. Odpovídající vztah mezi otcem a dítětem se ze strany chlapce dosud nemohl navázat. Pokud jde o vazbu otce k dítěti, pak otcovo úsilí docílit kontaktu s dítětem je dle poznatků znalkyně opravdové. Otec již tři roky nemá adekvátní a přirozený kontakt se svým synem, musí čelit odporu nezletilého E. i pasivitě matky, přesto tuto situaci zvládá velmi dobře. Nenechal se rozladit, byl trpělivý a stále se snažil, i když mu nezletilý něco nehezkého řekl, situaci přešel, plynule pokračoval ve své snaze se synem navázat kontakt. Pokud znalkyně Telcová konstatovala, že nezletilý zaostává v úrovni performačních schopností, má silně narušenu sociabilitu a jsou u něj známky opakovaných akutních traumat, pak toto rozhodně nemohlo být vyvoláno či významně ovlivněno tím, že se nezletilý s otcem stýkal v takovém rozsahu, jaký reálně probíhal. Na věrohodnost matky znalkyně nahlíží tak, že událost o tom, že dítě ve věku asi dvou let bylo otcem „fackováno“, si matka vymyslela. Toto matka popsala až před soudem, nikdy předtím se o této velice závažné události nezmiňovala. Ani po výslechu znalkyně Telcové znalkyně Landová nemá důvod na svých závěrech cokoliv měnit. Se znalkyní Telcovou se shoduje v tom, že škála deseti Gardnerových kritérií není závazným předpisem a je vždy na znalci, jak se se zadáním soudu vypořádá, ona při posouzení rodičovské odpovědnosti za nejdůležitější považuje osobnost rodiče. Se znalkyní Telcovou se shodují v závěrech, liší se pouze v příčinách dějů, které nastaly. Adekvátní vztah rodiče a dítěte mezi otcem a nezletilým E. nemohl vzniknout, neboť se vídali tak málo. Vazby mezi nezletilým E. a otcem znalkyně objasňuje tak, že nezletilý ví, že se jedná o jeho otce, zahrnuje ho do rodiny, přijímá ho jako osobu blízkou, avšak nepřijímá ho jako autoritu. Pokud byl nezletilý předán do péče otci, měl by u něj setrvat a mělo by se dále postupovat v zájmu uskutečňování a rozšiřování kontaktů dítěte s matkou. K tomu by mělo docházet za přítomnosti a aktivní spolupráce odborníků v krizovém centru, alespoň zpočátku by měl být otec také stykům přítomen. Navržení konkrétních odstupů a délky styku matky s dítětem lze učinit až po zkušenostech z krizového centra.

Ze znaleckého posudku Mgr. et Mgr. Jany Telcové, soudní znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie bylo zjištěno, že byl vypracován na žádost matky, na podkladě matkou zadaných otázek, znalkyně vyšetřila jen matku a nezletilého E., otce ne. Matka je inteligenčně v horním pásmu průměru, je konvenčně zaměřena, má obavy z rozhodování a odpovědnosti a sklony k opozici. Je osobností mírně extrovertovaného typu, mírně optimistického zaměření., emocionalita má známky menší zralosti, vykazuje mírnou emoční labilitu, sociabilita je normální, má nepatrně nižší empatii. Zná velmi dobře „dětský svět“, zájmy a potřeby nezletilého E., dokáže je adekvátně saturovat. K autoritám a k vnějšímu světu vykazuje určité paranoidní náhledy. Znalkyně uzavřela, že psychologické vyšetření matky svědčí pro pravděpodobnou nepřítomnost psychické poruchy. U nezletilého E. bylo zjištěno, že úroveň intelektových a performačních schopností odpovídá pásmu hraničícímu s retardací, verbální schopnosti nezletilého jsou výrazně nižší. Konstatovala i nedostatky v oblasti vizuomotorické koordinace. Kvalita schopností nezletilého je ovlivněna silnou anxietou. Jáské síly osobnosti nezletilého jsou velmi slabé a vypovídají o maladaptaci, osobnost je nezralá. Nezletilý je emočně labilní, impulzivní a egocentrický, jeho sebepojetí je nezdravé v důsledku nezdravého prožívání, sociabilita je silně narušena. Nezletilý má narušen vztah k maskulinitě a k autoritám, čemuž v základu odpovídá narušený vztah k otci. Vztah k feminitě a k matce je do značné míry ovlivněn anxietou. Výsledky vyšetření u nezletilého svědčí vysoce pravděpodobně o přítomnosti velmi silné anxiety, která koresponduje s opakovanými prožitky psychických traumat, což odpovídá postraumatické stresové poruše. Uzavřela, že nezletilý je na matku silně a nezdravě fixován, což je pravděpodobně způsobeno hospitalizací matky na přelomu září-říjen 2014 a tím, že po návratu z nemocnice matku nepoznával a poté se k ní přimknul. Vztah nezletilého E. k otci je narušený, což je dáno nevhodným edukativním působením na straně otce, jemuž byl zřejmě vystaven. Výchovná způsobilost matky je hodnocena odkazem na popis její osobnosti a dále následovně: matka má k synovi velmi silný kladný vztah, má zájem na všestranném rozvoji jeho osobnosti, je zodpovědným člověkem vzorně pečujícím o syna. Z konání a vyjádření matky je dle znalkyně zřejmý její zájem na stycích syna s otcem, avšak usiluje o citlivý přístup a respekt k osobnosti nezletilého, matka je pro nezletilého vhodným vzorem pro vytvoření sociální a sexuální role, je až nadprůměrně inteligentní s VŠ vzděláním, má snahu o rozšíření interpersonálních vztahů (cestou zájmových aktivit pro rodiče s dětmi) vzhledem k tomu, že nezletilý vyrůstá jen s matkou a babičkou, představuje pro syna kontinuitu výchovného prostředí, má vyhovující socioekonomický status. Znalkyně dále uzavřela, že nezletilý matčino výchovné prostředí preferuje, nedokáže se adaptovat na jakoukoli změnu prostředí. Stávající psychický stav nezletilého je dle znalkyně důsledkem iatrogenie, tj. poškozením zdraví vlivem vadného odborného zásahu institucemi, jedná se o důsledek systémového týrání. Z výpovědi znalkyně Mgr. et Mgr. Jany Telcové bylo zjištěno, že svůj znalecký posudek vyhotovila bez vyšetření otce, veškeré poznatky o otci měla od matky a z listinných důkazů. O otci nemůže činit žádné relevantní závěry, bylo by to hypotetické. Nezletilý E. k otci nemá žádný vztah, ani pozitivní ani negativní, což je dáno tím, že citové vztahy dítěte k rodiči se budují ve věku sedmi až osmi měsíců věku a nezletilý se tehdy s otcem nestýkal a pak ho ještě dlouhou dobu nevídal. Pokud se s ním následně začal stýkat, byl pro něj otec cizí, jakýsi náhodný člověk. K otci nezletilý měl určité vzpomínky, ale hovořil o něm jako o každém jiném cizím člověku. Mluvil o nějakých nepříjemnostech z ulice a taky o tom, že ve SPONDEA musel být odloučen od maminky. Pokud u nezletilého E. zjistila intelekt hraničící s pásmem retardace a je tázána, čím toto vzniklo, uvedla, že intelekt dítěte je do značné míry vrozený, vliv na něj mohou mít i různá onemocnění a úrazy, prenatální psychika a tělesný rozvoj v tomto období. Vliv má i poporodní vývoj a může být následkem těžké anxiety. Konkrétně u nezletilého E. je podkladem pro retardaci intelektu jeho prenatální vývoj a těžké psychické stresy, kterými dítě prochází. Akutním stresem pro nezletilého E. je, že jej matka musí vodit tam, kam dítě nechce. Matka mu nedokáže vysvětlit, proč to tak je a nezletilý sám to rozumově nedokáže zpracovat. Pokud znalkyně konstatovala, že vazba nezletilého na matku je silná, až nezdravá, dle znalkyně v zájmu nápravy „ matka dělá, co může“. Matka osobu otce dle znalkyně vnímá tak, že on její dítě poškozuje, reaguje necitlivě a způsobuje jí problémy. Pokud je znalkyně tázána, zda její postoj k otci má na nezletilého nějaký vliv, matka se dle znalkyně naučila o otci nemluvit. Dítě může zaslechnout nějaký telefonát, rozhodně však si znalkyně nemyslí, že by matka nějak cíleně nezletilého vůči otci vedla. Matka kvůli svému vztahu k otci nepotřebuje odborné vedení, neboť její kritika otce není nedůvodná. Její postoj k otci nehodnotí jako hluboce zakořeněný odpor, šlo jen o konstatování toho, co se stalo, a že otec matku zklamal. V době, kdy znalkyně nezletilého vyšetřovala, nemůže říci, že by vztah mezi nezletilým E. a otcem byl navázán, dle ní šlo pouze o stádium situačních kontaktů. Tvrzení SPONDEA o navázaném vztahu mezi otcem a dítětem považuje znalkyně za nepravdivé. Postoj nezletilého k otci byl směsicí negativních postojů, která byla zjevně podložena jeho zkušenostmi. Dítě je schopno si zapamatovat a následně reprodukovat zážitky i z věku tří až čtyř let, a to situace, kdy se cítilo v ohrožení. Takovéto zážitky mohou děti mít například z bití, křiku a podobně. Pokud znalkyně učinila závěr, že poznatky SPONDEA o navázaných vztazích mezi otcem a synem jsou nepravdivé, vycházela z nahrávek, které jí předestřela matka. Nahrávky odrážely situaci před samotným stykem s otcem a po něm, nikoliv však vlastní styk s otcem v herně. Z výpovědi otce slyšeného jako účastníka řízení (8.9.2015) bylo zjištěno, že jeho styk s nezletilým E. se dle platného rozsudku ve SPONDEA doposud ani jednou neuskutečnil. Nezletilého E. viděl pouze čtyřikrát, avšak nikoliv dle rozsudku, jedno setkání bylo 13.1.2015 ve školce, pak syna viděl při předávání dárků 21.1.2015 asi na dvacet vteřin a v obdobném rozsahu pak při předávání dárků na Mikuláše a na Vánoce 2014. Když nezletilého otec přišel navštívit do školky, učitelka jej přivedla do šatny, nezletilý uváděl, že není otec, že je „ zlý pán“. Zpočátku byl syn odměřený, po chvilce se začal chovat lépe, otec mu něco povídal, ukazoval obrázky, o zlém pánovi už nemluvil, setkání trvalo snad 15 či 18 minut. Výživné otec hradí dle rozsudku, dále platí 1 000 Kč měsíčně na školku. Nadále má stejné zaměstnání, jeho mzda včetně prémií a stravenek dělá 13 000 či 14 000 Kč měsíčně, další vyživovací povinnosti nemá. Stále bydlí v domě, kde v samostatném bytě žijí i jeho rodiče. Na zdravotní stav syna se otec informoval u MUDr. R. To, že syn byl hospitalizován, otec zjistil u dětské lékařky, matka mu to sama neřekla. Pokud od matky žádal informace, řekla mu, ať se řídí rozsudkem krajského soudu. Pokud mu řekla, že je syn nemocný, nic dalšího neuvedla. Otec má poznatky, že i v době nemoci syna byl vídán různě po venku, například s babičkou, to potvrzovala i školka. Syna má otec rád, chová se k němu hezky, pokud jde o vztah syna k otci, tak v době, kdy probíhala setkání na hřišti, dítě bylo zjevně navedeno, syn do otce bouchal, na což otec nereagoval, syn si postupně na otce zvykal. Bez přítomnosti matky otec syna dosud neměl, neboť matka to nikdy nedovolila. Když nastala situace, že by i syn s otcem šel, chtěl, aby matka šla taky, ona mu řekla:,,Běž, ale já nepůjdu“ a syn tedy s otcem sám nešel. Otec sice výchovné zkušenosti nemá, ale má poznatky o výchově z vlastní rodiny. Synovi by věnoval lásku a péči, nebránil by mu přitom ve styku s matkou ani s babičkou. Žádného násilí se otec vůči synovi nedopustil. Z výpovědi otce (23.6.2016) bylo zjištěno, že zpočátku se otcovy styky se synem ve SPONDEA vyvíjely dobře, sblížení se dařilo, když už kontakty trvaly déle, na synovi už neviděl žádnou veselost a hravost. Setkání ve SPONDEA probíhá tak, že matka syna přiveze se zpožděním, otec chodí včas, pozdraví se, pak jde otec do herny a syn za ním přijde. V průběhu toho několikrát syn odbíhá za matkou do čekárny, to otec hodnotí jako negativní moment. Doposud se nikdy nestalo, že by ona v čekárně neseděla. Projevy nezletilého syna otec přičítá tomu, že je programově matkou veden, tj. aby se na styk s otcem netěšil a kontakty mu působily trauma. Otec je ve SPONDEA veden k tomu, aby synovi více vymezoval mantinely, je mu vytýkáno, že si nechá vše líbit, to otec dosud činil v zájmu toho, aby se k němu syn nestavěl špatně. V současné době by syn s otcem nikam dobrovolně neodešel, v jeho očích je otec nežádoucí. Otec asi po dobu měsíce a půl žije s partnerkou Ing. N., ta má v péči asi třináctiletou dceru. Rodiče otce mají 70 a 73 let, nezletilého E. neviděli od dvou let jeho věku díky přístupu matky. Nájemné za bydlení otec nehradí, platí pouze inkaso 4 000 - 4 500 Kč měsíčně. Z výpovědi otce (11.8.2016), bylo zjištěno, že kontakty otce s nezletilým E. ve SPONDEA v návštěvní místnosti probíhají stále, na zahradě SPONDEA nikoliv. Otec nezletilého vídá taky v parku za přítomnosti matky, a to jednou za 14 dní v sobotu od 10:00 - 11:00 hodin. Kontaktů v parku bylo celkem šest, neprobíhají dobře, připadá si tam „jako kompars“, byť se snaží dítě zaujmout, nezletilý se obrací na matku. Z výpovědi otce (6.10.2016) bylo zjištěno, že průběh styků s nezletilýmE. má vývoj spíše k horšímu. Z výpovědi otce (10.1.2017) bylo zjištěno, že přechod syna do výchovy otce byl trochu problematický, přebíral ho v nemocnici. Prospívá u něj dobře, otec ho nijak nezatěžuje věcmi okolo soudního jednání. O matce a babičce před synem se snaží mluvit hezky, ukazuje mu fotky z dětství, kde byli všichni společně. Syna se snaží vést a určovat mu pravidla, která z minulosti neměl zakotvená, jde to pomalu. Za dobu, co má otec syna u sebe, se u něj žádné zvracení či nevolnosti neprojevily, ani žádné tesknění po matce rovněž nenastalo, tj. žádný pláč, nespavost či cokoliv podobného. Zpočátku o matce nehovořil vůbec, teprve v poslední době třeba uvede, že na nějakém místě byli společně s matkou. Se synem otec dochází každých 14 dní do Krizového centra Hapalova k PhDr. P. Na podkladě domluvy s otcem matka syna viděla v KC Hapalova, syn reagoval tak, že dostal od matky pusu, ona ho objala, neproběhla naprosto žádná hysterie či emoce, stejně tak zcela v klidu se s ní pak rozloučil a s otcem odešli. Syn se nijak neptá, jak se situace bude dál vyvíjet. Na výchově syna u otce participují další osoby, tj. otcovy rodiče, zejména otcova matka, která jej vyzvedává ze školky, do školky jej vodí vždy otec. Spolu chodívají do fotbalu a také chodí k Dr. P. Ve společné domácnosti s otcem žije partnerka Ing. D. N., s ní se syn sžil v pořádku, ale úplně ji neuznává jako osobnost, tj. její výchovné pokyny přijímá jak kdy. Matka na výživu nezletilého E. k otcovým rukám za dobu pobytu u něj nic nezaplatila. Z výpovědi otce (21.2.2017) bylo zjištěno, že kontakty nezletilého E. s matkou dle rozhodnutí soudu proběhly zatím dva, byly bez problému. Matka mimo rozhodnutí soudu ještě nezletilého na podkladě dohody s otcem viděla tak, že všichni společně byli v zábavním parku asi po dobu 4 hodin, dále umožnil matce mít syna o samotě mimo krizové centrum, k čemuž došlo v pátek, matka dítě vracela až v 18:00 hodin. Dále měl nezletilý kontakt i s babičkou ze strany matky. Matka nadále výživné k rukám otce na syna žádné neplatí, hradila však náklady nezletilého ve školce, což je platba 1 200 - 1 300 Kč měsíčně.

Z výpovědi matky slyšené jako účastnice řízení (8.9.2015) bylo zjištěno, že nezletilého syna v některých termínech do SPONDEA přivést nemohla, neboť byl nemocen, v rozmezí od 3.6 do 12.6.2014, bylo to proto, že matka měla zaplacenou dovolenou se synem. Syna pak do zařízení ve stanovený termín přivedla 23.7. a 30.7.2014, tehdy tam otec nebyl. Centrum jí sdělilo, že je zapotřebí, aby se nezletilý nejprve v zařízení adaptoval. Za tímto účelem měla s dítětem docházet jen ona, příprava ale nebyla dokončena a syn onemocněl. Pokud se pak chtěla objednat, neměli volno. Matka je ochotna dle rozsudku zítra otci ke styku syna přivést. Pokud do SPONDEA syna nepřiváděla, důvodem byla také její nemoc, když byla nemocná od 22.9.2014 až do 13.7.2015. Chodila k lékaři a následně také dvakráte v týdnu na rehabilitaci. Nemoc matky mnohdy byla taková, že byla nucena ležet. Vypomáhala jí její matka, která za ní dochází dvakrát až třikrát týdně, někdy i častěji. Syn byl nemocen do 31.3.2015, po ukončení nemoci už do školky z opatrnosti nešel. Do školky pak nastoupil od 1.9.2015, a to do jiné školky - na adrese Plovdivská 6 v Brně. Otci změnu školky nesdělila, zná jeho telefon, SMS mu o tom neposlala. Syn dle matky má dovednosti přiměřené svému věku, je ale více uzavřený, není v péči psychologa, matka to nepovažovala za potřebné. Pokud se syn s otcem setkal na jaře 2014, byl k otci odtažitý, nepřipustil žádný bližší kontakt, když se ho otec něco tázal, normálně odpovídal. Pokud před soudem bylo uváděno, že nezletilý uváděl, že je to „zlý táta“, matka si myslí, že to tak syn neřekl. Z výpovědi matky (23.6.2016) bylo zjištěno, že první asistovaný styk nezletilého E. s otcem proběhl 23.9.2015, od té doby probíhají styky pravidelně. Styky ve SPONDEA dle matky nefungují, proto navrhla styky mimo - na ulici Luční jedenkráte za 14 dní vždy v sobotu od 10:00 - 11:00 hodin. To proběhlo celkem třikrát, a to 16.4., 30.4. a 28.5.2016. Při asistovaných kontaktech se situace vyhrotila, otec během styků syna uhodil, způsobil mu zranění, tomu byl přítomen někdo z centra, tvářili se ale jakoby se nic nestalo. Syn je zde zastrašován. Zatímco syn je s otcem v herně, matka je přítomna v čekárně, syn na tomto trvá. Současný stav ve vztazích otce a syna matka přičítá jednak přístupu otce a jednak přístupu institucí. Matka se syna snaží motivovat tak, že mu sděluje, ať si jde s otcem pohrát, že s ním může jít na hřiště, pokud bude chtít. Syn se však ve SPONDEA necítí dobře, jedinou bezpečnou jistotou je pro něj ona, syn žádá po matce slib, že ona ve SPONDEA zůstane. Se znaleckým posudkem matka nesouhlasí, syn netrpí syndromem týraného dítěte a ani u něj nejde o syndrom zavrženého rodiče, stav je výsledkem nevhodného chování otce a nátlaku na syna i ve SPONDEA. Ve SPONDEA bylo matce vyhrožováno a to i odebráním syna, tyto věci se řešily před ním. Matka je v evidenci úřadu práce od 1/2014, je absolventkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v oboru germanistika. Její pracovní zařazení je ztíženo požadavkem na zkrácený pracovní úvazek z důvodu péče o syna. Invalidní důchod nepobírá. Z dávek a z výživného má příjmy okolo 12 500 Kč měsíčně, žije s nezletilým sama v obecním bytě s platbou asi 6 000 Kč měsíčně, je nemajetná. Pokud byla v době od 29.9. do 7.10.2014 hospitalizovaná, o syna se starala její matka v její domácnosti. Příznaky neurotizace matka na synovi viděla již v roce 2013, vygradovaly ve 2/2016, přesto syn není v péči psychologa. Ve školce se chová normálně, neurotizované chování má právě v důsledku styků s otcem a návštěv ve SPONDEA. Z výpovědi matky (11.8.2016) bylo zjištěno, že kontakty nezletilého s otcem ve SPONDEA probíhají v herně, na zahradě nikoliv. Otec se také se synem vídá v parku za přítomnosti matky jednou za 14 dní v sobotu od 10:00 do 11:00 hodin, takových kontaktů proběhlo celkem šest. Dle matky jsou setkání v parku lepší než ve SPONDEA, méně napjaté. Z výpovědi matky (6.10.2016) bylo zjištěno, že zdravotní stav syna se zhoršil, má somatické problémy - nevolnosti a zvracení, z toho důvodu jej také nechala vyšetřit psychiatrem a zadala znalecký posudek. Z výpovědi matky (10.1.2017) bylo zjištěno, že syn po kolapsu, ke kterému došlo při předávání otci, skončil v nemocnici. Syn je přepadlý, ztrácí na váze, zhubnul 2 kila. Syna viděla 28.12.2016, z toho měl syn velkou radost, byl však pohublý, uzavřený, bylo na něm vidět, že situaci těžce zvládá, dlouze se s matkou loučil. Matka je zaměstnána u společnosti Nera Displays s.r.o., práci si opatřila sama. Matka dosud platí za syna školku, k rukám otce peníze neposílá. Z výpovědi matky (21.2.2017) bylo zjištěno, že každý měsíc včetně doby, co je nezletilý syn u otce, platí 1 300 Kč měsíčně za školku, to je zaplaceno až do 3/2017 včetně. Také synovi hradila docházku do fotbalu, a to ještě předtím, než přešel do péče k otci, šlo o 1 500 Kč, touto platbou je docházka do fotbalu pokryta do 1/2017. Svoje kontakty se synem v krizovém centru matka hodnotí pozitivně, rozsah je však zcela nedostačující. Proběhlo i matčino setkání se synem mimo krizové centrum a to v Bongu. U PhDr. K. probíhá partnerská terapie rodičů. Babičku z matčiny strany viděl syn asi třikrát.

Z výpovědi svědkyně Mgr. et Mgr. P. J. bylo zjištěno, že pracovala jako sociální pracovnice ve SPONDEA o.p.s. asi do června 2016. V době od 12/2015 do 5/2016 bývala přítomna asistovaným kontaktům nezletilého E. s otcem, účastnila se od 13. nebo 14. kontaktu. Otec se synem měli vytvořený a funkční vztah. Otec se snažil během kontaktů syna zaujmout, pokud ale stále trávili čas v jedné místnosti, E. se prostě nudil. Otec se snažil být proaktivní, choval se k nezletilému E. hezky, svědkyně neviděla nic ze strany otce, co by znamenalo negativní chování, k žádnému fyzickému napadení dítěte otcem nedošlo. Naopak nezletilý E. byl vůči otci občas agresivní, třeba ho kopl do nohy, tehdy se otec snažil E. nastavovat hranice, otcovy reakce byly v pořádku. Pokud se svědkyně snažila otci dávat různá doporučení, jak projevy dítěte zvládat, bral je v úvahu a pokoušel se je praktikovat. Pokud kontakty trvaly již dlouho, přestávaly plnit svůj účel, byl už čas, aby probíhaly jinak. Navrhovali, aby matka, která vždy čekala bezprostředně před hernou, kde se styk otce s dítětem odehrával, se v době styků zdržovala ve druhém patře, neboť její bezprostřední blízkost nebyla prospěšná. Nezletilý mnohdy vybíhal z herny za matkou třeba proto, aby jí něco sdělil, nebo taky, aby jí na otce žaloval, její přítomnost tedy znamenala narušování styků s otcem. O tom byla s oběma rodiči vedena komunikace, matka uvedla, že si E. nepřeje, aby odcházela, a že mu musela slíbit, že tam prostě bude. Sama svědkyně tento postoj od dítěte slyšela, avšak nikoliv v herně, ale tehdy, kdy probíhala interakce mezi rodiči před hernou - nezletilý uváděl, že „máma nemůže odejít“. Úkolem svědkyně bylo v herně sledovat průběh styků a případně i zasáhnout, pokud by to bylo třeba. K takové situaci došlo, někdy chlapce usměrnila, když se k otci choval špatně, třeba tehdy, když otce kopnul. Svědkyně nabízela možnost, aby šli v době styku na zahradu ve SPONDEA, kde je skluzavka, houpačky. Styk otce se synem na zahradě SPONDEA však neproběhl ani jednou, což bylo to proto, že dítěti jasně nebylo sděleno, že je to v pořádku, odpovědnost za rozhodnutí, zda bude styk na zahradě či ne, byla přenesena na dítě. Dle svědkyně nezletilý E. byl schopen s otcem odejít za nějakou aktivitou. U asistovaných styků velmi důležité, jak toto vnímá rodič, u kterého dítě žije a který dítě ke stykům přivádí, dítě vnímá jeho názor. Pokud by otec dítě přebíral a někam si ho odváděl, matka by u toho být neměla. Svědkyně byla přítomna asi dvaceti stykům nezletilého E. s otcem. Pokud se pak průběh kontaktů zhoršil, bylo to díky tomu, že stále seděli zavření v jedné místnosti, vztah se neměl prostě kam dále vyvíjet, nebylo to zaviněno chováním otce ani syna. Matka se mohla chovat více pozitivně a více syna motivovat, aby nastal posun k lepšímu. Každý z rodičů ve vztahu ke svému dítěti může udělat něco, aby jej motivoval, ze strany matky však nic takového svědkyně neslyšela. Pokud vůči matce SPONDEA měla určitá doporučení, matka to nepřijala. Z výpovědi svědkyně P. D., DiS., bylo zjištěno, že je zaměstnána ve SPONDEA o.p.s. a jako koordinátor centra rodinného poradenství, zde působí po celou dobu, kdy zde docházelo ke stykům nezletilého E. s otcem. Na počátku byla spolupráce náročná, docházelo k různým omluvám, až asi po jednom roce matka přistoupila na to, že se zde dítě bude s otcem setkávat a po krátké přípravě byly kontakty započaty. Ke dni výslechu svědkyně se uskutečnilo asi 35 kontaktů, byly více či méně úspěšné, jejich úspěšnost však klesala. Po celou dobu platil poplatek za službu otec. Ve vztahu k matce v její motivaci nezletilého E. byla matce učiněna určitá doporučení, to však nebylo příliš vyslyšeno. Matka nepřijala nabídku individuálního psychologického poradenství pro dítě. V posledním čase se uskutečnil pouze jeden kontakt, který měl problematický průběh, nezletilý odmítal odejít z čekárny do herny za otcem, choval se tak, že nerespektoval pokyny žádného ze zúčastněných. Při posledních čtyřech či pěti schůzkách, u kterých byla svědkyně přítomna, začalo docházet k tomu, že dítě odmítalo z čekárny do herny jít, a to i přes přemlouvání otce i svědkyně. Participace matky v tomto směru nebyla žádná, respektive matka se dítěte zeptala: „E. už tam chceš jít“?. Stav byl neudržitelný, dítě třeba i 25 minut nebylo schopné z čekárny do herny odejít. Za souhlasu rodičů byla situace nastavena tak, že pokud se do deseti minut nepodaří dítě přimět z čekárny do herny odejít, bude asistovaný kontakt zrušen. To se sice podařilo, avšak naposledy byl nezletilý prakticky nezvladatelný. V herně obracel nábytek, šlapal po modelíně, trhal letáky, odbíhal do čekárny. Otci se snažil sebrat kapsičku s telefonem, nereagoval na pokyny svědkyně, ani na otce. Jakmile byla snaha mu nastavit hranice, odcházel za matkou do čekárny. I v čekárně se pak chlapec choval tak, že ho svědkyně napomenula, dával si totiž boty na stůl. Když mu sdělila, že děti na stolku svačí, ať nohy sundá, matka pouze řekla, že syn má boty čisté. Matka neusměrnila nezletilého ani tehdy, když trhal letáky a natrhané papíry neuklidil. O tom, co syn v herně prováděl, pak byla matka informována, reagovala jen tak, že se syna zeptala, zda je to pravda a nezletilý to popřel. Pokud se otci podařilo v herně nezletilého E. přivést k nějaké hře, nezletilý E. se choval adekvátně, hezky, vyhledával i fyzický kontakt s otcem. Pokud ale překračoval hranice adekvátního chování, otec jej nejprve napomenul, pak se mu snažil třeba v jednání i rukou zamezit, když se nezletilý choval nebezpečně. Rozhodně však syna nikdy neuhodil. U matky svědkyně může vypovědět o tom, co viděla v čekárně, tj., že je matka při vedení dítěte velmi pasivní. Nezletilý E. se k ní sice vztahuje hezky, avšak i matce dlouho trvá, než se jí podařit ho usměrnit. Matka mu vlastně žádné hranice nenastavuje, což je alarmující. Svědkyně neviděla při kontaktech na E. nějakou nevolnost, nezletilý si ani nestěžoval, že by mu bylo špatně. Strach z otce rozhodně neprojevoval. Ze strany matky nebyla snaha po nějaké normalizaci či podpoře syna. V podstatě se omezovala jen na otázky typu: „E. už chceš jít?“, nejsilnější co od ní svědkyně slyšela, bylo výjimečně: „E., běž“. Normalizování situace takovými obvyklými větami jako: „Užij si to, nic se neděje, je to tvůj táta“, to od ní nikdy nezaznělo. Že by se ve SPONDEA k matce někdo choval nevhodně, to svědkyně neslyšela, sama se k ní špatně také nikdy nechovala. Ke zhoršení průběhu styků E. s otcem zcela jistě došlo na jaře 2016. Dle svědkyně byl vztah mezi otcem a nezletilým E. byl již navázán, bylo však zapotřebí, aby byl přesunut někam jinam. Nezletilý E. je dítě, které musí být ujištěno o tom, že je daná situace v pořádku. Otec přitom na projevy syna reagoval zcela vhodným způsobem, pokud nezletilý začal překračovat hranice, hezky jej upozornil, jak se má chovat, a to opakovaně. Nezletilý se naposledy rozběhl k oknu, otec ho rukou zastavil. Problém je v tom, že když otec dává synovi absolutně základní rodičovské pokyny, vždy to končí tím, že E. odbíhá za matkou. Svědkyně si nepamatuje, že by otec vůbec někdy o matce hovořil, téma soudního jednání otec s nezletilým E. za přítomnosti svědkyně také nikdy neprobíral. Otec s nezletilým nehovořil ani o tom, co bylo v minulosti, nebo co bude. Vždy se mu věnoval vždy pouze v dané konkrétní přítomné situaci. Žádná nevhodná oslovení dítěte ze strany otce svědkyně také neslyšela. I když šlo mnohdy o vypjaté situace, otec vždy zachoval klidnou hlavu.

Podle § 888 občanského zákoníku (dále jen OZ), dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Podle § 889 OZ, rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

Podle § 891 odst. 1, 2 OZ, rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem. Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.

Podle § 907 odst. 1, 2, 3 OZ, soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Podle § 908 OZ, nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně. Podle § 909 OZ, změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. Podle § 913 odst. 1 OZ, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro zvažování nového rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít nezletilého E. ve své péči dle citovaného zákonného ustanovení, neboť bylo nepochybně prokázáno, že ze strany matky došlo k opakovanému nedůvodnému a dlouhodobému bránění otci ve styku s nezletilým synem. Po provedeném řízení soud dospěl k jasnému závěru,že pokud byl nezletilý E. rozsudkem podepsaného soudu (ze dne 23.7.2013, č. j. 23 Nc 86/2012-153), svěřen do výchovy matce, tak toto rozhodnutí, již není rozhodnutím, které by nejlépe zajišťovalo potřeby nezletilého E., neboť již delší dobu výchovné působení a péče matky má pro něj významné negativní dopady. Rozsudek tehdy stavěl na jedné straně na prokázané skutečnosti, že nezletilý je na matku vzhledem k útlému věku (tehdy asi 3 a půl roku) silně vázán a že matka o nezletilého E. pečuje v zásadě dobře. Na straně druhé ale rozhodnutí dále vycházelo z toho, že se rodiče zcela jasně nejsou schopni dohodnout na adekvátním a pravidelném styku otce s nezletilým E. a že je naprosto nezbytné, aby toto bylo nastartováno okamžitě. Matka již v rámci tohoto řízení tehdy uváděla, že s otcem jakožto mužským vzorem pro život syna nepočítá. Soud proto tehdy rozhodl o otcově styku s nezletilým synem a při vědomí možných neodčinitelných následků absence otce v životě dítěte tomuto výroku zároveň vyslovil předběžnou vykonatelnost. Zejména na matku již tehdy soud apeloval, aby v zájmu realizace styků řádně spolupracovala a napomáhala vzniku vazby dítěte k otci. Pokud byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem (rozsudkem ze dne 18.3.2014, č. j. 15 Co 439/2013-222) v části o úpravě styku změněn na styk asistovaný, bylo v odvolacím řízení bylo najisto postaveno, že i přes předběžnou vykonatelnost rozsudku soudu I. stupně se styk otce s nezletilým E. (nejméně od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně až do rozhodnutí odvolacího soudu, tj. v rozmezí asi půl roku), nerealizoval. Rozsudek soudu odvolacího vymezil tedy otci asistovaný styk a opětovně na oba rodiče apeloval v zájmů vytváření vazeb mezi otcem a synem a jasně uvedl, že za výsledek stran úspěšnosti nesou odpovědnost. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 10.4.2014. Přes jasný apel uváděný soudy obou stupňů bylo v tomto řízení najisto prokázáno (výpověďmi rodičů, zprávami opatrovníka i zprávami SPONDEA), že styk otce s nezletilým E. ani v asistované formě opět řádně realizován nebyl. Matka po rozsudku odvolacího soudu spolupráci se SPONDEA nenavázala, rozhodnutí dlouhou dobu zcela ignorovala, k započetí asistovaných styků přistoupila až se značným časovým odstupem a pod tíhou již probíhajícího řízení o změně výchovného prostředí, ke styku otce se synem přistupovala liknavě, se zjevným nepochopením důležitosti osoby otce v životě dítěte. Konkrétně bylo prokázáno, že k prvnímu asistovanému styku otce s nezletilým E. dle vykonatelného a pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně došlo až dne 23.9.2015, tedy až s odstupem takřka roku a půl ode dne jeho právní moci a po osmi měsících ode dne zahájení řízení o změně výchovného prostředí. Neobstojí tvrzení matky o nemoci její a nemoci syna, která by jí snad měla řádově v rozsahu let bránit v realizaci rozhodnutí soudu. Nezletilého matka ke styku s otcem nepřiváděla ani v době, kdy prokazatelně nemocen nebyl, a to i například s odůvodněním své dovolené. Pokud jde o onemocnění matky, mělo takový charakter, že hospitalizována byla v krátkém rozsahu (10 dní), poté zcela pravidelně docházela k lékaři a na rehabilitace a při minimální snaze by byla schopna docházku nezletilého E. k asistovanému styku skloubit a zajistit. Matčin přístup k realizaci práva dítěte na pravidelný styk s otcem a též i na právo otce stýkat se s nezletilým synem je výrazem opovrhování právy dítěte i otce, ignorace a zlovolného přístupu. Soud v jejím konání spatřoval jednoznačně dlouhodobé a bezdůvodné bránění otci ve styku s nezletilým E., které samo o sobě je důvodem pro nové rozhodnutí o výkonu rodičovské odpovědnosti. Na podkladě znaleckého zkoumání zadaného soudem, ale i na podkladě znaleckého posudku, který sama matka pro toto řízení zakázkou zaopatřila, bylo navíc prokázáno, že nezletilý, který po dlouhá léta byl prakticky výhradně pod jejím výchovným vlivem, je ve vývoji výrazně retardován, dle znalkyně Landové zejména v sociální a emoční oblasti, dle znalkyně Telcové v performačních schopnostech a v inteligenci. Obě znalkyně shodně konstatovaly nezdravou vazbu nezletilého E. na matku a jasně negativní postoj matky k otci. Pokud matkou (ve shodě s poznatky znalkyně Telcové) bylo dovozováno, že negativní projevy dítěte k otci jsou dány akutním stresem, který nezletilý prožívá v důsledku kontaktů s otcem, jeví se toto tvrzení zcela absurdní. Nezletilý E. se s otcem v době, kdy znalkyně Telcová svůj posudek vyhotovovala, vídal v rozsahu jedné hodiny týdně, za asistence odborného pracovníka. Prostor otce k působení na nezletilého E. ve srovnání s prostorem, který k tomuto měla matka, byl mizivý, navíc bedlivě sledovaný. Bylo prokázáno, že za celou dobu nedošlo ze strany otce při asistovaných stycích k jedinému excesu, kdy by se otec jakkoli nevhodně k synovi choval. To, že by nezletilý mohl být frustrován v důsledku zážitků s otcem z minulosti, bylo vyloučeno jak poznatky Mgr. Landové, tak i vlastně zcela nevěrohodným tvrzením matky. Ta překvapivě najednou v řízení začala uvádět, že otec dítě „fackoval“, a že toto si nezletilý z doby tří let svého věku pamatuje a ve svém postoji a prožívání zhodnocuje, byť o tom nikdy předtím nikde nehovořila. Toto tvrzení matky o tom, že nezletilý má s otcem z minula vlastní negativní zkušenosti z jakéhosi násilného chování otce, bylo vyvráceno i vlastním chováním nezletilého E., který po celou dobu asistovaných styků vůči otci naprosto nevykazoval žádné známky strachu. I poté, co dítě bylo otcem do péče převzato, nezletilý vůči němu obavné postoje nezaujímá, jeho péči přijímá a prospívá v ní. Ze znaleckého posudku Mgr. Landové bylo najisto prokázáno, že je to matka, která v důsledku svého negativního postoje k osobě otce, nezletilého E. vůči otci programuje, její výchova je pro dítě škodlivá, nezletilý vykazuje známky týraného dítěte a ve vztahu k otci syndrom zavrženého rodiče a že ponechání nezletilého v takovém výchovném prostředí by pro nezletilého do budoucna mělo fatální vliv. To, že matka není ochotna a schopna změnit svůj postoj k otci a nezletilého E. ke styku s otcem řádně připravovat a vést, bylo prokázáno shora podrobně rozvedenými zprávami SPONDEA i opatrovníka, jakož i výpověďmi obou slyšených svědkyň. Matka svým přístupem, kdy se odmítala hnout ode dveří, za nimiž se odehrával styk otce s nezletilým E., fakticky svým působením na dítě tyto styky mařila. Nezletilého nebyla schopna v zájmu uspokojivé realizace styků usměrnit, konala jen tak, aby z hlediska místa a času formálně dostála rozhodnutí soudu. Svým přístupem, kdy situace a styk s otcem ve vztahu k dítěti nebyla schopna naprosto nijak normalizovat a dítě ujišťovat o správnosti situace, dlouhodobě konala proti zájmům nezletilého E. a dítě na styk s otcem tedy ani řádně nepřipravovala. Naprosté nepochopení závažnosti situace a ignorování práv dítěte a otce ze strany matky bylo prokázáno též i výpověďmi obou svědkyň, pracovnic SPONDEA, které shodně matčinu motivaci k vedení dítěte ke styku s otcem označovaly za chabou, omezující se pouze na odkazy na přání dítěte a znamenající přenášení odpovědnosti na nezletilého E. Ze zpráv SPONDEA i z výpovědí zmiňovaných svědkyň bylo dále najisto prokázáno, že matka je navíc rodičem, který svému dítěti nedává vhodné hranice a nevede jej k respektování prospěšných pravidel a svým jednáním na dítě působí tak, že toto je připraveno jen na situace, že jeho potřeby budou obratem uspokojovány. Matka se po celou dobu probíhajícího řízení omezovala na pouhé slovní deklarace o tom, že otci nehodlá ve styku bránit, že chce, aby styk byl pozvolný, dítě nezatěžující, avšak svým vlastním působením k tomuto nijak nepřispěla, naopak, jak již bylo řečeno, toto mařila. Ani dva roky trvající řízení matku nepřimělo alespoň k částečné změně jejího postoje k osobě otce a ani k náznaku změny jejího přístupu k navazování vztahů mezi dítětem a otcem. Je potřeba také říci, že mimo již uvedeného, výchovné prostředí na straně otce soud shledával za přínosnější pro nezletilého z toho pohledu, že právě otec je prokazatelně rodičem, který k osobě rodiče druhého zaujímá takový postoj, že je si vědom jeho důležité role v životě dítěte. Výrazem tohoto na straně otce je, že i přes rozhodnutí soudu a nad jeho rámec otec matce kontakt s nezletilým umožňoval a dosud umožňuje, také umožnil i kontakt s babičkou ze strany matky, která je pro nezletilého další citově blízkou osobou. Na straně otce je funkční širší rodina, s níž nezletilý má možnost navázat další citové přínosné vazby, od nichž byl dosud izolován. Otec vede rodinný život s partnerkou, nezletilý zde vlastně prvně ve svém životě má možnost vidět fungování ucelené rodiny včetně vztahů a denních kontaktů s oběma prarodiči. Na podkladě shora rozvedených důkazů a jejich zhodnocení dospěl soud k přesvědčení, že není jiná možnost, než rozhodnout o změně péče a nezletilého svěřit otci. Výchova matky je pro dítěte škodlivá, připravuje jej o rodiče druhého, tedy o otce, dosud vedla k vytváření nezdravé závislosti dítěte na matce a k programování dítěte vůči otci. Pokud matkou bylo navrhováno další dokazování - matkou opatřeným psychiatrickým posudkem, revizním znaleckým posudkem psychologickým a dalším rozsáhlým výslechem obou znalkyň, soud stávající důkazní situaci považoval za ucelenou, jednoznačnou a vyčerpávající, přičemž navrhované dokazování shledával nadbytečným, nepřínosným a oddalujícím výsledek řízení. Ze všech  uvedených důvodů soud tedy rozhodl tak, že vyslovil změnu stávající úpravy péče a nezletilého E. svěřil do péče otci (výrok I., odstavec první).

Pokud nezletilý E. byl svěřen do péče otci, bylo namístě zaobírat se otázkou, zda a jaké výživné matce k jeho rukám stanovit. Nezletilý E. na podkladě shora citovaného předběžného opatření se v péči otce nachází od 31.10.2016, od uvedeného dne tedy soud matce k rukám otce vyměřil výživné, přičemž uzavřel, že na straně matky nebylo zjištěno nic, co by jí z příčin objektivně uznatelných bránilo konat práci a dosahovat náležitých příjmů. Matka získala zaměstnání, kde velmi pravděpodobně budou její příjmy činit nejméně okolo 18. 000 Kč měsíčně, když takovou mzdu jí zaměstnavatel potvrdil. Částku 2 300 Kč měsíčně výživného soud tedy považoval za adekvátní vzhledem k takto prokázaným možnostem a schopnostem matky, která je vysokoškolsky vzdělaná a jiné vyživovací povinnosti mimo nezletilého E. nemá. Na straně E. přitom soud neshledal dramaticky zvýšené potřeby, tomuto faktu, stejně jako skutečnosti, že otec svoji vyživovací povinnost k němu plní převážně výkonem osobní péče, odpovídá tedy matce stanovené výživné (výrok I., odstavec druhý). Pokud matce bylo k rukám otce stanoveno výživné od 31.10.2016, bylo povinností soudu též uvážit, zda a jaký nedoplatek jí od uvedeného dne ke dni rozhodnutí soudu vzniknul. Při stanovení částky 2 300 Kč měsíčně měla matka k rukám otce výživné zaplatit za čtyři měsíce, to jest od 31. 10. 2016 do 28. 2. 2017, celkem tedy měla uhradit 9 200 Kč. Výpověďmi rodičů bylo prokázáno, že matka sice výživné k rukám otce žádné nehradila, avšak za dobu, kdy nezletilý se nacházel v péči otce, hradila mateřskou školku, a to částkami 1 300 Kč měsíčně, toto zaplatila pětkrát, (když platba byla uhrazena matkou již i za 3/2017), takto tedy na potřeby nezletilého E. poskytla celkem 6 500 Kč. Výpovědí matky i otce bylo dále prokázáno, že za dobu, kdy nezletilý již pobýval v péči otce, matka uhradila 1 500 Kč za fotbal. Matka tedy uhradila na potřeby dítěte uvedenými formami celkem 8 000 Kč (6 500 Kč za školku a 1 500 Kč za fotbal). Tato suma jí tedy od celkové výše dluhu byla odpočtena a zbývá jí k rukám otce doplatit 1 200 Kč (9 200 Kč - 8 000 Kč). Vzniklý nedoplatek vzhledem k nikterak vysoké částce soud matce stanovil k rukám otce doplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I., odstavec třetí).

Pokud jde o matčin styk s nezletilým E., soud vzal za prokázané, že je nezbytné, aby probíhal ve valné míře nadále v asistované formě. K tomuto závěru dospěl zejména na podkladě znaleckého zkoumání Mgr. Landové, z něhož vyplynulo, že matka má ve vztahu k dítěti proti otci programující přístup. Soud uzavřel, že je tedy namístě korigovat a sledovat průběh styků matky s dítětem, aby uvedenému bylo přecházeno a zabráněno. Proto soud matce vyměřil styk v každém sudém kalendářním týdnu vždy v pátek od 14:00 - 15:00 hodin v krizovém centru za přítomnosti odborného pracovníka, který by měl být garantem harmonického průběhu styků a též i představitelem zpětné vazby o tomto pro soud. Mimo již uvedenou formu styků soud matce upravil též i styk s nezletilým E. mimo krizové centrum, ovšem za přítomnosti otce, přičemž byl veden úvahou, že v probíhajícím řízení již toto rodiče absolvovali a průběh takovéhoto společného styku rodičů s nezletilým byl dobrý. Nezletilý dle přesvědčení soudu nezbytně potřebuje vidět klidnou, vstřícnou aharmonickou interakci mezi rodiči v zájmu svého zdárného vývoje, což právě skrze tuto formu styku mu rodiče by měli dávat. Soud apeluje na oba rodiče, aby ze všech sil bez ohledu na vzájemné výhrady k rodiči druhému, se snažili co nejvíce klidný a přirozený průběh těchto styků tak, aby nezletilý mohl již konečně zažívat rodinnou atmosféru v přítomnosti obou rodičů. Veden vírou, že matka časem dokáže ve svém prožívání a jednání překonat veskrze negativní přístup k osobě otce a nahlédnout na vliv tohoto svého postoje na dítě, formuloval počínaje rokem 2018 matce styk i bez přítomnosti otce, a to ve svátečních dnech v době Vánoc a Velikonoc. Oběma rodičům dále uložil v potřebném rozsahu s druhým rodičem při výkonu práva styku spolupracovat a zdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům (výrok I., odstavce čtvrtý až šestý).

Pokud jde o náklady vzniklé státu, tyto byly vynaloženy za znalecké zkoumání v celkové částce 20 200 Kč. Matce, která v tomto řízení byla neúspěšná, je tedy uložil k úhradě, a to s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž na její straně nebyly shledány důvody pro osvobození od soudních poplatků (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s., přičemž soud okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, neshledal (výrok III.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve čtvero vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
 
Městský soud v Brně
dne 2. března 2017

JUDr. Lidmila Adlerová v.r.
předsedkyně senátu 


25.05.2017

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ