HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Poradna: Výživné a placení jednorázových výdajů

JUDr. Jitka Šmídová


Tři roky jsme se soudili s manželem o děti. Celou tu dobu se s nimi pravidelně vídal, ale jeho péče poněkud pokulhávala. Obvodním soudem byly děti svěřeny mně a otci byl umožněn tzv. široký styk. Proti tomu se však manžel odvolal a minulý týden Městský soud rozhodl o střídavé péči.

Nevím třeba, jak přišli na to, že mám manželovi platit vyšší výživné, než on mně. Bydlí zdarma u svých rodičů v domě. Já platím drahé nájemné. Plat máme srovnatelný.

Jak se při střídavé péči praktikuje platba výživného, když si vzájemně oba rodiče mají platit? Platí oba plnou částku, nebo jen rozdíl?

Jak se řeší třeba nákup jarních bot, zimních bot, zimní bundy apod., prostě věcí, které děti musí mít? Nemohu je dávat otci nahé, ale on se na pořizování takovýchto nezbytných věcí nikdy nepodílel. Jedná se o dvojčata. Mám snad tyto věci pořizovat jenom jedné dceři?

Jak platit školní obědy, kroužky, školy v přírodě, družinu apod.? Opět zaplatit jen jedné dceři? A ta druhá nepojede na školu v přírodě, protože jí to otec nezaplatí? Nebo oběma jenom půlku? Jenže tak nepojede ani jedna, protože manžel druhou půlku nedoplatí.

Jaká je ta správná cesta? Jen prosím neradit: „Musíte se s manželem domluvit.“ Kdyby to bylo možné, tak se tři roky nesoudíme. A nemám takový plat, abych vše bez mrknutí oka pořizovala oběma a utáhla domácnost.

R. H., Praha


Ustanovení § 85 odst. 1 zákona o rodině zakotvuje základní povinnost rodičů k dětem, a to povinnost vyživovací, která trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Bez ohledu na to, zda rodiče spolu žijí či nežijí. Vyživovací povinnost, neboli povinnost platit výživné, má i rodič, jenž byl zbaven rodičovské zodpovědnosti.

Stanovení rozsahu vyživovací povinnosti je založeno na obecných kritériích upravených v odst. 2, 3 ust. § 85 zákona o rodině a volné úvaze soudu. Čímž je umožněno individuální posouzení věci neboli přihlédnutí k řadě okolností týkajících se konkrétního rodiče a dítěte.

Dle obecných kritérií mají vyživovací povinnost k dítěti oba rodiče, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Soud přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Podle § 96 odst. 1 věty první zákona o rodině „při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného“. Odůvodněné potřeby nezletilého dítěte jsou tedy současně odvislé od schopností, možností a majetkových poměrů rodičů.

Po zjištění všech zmíněných kritérií určí soud výživné v konkrétních finančních částkách, které se platí v pravidelně se opakujících částkách vždy měsíčně předem k rukám toho rodiče, který má dítě svěřeno do výchovy, případě střídavé výchovy.

Existují také další možnosti soudu, které nyní pomíjím:

  • ust. § 85a odst. 2 zákona o rodině prolomilo zásadu, že výživné slouží k uspokojování okamžitých aktuálních potřeb – podle tohoto ustanovení lze zavést i možnost tvorby úspor z placeného výživného
  • ust. § 97 odst. 2 zákona o rodině – podle něj, jedná-li se o výživné pro dítě, může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti.

Pokud je výživné soudem stanoveno v penězích, poskytovaných pravidelnými měsíčními splátkami, je zásadně vyjádřeno takovou částkou, která kryje veškeré potřeby nezletilého dítěte, tedy včetně oblečení a obutí, úhrady kroužků a kulturních a sportovních aktivit, školních potřeb, zdravotní péče, pobytů na táborech a ve školách v přírodě atp.

Protože je však nepředstavitelné, že by soud mohl předvídat všechny potřeby dítěte a mohl je přesně dopředu vyčíslit, je vhodné (a pro povinné rodiče výhodné), pokud má soud možnost schválit dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilého dítěte, kde si rodiče na základě svých dosavadních zkušeností sami dohodnou, co kdo z nich bude dítěti hradit sám v plné výši přímo (kupř. školné, sportovní vybavení pro určitý druh sportu, hudební nástroje) a na čem se budou podílet oba (kupř. strava, oblečení, školní potřeby) a v jakém poměru. Pokud k dohodě rodičů nedojde, soud stanoví výživné dle své úvahy na základě skutečností a důkazů, jež mu účastníci prokáží (viz též odpověď v naší Poradně ze dne 25. 7. 2012 – VÝŽIVNÉ A NÁKLADY NA DÍTĚ).

V této souvislosti považuji za nanejvýš vhodné poukázat i na rozhodovací praxi obecných soudů, které stojí na výkladu, že zákon o rodině neupravuje další povinnost druhého rodiče poskytovat kromě měsíčního výživného na nezletilé dítě ještě další jednorázový příspěvek na úhradu některých osobních potřeb nezletilce. Pakliže se tyto jednorázové příspěvky vyskytnou, je dáno rodiči ke zvážení podání návrhu podle § 99 odst. 1 zákona o rodině, z důvodu změn poměrů.

R 5/1991:

Ze zákona o rodině nelze dovodit povinnost rodiče poskytovat kromě měsíčního výživného na nezletilé dítě ještě další jednorázový příspěvek na úhradu některých osobních potřeb nezletilce. Ke změně výživného lze přistoupit za předpokladů uvedených v ustanovení § 99 odst. l zákona o rodině.

Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb nezletilého dítěte, ale všech potřeb prospěšných jeho všestrannému vývoji. Tomu je přizpůsobena i splatnost výživného ve formě pravidelných plnění v jednotlivých obdobích, i když nelze vyloučit rozdílnost odůvodněných potřeb nezletilého dítěte v jejich průběhu. Podle ustanovení § 97 odst. 1 zákona o rodině se výživné platí v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. Při rozhodování soudu o výživném z hledisek uvedených v ustanovení § 85 odst. 2, 3 a § 96 odst. 1 zákona o rodině je třeba uvažovat též potřeby vyskytující se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte), popřípadě potřeby zcela nahodilé, jejichž uspokojení vyžaduje zpravidla vyšší náklady než činí výživné stanovené na dané období, pokud tyto náklady nebudou důvodem ke změně výživného podle ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině a § 163 o.s.ř. Uvedené potřeby však nemohou odůvodnit změnu stanovené splatnosti výživného, např. v tom smyslu, že by oprávněný mohl požadovat při očekávání výskytu zvýšených potřeb výživné na více období najednou, byť by to vyžadovala mimořádná situace.

Zákon o rodině neupravuje ukládání jednorázového dalšího příspěvku na výživu dítěte a povinnost rodiče přispívat na potřeby svého dítěte nad rámec stanoveného výživného nelze dovodit ani ze zásady úměrnosti životní úrovně dítěte a životní úrovně jeho rodičů. K této zásadě jsou soudy povinny přihlížet při určování výživného podle hledisek vyjádřených v ustanoveních § 85 odst. 2, 3 a § 96 odst. 1 zákona o rodině, a pokud to schopnosti a možnosti povinného rodiče umožňují, stanoví výživné tak, aby mohly být uspokojeny též další potřeby dítěte, je-li to prospěšné jeho všestrannému vývoji. Ke změně rozsahu vyživovací povinnosti lze přistoupit jen za splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině a § 163 o.s.ř.

KS v Hradci Králové sp. zn. 13 Co 588/1994:

Při rozhodování o výživném je třeba zvažovat také potřeby vyskytující se nepravidelně nebo nahodile, avšak tyto potřeby nezletilého dítěte nemohou odůvodnit rozhodnutí o příspěvku na mimořádné výdaje, ale je nutno k nim přihlížet při určení výše výživného podle hledisek obsažených v ustanovení § 85 odst. 2 a 3 a § 96 zákona o rodině.

Nad rámec uvedeného si dovolím upozornit i na článek soudkyně obvodního soudu v Praze uveřejný v Bulletinu advokacie č. 1-2/2008, s. 31, v němž právě ve vztahu k určení rozsahu výživného nad rámec opětujícího se měsíčního plnění uvedla: „Pokud je výživné stanoveno standardním způsobem, v penězích, poskytovaných pravidelnými měsíčními částkami, musí být vyjádřeno takovou částkou, která kryje všechny potřeby dítěte. Nelze tedy vymezení výživného odlišovat od další povinnosti podílet se na nákladech školy přírodě, dětského letního tábora, zahraničních zájezdů, úhrady různých sportovních i kulturních aktivit, nákupu nákladnějšího oblečení, zajištění zdravotní péče atp. Takto nesprávně formulované návrhy jsou velmi časté, a to i v případech advokátního právního zastoupení.“

Z těchto popsaných kritérií pak vychází soudy i při určování výživného u střídavé výchovy, u níž se navíc předpokládá dohoda obou rodičů o tom kdo, co a v jaké výši bude platit či nakupovat. Soudě dle toho, co píšete, je však dohoda ve vašem případě poněkud nemožná. Jen pro úplnost uvedu, že žádné ustanovení zákona o rodině výslovně neupravuje vyživovací povinnost rodičů při společné nebo střídavé výchově jejich nezletilého dítěte, což působí značné interpretační a aplikační problémy.

Co se týká stanovení výživného u střídavé výchovy, poměrně často není výživné určeno, příp. je výživné rodičům stanoveno ve stejné výši, takže si navzájem nic neplatí, anebo je stanoveno každému z rodičů v odlišné výši a rodiče si mnohdy platí rozdíl mezi stanovenými částkami.

V této souvislosti je vhodné poukázat na ust. § 26 odst. 1 zákona o rodině, podle něhož soud upraví práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Jestliže se jedná o střídavou výchovu, předpokládá se dohoda o tom, kdo a co bude platit v rámci jednorázových výdajů. Pakliže dohoda není možná, je otázkou, zda je střídavá výchova v zájmu dítěte, neboť střídavá výchova sleduje především zájem dítěte, nikoli zájmy rodičů (proto i přes neochotu jednoho z rodičů lze o střídavé výchově rozhodnout). Pokud tedy jeden z rodičů bez ohledu na své schopnosti, možnosti a majetkové poměry (jimiž se nemyslí jen příjmy povinného rodiče) setrvale odmítá podílet se na úhradě výdajů odůvodněných potřeb nezletilého dítěte, nezbývá, a to i u střídavé výchovy, než požádat o úpravu poměrů z důvodu jejich změny.

Lze tedy uzavřít, že u střídavé výchovy se předpokládá dohoda rodičů, zda a jak se budou podílet na jednorázových výdajích určených k uspokojování odůvodněných potřeb dítěte. Avšak soud může i u střídavé výchovy stanovit výživné, v jehož výši najdou odraz i právě ony jednorázové výdaje, tzn. že jednorázové výdaje (kroužky, obuv, apod.) jsou součástí stanoveného výživného.

Bohužel, na danou problematiku neexistuje jednoduchá odpověď ani řešení, což platí vždy, pakliže se jedná o mezilidské vztahy, natož pak o děti. Nicméně vám přeji rychlé vyřešení uvedeného problému, zejména prozření partnera v tom smyslu, že povinností rodiče je se o děti starat, a to i po stránce materiální.


Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ


11.04.2013
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ