PhDr. Ilona Špaňhelová
Prosím o radu v situaci, kterou bych rád vyhodnotil co možná nejlépe a nejméně zaujatě. Samotnému se mi to bohužel příliš nedaří, rád bych znal názor odborníků.
Problém se týká výchovy a péče o našeho syna. Jsme v průběhu rozvodu, náš šestiletý syn je v péči matky a zatím chodí do školky, ještě rok do ní chodit bude. Dohodli jsme se jako rodiče původně na scénáři, ve kterém syn bude u matky 4 dny v každém týdnu a u mne 3 dny, aby měl co možná největší kontakt s námi oběma. Postupem času se ale manželka přiklání k tomu, aby syn byl u mne méně, konkrétně jednou za 14 dnů na víkend, podle jejích slov i delší dobu. Nemá přitom výhrad k mé výchově. Takový scénář ale vzhledem ke školce a mému bydlišti daleko od ní není příliš možný a znamenalo by to, že bych reálně se synkem byl nanejvýš 3 dny každý druhý týden. Tomu bych byl velmi nerad. Manželčiným odůvodněním tohoto návrhu je údajná skutečnost, že dítěti neprospívají časté výměny a změny, prý potřebuje vědět, kde má domov. Tedy u ní.
Já jsem toho názoru, že je naopak dobrý co možná největší a nejběžnější kontakt s oběma rodiči. Podle mne, když již dítě nemůže mít jednolitou rodinu, nemělo by mít jen jednoho rodiče, byť jeden domov, ale oba rodiče, i když (bohužel) na dvou místech. Nedovedu ale posoudit, nakolik je můj názor objektivní, a do jaké míry mne v něm ovlivňuje moje osobní tendence být se synkem co možná nejvíce a podílet se dál maximální měrou na jeho výchově a péči. V každém případě otázka zní, který ze dvou modelů lze označit za vhodnější pro dítě a do jaké míry máme oba rodiče sklon si situaci vykládat tak, jak bychom chtěli.
I. P., Praha
Obecně je vhodné po rozchodu rodičů, aby dítě vidělo, vnímalo, prožívalo dny s oběma rodiči. Čili střídání se u nich, pokud je to možné pravidelně a být i z velké části u otce, je vhodné. Je to vhodné u takto starých dětí poté, co se rodiče dohodnou na pravidlech. Měli by mít co nejvíc podobný styl výchovy, aby mezi nimi dítě nevnímalo rozkol, napětí, hádky, nekomunikaci.
Pokud by tam byly hádky, rozkol, dítě může být velmi nejisté v této situaci, může chtít některé způsoby dospělého napodobovat, za některé styly v chování rodičů se může cítit odpovědné, něco si může vyčítat. Neumí ještě zapojit svoji racionální stránku povahy do takové míry, jak by to bylo potřeba.
Píšu to obecně. Z mé strany je stále důležitější vytváření vztahu mezi oběma rodiči a dítětem, před tím nebo nad tím, že má dítě jeden domov.
Čili ve vašem případě je velmi důležitá domluva a dohoda s maminkou syna.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
14. 5. 2013 at 14:32
Zřejmě klasický scénář, matka nejprve vstřícná, aby otec nedělal problémy u soudu, po svěření do její péče utažení opratí a bránění ve styku dítěte s otcem. A otec je nahraný, protože domoci se změny soudně je na léta tahanic s nejistým výsledkem, zvlášť když dítě už bude navyklé na režim svěření do péče matky. Opět – pro otce jediná možnost, pokud chce pečovat o dítě, chtít dítě od počátku do své péče, maximálně přistoupit na soudem stanovenou střídavku.
14. 5. 2013 at 18:05
Je to přesně tak jak píše Jdu kolem. Naprosto standardní scénař ze strany matky – napřed hraná vstřícnost a pak prudká změna. Pokud se ji nepodvolíte, tak si na vás najde tolik různých nedostatků, že se jen divíte.
Jediná cesta je od počátku trvat aby soud stanovil střídavku. Opravdu radím: ŽÁDNÉ DOHODY S MATKOU DĚTÍ !!! Vše přes soud a od počátku advokáta. Neveřte těm ženským ! Nikdy.
Jeden domov jsou jen hloupé kecy. Dítě potřebuje OBA RODIČE. To je zásadní !
15. 5. 2013 at 9:19
Ono to vyplývá i z Ústavy a zákonů – dítě má právo na péči obou rodičů, ale nikde není zakotveno jeho právo na jeden domov.
15. 5. 2013 at 22:17
Zase jdu kolem: Ona Ústava a zákony opravdu nejsou tak špatné, ale problém je jak s nimi naše soudy zacházejí.