HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Poradna: Společná péče

JUDr. Oldřiška Luňáčková


O co se opírá vaše INFORMACE, že u společné výchovy na rozdíl od minulosti již není požadavek společného bydlení rodičů? Pokud se jedná o judikát, nebo odborný článek, prosím o jejich bližší identifikaci, případně odkaz, kde je lze nalézt.

M. V.


Společná výchova (společná péče) jako pojem zavedený původně zákonem o rodině a používaný i nyní v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) není zákonem blíže definována. Zákonná definice společné výchovy (společné péče) tak vlastně vůbec neexistuje. A podrobnější vysvětlení neposkytuje ani důvodová zpráva. V takových případech nezbývá, než vycházet z výkladové praxe, což znamená zejména z názorů soudů v jejich rozhodnutích či odborníků na úpravu poměrů nezletilých dětí v odborné literatuře. Ani tady ale není příliš z čeho čerpat, vzhledem k tomu, že o společné péči je soudy rozhodováno oproti jiným formám výchovy zřídka. A odborná literatura se většinou omezuje na stručné konstatování, že při společné péči oproti svěření dítěte do péče jednoho z rodičů mají stejně jako před rozvodem rodiče oba zachovanou rodičovskou odpovědnost, včetně osobní péče, ve stejné míře, resp. že výkon práv a povinností obou rodičů vyplývajících z jejich rodičovské zodpovědnosti není specificky upraven. A na porovnání společné péče s péčí střídavou, při které dochází k oddělené péči jednoho z rodičů v konkrétně určeném čase a v jiném časovém období u druhého z rodičů.

Střídavé péči je však věnována podstatně větší pozornost, když například i Ústavní soud ve svých NÁLEZECH z poslední doby velmi podrobně stanoví a rozebírá kritéria, která je třeba při rozhodování soudů o střídavé péči uplatňovat. Obecně je společné péči věnována výkladová pozornost v minimálním rozsahu a rozhodně nejmenší ve vztahu k ostatním dostupným formám výchovy.

Má zkušenost se společnou péčí vychází především z činnosti PORADNY STŘÍDAVKY, kam se občas přijdou informovat rodiče - často oba společně - na možnost takovéto formy péče o děti, a případně z jejich zjištění a dosavadních poznatků. Pokud je u nich dobrá vůle a oboustranná snaha se dohodnout, pak jim stačí poskytnout základní informace a upozornění, související se soudním řízením, jež se v této věci dají očekávat, a tím má činnost v poskytnutí právní pomoci za dané situace v podstatě končí. Tito rodiče si zatím vždy dokázali u soudu poradit sami a nepotřebovali právní zastoupení. Je-li to obdobné i u jiných právníků/advokátů, není nás v opatrovnických řízeních, kde si oba rodiče přejí zachovat společnou péči o děti, zásadně zapotřebí. Tudíž naše zkušenosti vycházejí spíše z informací o jednotlivých případech od konkrétních rodičů, či např. z tisku, studií, statistik a z toho mála, co je o společné péči vůbec publikováno.

Z charakteru institutu společné péče a z povinnosti soudu rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte pak logicky plyne, že určit společnou péči nelze bez toho, aniž by s tím oba rodiče souhlasili. Velmi silným vodítkem je pak zjištění, jak spolu rodiče v minulosti komunikovali. Pouze zprostředkovaně mám informace, že dříve soudy rozhodovaly o společné péči v případech, že se předpokládalo, že rodiče nadále (např. dlouhodobě po rozvodu manželství) budou bydlet v jednom bytě či domě. Bylo by tak v podstatě nereálné rozhodovat o jiné formě péče, když by bylo nemožné zabránit dítěti, aby se obracelo na každého z rodičů dle své potřeby, když s ním sdílí jednu domácnost, a péče obou rodičů, na kterou je dítě zvyklé, není fakticky oddělitelná. Zaregistrovala jsem například rovněž názor, že dříve soudy v minulosti často bránily společné péči, když každý z rodičů bydlel v jiném městě. To svědčí o tom, že i v případě společné péče se názory liší a vyvíjejí, a nakonec vždy záleží na konkrétních okolnostech a posouzení každého specifického případu.

Do budoucna se spíše kloním k názoru, že soudy budou postupně stále více benevolentnější k vnějším podmínkám pro společnou péči o děti za situace, kdy oba rodiče se budou schopni na této formě výchovy svých dětí dohodnout a budou-li tak dobře zajištěny citové i materiální potřeby dětí. Obvykle totiž platí, že jsou-li rodiče schopni dohody o péči o děti, jsou schopni dohodnout se i na dalších záležitostech, spojených s rozvodem manželství. Tím, že zákonná definice společné péče neexistuje, je pro takovýto vývoj základní předpoklad. Otázkou tedy především bude, jak mnoho rodičů upřednostní zájmy svých dětí před vzájemnou nevraživostí a averzemi, které k sobě často chovají, a o tuto formu výchovy bude stát. Protože se jistě jedná o užitečný institut, neboť je-li dlouhodobě funkční, dětem rozvedených rodičů nejvíce připomíná péči rodičů před rozvodem manželství (který si děti v naprosté většině případů nepřejí).


Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ


19.06.2015
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ