HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Poradna: Přetrvávající boj o děti

Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.


Ráda bych vás požádala o pomoc ohledně mých dvou dcer ve věku 11 a 12 let. Jde o to, že ex manžel je neustále popouzí proti mně. Rozvedli jsme se v r. 2007, kdy bylo stanoveno, že děti mám v péči já. Od samého začátku se mě snažil ex manžel jakkoliv pošpinit, aby dcery dostal. To mu však nevycházelo a tak byl na nějakou dobu "celkem" klid. Každý jsme si našli jiné partnery, kdy on se znovu oženil se starší paní a já mám s přítelem dalšího syna, ale sezdaní nejsme. Co se týče rozsudku o návštěvách dětí, nikdy jsem jim ve styku nebránila, přece jen je to jejich otec. Dokud jsme bydleli poblíž, bral si je bez problémů, pak jsme se odstěhovali cca 240 km a už to se stykem nebylo tak časté. Dětem to vysvětlil tak, že jsem je schválně odvezla daleko, abych jim znemožnila styk.  Navíc poté, co se oženil, začal si děti opět nárokovat, a to tím způsobem, že je proti mně neustále štve, říká jim věci takové, aby je ode mne odradil.

Mladší dcera se proti mně natolik "zabejčila", že chce za každou cenu k tatínkovi, neboť já jsem na ni strašně zlá a tatínek je hodný, protože po nich nechce, aby si dělali své povinnosti, nemusí uklízet a neustále je bere na výlety apod. Poraďte mi prosím, jak se mám zachovat, mám je tam třeba na rok na zkoušku pustit, aby zjistily, že i u tatínka by musely fungovat jako doma, nebo je mám za každou cenu udržet doma, i když mi dcera dala jasně najevo, že se tu necítí dobře, protože po ní chci, aby si plnila povinnosti? Říkají mi věci, jako že kdybych je měla ráda, tak bych jim nebránila, že tatínek si chce také zkusit je vychovávat, že už jsem je měla dost dlouho atd.

V. S.


Váš případ je typickou ukázkou dlouhého porozvodového boje, ke kterému dochází, když oba rodiče mají zájem o péči o děti, ale místo jejího rozdělení a spolupráce se přetahují každý jen o svou výlučnou péči. Uvažování stylem „buď – anebo“, jaké je cítit i z vašeho dotazu, vede právě k tomuto.

Jestliže si uvědomíte tuto příčinu, můžete najít i klíč k řešení situace.

Sama píšete, že „dokud jsme bydleli poblíž, bral si je bez problémů“ a byl nějakou dobu „celkem klid“. Jestliže se však odstěhujete 240 km, je zřejmé, že jste situaci dětem i otci nesmírně zkomplikovala. V některých zemích rodič, který se takto chová a přestěhuje děti například mimo hranice okresu, dokonce ztrácí právo péče o ně.

I když popouzení dětí jedním rodičem proti druhému je samozřejmě špatné, v tomto konkrétním případě jej lze chápat jako obranu proti vašemu drastickému zásahu. Kterým jste – ať už z jakýchkoliv důvodů – fakticky zabránila otci pečovat o své děti. A i když nyní mluvíte o tom, zda si je nechat „doma“, vlastně jste je z jejich domova odvedla pryč.

Dcery pochopitelně vnímají tuto nespravedlnost, zvláště když jim tatínek vše ještě barvitě vysvětlí. On je proti vám „jen“ popouzí, ale vy jste je od sebe reálně oddělila. Pokud se děti budete snažit násilím udržet pryč od otce, jen poroste jejich nenávist k vám. Naopak když jim umožníte, aby i u něj mohly prožívat běžný život se všemi starostmi a ne jen víkendovou zábavu, budou mít plastičtější obrázek a vyváženější vztah k vám oběma.

Bylo by přitom dobré najít takový model, který umožní i vám plnohodnotně o ně pečovat. Což je při této vzdálenosti sice obtížné, ale nikoliv nemožné. Ideální by samozřejmě bylo, kdybyste se přestěhovala zpět do původního bydliště dětí. Pokud zůstanete ve svém novém bydlišti, mohly by dcery být například ve všední dny u otce a u vás každý víkend a většinu prázdnin. Případně, pokud by jim nečinilo velké problémy jednou ročně změnit základní školu, mohly by se v takto dlouhých intervalech u vás střídat a rodiče, u kterého ten rok nejsou, navštěvovat třeba jen jednou za 14 dní.

Samozřejmostí by mělo být, že dopravu dětí zajistíte vy jako ten, kdo vzdálenost mezi rodiči způsobil.

Tento model, tedy rozdělení péče mezi oba rodiče, vede ve většině případů ke zklidnění nesmiřitelného boje, často i k zahájení spolupráce rodičů, ale především zachovává dětem co nejšťastnější dětství, z něhož jim nevypadl nikdo z jejich nejbližších.


Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ


02.02.2016
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ