Artur Štaidl

Stridavka.cz

–

Životní příběh zpěvačky Ivety Bartošové je jedním z nejvýraznějších a nejtragičtějších v historii moderního českého showbyznysu. Její obrovský talent a popularita byly bohužel vykoupeny vážnými psychickými problémy a závislostmi. V centru tohoto dění stál její jediný syn, Artur Štaidl, jehož dětství a dospívání byly nevyhnutelně formovány matčinými osobními krizemi. Chování Ivety Bartošové mělo na jeho raný život hluboký a v mnoha ohledech negativní dopad, a to z několika zásadních důvodů.

Vyrůstání pod drobnohledem bulváru a ztráta soukromí

Nejvýraznějším negativním faktorem v Arturově životě byla absolutní ztráta soukromí. Kvůli matčině slávě a jejím neustálým osobním peripetiím se Artur stal od útlého dětství nedobrovolným aktérem mediálního cirkusu.

Bulvární média detailně dokumentovala každý matčin pád, pobyty v léčebnách, problematické vztahy i podivné útěky (například známá kauza v Itálii). Pro dítě a dospívajícího chlapce bylo nesmírně zraňující číst a vidět svou matku v takto zranitelných, často až nedůstojných situacích.

Místo běžných starostí musel Artur čelit pozornosti fotografů a novinářů, kteří často čekali i před jeho školou, což vytvářelo enormní psychický tlak.

Nestabilní domácí prostředí a problém se závislostmi

Základní potřebou každého dítěte je pocit bezpečí a stability. Iveta Bartošová však kvůli svým vnitřním démonům nedokázala toto prostředí dlouhodobě zajistit.

Když rodič bojuje s těžkou závislostí na alkoholu a lécích spojenou s depresemi, často dochází k jevu, kdy dítě musí předčasně dospět. Artur byl svědkem matčiných stavů, kdy nebyla schopna se postarat sama o sebe, natož o něj.

Zpěvaččin život byl také plný turbulentních a často toxických vztahů. Časté střídání „otcovských figur“ a dramatické rozchody v domácnosti neustále narušovaly Arturovu psychickou pohodu.

Soudní spory a přesun do péče otce

Přes neschopnost Ivety Bartošové zajistit synovi stabilní zázemí vedla vleklé spory o péči s Arturovým otcem, hudebníkem Ladislavem Štaidlem.

Soudní tahanice, vyšetřování sociálky a samotný fakt, že soud nakonec musel Ivetě péči o syna odebrat a svěřit ho otci, byly pro Artura obrovskou zátěží. Ačkoliv byl přesun k otci záchranným krokem, který Arturovi konečně poskytl klid, režim a zázemí potřebné pro normální vývoj, celý proces byl nesporně traumatizující.

„Hrozně je mi líto, že to přišlo tak pozdě. V posledních šesti letech, co se o tom uvažovalo, jsem mu mohl ledacos předat – jazyky, muziku, teď v patnácti se to však dělá obtížněji nejen proto, že se blíží puberta, ale protože jsem i unavený,“ řekl tenkrát pro ně iDNES.cz Ladislav Štaidl.

Matčin tragický konec

Největším zásahem do Arturova života byla bezpochyby matčina sebevražda v roce 2014, když mu bylo pouhých 17 let. Vyrovnat se se ztrátou rodiče je obtížné pro každého, avšak vyrovnat se s vědomím, že matka svůj boj vzdala veřejným a mimořádně tragickým způsobem, zanechává hluboké šrámy.

Cesta k vlastní identitě

Chování Ivety Bartošové vystavilo Artura Štaidla situacím, kterým by žádné dítě nemělo čelit. Nedostatek stability, neustálý mediální tlak a nakonec tragická ztráta matky se na jeho životě negativně podepsaly.

Přesto je důležité zdůraznit Arturovu obrovskou vnitřní sílu. Navzdory temným stínům svého dětství se dokázal stáhnout z veřejného života, našel zázemí u rodiny svého otce, věnuje se běžné práci. Postupně si vybudoval vlastní, nezávislý život mimo světla reflektorů, která jeho matku nakonec pohltila.