HLAVNÍ STRANA
Hodina změny - diskuse o potřebných změnách
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu

Ústavní soudce Tomáš Lichovník

Ústavní soud opět podpořil bezpráví na dětech

RNDr. Pavel Rusý


Manželé se dvěma předškolními dětmi žili ve středních Čechách, manželce se společné soužití znelíbilo. Od manžela odešla a za samozřejmé považovala, že s sebou bere i děti. Rozhodla se odejít skoro 200 km daleko. Změna bydliště dětí bez souhlasu druhého rodiče nebo soudu je ale nezákonná. Marně manžel nabízel manželce pomoc zajištěním bydlení v blízkosti původního bydliště dětí. Soudy ignorovaly nezákonné jednání matky. Nakonec rozhodly tak, že zamítly návrh otce, aby děti byly stejně u matky jako u otce, děti svěřily do péče matky, otci uložily platit výživné a zajišťovat veškerou dopravu mezi bydlišti rodičů.

Případ se dostal k Ústavnímu soudu k soudci zpravodaji JUDr. Tomáši Lichovníkovi (I. ÚS 2996/17). Ten konstatoval jediné pochybení soudů v tom, že naložily zátěž dopravy jen na otce: „Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je „fér“, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče.“ Nikoliv. Fér je, aby náklady, které způsobil nezákonným činem jeden rodič, nesl tento rodič. Soudy tolerují nezákonné jednání matky, nechají ji odstěhovat i s dětmi na druhý konec republiky, tím odůvodní svěření do její péče a veškeré náklady tímto vyvolané naloží na otce. Tato praxe podporuje velmi nežádoucí chování rodiče, kdy děti jsou vytrhovány z domova, je jim znemožněna péče druhého rodiče a často i normální kontakt s celou polovinou své rodiny. Pokud by rodič, který dětem protiprávně mění bydliště, nesl i s tím spojené náklady, pak by se snížila výhodnost tohoto protiprávního jednání. A matka by třeba přijala pomoc se zajištěním bydlení v místě původního bydliště dětí. Nález v podstatě říká, pokud vám někdo úmyslně a k vlastnímu prospěchu způsobí rozsáhlou škodu, není fér, abyste tuto škodu nesli celou sami, ale jen půlku. Toto má být spravedlivé? Navíc tím JUDr. Lichovník popřel rozhodně férovější právní názor téhož senátu Ústavního soudu I.ÚS 955/15, kde se uvádí: „…to byla matka, která dítě ze společné domácnosti vytrhla. Takové jednání matky je protiprávní …. Je tedy nespravedlivé, aby matka fakticky profitovala z toho, že dítě protiprávně odvezla do 200 km vzdáleného místa. …. k předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte.“

Ústavní soud se opětovně dopouští legalizace bezpráví na obecných soudech a podporuje závadné jednání rodičů v příkrém rozporu se zájmy dětí. Pokud jeden z rodičů poruší zákon a vytrhne děti z dosavadního bydliště, změní bydliště děti do takové vzdálenosti, že fakticky znemožní rozvoj vztahů a péči oběma rodičům, pak na toto musí soudy reagovat jinak, než posvěcením tohoto protiprávního jednání jednoho rodiče. Změnou bydliště dětí proti vůli otce totiž nezasáhla matka pouze do práva otce, ale zejména dětí. Soudce zpravodaj trefně poznamenal, že svým nálezem sice rozloží zátěž mezi oba rodiče „spravedlivě“, ale dětem cestování neubude. A to je přesně problém Ústavního soudu ve věcech péče o nezletilé, řeší práva rodičů, ale ne práva a zájem dětí. Právem a zájmem dětí v tomto případě bylo vedení matky k odpovědnému jednání (to třeba i uložením povinnosti, aby dopravu zajišťovala ona sama), k hledání řešení takového, které nevytrhne děti z domova a neznemožní jim péči obou rodičů a jejich rodin. V tom soudy zcela selhaly, včetně Ústavního soudu.

Proč Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv dětí a otce tím, že soudy nelogicky znemožnily střídavou péči, když by se tím na cestování a zátěži předškolních dětí nezměnilo vůbec nic, by vydalo na další článek.


Psáno pro deník Právo


25.06.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ