HLAVNÍ STRANA
Akcie.net - akcie na internetu
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu


Velikonoční příběh

Martin Šorm


Před čtyřmi roky se manželka beze slova a beze studu odstěhovala i s třemi malými dětmi, příběh je zhruba popsán ZDE.

Necelý rok jsme rozvedení. Stejnou dobu platí rozvrhové usnesení o kontaktu s dětmi, které byly svěřeny do výhradní péče manželky. Střídavou péči soud zakázal, přestože ji znalec doporučil. A přestože jsem manželce a dětem zajistil bydlení "na pantofle" daleko, děti se násilím státu musely odstěhovat 150 km.

Ale k Velikonocím.

Tento víkend (18. - 20. dubna) je kalendářně sudý, podle rozsudku děti tedy měly být se mnou doma. Velikonoce máme soudně upraveny tak, že otec má právo děti vidět o kalendářně lichých rocích, tedy v tomto roce nikoliv. A v těch lichých rocích tak, že velikonoční prázdniny začínají již víkendem a končí velikonočním pondělím - zatímco matka nemá Velikonoce upraveny nijak, má se jaksi za to, že "standardem", je že děti jsou s matkou.

Je to již čtvrté pondělní velikonoční, kdy děti nesměly být na koledu doma. První rok (2011) po matčině odstěhování (2010) ještě neprobíhal soud a dožadoval jsem se tedy velikonočních prázdnin na předběžné opatření - ale to bylo zamítnuto, že prý je můj kontakt s dětmi saturován "dostatečně" a občas je vidím, není tedy důvod nějak dál upravovat ještě Velikonoce. Druhý rok (2012) vyšel víkend před pondělím na mě, ale matka za žádnou cenu nechtěla dětem prodloužit víkend přes pondělek, musel jsem je v neděli dovézt k ní  - abych až tam zjistil, že je v nemocnici, a že děti budou několik hodin čekat v nemocnici na chodbě, až přijede tchyně z H., a velikonoční pondělí budou děti trávit samy s bábou v manželky bytě a na koledu nepůjdou vůbec. Třetí rok (2013) opět vyšel víkend před pondělím na mě, ale matka opět za žádnou cenu nechtěla dětem prodloužit víkend přes pondělek, musel jsem je v neděli dovézt do J. do jejího bydliště.

Mezitím soud rozhodl. Letos jsem tedy byl smířen s tím, že děti na pondělní koledu doma být nesmí, ale počítal jsem s víkendem - je kalendářně sudý. A celý týden jsem matce posílal zprávy a pokoušel jsem se jí volat - že děti mají prázdniny již ve čtvrtek a pátek, jestli by nepustila děti o den dřív, nebo aspoň v pátek ráno, nebo aspoň v pátek, že bych je všechny pozval na oběd a šli bychom všichni spolu na oběd a že by děti aspoň odjely dřív po obědě, když nemají školu, aby nedorazily domů tak pozdě večer. Matka jako obvykle bez odpovědi a nebrala mi telefon, takže jsem jí zase jako obvykle poslal v pátek ráno sms zprávu, že jedu, znova jsem jí zopakoval pozvání na oběd a znova jsem jí nabídl, že třeba by děti mohly v neděli večer si oběhnout náhradní koledu doma a kam je chce v neděli pak dovézt. Nic. A tak dojedu do J., je 11, volám, kde je, nic, zvonim u ní v bytě, nic, posílám sérii sms, že je zvu na ten oběd, nic, je poledne - matka mi zvedne telefon a praví, co prej že chci, že jsou v P.

Tak se podivuji, proč tam a kdy se vrátí (děti mají na víkendy jezdit domů v 15 hod), a ona že se už nevrátí a děti na víkend že domů nepustí. Tak se podivuji, proč nepustí - a ona prý, že Velikonoce v sudých letech ona a v lichých já, takže tento rok nic a na víkend taky nic - a že ve velikonočním rozpisu je úprava, že velikonoční pondělek začíná pátkem a víkendem před tím a že úplně dole pod rozpisem soudu je věta že "o prázdninách neplatí pravidelný styk" - a že podle ní se to vztahuje i na prázdniny velikonoční a žádný pravidelný kontakt tedy o nich neplatí.

Já na to, že pojem "prázdniny" je v kapitole úpravy vánoční jarní a letní, že velikonočnímu pondělku se prázdniny neříká - a že přece nemyslí vážně, že když už ukradla a odstěhovala děti, tak že se jim bude snažit zničit i tento nejminimálnější kontakt, a že tedy děti by vynecháním sudého víkendu nejely domů celý měsíc. Vysmála se mi a nabídla, že když za ní přijedu do P. na chatu (slyšel jsem, že děti do telefonu ječej, že chtěj tátu, ale nedovolila mi s nimi mluvit), tak že je mohu pozvat na oběd a dohodneme se. Popojíždím tedy dalších 40 km na její chatu, mezitím volám svému advokátovi, ten mi potvrzuje, že skutečně tento výklad rozsudku je přípustný a že pokud matka nebude souhlasit s víkendem, tak že děti pustit nemusí.

Takže dojedu do smluvené osvěžovny, čekám jen něco přes hodinu (byli ještě nakupovat, proč by ty 3 km jeli rovnou a nakupovat až potom, když mohou jet  20 a cestou nakoupit kytky a nechat mě čekat). Děti se na mně vrhnou a hladově objednávají pozdní oběd, já se ptám matky, jestli opravdu je taková bestie že dětem ten jeden víkend ukradne, ale velmi jsem ji tím pobavil.

Tak vyjednávám, proto přece říkala, že mám přijet. Jestli by nestačilo, kdybych děti vrátil v neděli po víkendu, nebo jestli by je nepustila aspoň na jeden den, že jsem jim upletl pomlázky a rodina má pro ně nějakou koledu, že bych je dovezl v sobotu dopoledne. Ona samozřejmě, že ani omylem. Tak se ptám, doprdele, proč tejden mlčíš, neodpovídáš mi na zprávy a nebereš mi telefon, celej tejden se tě snažim sehnat - a ty mě necháš dojet 150 km až do J., a pak ještě dalších 40 na chatu, jen proto, abys mi řekla, že děti nepustíš - proč jsi mi alespoň tohle neřekla včera nebo ráno, abych ušetřil zbytečnou cestu? A ona se křivě se usměje a povídá - no já jsem nerozuměla, co tím myslíš, já jsem nikdy neměla v úmyslu děti na ten velikonoční víkend pustit, tak já jsem nerozuměla, na co se mě ptáš, jakej oběd v pátek a jaký vracení v neděli večer, když víkend před pondělkem patří k velikonočním prázdninám - tak jsem se ještě šla zeptat na soud, jestli je to tak pravda, a když mi to potvrdili, tak jsem to dál neřešila.

A tak se znova ptám (a polykám vsuvku "ty mrcho zlá") - proč jsi nic neřekla? Vědělas přece, že s víkendem počítám, když se tě ptám na jeho parametry, vědělas, že v pátek jedu přes čtvrt republiky, když vás zvu na oběd - tak proč jsi nic neřekla? Proč mě necháš jet dvakrát 160 km zbytečně, jen proto, cos mi mohla říct jednou sms už před několika dny? A ona opět ten křivej úsměv a "já jsem tomu nerozuměla, tak já jsem nevěděla, co ti mám říct, tak jsem neodpověděla, protože jsem nevěděla co". Polykám upřesňující dotaz, že jestli se opravdu šla zeptat k soudu na výklad rozsudku, že asi více než dobře věděla, na co se ptám, jakož i že několik dní předem znala své rozhodnutí, tak proč mi to neřekla - ale jako obvykle, zbytečně.

Snědla oběd, velkoryse zatáhnu účet za celou smečku - rozloučím se s dětma, které již byly dostatečně psychicky zpracovány na lukrativní odpolední program, a jedu zpátky do prázdného baráku. A říkám si, že za tech zbytečně projetých 400 km mohlo mít jedno dítko pěkné boty. Ostatně, nikoli poprvé.


Uvítáme i vaše příběhy. Můžete je poslat na INFO@STRIDAVKA.CZ


22.04.2014
SDÍLET

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Právní poradna Střídavky


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ