doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D.
Ty dvě věty jsou asi nejčastějšími odkazy na “feminismus” v debatách o islámské expanzi. První je typická pro muže – mačoidní chlapáky, kteří na feminismu zazlívají, že kvůli němu ne a ne sehnat správně poslušnou partnerku, což má být příčinou rozpadu západní rodiny, pokles porodnosti a vůbec zvrácenosti euroamerické civilizace. Druhá je typická pro ženy, rozčarované, že proti islámu nevystupují všechny ty ženskoprávní spolky. Cítíme nesrovnalost. Je-li všude “samá feministka”, tak proč nezašlapou misogynní islám do země? Odpověď najdeme v historii feministického hnutí.
Vše začalo bojem za Rovnoprávnost – hlasovací právo, svobodu právních úkonů bez manželova svolení. Začíná 20. století, leckde ještě nemají ani všeobecné hlasovací právo pro muže. Ovšem už tehdy se mezi požadavky feministek (dobově “sufražetek”) objevují i požadavky společenské. To vyžaduje přibližování mužskému světu. Obraz té doby známé ze starých filmů: Nataša Gollová v kalhotách a Magda Vašáryová stříhající si vlasy.
Sufražetkám se nemůžeme divit, když si uvědomíme, co předcházelo: pozdní 19. století s viktoriánskou či biedermaierovskou morálkou, dámičkami v korzetech, rodinou pohodou okolo třené bábovky, dětičkami v námořnických oblečcích a porcelánovými panenkami ve skříni. Měšťanská pohoda, po jejíž ztrátě mnozí dodnes roní slzy.
Jenže my víme, že ženy jsou různé. Vedle porcelánových panenek existují i ramenaté stavbyvedoucí. No a právě pro ně byl viktoriánský svět vězením.
Samy by si politická práva nevybojovaly – netvořily většinu. Přišla však První světová, muži umírali v zákopech a ženy nastoupily k výrobním linkám, někdy i do armád, no a po válce si nikdo netroufl upírat jim práva, když se pro své země obětovaly stejně, jako muži. A kupodivu se rodina nerozpadla a děti se rodily dál a bylo koho poslat do další války, v pořadí Druhé…
Po válce, někdy od 50. let, přišla na západní feminismus druhá míza. Tehdejší feministky, třeba B. Friedanová, píší o ženě, která má politická práva, blahobyt, rodinu … A přece si zoufá. Domeček na předměstí se pro ni stal zlatou klecí, kde se – nudí. Vyzývají k zapojení žen do kariér, po skutečné rovnoprávnosti včetně té sexuální, po uznání alternativních rodinných modelů. Zase tam tušíme spíše ženy – drsňačky, odmítající roli porcelánové panenky a chtějící od života víc … luxovat může manžel.
Ženy již formální rovnoprávnost víceméně měly, šlo spíš o společenské uznání modelu “zaměstnaná žena s vlastní kariérou”. Prosadil se tak, že ženy, které o soutěžení s muži stály, s nimi – soutěžily. A tak přibývá ředitelek společností, pilotek, horolezkyň, řidiček kamionů. Druhá vlna feminismu by mohla odvanout…
Jenže model samostatné ženy s drsnými lokty (a poslušným manželem?) se mezitím stal IDEÁLEM, zejména ve vzdělaných vrstvách. K lásce k dečkám a bábovce se pomalu nesmíte přiznat. Moderní žena MUSÍ být samostatná a excelující v kariéře, a díky tomu i šťastná, a pokud šťastná není, tak za to může nějaká rafinovaný mužský trik. Boj za rovnoprávnost též vygeneroval infrastrukturu spolků a redakcí a kateder, kterou původní aktivistky opustily, protože se staly manažerkami a pilotkami…
Kdo šťastný nebyl a není? No přece ty domácké typy, jejichž touhy kulturní hlavní proud odmítl. Přiznat se k nim nemohou – znamenalo by to instantní společenské znemožnění. Mohly ale využít uvolněnou feministickou infrastrukturu, ty redakce a katedry. Takto nám vykrystalizoval současný západní feminismus, typický nápadnou absencí skutečně úspěšných žen – manažerky a sportovkyně s “feministkami” nehrají – a vyžívající se v hledání alternativních modelů ve světech, kde prý jsou ženy jaksi spokojenější… ať už mezi marxistickými guerillami, nebo, ač to zní příšerně, v islámu. Jakákoli alternativa se zdá být lepší než dilema západní dívky, která povinně odmítá patriarchální rodinu, a přitom je zoufalá, a neví proč.
Kdo jsou tedy ty „feministky“ z titulku článku? Spadají sem nejméně dvě kategorie. Jednak rázné “dominantní” ženy, které porcelánovými panenkami prostě nebudou. Ale pozor – byť jde o drsňačky od přírody, tak mívají kladný vztah k rodině a dětem. Opravdu nezavinily společenský rozklad. Kdo ale prahne po ne-emancipované ženě, nechť se jim vyhne. Typicky též odmítají nařčení z feminismu…
No a pak ty druhé. Právě ty o emancipaci hodně mluví, ale není to v nich. Ve snaze působit fakt drsně právě ony tak odmítají rodinu, děti, “patriarchát”. A zůstávají samy. Ne že pro ně neexistovali vhodní muži, ale kdo by ty řeči poslouchal…
Islám je lakmusovým papírkem, spolehlivě podle něj poznáte, kdo je kdo.
Převzato z MARTINKONVICKA.BLOG.IDNES.CZ
10. 2. 2014 at 16:57
Stykač: Ano, přesně tak.Mainstreamová média, jak píšete, zde vytváří určitý obraz mužsko – ženských vzahů, přitom realita je úplně jiná.
10. 2. 2014 at 18:15
Stojí za pozornost: České školy znevýhodňují chlapce -> http://zpravy.idnes.cz/cesti-ucitele-nadrzuji-holkam-dk4-/domaci.aspx?c=A140205_131601_domaci_jj
10. 2. 2014 at 21:35
Jako žena znám spoustu žen. Od těch manažerek (které mají doma děti a snaží se zvládat rodinu i práci, váží si svého muže i domova) až po ty spíš pro-rodinné typy (které se věnují rodině, dětem, jejich vzdělávání, rozvoji, zahradě, vztahu s partnerem a “krbu domova”). Ale neznám jedinou feministku!!! Možná je to s nimi jako se zloději a vrahy. Existují, je jich málo, ale dělá se kvůli nim velký humbuk, protože napáchají více zla než dvojnásobek dobrých lidí dobra. Mrzí mne, když pak čtu opovržlivé komentáře mužů o “90% žen”, které tutově musí být mrchy. Vidím ze svého okolí, že dokud si muž neváží žen obecně, nemá k nim respekt a úctu, neumožní jim, aby si ony vážily jeho. Ženy jsou opravdu empatické a orientované na vztahy a tak postoj muže k zástupcům ženského pohlaví vnímají a podle toho i ony samy k mužům přistupují. Druhého člověka změnit nelze, ale lze změnit svůj přístup. Pak se změní i ostatní věci. (Samozřejmě to platí i vice versa pro ženy.)
10. 2. 2014 at 22:26
Idální by dle mého soudu byl stav, pokud by žádné manažerky neexistovaly – a pokud ano, tak v co nejomezenější míře.
11. 2. 2014 at 9:50
Stačilo by dodržovat zákony této země. Stačilo by, kdyby je dodržovali představitelé státu.
11. 2. 2014 at 10:00
Super článek, už i malí chlapci ve škole si musí zvykat, že budou v budoucnu státními orgány znevýhodňováni jen proto, že jim narostl pindík.
11. 2. 2014 at 10:06
Ukřičené feministky, které jsou ostudou a urážkou těch 90% slušných, respektu hodných žen, i když minimálně velké procento z těch slušných žen pak třeba i nevědomky parazituje na tom, co jim vydobyly právě ty ukřičené feministky. Feministky budou vždy hodně slyšet a budou lhát, překrucovat fakta a stát nebo jeho představitelé či úředníci, aby jim zavřeli hubu, budou přijímat diskriminační opatření, např. ten článek o školách nebo např. separační vlaky ČD. Je to stejné jako s buzerantama, je jich cca 3-5% a jsou slyšet tak, že menšina bude utlačovat většinu a rozbíjet tradiční rodinné hodnoty.
11. 2. 2014 at 14:09
90 % slušných, respektu hodných žen, tak to si tedy věříte. 🙂
11. 2. 2014 at 17:09
Je opravdu šílené, jakým způsobem školy i soudy v České republice nadržují dívkám a ženám, a to tak, že ve všem. Přitom pak naprosto v rozporu s realitou, ve které jsou na tom právě ženy téměř ve všem lépe a jsou zvýhodněny oproti mužům.
6. 6. 2014 at 15:42
velký nesouhlas………..u mne je to naopak……….SPOD a soudkyně jsou při otci