HLAVNÍ STRANA
Galerie Český ráj - obrazy pro každého
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu

Miniaplikace

Žblebt roku 2017: Daniela Kovářová

RNDr. Pavel Rusý


„Vzdát a říct si: „Nedá se nic dělat, nevyhraju, prostě tenhleten boj jsem prohrál, půjdu jinam, pořídím si jiné dítě,“ s nadsázkou řečeno je přece taky cesta, kterou volíme v jiných případech.“


Kovářova kobyla chodí bosa, ale Kovářová Daniela tentokrát šlápla do porcelánu jak slon.

Těch přešlapů paní emeritní ministryně je v rodinném právu poněkud více, než by bylo žádoucí. Nejznámější jsou doporučující tabulky výživného, kdy ještě v době svého ministrování doporučila soudům postup, jak z příjmu vypočítat výživné. Nabídla soudům oporu, jak vyměřit výživné bez zkoumání zákonných kritérií. Postup pomíjí zejména hlavní kritéria zásadně shodné životní úrovně dítěte a rodiče, míry osobní péče o dítě, péče o rodinnou domácnost (kterou vede i rodič se širokým stykem) a další vyživovací povinnosti. Dosud bylo běžným odůvodněním volnou úvahou stanoveného výživného to, že to soud takto shledává v souladu se zájmem dítěte. Nyní ještě opatrně odůvodněno přiměřeností ve srovnání s doporučujícími tabulkami.

Díky tomuto návodu pak jsou soudy schopny vyměřit otci se 45 % stykem a při stejném příjmu obou rodičů výživné na tři děti ve výši 40 % příjmu a více. Spolu s tím rezidentní rodič převezme daňové zvýhodnění (nyní významných 4400 Kč měsíčně). Tím soud vybaví matku na srovnatelný rozsah péče téměř trojnásobkem financí než otce. Při odpočtu stejných prostředků na bydlení, které hradí oba rodiče, je rozdíl v disponibilních prostředcích mnohonásobně větší. Pokud už tedy soudy neudělají z otce víkendového strýčka, musí za to draze zaplatit. Otec se stává se snadným terčem exekutorů nebo dokonce trestních oznámení. Pokud péči dobrovolně nevzdá s povzdechem „toto jsem prohrál, půjdu jinam“.

Bývalá paní ministryně takovým otcům, kteří svůj boj prohráli buď díky vyloučení z péče, nebo ekonomickým znemožněním o děti pečovat, navrhuje pořídit si další dítě. Ale kvůli nastavenému systému už průměrný otec zpravidla na další dítě prostředky nemá. A i kdyby náhodou blázen založil novou rodinu, z čeho bude další dítě a jeho matku živit (v tradicionalistickém duchu prosazovaném paní JUDr. Kovářovou)? Že navrhne snížení alimentů? Ale kdeže, to může myslet vážně jen otec neznalý praxe. Takového snížení se bude domáhat marně dalších pár let. Bude mu předhazováno, že když není schopen dítě uživit, neměl si dělat další, že snižování výživného není nikdy v zájmu dítěte a další oblíbené bláboly.

I když se paní Dr. Kovářová vyjadřuje s nadsázkou, je to z úst bývalé ministryně spravedlnosti zcela nepřijatelné. Je to justice, kdo má především poskytoval ochranu právům. Paní ministryně nebyla schopna změnit tuto instituci, svévolného molocha, který bezdůvodně, šmahem a často se zjevným potěšením přiděluje a omezuje práva. Nevyužila své postavení ministryně, aby přeměnila opatrovnický soud na instituci, která do onoho jedinečného vztahu rodič-dítě (který je údajně na všech právních rovinách úzkostlivě chráněn) zasahuje pouze v naprosto nezbytné míře. Toto je úkol soudů - práva chránit, respektovat je, ale zasahovat do těchto práv, vyvěrajících ze samotné podstaty lidského bytí, jen tehdy, pokud bez takového zásahu dítě prokazatelně trpí. A paní ministryně doporučuje při vadné práci soudů rezignaci?

Leckterý otec (a někdy i matka) byl postaven před rozhodnutí, kdy to vzdát a jít a říct si: „Tenhle boj jsem prohrál“. Sám jsem tuto otázku konzultoval s psychologem a jeho doporučení bylo jasné. V okamžiku, kdy na dítěti budou zjevné psychické projevy zátěže sporu, jako pomočování ve vyšším věku, projevy nezvládnutelné agrese nebo naopak absolutní netečnosti, instinktivní obranné projevy bez důvodu, pak je takové řešení na zváženou. Ano, souhlasím s tím, že někdy je jeden rodič tak bezohledný, že svou zarputilou snahou o vyloučení druhého rodiče ze života dítěte raději dítě zničí. Psychicky nebo fyzicky. A není jiné cesty než vyklidit pole, aby k definitivnímu zničení dítěte nedošlo. Ale zde je právě úloha soudů a dalších odborných profesí, aby tomuto týrání dítěte zabránily. Aby poskytly dítěti ochranu. Pokud to neudělají, pak skutečně může nastat situace, kdy je lepší to vzdát.

Ve své praxi jsem se setkal s řadou případů, kdy týrání dětí bylo na této hranici nebo za ní, díky jednomu z rodičů. Ale vinu nenese jen tento rodič, nese ji soud, že takového rodiče nebyl schopen včas umravnit. Kdy zejména matkám toleruje velmi agresivní vedení sporu a ovlivňování dětí, často s krytím nebo dokonce odbornou pomocí neziskového sektoru. Bohužel paní bývalá ministryně patří mezi selektivní feministky, které vítají rovnost pohlaví jen tam, kde se jim to hodí. Výrok paní JUDr. Kovářové v souvislosti se založením Unie rodinných advokátů („Pro dítě bývala určitě lepší dávno minulá praxe, kdy bylo dítě svěřeno matce, jež o něm výlučně rozhodovala, a s tatínkem se děťátko vůbec nevídalo.“) je projevem pohrdání nejen rolí otce v životě dítěte, ale zejména pohrdání ústavním pořádkem. Paní ministryně!?

Ústavní soud opakovaně říká, že žádné soudní rozhodnutí nezajistí štěstí dítěte, ale ono to platí i obráceně. Vadné soudní rozhodování dokáže život a štěstí dítěte dokonale a provždy zničit.

Takže ano, paní JUDr. Kovářová, pokud vadná práce soudní moci poškodí dítě natolik, že bude pro dítě nejlepším řešení, „aby to otec vzdal, že tenhleten boj prohrál“, pak ano, ať jde jinam. Ale ne udělat další dítě, další potenciální oběť zvrhlého systému. Ale jít vzdorovat této zvrácené soudní praxi, snažit se ji ze všech sil změnit k ochraně dalších dětí a rodičů (otců i matek), kterým opatrovnická justice ničí životy.


PŘEHLED VŠECH ŽBLEBTŮ


06.02.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ