Ing. Tomáš Holek
Den lidských práv se slaví každoročně na celém světě dne 10. prosince, na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. V tento den se po celém světě konají akce na podporu lidských práv.
U příležitosti tohoto dne si připomeňme, že lidská práva otců v naší zemi jsou neustále systematicky porušována, nerespektována a ignorována. Vláda a její orgány toto porušování nijak neřeší a ani nemají snahu to řešit. Neutěšený stav ochrany práv otců nemá snahu řešit ani Ministerstvo spravedlnosti (na řadu podnětů ohledně ignorování mezinárodních úmluv naší justicí a porušování práv ze strany soudů ani neodpovídá, ačkoli má ze zákona povinnost odpovědět), ani Ministerstvo práce a sociálních věcí a dokonce i Ministerstvo pro lidská práva problém práv otců ignoruje. Nechvalně proslulý ministr Jiří Dienstbier mladší řešil jen pseudoproblémy, ale porušování práv otců zcela ignoroval. Bohužel od jeho nástupce Jana Chvojky, který veřejnosti ZA POZITIVNÍ PŘÍKLAD DÁVÁ autora vulgárních, primitivních, misogynských textů Radka Bangu (více ZDE), zřejmě nemůžeme čekat nic konstruktivního a rozumného. Opravdu pozitivní příklad dává pan ministr veřejnosti! A dál netřeba nového pana ministra pro lidská práva komentovat.
Opatrovnický systém v ČR neustále praktikuje svěřování dětí do péče matky a ponižování otců do role peněženky:
V řadě případů posudek soudního znalce zní, že oba rodiče jsou stejně vhodní a způsobilí pro výchovu dětí a dítě doporučí svěřit do péče privilegovaného pohlaví – matce a diskriminovanému pohlaví – otci umožnit občasný styk s dětmi. Soudy tyto návrhy reflektují a z hlediska péče z matky udělají rodiče a z otce udělají stykače. V oblasti výživy dětí soudy naopak z otce dělají rodiče, který dítě živí, a z matky udělají příjemce výživného od otce dětí. Otcové často bezdůvodně dostávají ponižující tzv. asistovaný styk s vlastním dítětem.
Zneužívání předběžného opatření a předběžného stavu věci. Nepsané, ale v praxi našich soudů uplatňované pravidlo zní: “podá-li návrh otec, je návrh automaticky soudem zamítnut, podá-li návrh matka, je soudem automaticky schválen.” Děti takto bývají za asistence státních orgánů odtrženy od jejich otce a po x letech státní orgány (OSPOD, soud) konstatují, že dítě si na tento (protiprávní) stav zvyklo a je tedy v jeho zájmu (zcela nelogicky), aby tento stav pokračoval. Ústavní soud, který se má zabývat porušováním ústavních práv stěžovatelů, stížnosti ve věci předběžných opatření, která tak fatálně ovlivňují celý případ, ovlivňují vztah otec-dítě, a prakticky předjímají konečné rozhodnutí ve věci samé, automaticky zamítá (ke zdůvodnění používá předpřipravený standardní text) s tím, že se jedná “jen” o předběžné opatření a důležité je rozhodnutí ve věci samé. To, že rozhodnutí ve věci samé přijaté po několika letech ztrácí v případě výchovy dětí smysl a navíc je předem dáno faktickým účinkem předběžného opatřen, ÚS nijak nezajímá. Podobný přístup, ovšem ne diskriminačně ve vztahu k otcům, ale protiprávně ve vztahu k oběma rodičům, praktikuje v Norsku zločinecká organizace Barnevernet.
Pokud matka děti unese na vzdálené místo, případně děti unese do zahraničí (zločin únosu dětí do zahraničí je ošetřen Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí), tak často soudy nejen že proti tomu neudělají nic, ale mnohdy takový zločin přímo podpoří. Pokud matka odejde ze společné domácnosti a přitom sebou unese i děti, tak tento krok není označován jako únos a policie a soudy se jím nezabývají. Pokud totéž udělá otec, je automaticky označován za únosce a je policejně pronásledován.
Je řada případů, kdy soud určí kontakt dětí s otcem v rozsahu menším než má dítě fakticky s prarodiči ze strany matky. Jsou zdokumentovány případy, kdy soudkyně nevyslechne ani jednoho svědka z navrhovaných otcem, včetně nepředvolání jeho rodičů, ale z rodičů matky dítěte udělá vedlejší účastníky řízení (!) a dá jim tak dostatečný prostor ke lhaní a podpoře matky.
Je řada případů hanebného chování soudkyň/soudců, kdy v rozporu s Občanským soudním řádem, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a v rozporu se sjednocovacích stanoviskem Nejvyššího soudu krajský soud protiprávně zakáže otci zastupování jeho legálním právním zástupcem! A navíc často ještě v rozporu se zákonem v rozhodnutí uvede, že proti tomuto rozhodnutí není možnost dovolání. Ano, i takovéto hanebnosti a sprostoty se dějí na našich soudech.
Jsou případy, kdy na soudě ze spisu záhadně zmizí otcem dodané dokumenty/potvrzení a soudkyně se pak na neexistenci potvrzení odvolává ve svém zdůvodnění rozsudku. Vrchní soud se návrhem na změnu soudkyně z důvodu podjatosti zabývá tak, že pokud sama soudkyně prohlásí, že není podjatá, tak pro Vrchní soud podjatá není a dál se tím soud nezabývá.
Dle platného práva oba rodiče jsou nositeli rodičovské odpovědnosti a mají právo a povinnost rozhodovat o důležitých věcech v životě svého dítěte, i když je dítě v denní péči jen jednoho rodiče. Ovšem z různých zdůvodnění rozsudků vyplývá, že soudci/soudkyně nechápou nebo nechtějí chápat rozdíl mezi svěřením dítěte do denní péče a rodičovskou odpovědností, kterou mají oba rodiče. Takže v praxi jsou otcové vyloučení o rozhodování svěřením dítěte do výhradní péče matky. Pokud se obrátí na soud ve věci své rodičovské odpovědnosti a například volby druhu vzdělání pro své dítě, stojí soud zpravidla vždy na straně matky. (Některé české soudkyně jsou dokonce schopné napsat takový právní nesmysl, že pokud má matka děti v péči, tak s nimi může odcestovat kam chce, včetně trvalého přemístění dítěte do ciziny, a otec ani soud nemá právo jí v tom bránit a takové jednání prý nemůže být nazýváno únosem!)
Vrcholem cynismu, arogance, nekompetentnosti a sprostoty je pak tvrzení šašků z OSPOD a ze soudů na všech úrovních, že postupují v jakémsi fiktivním zájmu dítěte, který ovšem oni posuzují zcela zvráceným způsobem.
Pokud čtenáři zde chybí odkazy na konkrétní případy, tak zde nejsou jmenovitě uvedeny z důvodů, že těch případů jsou stovky (těch dokumentovaných a zveřejněných, jinak spíš desetitisíce) a čtenáři si je mohou sami najít na lidskoprávních serverech jako jsou STŘÍDAVKA, SPRAVEDLNOST DĚTEM, KDE JSI TÁTO?, UNIE OTCŮ a další najdete např. na GOOGLE nebo na těchto ODKAZECH.
Ke Dni lidských práv 10.12.2016 české Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) vydalo prohlášení, kde se mimo jiné píše: “Nezbytnou součástí důvěryhodné podpory lidských práv ve světě je i reflexe vlastního stavu ochrany lidských práv.”
Zvlášť arogantně toto prohlášení působí ve vztahu k případu extrémního porušování práv českého občana Tomáše Jadlovského, otce malého Mirka, ze strany české opatrovnické justice a ze strany španělské justiční mafie, která našeho občana nezákonně perzekuuje. V krátkosti připomínám, že se jedná o otce, jehož dítě bylo uneseno matkou z jeho bydliště v Praze do Španělska. Pan Jadlovský v souladu s Haagskou úmluvou požádal španělskou justici o návrat syna zpět do České republiky a na místně příslušný český soud se obrátil ohledně péče o dítě. Španělský soud v rozporu s Haagskou úmluvou rozhodl o nenavrácení syna, aniž by dal Tomášovi šanci u soudu vypovídat. Dle Haagské úmluvy soud nemůže rozhodnout o nenavrácení dítěte bez toho, aby navrhovatele soud vyslechl. Český soud mezitím několik let nebyl schopen případ péče o dítě dořešit a nakonec protiprávně předal případ do Španělska. Mezitím Tomášův syn pobýval protiprávně ve Španělsku u matky (neexistovalo žádné rozhodnutí místně příslušného soudu) a tak si otec po několika letech nečinnosti soudu své dítě vyzvedl, aby o něj mohl pečovat a vychovávat ho. Španělská justiční mafie protiprávně vydala na Tomáše Jadlovského mezinárodní zatykač. Pan Jadlovský je tak nucen již několik let pobývat v Arménii, kde marně čeká na pomoc ze strany České republiky. Marně píše vládě, poslancům, eurokomisařům. Všichni vědí, že v jeho případě se jedná o porušení práva a diskriminace, ale není vůle mu pomoci. Vláda Bohumila Sobotky se vyjádřila, že o porušení práv Tomáše Jadlovského ví, ale ochrana práv vlastního občana mu nestojí za zhoršení vztahů se Španělskem.
Podívejme se blíž na Všeobecnou deklaraci lidských práv a ty články, které souvisí s rodičovstvím, otcovstvím a ochranou těchto práv:
Článek 7 – Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.
Článek 8 – Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.
Článek 16 - (1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.
Článek 16 - (3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.
Článek 26 – (3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.
Je tedy jisté, že v dodržování Všeobecné deklarace lidských práv má ČR co dohánět (přinejmenším v oblasti práv otců) a pokud by ČR skutečně reflektovala vlastní stav ochrany lidských práv, tak nemohla mít tu drzost hovořit o nějaké důvěryhodné podpoře lidských práv ve světě.
Převzato z HOLEK.BLOG.IDNES.CZ
14. 12. 2016 at 8:12
Jak jste dopadli u Nejvyššího soudu s tím zastupováním? Už rozhodli?
14. 12. 2016 at 17:46
FoU: Nejvyšší soud dovolání ještě nerozhodl, i když je to velmi jednoduché rozhodování, protože v případě zamítnutí dovolání by se zcela zesměšnil, neboť by popřel své předchozí judikáty a své sjednocovací stanovisko. Ale NS má na rozhodnutí zřejmě dost času. VŽDYŤ SE JEDNÁ JEN O DĚTI. Pro kontrast uvedu, že když jsem dával trestní oznámení na soudkyni tak mi státní zastupitelství poslalo zamítavou odpověď do 3 dnů (slovy do tří dnů). Pokud jsem se s čímkoli ohledně dětí obracel na soud kterékoli úrovně, tak dochází k obrovským průtahům a porušení zákonnýchtermínů. Při stížnosti na průtahy vždy ze strany soudů zamítnuto a bagatelizováno. Jsou to prostě prevíti, kteří do slušné společnosti nepatří.
14. 12. 2016 at 21:47
dokud nebude zpusob jak soudcovske mafiany odvolat, nic se nezmeni
14. 12. 2016 at 23:50
Pánové, na Nejvyšším soudu všechny rodinné věci, včetně Tomova dovolání o vyloučení zmocněnce, dělá známý mafián Lubomír Ptáček, ten, který klidně tvrdí, že 7 měsíců může trvat 6 týdnů, který přehlédne několik argumentů včetně nerozveditelného manželství a neexistující vyživovací povinnosti pro dítě na celé dětství (viz článek ze 6. 9. t. r.). Takže, co čekáte? Ptáček to natahuje a přemýšlí, jak to zprasit a okecat. Tome, piš na NS každý týden předsedovi soudu stížnost na nečinnost.