Martina Machová
Bolest otců, kteří přišli rozvodem o své děti, může být obrovská. Zatímco dříve spolu trávili každý den, večer i víkend, nyní se vídají třeba jen 1x za 14 dní o víkendu, přitom by chtěli s dětmi trávit víc času. Třeba jako Alan, který i jeví více zájmu o dítě než jeho maminka.
Příběh Alana je smutný. Ještě smutnější však bude možná příběh, který by nám jednou vyprávěl jeho syn. Ať už jsou rozhodnutí dospělých dobrá nebo špatná, neměly by je odnášet jejich děti.
„Asi jsem se neměl ženit, vlastně vůbec nevím, kde jsem udělal tu největší chybu…“
Alanovi je 37 let, má dobrou práci, má kde bydlet, má spoustu zájmů, je zdravý a pohledný muž v nejlepších letech. Ještě před rokem měl Alan rodinu a dvouletého syna. Nyní je rozvedený, což chtěl, ale takřka nemá syna, což rozhodně nechtěl.
Byli každý jiný, přesto se do sebe zamilovali
Alan si vzal bývalou ženu po necelém roce chození. Vztah byl od začátku bouřlivý; stále se scházeli a rozcházeli, něco je k sobě přitahovalo, i když byli velmi rozdílní, s naprosto odlišnými zálibami, zcela jiným rodinným zázemím i životním nasměrováním. On je horolezec, vodák, cyklista a navíc pracuje v cestovní agentuře zaměřené na adrenalinové sporty. Je z velké zemědělské rodiny z Vysočiny. Ona je právnička, z právnické rodiny, miluje kulturu, zbožňuje městský život a vždy věděla, co chce a kam to chce dotáhnout.
Alan se jí zkrátka tak nějak připletl do života, na chvíli jí očaroval – možná tím, jak moc byl jiný, než muži na které byla zvyklá ze svého okolí. „Poznali jsme se na teambuildingové akci, kterou jsme pro jejich firmu dělali. ONA byla zjevením z úplně jiného světa, do lodi nastupovala v neuvěřitelně sexy šatech, řešila, kam dá dva mobily, zda si nemůže vzít na kanoi laptop. Nakonec nekompromisně zavelela, že jí povezu já, prý by jí ti ostatní mamlasové někde vyklopili.“
O svatbě spíš rozhodla její rodina
„Teď koukám na práznej vozík za kolo a je mi strašně.“
Začali se scházet, dvakrát spolu jeli do Itálie do Dolomit, jednou na vodu do jižní Francie, stále se hádali, fascinovali, milovali – zatím. Po 8 měsících se stalo to, co ani jeden neplánovali. Otěhotněla. Protože byla starší než Alan, nechtěla nic riskovat a dítě si nechala. Alan měl děti moc rád, vůbec nebyl proti, ale do ženění se mu nechtělo. Cítil, že jejich vztah není tím správným základem pro opravdový domov a rodinu. Jenže nakonec, možná tak trochu i pod tlakem obou rodin, se vzali.
Po narození syna šlo všechno strašně rychle z kopce. Po pár měsících už nebylo nic, co by je kromě společného syna spojovalo. „Manželka šla po půlroce do práce, o syna se starala tchýně a já, protože nemám klasickou pracovní dobu a tchýně pracuje už jen občas. S klukem jsem byl moc rád, v necelém roce se mnou spal pod stanem, jezdil se mnou s kamarády na hory, lebedil si v krosničce, ve vozíku za kolem a v zimě i za běžkami. Teď každý den koukám na práznej vozík za kolo a je mi strašně.“
Rozvod mě připravil o syna
„Tohle nebyl život a nebylo správné takhle mrhat časem, který nám byl dán!“
Na den, kdy domů přinesl rozvodové papíry, asi nezapomene. Nic neplánoval, prostě se prý jednou probudil kdesi u řeky, koukal, jak se probouzejí ostatní klienti (rodiny s dětmi), jak snídají, jak si povídají a došlo mu, že oni opravdová rodina už nikdy nebudou. „Takový život jsem nechtěl, byl falešný. Buď jsem dělal chůvu, protože jako tátu mě bral jen syn a sousedi, nebo jsem byl v práci, která doma nikoho nezajímala, stejně jako já. Tohle nebyl život a nebylo správné takhle mrhat časem, který nám byl dán!“
Když ho vyslechla, bez prý jediného slova odešla, vrátila se kolem půlnoci s šanonem papírů a začala mluvit – ostatně je to její práce, i když ne úplně totožný obor. Alan byl postaven před hotovou věc: „Chceš se rozvést? Ok, ale já určuji pravidla, jinak se budeš rozvádět hodně ošklivě, dlouho a nic ti nezbude.“
„Rodiče mají zodpovědnost za malé děti – neměli by se tedy tak snadno rozvádět jen proto, že není všechno ideální. Když už se ale rozejdou, není dobré, aby si dítě uzurpoval jen jeden z nich. Stýská se pak nejen druhému rodiči, ale především dítěti, které pro svůj zdárný vývoj potřebuje mámu i tátu,“ vidí situaci Aleš Hodina, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a ditě.
Alan má o dítě větší zájem než jeho matka
Výsledek je takový, že Alan syna vídá 1x za 14 dní na víkend, přes týden je v soukromých jeslích nebo u tchýně. Alan lituje, že víc nebojoval, že ženě naivně věřil, že nebude problém si syna kdykoliv vzít na pár dní. Někdy dokonce lituje, že se vůbec rozvedl, strašně se mu po synovi stýská – po večerním koupání a uspávání, po stavění silnic z kostek, po společných výletech do okolí i delších cestách…
Nyní má Alan novou přítelkyni, dalo by se říct vážnou známost, bydlí spolu, mluví i o dětech, ale ty nikdy nenahradí ztraceného syna…
„Pro Alana rozhodně není vše ztraceno. Na jeho místě bych se zkusil s bývalou ženou domluvit na střídavé péči o syna. Pokud s tím ona nebude souhlasit, mohl by Alan podat takový návrh k soudu. Kromě práva dítěte na oba rodiče lze argumentovat i tím, že se o něj lépe postará vlastní táta než vychovatelky v jeslích,“ míní Hodina.
Převzato z webu MAMINKA.CZ
5. 6. 2014 at 9:36
ještě jednou Katko: co chceš jako slyšet?
Ano psychopat nebo násilník být může zrovna tak žena, myslím, že nikdo na tomto webu netvrdí, že dítě má být svěřeno do péče psychopatovi bez ohledu na jeho pohlaví.
To, že chodí za jinými ženami (tvoje hořká zkušenost?) má nejspíš nějakou příčinu, ačkoliv mě osobně se to také příčí, mám poněkud opačnou zkušenost. Ano ženy i muži jsou dobří i špatní.
Jsem také rodič a moc dobře vím, kolik dítě spotřebuje, neboť jsem ho od narození živil, to tě asi nenapadlo. Proto mám skutečně vážný problém vyživovat prostřednictvím výživného na děti jejich matku a jejího mrdáka. Tak to totiž podle opatrovnické žumpy made in CZ chodí (nikoliv podle potřeb dítěte, to je v opatrovnickém systému na posledním místě, natož nějaký seznam kolik co stojí, nedělej, že to nevíš). A co hůř, když otec přestane platit (třeba i jen pro to, že nemůže, přijde o práci, nemoc apod.) je za to pak stejnou žumpou kriminalizován.
Ty to stále nechápeš, matka i otec mají své ženské a mužské vzájemně NEZASTUPITELNÉ výchovné vzory dané geneticky a pohlavím a jsou oba stejně potřební, můžeme tady maximálně diskutovat o tom, zda následná výchova v případě rozvodu má být na 50/50 nebo třeba 60/40. Každopádně pokud jsou oba rodiče schopni a chtějí potomka vychovávat, nesmí jim v tom nikdo bránit a to i v případě, že dohodu jeden z rodičů (vždy matka) bojkotuje.
Rodina jsou v první řadě rodiče + dítě, co je na tom tak složitého? S tím tvým nebio otcem jdi do pr..le, jak dlouho tam bude, než si matka najde jiného? Vyměnit nebio otčíma bývá totiž daleko jednodušší než bio otce a pokrevní vztah má od přírody daleko vyšší váhu, samozřejmě pro ty, co mají zájem, to ti tady na webu nebude nikdo vyvracet …
5. 6. 2014 at 9:46
Ještě k té omýlané stabilitě: když už na rozvod dojde, jeden domov u matky, jeden u otce, zachované rodinné vazby na širší příbuzenstvo, zpravidla i na kamarády z dětství, škola, školka, jesle, atd. Čím se to liší od předchozího stavu, o jeden domov navíc, kde je? U otce? U tchyně? V jeslích? Je u rodičů …
PS: dítě vychované výlučně jedním rodičem bude do života zmrzačené, partnera (evidentně jsi uvedla partnerku – asi tvoje zhrzenost), opustí dítě vychovávané ve výlučné péči s vědomím, že svého druhého rodiče nezná, překopíruje pokřivený výchovný vzor, je to tak jednoduché, co to plácáš … jak to tady bude vypadat? VŽDYŤ TO TAK JIŽ VYPADÁ, s tou výlučnou péčí to komouši s opatrovnickou žumpou dopracovali k 50% rozvodovosti, nejvyšší v Evropě!
5. 6. 2014 at 21:10
Nesmysly.
V průběhu roku se děti setkávájí s různými situacemi, kdy domov opouští, může se jednat o rodinnou dovolenou, letní tábor, dovolená s prarodiči.Ano, někdo může konstatovat, že když tam má dítě část rodiny, může to považovat za domov. Ale skutečný bezpečný domov je jen jeden, který tvoří jak osoby, tak i hmotný domov.
A nevím co sem dáváte za př. jesle, přijde mi to úplně absurdní a vypadá to, že práce je taky Váš domov, kde máte svoji postel, pohodu a všechno.
S tím nesouhlasím, mnoho matek vychovalo dítě velmi dobře a i bez otce. Je horší když dítě žije v konfliktu než když ho vychovává jeden rodič. Někteří si vezmou z rozvedené rodiny ten příklad, že nechtějí pro své dítě neúplnou rodinu a dělají vše proto, aby rodina byla úplná a někteří bohužel si tento vzor nenesou a rozvedou se.
Prosím nesuďte lidi objektivně, každý člověk je z „jiného těsta“ a každého stejná či podobná situace poznamená jinak.
Je ve Vás hodně zloby. Měl by jste začít sportovat, aby jste alespoň něco málo ze sebe dostal.
6. 6. 2014 at 11:01
ToKatka: nesmysly plácáš ty.
Děti v péči matky často končí po babičkách, po tetičkách apod., aby chudinka uštvaná matka stíhala. Tam pak mají druhým, třetí domov apod. Ztrátu rodiče ničím dítěti nenahradíš, ani jedním hmotným prostředím. Ano, jeden rodič může dítě vychovat, avšak dítě bude vždy rozvodem nějak zmrzačeno, je otázka jak, zda to bude dvěma postelema nebo jen jedním výchovným vzorem. Pokud se ti nepříčí mrzačení dítěte tím, že jej připravíš o jednoho rodiče, hlavně že si navykne na jednu postel, tvůj chleba, tvůj život, tvoje (chudák) dítě. Mě o Tvých bludech nepřesvědčíš.
PS: sportuji a myslím si, že víc než ty. Kdyby ses podělila o péči s otcem tvého dítětě, možná bys na to také měla čas
6. 6. 2014 at 11:03
… a možná by sportovalo i jednou Tvoje dítě, třeba s jeho otcem, ne jen někde na kroužku, kam ho uštvaná matka odloží nebo hubou u televize.
6. 6. 2014 at 16:51
Pokud má dítě vzor muže, nemusí to být zrovna bio otec, tak se není třeba bát, že dítě bude poškozené. Nemá cenu se dohadovat, to spíše muži odkládají své děti babičkám, chůvám atd., a pokud se jedná o nějaký kroužek, jedná se o volnočasovou aktivitu, kterou většinou dítě dělá, protože ho to baví!
6. 6. 2014 at 21:51
Nebiorodic nebude mít nikdy k cizímu dítěti vztah jako pokrevní rodič. Je to od přírody geneticky dané. To ze se k němu hezky chová, může byt i jinde ve společnosti, např. trenér, učitel, atd. Nebo snaha zavdecit se svému partnerovi. Az na výjimky impotentu, kteří chápou cizí dítě jako adoptyvni šanci. Zkus se zeptat nebo rodice, zda nechá např. dědit své vlastni děti nebo cizí.
6. 6. 2014 at 21:55
Jasne, lepší než nechat dítě sportovat ci nechat delat nejakou aktivitu s otcem, je odložit ho na nějaký krouzek. Nedej boze, kdyby mu tu aktivitu zařizoval otec, co? To by pak zavanelo SP a nebyly by aliky, vid?
7. 6. 2014 at 8:47
tak já jsem na tom stejně jako tento otec v článku…..taky jsem věřila…chacha….moje naivita…….děti jsou celé odpoledne do večera sami, žádné kroužky, žádný jejich mimoškolní rozvoj atd atd….jenom doufám že sociální pracovnice ho dokope vůbec přijít na jednání
10. 6. 2014 at 14:41
Je těžké někomu věřit v dnešním světě. Jak někdo může věřit člověku, který ho zradil. Jedním z mnoha důvodů rozvodů či rozchodů může být i nedůvěra a jak pak chcete věřit člověku, se kterým jste se rozvedla a většinou se lidé nerozvádí nebo nerozchází za domluvy nebo za účelem přátelství. Jsou i výjímky, ale o těch se tady nebavíme. Na povrch se to může zdát, že důvěra funguje, ale dá se taky pěkně zneužít, jako se to stalo Vám