Stridavka.cz
–
Aleš Hodina, zakladatel a ředitel Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, je hlavním organizátorem Pochodu za ukradené děti. Ten se bude konat na státní svátek 28. října od 10 hodin v Praze a povede z Václavského na Staroměstské náměstí. Měl by připomenout, že u nás existuje řada dětí, které byly doslova ukradeny oběma rodičům a předány do ústavu nebo pěstounům. A ještě větší množství dětí, které byly ukradeny jednomu rodiči druhým rodičem, dokonce za podpory soudů a sociálky. Zeptali jsme se Aleše Hodiny na podrobnosti:
Jaký chystáte program pochodu?
Začneme u sochy svatého Václava, kde by mělo proběhnout několik krátkých proslovů. Přijdou lidé z různých oborů, kteří mají k tématu co říci. Ale nebudeme jenom řečnit, také nám zahraje a zazpívá písničkář Pepa Nos. Pak se vydáme pomalou chůzí na Staroměstské náměstí, kde akci zakončíme opět slovem, hudbou i zpěvem.
Symbolem pochodu je prázdný kočárek. Proč?
Kočárek má symbolizovat chybějící děti, které byly ukradeny svým rodičům nebo jednomu z nich. Uvítáme proto, když si je účastníci vezmou s sebou co nejhojněji, třeba jen prázdné golfky. Potěší nás ovšem, i když nás lidé přijdou podpořit s kočárky obsazenými svými dětmi.
Je to první akce tohoto druhu, kterou organizujete?
Pochod za ukradené děti se koná letos poprvé. Už několik let ale pořádáme vánoční vzpomínku na děti, které nemohou být se svými rodiči. Ta se koná také v Praze, na Staroměstském náměstí. Bludy, které podporují oddělování dětí od rodičů, pak každoročně oceňujeme v anketě Žblebt roku. Takových akcí je víc.
Co všechno děláte pro to, aby děti mohly být s oběma svými rodiči?
Kromě výše zmíněných aktivit pořádáme i demonstrace nebo petiční akce v různých městech, ale také oslavy stále opomíjeného Dne otců. Pro odbornou veřejnost organizujeme semináře o porozvodové péči o děti, sám se také účastním mnoha různých debat a diskusí, píši hodně o této problematice. V neposlední řadě jsou tu weby jako STŘÍDAVKA, COCHEMSKÁ PRAXE, VÝŽIVNÉ, DOMÁCÍ NÁSILÍ a další, přinášející obrovské množství informací.
Neměl by ale více v tomto směru dělat stát?
Určitě ano. A nepřimlouvám se rozhodně za větší zásahy státu do rodin. Pro začátek by stačilo naopak přestat tolik nevhodně zasahovat, nebránit rodičům v péči o vlastní děti. Nedávat tolik peněz na náhradní rodinnou péči – často by stačilo mnohem méně na řešení problémů přímo v rodinách. Stát by mohl dále podpořit, aby si lidé pomohli sami. Pomáhat jim třeba s dohodou mezi znesvářenými rodiči, při tom chránit vazby dětí k oběma rodičům, aby věděli, že jeden druhého nevyšachují, apod.
V důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku se psalo o „jedinečném vztahu rodič – dítě, vztahu, který je úzkostlivě na všech právních rovinách chráněn“. Přál bych si, aby to nebyla jen prázdná slova.
Myslíte, že Pochod za ukradené děti tomu pomůže?
Věřím, že tento problém připomene, někomu možná i trochu otevře oči. Bude důležité, aby na pochod přišlo co nejvíc lidí, abychom ukázali, že ochrana rodinných vazeb není jen okrajovou záležitostí.
Okomentovat