Spolek pro obnovu venkova ČR

Záznam chatu k Programu obnovy rodiny (POR) SPOV ČR ze dne 22. února 2012. Seznamte se se stanovisky PhDr. Miloslava Macely, ředitele odboru rodiny a dávkových systémů MPSV, a JUDr. Zdeňka Kapitána, Ph.D., ředitele Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně (ÚMPOD).

Florian: Vážené kolegyně a kolegové, členové Spolku pro obnovu venkova, dovolte mně, abych zahájil dnešní diskusní chat na téma „Úmluva o právech dítěte a sociálně-právní ochrana dětí v ČR“. Nejprve bych chtěl přivítat hosty, kterými jsou PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV, a JUDr. Zdeněk Kapitán, Ph.D., ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně.

Východiska pro dnešní diskusi byla vyvěšena na webu Spolku, jsou to: ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE, vyhlášená pod č. 104/1991 Sb. (Sbírka zákonů ČSFR, částka 22/1991, str. 502), NÁRODNÍ STRATEGIE OCHRANY PRÁV DĚTÍ, která byla pod názvem „Právo na dětství“ schválena usnesením vlády č. 4 ze dne 4. ledna 2012, a VLÁDNÍ NÁVRH ZÁKONA, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk 564/0).

Podle webu MPSV je cílem strategie vytvoření takového systému, který zajistí důslednou ochranu práv všech dětí v České republice. Tamtéž bylo po jednání vlády uvedeno, že Česká republika má v tomto ohledu řadu rezerv a také kritiků z řad mezinárodních organizací. Strategie si klade za cíl nedostatky odstranit do roku 2018. První otázka na PhDr. Macelu – jak je to možné, když k úmluvě o právech dítěte se ČR přihlásila již v roce 1991? Co bylo kritizováno? V čem je největší problém? Jak na to reaguje Národní strategie ochrany práv dětí?

Macela: Česká republika pravidelně předkládá zprávu o naplňování Úmluvy, která je hodnocena Výborem OSN pro práva dítěte. Národní strategie je reakcí na doporučení Výboru z roku 2011. Již dříve však vláda přijala několik strategií, které si kladly za cíl provést celkovou reformu systému. Hlavní nedostatky současného systému spočívají v nedostatečné práci s rodinami, velmi slabé sítě služeb pro rodiny a děti a také v nedostatečně rozvinutém systému náhradní rodinné péče. Důsledkem je vysoký počet dětí v institucionální výchově.

Florian: Další otázku bych si dovolil směrovat na JUDr. Kapitána. V řadě věcí, které řešil Evropský soud pro lidská práva, tento soud ve svých rozsudcích konstatoval, že Česká republika nenaplňuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud jde o právo rodiče na to, aby byla přijata opatření, která mu umožní styk se svým dítětem.

Kapitán: Domnívám se, že je vhodné zmínit konkrétnější problém, jenž byl nastolen ESLP. Kritika porušování Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se týká řady typových porušení a řady států. Neexistuje stát, který by nebyl kritizován.

Florian: Ještě jedna otázka do úvodu – můžete stručně popsat úkoly a postavení Vašeho úřadu?

Kapitán: Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí vykonává sociálně-právní ochranu dětí ve vztahu k cizině, a to prostřednictvím činností, které jsou uvedeny v § 35 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tj. zejména pomáhá s vymáháním výživného z ciziny/do ciziny, plní funkci kolizního opatrovníka. Je správním úřadem s celorepublikovou působností, nemá ale pravomoc rozhodovat v soudních věcech.

Moravan: Macela: Národní strategie je komplexní, ale složitá, obdobně jako Občanský zákoník. Klíčový je bod 13 – Legislativa. Je rodině nepříznivá. Již ve své podstatě. V POR je to bod 2. Síťování zatím není dostatečné. Součástí práva na dětství není právo na oba rodiče a na rodinu.

Hodina: V institucionální výchově je podle různých zdrojů cca 10 000 dětí celkem. Naproti tomu polosirotkem se u nás stává (o péči jednoho rodiče přichází) cca 30 000 dětí KAŽDÝ ROK. Proč nemá MPSV prioritu zde, ale v první oblasti?

Macela: Zajištění práva dítěte na rodinné prostředí je jedním z klíčových opatření Národní strategie. Aby bylo zajištěno, je nutná podpora rodin v různých situacích. Úřady, služby a soudy musí kvalitně fungovat i při řešení tak složitých případů jako jsou např. rozvodové kauzy.

Tomiczek: Mám obavy, že je problém s naplňováním Národní strategie, její propagace a uvádění do reality.

Macela: Obavy z naplňování Strategie jsou myslím předčasné. Byla přijata 4. ledna 2012, začne se však již velmi brzy promítat např. do legislativy. V parlamentu je v současné době projednáváno několik zákonů, kterých se opatření ve Strategii přímo dotýkají.

Moravan: OK. Soustřeďme se na bod 13. POR navrhuje Zákon o ochraně rodiny. Přidejte se k nám. Zpracováváme téze. Atomizace zůstává = neúčinné.

Macela: Je navržen zákon o podpoře rodin, náhradní rodinné péče a systému ochrany práv dětí. Podobnou právní úpravu přijali v loňském roce v Polsku. Otázku rodinného práva řeší Občanský zákoník, který je čerstvě podepsán prezidentem.

Moravan: Obč. zák. popisuje, ale neřeší. Prezident váhal s podpisem.

Macela: Potřebuji upřesnit, co nový OZ neřeší.

Hodina: MPSV bylo nedávno vyzváno řadou občanů k tomu, aby při své práci kolizního opatrovníka dětí přijalo slovenskou metodiku, jednoznačně preferující zachování péče obou rodičů. Proč MPSV tuto metodiku nepřevzalo a alibisticky svaluje všechnu vinu na soudy? Viz VÝZVA MINISTROVI PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ.

Macela: MPSV metodicky vede orgány sociálně-právní ochrany, aby v maximální míře zachovávaly kontakty dětí s rodiči.

Hodina: Rodič ale není „stykač“. Nemá se s dítětem stýkat či „zachovávat kontakty“, ale vychovávat jej. Připomínám jen, že k tomu, aby rodič zůstal pro dítě skutečně v roli rodiče, je potřeba, aby jej měl v péči alespoň 30 % času.

Moravan: Jeden z klíčových bodů. Brání pozitivní právo a relativizace hodnot. Chybí definice – kontakty nejsou koherentní rodina. Nehovoří k příčinám. Nekvantifikují. Média – nepodporují. Vystupují nekoncepčně. Nekvalifikovaně. Nevychází z premisy: RODINA-CÍRKEV-STÁT = trojpilíř, na kterém stojí zdravá společnost.

Florian: Kapitán: Pane doktore děkujeme za rychlou orientaci o vašem úřadě. K „právní“ otázce: Dle Evropského soudu (rozsudek ve věci BERGMANN PROTI ČESKÉ REPUBLICE z 27. října 2011) se pozitivní závazky státu podle článku 8 Právo na respektování soukromého a rodinného života Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neomezují pouze na zajištění toho, aby se mohlo dítě navrátit ke svému rodiči či s ním být ve styku, ale zahrnují rovněž soubor přípravných opatření, která umožňují tohoto výsledku dosáhnout. Přeloženo: Vládní orgány ani justice se o naplňování článku 8 moc nesnaží. Jak to vidíte Vy?

Macela: Ano, jak jsem uvedl již na začátku – s rodinami se systematicky nepracuje, problémy jsou řešeny pozdě, chybí specialisté na řešení velmi složitých kauz (ty konfliktní rozvodové patří mezi nejsložitější). Na tyto skutečnosti Národní strategie reaguje.

Kapitán: Souhlasím s tím, že realizace čl. 8 EÚLP pokulhává. Nicméně nelze nevidět systémové vidění problému. Ačkoliv to může znít jako ohraná písnička, pak prvotní problém po mém soudu je v tom, že první, kdo by měl s rodinou pracovat, tedy OSPOD, není dostatečně kapacitně vybaven. Nepopiratelným faktem rovněž je, že některá soudní řízení týkající se dětí trvají neúměrně dlouho. Můžeme se – ve světle tématu chatu – bavit právě o této systémové nápravě.

Moravan: To je kvantitativní námitka. Daleko závažnější je ta kvalitativní (viz K213.CZ, STRIDAVKA.CZ, POR 1-10, atd.)

Kapitán: Nemyslím si, že kvantitu a kvalitu lze oddělit. Koneckonců z doporučení ženevského výboru pro práva dítěte plyne námitka týkající se kapacit.

Florian: Není problém také v tom, že se ze společnosti vytrácí dříve platné morální imperativy? Rozvod se považuje za běžnou věc.

Moravan: OK. Stop rozvodům bez následků pro příčinného je atributem pozitivního práva. Pro Rodinu-Církev-Stát: nepřijatelné.

Hodina: Tzv. složité rozvodové kauzy by se staly velmi jednoduchými, pokud by OSPOD přestaly hledat „lepšího rodiče“ a důsledně by doporučovaly zachování péče obou rodičů všude tam, kde se oba rodiče chtějí a mohou starat. Rázem by se „konfliktní“ kauzy zredukovaly na desetinu. Házení špíny na druhého rodiče by pak ztratilo smysl. Touto cestou jde právě slovenská metodika. Touto cestou jde také německý cochemský model.

Kapitán: V případě, že má referent OSPOD 300 až 500 případů, nelze dělat sociální práci. Zcela jistě – rovněž v duchu úmluvy – je třeba hledat cestu, která zohlední participaci obou rodičů na výchově.

Hodina: Zde bylo právě řečeno, jak OSPOD práci zjednodušit. Přestat rodiče stavět proti sobě a oběma dát jasně najevo, že se výchovy druhého rodiče nezbaví. Je otázkou, zda se ve skutečnosti OSPOD chtějí zbavit této práce.

Kapitán: Při řešení problému se přitom nelze omezit na zdraví a vůli rodičů se o dítě starat. Je třeba zohlednit i další motivy a kapacity pro kvalitní vedení výchovy – respektování role druhého rodiče, kooperativnost, ochotu ke kompromisu.

Hodina: Příliš mnoho podmínek právě otevírá příliš mnoho prostoru relativizaci, komplikacím, hledání úhybných cest, očerňování druhého rodiče apod.

Kapitán: Myslím, že inspirativní je zmínka o cochemském modelu (za jeho pokročilejší verzi se považuje mnichovský model). Ale opět narážíme na otázku kapacit. Jednoduchá kritéria zase mohou znemožnit jemnocit pro potřeby dítěte.

Hodina: Ano, ztratí se „jemnocit“ pro méně podstatné věci. Objeví se však cit pro to nejdůležitější – zachování rodiny pro dítě, byť rozdělené.

Florian: Při koncipování Programu obnovy rodiny Spolku pro obnovu venkova jsme zjistili, že jakkoliv to mnohé nezajímá, nelze nebrat vážně tzv. „střídavku“ právě jako odpověď na kvantitativní problémy OSPOD a chybějící morální pravidla. Jak je nebo bude „střídavka“ podporována metodikami MPSV směrem k OSPOD? Jak se stavíte k mediaci?

Macela: Mediaci podporujeme, střídavou péči vidíme jako jedno z možných řešení, tam kde je shoda rodičů a tam kde rodiče upřednostní potřeby dítěte před svými potřebami. Příkladů úspěšné střídavé péče je dost.

Hodina: Tento váš přístup právě vede k tomu, že rodiče spolu bojují. Pokud chtějí druhého rodiče vyšachovat, vědí, že neshodou si k tomu pomohou. Je to přesně opačný přístup, než jaký jsem popsal níže (slovenský či cochemský model).

Kapitán: Mám opakovanou zkušenost ze svého okolí, kdy se podařilo prosadit dokonce společnou výchovu. Je to otázka osobní ochoty ke hledání kompromisu.

Moravan: Macela: co znamená „podporujeme“? Kolik je mediátorů, jak jsou medializovány jejich výsledky?

Macela: Např. tím, že v určitých případech lze mediaci hradit z dotace na výkon sociálně-právní ochrany.

Moravan: To jsou všechno kondicionály. Atomizované, neholistické, resortistické. Výsledek je sporný.

Kapitán: Potvrzuji využívání této možnosti i ze strany OSPOD v terénu. Další věc je dostatek mediátorů. A nepodstatná maličkost – skutečná (nikoliv jen deklarovaná) ochota se dohodnout.

Hodina: Opět se dostáváme k tomu, že rodiče půjdou mediovat, jen když budou vědět, že se výchovy druhého rodiče nezbaví. Pokud mají šanci ho vypudit, mediace jim jen kříží plány.

Kapitán: Mám s mediací jiné zkušenosti.

Tomiczek: Ochrana dítěte je důležitá, díky za národní strategii. Problém však vidím ve výchově a její podpory (prevence), zde je třeba podporu, ale účinnou, průřezově všemi dostupnými nástroji včetně médií.

Macela: Celé jedno opatření se věnuje podpoře pozitivního rodičovství, v rámci národní iniciativy Právo na dětství chceme úzce spolupracovat i s médii.

Moravan: Macela: K Právu na dětství – viz moje poznámka dole. Kapitán: Máte zpracován audit OSPODů odborníky např. z Oregonu, USA?

Kapitán: Krom toho, že mi nepřísluší dělat audit OSPOD, rád bych se zeptal, nač by nám takový audit byl? Abychom zjistili, co víme i bez něj? Že se sociální práce v terénu provádí v tristním množství případů?

Moravan: Práci třeba posuzovat přes výsledky. V případě OSPODů – jsou negativní.

Hodina: Viz též anketa k hodnocení OSPOD na OSPOD.INFO.

Macela: Nehledě na to, že velmi podrobné analýzy práce OSPOD jsou k dispozici. Reaguje na ně novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, na níž naváže celý systém dalšího vzdělávání a tréninku pracovníků OSPOD pro řešení různých situací. Standardizace činnosti OSPOD mj. spočívá rovněž ve stanovení…

Kapitán: Existence a popis metod práce je jedna věc. Druhá věc jsou kapacity pro jejich naplňování a zvnitřnění potřeby je naplňovat. Národní strategie k tomu obsahuje celou řadu podnětů, osobně však očekávám na ni navazující národní akční plán. Právě národní akční plán by měl obsahovat konkrétní opatření a cíle, které umožní měřitelnost.

Moravan: Zákon o sociálně právní ochraně dětí je malé světélko v temnotách. Kdo monitoruje, že nebude ideologicky znehodnocován? Bez přísedících z řad občanů v porotě – je zbytečným mezistupněm.

Macela: Zákon mají v tuto chvíli již v rukou poslanci a následně senátoři.

Moravan: Shrnuji – nepřekonatelnou barierou v naplňování dobrých úmyslů – je JUSTICE. Vedle legislativy. To je pak exekutiva bezzubá.

Macela: Doufám, že i v justici dojde ke změnám. Vzniká profesní sdružení opatrovnických soudců a soudkyň, které si klade za cíl zvýšení kvality výkonu této agendy.

Hodina: Profesní sdružení opatrovnických soudkyň? To je již osobou své předsedkyně (viz OTEVŘENÁ VÝZVA SOUDKYNI), ale nejen jí, jen organizací konzervující staré pořádky v opatrovnické justici. Tzn. soudcovskou svévoli a moc při ovlivňování osudů lidí pod rouškou „zájmu dítěte“. Potřebujeme méně hledání „zájmu dítěte“ a více snahy o zachování rodinných vazeb. Je vidět, že MPSV ve skutečnosti žádnou změnu k lepšímu nechce, jen konzervaci byrokracie a soudcovské moci v rodinné oblasti.

Kapitán: Exempla trahunt. Myslím, že je třeba učit profesní společnost, že existují dobré příklady, které nakonec přinášejí pozitiva všem, zejména dítěti. Revoluční řešení nepřinášejí dlouhodobý efekt. Učení se cochemské či mnichovské praxe může být jedním z nástrojů, jak učit dosahovat řešení, která zachovají rodinné vazby i při případech rodinné krize.

Moravan: To je prosím „jetřebismus“. Ten nikam nevede – bez reformy vládnutí.

Hodina: Oni se to nebudou učit, pokud k tomu nebudou mít důvod a budou si moci dál jet po staru. To platí pro úřednice i pro soudkyně.

Florian: Je už po desáté hodině, budeme muset pomalu končit. Připomínám také zvyk krátce prodiskutovat téma příštího diskusního chatu, který by měl být v tradiční třetí úterý v měsíci, tj. 20. března. Minule jsme odsunuli téma Rodina a škola. To nabývá na aktuálnosti v souvislosti s ostrou diskusí kolem ministerského Koncepčního záměru reformy systému financování regionálního školství. My bychom se na to chtěli podívat z jiné stránky – jakou školu potřebujeme, aby podporovala rodinu. Také z pohledu dnešního tématu ochrany práv dětí. Jak to funguje a jak by to mohlo (nebo mělo?) fungovat na venkově. Jste pro toto téma nebo máte jiné návrhy?

Moravan: Regionální školství – postrádá ducha Piťhovy koncepce z r. 1991. Tam bylo téměř vše, co dnes chybí. Pan Dobeš je nejen časově hodně vzdálen. Není to jenom kvantitativní problém – peníze, který je zcela nepřijatelný.

Florian: Takže dohodnuto – příští téma Rodina a škola. Pánům Macelovi a Kapitánovi velmi děkuji za účast. Záznam z chatu po formálních úpravách (např. spojením pokračujících textů) vyvěsíme na webu Spolku.

Web pro příští chat 20. března 2012 v 9 hodin: PŘIHLÁŠENÍ BEZ HESLA