Stridavka.cz
V předvánoční nedělní večer 18.12.2011 byla hostem našeho pravidelného CHATU paní Jana Pužmanová. Maminka, mající dvě své děti ve střídavé péči. Z chatu vybíráme:
stridavka: Vítáme našeho dnešního hosta, paní Janu Pužmanovou (přihlášená jako Jana). Je to maminka, která má osobní zkušenost se střídavou péčí. Můžete jí klást své otázky.
kamikadze1: Dobrý večer, Jano, chtěl jsem se zeptat, co ženě pomůže přijmout střídavku jako nejlepší možné řešení pro střídavou péči a zda máte nějaké osobní zdůvodnění, proč se tomu matky tak často brání. Nechci paušalizovat, ale tam, kde je nebo není nařízena, to ženy často vidí jako nějakého strašáka a já vůbec nerozumím tomu, co je vede k jejímu negativnímu vnímání… Je to jakýsi mateřský pud, který u nich funguje nějak jinak než otcovský pud u nás mužů…?
Jana: Takže, jak je o mně všeobecně známo, já střídavku nejprve také nechtěla. Bála jsem se něčeho, co neznám. Tehdy, před cca 6 lety, o střídavce moc info nebylo. Pak, po naléhání tatínka mých dětí, jsem se pořádně zamyslela a vlastně k souhlasu mě přiměla představa, že by to bylo naopak. Já jsem si to vážně představila. Že bych kluky neviděla než jednou týdně a pak jednou za 14 dní. To bych nedala. Taky si myslím, že na ženy hodně, ale vážně hodně – mé osobní zkušenosti – působí okolí.
cvrcek: Přesně tak – okolí – jsem s Janou 😉
kamikadze1: Vidíte a my tátové si nejdřív myslíme, že to taky nedáme a pak zjistíte, že žít se dá i s tímhle obrovským břemenem… ale nechci si tu stěžovat… je nás takových celkem dost…
Jana: Kamikadze, já vím. Je to vážně děsný. Klidně si stěžujte, já bych si stěžovala taky, brečela bych jako želva a asi bych se upila nebo někoho ubila. To není žert.
kamikadze1: Je to těžké a dá se to zvládnout i bez pití a pocitů agrese, ale bolest je to občas velká… ono co člověka nezabije, to ho posílí, a ono to skutečně platí…
vencl: Ahojky, ja sa chcem spýtať, ako pri striedavke riešite vianočne sviatky, teda 24.12. … tiež na striedačku obrok?
Jana: Vánoce řešíme tak, že jednou mám kluky 23. a nemáme Štědrý den, a příští rok jsou zase 23. u táty a 24. u nás. Zkrátka na střídačku. A se Silvestrem je to stejně.
cvrcek: Jestli mohu – mám tři děti, dvě z prvního manželství, a zrovna se mi onemocněly, jenže „u táty“ na místě, docela se cítím blbě, že je nemohu pohladit stále – ale včera jsem byla za nimi…. jaké máte pocity vy?
Jana: Cvrčku, když jsou kluci, nebo jeden z nich, nemocní u táty, taky to špatně nesu. Samozřejmě jsem totiž ta nejlepší pečovatelka a nikdo jiný tak dobrý čaj s medem neumí!
cvrcek: A chodila jsi za nimi „na návštěvu“?
Jana: Cvrčku, nechodila, nebylo to tak dlouhé, střídáme se po týdnu a pak jsem ho přebrala já. Mám to štěstí, že vše řešíme v relativním klidu a taťka mi ho i přivezl.
kamikadze1: Chci se spíše zeptat, umíte si představit sama u sebe i jinou cestu pochopení přání tatínka Vašeho dítěte, než nátlak skrze svěření dítěte do jeho výhradní péče? Osobně už nevím.
Jana: Kamikadze, moc nerozumím otázce. Zrovna nedávno jsem sdělovala své pocity jedné mamince, která o SV přemýšlí. Říkám to všem na rovinu, tak jak to cítím. Že ho bude mít pořád plný zuby (časem se to obrousí), ale že to dělá pro děti, ne pro sebe.
kamikadze1: Otázka zní, jak přesvědčit matku, aby to pro dítě udělala 😉
Jana: Jak přesvědčit matku, to opravdu nevím. Co takhle zkusit, jestli by nedala řeč s nějakou ženou, co SV má – a je vcelku spokojená. To je nabídka.
cvrcek: Ještě jednu věc a končím – ptám se, jak se vyrovnáváte s tím, ze když okolo vás např. vaše maminka stále „miluje“ vašeho bývalého prvního manžela… a mne shazuje jen proto, že jsem se rozvedla a vzala pro mne báječného manžela… a myslím si, že oba se staráme o děti co nejlépe – cesta do střídavky…
Jana: Okolí je nesmírně důležité. Mě vlastní matka dodnes nepochopila. Co já se nabrečela. Jsem prý krkavčí matka, ONA by děti nikdy nikomu nedala… bla bla bla. Sousedi, kamarádi – to samé. Cvrčku – s prominutím, na maminku se musíš vyprdnout! Jinak to nejde. Ty jsi přesvědčená o tom, co děláš, a že to děláš dobře a pro děti, ne pro maminku.
cvrcek: S tou návštěvou – jsou pro mne ještě trochu malé děti , ale pravda… také přečkám a dobrý… jen jsem chtěla se s někým podělit, že je mi blbě, že zrovna s nima nejsem….
Jana: Jo jo, to znám, jenže oni to snad ani tak neberou, hlavně, že mají svého tátu. Až budou u Tebe, zase budou mít svou mámu a na tátu si ani moc nevzpomenou, hajzlíci.
stridavka: Jano, myslíš, že lidé obecně mají dost informací o střídavé péči? Co by jim pomohlo?
Jana: Osvěta, osvěta, osvěta, sdělování zkušeností. Info nemají. Já si myslela, že ano, a ono houby!
stridavka: Co třeba pomohlo tobě (z informací)?
Jana: Mně z informací nepomohlo nic, protože nic moc nebylo. Warshak mi v té době lezl na nervy, protože jsem si myslela – v afektu – že protěžuje chlapy! Já si to všechno musím odžít na vlastní kůži, oddřít, mít vlastní zkušenosti. Taky jsem si myslela, že to vydrží jen chvilku. Že to taťka nedá déle než 3 měsíce 🙂
kamikadze1: Jano, a za nabídku moc děkuji, zkusím to matce nadhodit v rámci rodinné terapie.
Jana: Kamikadze, klidně nadhoď. Vážně s tím nemám problém. S tou maminkou jsme si pěkně popovídaly a vypadá to, že do SV půjde. Ale pozor, to není moje zásluha – ptala se i jinde. Já jen předala zkušenosti.
cvrcek: I já občas potřebuji poradkyni 😉
Jana: Kontakt klidně přes Střídavku.
21. 12. 2011 at 11:00
Děkuji za článek i za chat. Děkuji Janě, diskutujícím i střídavce.
Myslím, že toto je cesta. Některé pevně rozhodnuté matky to nalomí, začnou o SP přemýšlet; některé nalomené to přesvědčí. Je potřeba o tom mluvit, mluvit, mluvit a psát, psát, psát. Zveřejňování pozitivních zkušeností žen se SP je nenahraditelná.
21. 12. 2011 at 11:48
Jsem rád za tyto dialogy o střídavé péči.V mém případě matka o střídavce nechce ani slyšet,odmítá jakýkoli event.rozhovor s matkou,která střídavou výchovu s otcem již realizuje.Odmítá cokoli co se týká jakéhokoli rozšíření styku otce se svými dvěma kluky.Napovídá ji feministická advokátka,která ji utvrzuje,že jako matka samoživitelka je to nejlepší pro naše děti.Již šestý rok usiluji o střídavou výchovu.Klukům je 8 a 5 let.Problém je,že jsme od sebe 150km a návrh střídavé péče je půl roku u mámy a půl roku u táty.
22. 12. 2011 at 10:00
Matka mých dětí s touto formou péče souhlasila, než se dostala do spárů feministické advokátky Kopáčkové z Prahy. Od té doby se již přes 3 roky soudíme, předběžné opatření a moje návštěvy akcií ve školce, či škole, či to, že mám možnost si vzít v létě měsíc volna se střídavé péči přibližují. Samozřejmě nyní chce matka, a sociálka, aby děti vídal jednou za 2 týdny o víkendu a říkají tomu dobrá vůle.
22. 12. 2011 at 11:58
ano, známe dobře, to, že se děti mohou vidět jednou za 14 dní s tátou = dobrá vůle matky….jaká je pak dobrá vůle otce?
… česko rodičovství opět umí povýšit na frašku a výsměch, není potom čemu se na stavu naší společnosti podivovat
22. 12. 2011 at 12:02
tyto matky jsou nejlepší zboží pro všechny feministické advokátky, proč jim takto radí? Protože z nich a z jejich dětí mají ONY pravidelnou obživu. Kdo je tedy krkavčí matka? No přece ta, která odpírá otce dětem a krmí zdarma svoji advokátku financemi, které náleží dětem! Čím tedy tyto krkavčí matky jsou? Zlodějky přeci, nalijme si čistého vína a neomlouvejme to. Matky praktikující střídavou péči nemohou být krkavčími, jsou to pouze pomluvy, aby se z těchto slušných maminek dělaly zrůdy, které naopak přísluší těm, které požadují pouze výhradní péči matek! Toto je třeba si uvědomit, toto si musí uvědomit společnost, kdo je krkavčí matkou a kdo je zlodějem a kdo dobrou matkou…
22. 12. 2011 at 12:03
Díky Jani za vás, opravdové matky, kéž by vás jenom přibývalo = zájem dětí
, v zhjraničí to dávno vědí, jenom češi stále chtějí odtud čerpat konzum bez zkušeností