Stridavka.cz
JTR: Pane Cihlář, ještě se zeptám, Vy jste nakonec odešel z domácnosti sám? (nějak jsem tomu neporozuměl)
Petr_Cihlar: S opuštěním domácnosti to bylo takto: V dubnu 2007 mne začala obviňovat z domácího násilí, na podzim schválili střídavou péči… Těžce to nesla, napadala mne a obviňovala. V domě jsem měl firmu a 4 zaměstnance. Křik před lidmi na denním pořádku, stres pro dítě a zaměstnance, zákazníky. Zavolala policii a řekla, ať mne vykážou, neudělali to, nicméně jsem se bál, že spadne na schodech nebo si nechá od bráchy udělat monokl.
A proto jsem pronajal malý zařízený byt a dal jí ho k dispozici, ukázal ho sociálce, informoval je, že pokud má žena zájem nebydlet se mnou, pokud se mne bojí, že jí přes ně dám od toho bytu klíč. Nevyužila toho. Zatím jsem odstěhoval firmu z domu jinam a přestal platit hypotéku, protože nechtěla přispívat. Chodila do práce stejně jako já a měli jsme předběžkem střídavou. Pak mne nějak v té době napadla před svědky vařečkou, bila mne do ramena, klíční kosti, hlavy vařečkou, když jsem stál a držel syna v náručí a nebránil se. Po tomto incidentu jsem se do toho volného bytu, drženého pro ni, odstěhoval. Už se to nedalo.
JTR: Tak jste trochu vyklidil pole a ustoupil jí. Patrně to bylo v zájmu věci a nakonec to asi mělo přínos, jen nevím kam až ustupovat. Zkoušel jsem také mnohokrát vstřícnost, ovšem bezúspěšně.
Petr_Cihlar: Chtěl jsem říct, že chytřejší ustoupí, ale nikdy neustupovat z toho základního. Cílem je dosáhnout střídavé a být připraven na to, že kdyby nebyla z nějakého důvodu podle názoru soudu možná, tak chci dítě do péče výhradní, protože jsem lepší rodič, jsem klidný, rozumný, neřeším osobní věci a dokážu sebe popřít ve prospěch dítěte. Taky jsem vždy žádal o střídavou s dovětkem, že chci výhradní, pokud by nebyla možná, protože já se maminku z hlavičky syna vymazat na rozdíl od ní nesnažím.
lagaliano: hmm.. zaujímave a problematické
Petr_Cihlar: Důležitá je komunikace, chyba je, že to často lidé shrnou větou, že se „nedokážeme domluvit“. Já se snažil, ale je to jako násobit nulou. Výsledek vždy nula. Ať dosadíte cokoliv, ona nekomunikuje. Navíc, když jsem poslal maila, vytrhala věty z kontextu a poslala to manipulativně s komentářem na sociálku. Moje bývalá přestala manipulovat sociálku, když jsem zřídil web stránku, něco jako blog, kde každý email, co jí pošlu, uveřejňuji. Sociálka byla totiž zaplavená maily, co dostávali v kopii. Stylu, „já řekla, on neudělal, nevěděla jsem, že ho chce na Velikonoce, řekl si pozdě“… A tak jsem sociálce poslal link na ty stránky s tím, že jim v kopii nic posílat nebudu, protože mi jich je líto, taky papíru, musí vše tisknout a zakládat. Velká chyba je všechny angažovat a přetěžovat. Je třeba být stručný a množstvím střídmý. Nikomu se to nechce číst.
martin: Ano, to je dobrý nápad, my zpočátku také komunikovali mailem s CC: na sociálku. A to se pak řešilo věcně a bez emocí. Nikdo nechtěl ze sebe udělat blbce a potížistu… Pak jsem také zřídil stránky, kam dávám videa, fotky, nascanované obrázky a info, co s klukem děláme, když je se mnou. A přístupové kódy jsem dal i manželce a vyzval ji, aby i ona přispěla svojí troškou do mlýna a přihodila nějaké ty informace. 😉
Petr_Cihlar: Moje žena má blok, nedokáže se mnou jet ani ve výtahu. Je potřeba se připravit na to, že se setkáte s duševně nemocným člověkem a nelze to prokázat. Když se o to pokusíte, jako já, nařknou vás, jako mne, že ji chcete očernit. Samozřejmě k lékařským zprávám se nikdo nedostane bez jejího souhlasu. Takže zde logika často nefunguje.
martin: No ta moje si také nebere servítky… Vám můžu přeposlat ty její „podání“. Ale když chce informace, tak musí také sdílet. A kluka má ráda, zajímá ji, co dělá, chce fotky. Někdy jí je i vytisknu a při předání dám… Snažím se jí to udělat snazší, aby tolik nevyváděla….
Petr_Cihlar: Někdy je lepší nechat lidi žít, než jim dodávat energii, byť pozitivní, oni si ji transformují do negativní, kterou pak nechají plynout ven a škodit. Mně to připadne, že se ta moje nezajímá, ona mne prostě nepotřebuje a je pod její úroveň něco chtít. Pokud mi pošle email, vynechá oslovení i pozdrav. Stejně všechny informace, lékaře a tak, uveřejňuji pro ni na tom webu. Píšu jí, kdy je třeba zubař, aby přišla syna podpořit. Ona to stejně neumí, je to její rodičovská nezralost. Jen sbírám důkazy a doufám, že to každý vidí, případně to sama časem pochopí. Proč bych jí ho měl dávat v mém týdnu na tábor, když ona má problém mi ho půjčit den po Vánocích na 2 hodiny? Výjimečně zavolá, ale nezajímá se. Nenávist ke mně převažuje lásku k synovi, to vím od doby, kdy po mně prudce házela ve vzteku věci, dřeváky, nepomohlo, ani když stál u mne nebo jsem ho držel v náručí. Jednou ho dokonce kopla, když se přimotal do rány. To řekla i policii, nikdo to neřeší.
Už se to jednou bývalá pokusila znovu otevřít. Dozvěděl jsem se o dalším posudku na zakázku v krizovém centru Spondea. Šel jsem tam a požádal jsem o stejný prostor, jako má bývalá žena. To bylo před rokem. Právnička jí poradila, ať si opatří posudek, že střídání synovi nesvědčí, a dá novou žádost na soud. Spondea napsala takový posudek, který žena použít nemohla, zjistili, že syn je v pořádku a má dobré vztahy k oběma, střídání mu nevadí.
E_T_: Děkuji. Přeji štěstí. Ještě že jsem se sem přimotal, dozvěděl jsem se to těsně před devátou. A přitom zásadní rady. Dobrou noc, pánové, já se loučím, nic dalšího nepotřebuji.
Petr_Cihlar: Děkuju, že jste mne vydrželi tak dlouho poslouchat, snad to k něčemu bylo. Chci pomáhat.
Okomentovat