Bohdan Pajer

Na adresu Střídavky dochází mnoho otřesných svědectví o tom, co vše se v našich rodinách odehrává pod záminkou „domácího násilí“. Tímto děkujeme všem, kteří doposud našli odvahu o svých bolestivých zkušenostech mluvit, a vyzýváme další k podobnému kroku. Není to jistě lehké, je třeba v sobě překonat určitý stud a především také strach. Ano, zní to neuvěřitelně, ale údajní „pachatelé“ mají ve skutečnosti často velké obavy ze svých „obětí“. Měl je i pan Bohdan Pajer (na jeho přání jej uvádíme pod pseudonymem). Z jeho e-mailu citujeme:

Prosím, ještě se zveřejněním mého příběhu počkejte. Dostal jsem teď předvolání k soudu, kde po mně chce partnerka dost vysoké výživné, a mně by z výplaty zbylo tak 2000 Kč. Navíc ještě zfalšovala nějaké podpisy na úřadech. Pokouším se s ní domluvit. Prosím, dejte mi ještě čas, nebo mě totálně zničí.

Jako chlap nemáte nikde odvolání. Žena má vždy pravdu a všichni ji chrání a každý jí pomáhá. Mám smutnou zkušenost např. s vedoucí azylového domu, kterou jsem žádal o pomoc. Chtěl jsem po ní, aby mi zavolala partnerku a umožnila mi s ní komunikaci. Řekla mi, ať počkám, že to domluví a tvářila se velmi vnímavě. Čekal jsem tedy na ni venku před vchodem, načež si pro mě přijela policie a zůstal jsem 7 hodin na výslechu.

Na policii mi komisař řekl, že je to dnes moderní záležitost, takhle zacházet s muži. Že takových falešných obvinění mají hodně. Bohužel to prý musí vyšetřit, i když je to moc zdržuje.

Také jsem se snažil situaci vysvětlit vedení Charity. Tam mi vše zdůvodnili tak, že obava na základě výpovědi partnerky je oprávněná. Jak jsem psal, nemáte nikde odvolání a zastání už vůbec. Nechtějí pochopit, že je tam u nich vlastně z vypočítavosti.

Takže ještě jednou prosím o pozdržení. Vím, že pokud by se článek k ní dostal, jistě by se v něm našla…

Veškeré snahy pana Bohdana o komunikaci a domluvu byly však neúspěšné. Konečně souhlasí s uveřejněním svého svědectví:

Před 4 lety jsem se seznámil se ženou. Byla docela fajn a po dvouletém vztahu na dálku jsme se rozhodli pro společné bydlení. Ona se i se svým synem z předchozího vztahu přistěhovala ke mně do bytu a začali jsme plánovat budoucnost. Chtěli jsme postavit dům a v něm spokojeně bydlet. Po čase partnerka přišla do jiného stavu a my začali budovat tento náš sen.

Pak se něco stalo. Partnerka se rozhodla měsíc před porodem, že se odstěhuje do vzdáleného města, kde chtěla porodit naše dítě, protože prý nemocnici v našem městě nevěří. V tu dobu jsem byl úplně rozhozen z obavy, že by se jí mohlo něco stát a já nebudu schopen jí pomoci. Naštěstí se partnerka po narození dcery vrátila v pořádku domů.

Ovšem pak nastaly problémy. Partnerka začala porušovat všechny naše dohody. Obviňovala mne, že ji chci pouze využít a připravit o její úspory. Připomínám, že jsem v tu dobu měl zaměstnání a po večerech a o víkendech jsem pracoval na živnostenský list. Do toho ještě stavěl dům a aby toho nebylo málo, přihlásil jsem se na dálkové studium. Snažil jsem se ze všech sil, aby se podařilo dům co nejdříve postavit. Na stavbě jsme se podíleli finančně stejným dílem.

Partnerka také studuje dálkově školu, což by nebyl ani takový problém, jako spíše to, že se ze školy začala vracet velmi pozdě. Navíc jezdila s naší dcerou už od jednoho měsíce věku. Školu má vždy v sobotu od 9:00 do 17:30 a domů přijížděla třeba i ve 21:30. Několikrát jsem se ji večer, když dlouho nejela, snažil sehnat a ona mi nebrala telefon. Obvolával jsem i rodiče a příbuzné a nikdo o ní nevěděl. Když přijela domů, ještě mi byla schopna vynadat, že prý ji uháním a pronásleduji.

Na stavbu domu jsme si zažádali o úvěr, a když už se mi podařilo vystavět hrubou stavbu a stačil pouze její podpis na katastru, zasekla se, že to nepodepíše. Měli jsme předschválený úvěr s docela dobrým úrokem. Chodil jsem za ní tři měsíce a přemlouval ji, aby podepsala a my mohli stavbu dokončit. Dělala, že mě neslyší. Navíc mi v zaměstnání oznámili, že mě buď propustí, anebo mi výrazně sníží plat. V tu chvíli mi bylo jasné, že na hypotéku nedosáhnu. Řekl jsem jí to, ale opět žádná odezva. Ruply mi nervy a začal jsem na ni křičet, ať už se probudí a několikrát jsem i bouchnul do stolu a kuchyňské linky. Dopadlo to tak, že na mě zavolala policii. Ti samozřejmě přijeli, ale zjistili, že se nic nestalo, a tak zase odjeli.

Policii pak na mě zavolala ještě na Silvestra, a to tehdy, když mi dala dcerku do kočárku a poslala mě ji vozit. Ovšem malá plakala a nebyla k utišení, tak jsem se vrátil asi po hodině domů s tím, že ji asi něco bolí nebo má hlad. Dostal jsem vynadáno, že ji neumím uspat. A opět vznikla velká hádka, nakonec tedy malou nakrmila a dala mi ji opět do kočárku a poslala mě s ní ven. Asi po hodině mi najednou zavolala, ať už přijdu domů. Když jsem dorazil před dům, už tam na mě čekala policie. Prý jsem chtěl dceři na procházce ublížit. Vůbec nic jsem nechápal, koukal jsem jak vyoraná myš, co se to děje.

Nakonec partnerka sebrala obě děti a odjela pryč. Nevěděl jsem kam (telefon samozřejmě nebrala). Po dvou dnech se vrátila a řekla, že byla u kamarádky. Při další hádce, kdy opět chtěla odjet do školy už den předem, přivolal policii její syn (když jsem ho poslal ven, aby nemusel být naší hádce přítomen). To odjela a už se nevrátila, opět se asi na dva dny uchýlila ke kamarádce. Potom jsem se dozvěděl, že bydlí v azylovém domě. Nechápal jsem, co jim asi musela napovídat, že ji tam vůbec přijali. Když má svůj vlastní byt, který pronajímá za velice slušné peníze. Musela ze sebe udělat asi hroznou chudinku.

Azylový dům, to je hotové neštěstí. Je to totiž ústav, kde prý pomáhají takovým, jako je ona. Ochrana spočívá v tom, že jim tam dělají pořádný výplach mozku. Neustále je utvrzují o tom, jak jsou muži nebezpeční, dostávají různé články o násilí (některé mi připadají jak vystřižené z bulvárního tisku). A moje partnerka mi, když přijedu za malou, tyto články předčítá a snaží se tyto příběhy srovnávat se mnou, což mě uráží. Dělá ze mě násilníka a tyrana a já jsem se jí přitom nikdy ani nedotkl. Je to dokonce i podložené policejními záznamy.

Charita hlásá, jak pomáhá v nouzi, jak se snaží dát vztahy zpět dohromady a tak podobně. Opak je pravdou. Pomáhá vztahy totálně rozbít a na partnery najímá právníky a neschopné psychology, nad jejichž názory zůstává normálně smýšlejícímu člověku rozum stát.

Charita podporuje pouze lumpy a nepřizpůsobivé občany. Vždyť to také vidím, když tam před vchodem čekám na dítě. Chodí tam za svými manželkami a příbuznými bandy cikánů, aby se tam mohli pěkně zadarmo vykoupat a najíst, a ještě si odnášejí potraviny domů. Tito tam mají přístup bez problémů. Já, který tam nikdy nepřijdu s prázdnou, přinesu nákup nebo alespoň nějakou čokoládu nebo ovoce, tam mám vstup zakázán. Protože jsem si dovolil upozornit na to, že partnerka má byt, který pronajímá, a přesto ji přijali. To se jim nelíbí, když něco takového člověk odhalí.

POKRAČOVÁNÍ