• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůFeminismus: ideologie směřující k totalitarismu (1 ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu (11)

23. ledna 2014

Jindřich Brož

Zatímco radikální feminismus útočil na principy vyhodnocování a plánování výzkumu a experimentů především ve vědách společenských či humanitních, ultraradikální feminismus se snaží objevit androcentrické předsudky i ve vědách, kde je možnost zkreslení na základě nějakých předsudků velmi ztížená, a dokonce kritizuje i samotnou ideologii vědy. Jaké to může mít důsledky? Kellerová o tom říká doslova: “Rozpětí této kritiky nás odvádí ze sféry liberalismu a vyžaduje od nás schopnost zapochybovat o samotnou výchozí pozici objektivity a racionality, která tvoří základ vědeckého snažení.” Katalyzátorem tohoto radikálního kroku byla snaha feministek navrátit (sic!) ženám pozici aktivních činitelů ve vědě. Znamenalo to stále měnit základní myšlenky jejich nauk; tato situace však již nebyla dále udržitelná, a feministky začaly věnovat pozornost patriarchálním předsudkům v oblasti sociální struktury a funkci jazyka a myšlení.

Feministky totiž věří, že vědecké myšlení není určováno vlastní logickou a empirickou nutností. Kdyby tomu tak bylo, nemohl by zde být patrný žádný “autorský rukopis”, odrážející, že jde o dílo ženy nebo muže. Kromě toho by představa, že svět je jinak vnímán ženami a jinak muži, mohla vést k dalšímu vylučování žen z vědeckého procesu. Feministky tedy začaly odkrývat domnělé filosofické a historické nedostatky v klasickém pojetí vědy a začaly v nich rozpoznávat způsoby, jak bylo vědecké poznání utvářeno svým politickým a sociálním kontextem. Tak došlo k tomu, že feministky začaly vědu chápat jako společenský proces.

Ovšem chápat vědu pouze jako produkt společenského procesu či jako společenský proces sám je nejen nepravdivé, ale i nebezpečné. Abychom si dokázali nepravdivost tvrzení, že výběr předmětů vědeckého zkoumání a vyhodnocování výsledků tohoto zkoumání jsou pod diktátem potřeb společnosti a politické situace, nemusíme chodit daleko do minulosti. Za názorný příklad může posloužit Albert Einstein a jeho teorie relativity. Nelze se domnívat, že teorie relativity byla vynalezena či objevena pod tlakem potřeb společnosti nebo na politickou objednávku. Ve společnosti nebyla žádná potřeba, která by ke svému uspokojení vyžadovala právě teorii relativity. Zde je vidět, že vznikla zcela nezávisle na společnosti a politice. Podobný příklad lze najít v 19. století u Darwina, v jeho teorii evoluce. A nakonec se můžeme podívat třeba na Reného Descartese a jeho diferenciální počet. V době třicetileté války byl pro společnost jako celek i pro politické představitele diferenciální počet naprosto zbytečný a prakticky nevyužitelný. Byl stvořen pouze z touhy po poznání a popsání světa. Z touhy po pochopení všech souvislostí mezi ději probíhajícími ve vesmíru a opět ne z potřeb společnosti nebo z nařízení politiků. Takových příkladů lze najít stovky.

Je však nutno připustit, že mnoho vědeckých objevů bylo politicky zneužito či že byly provedeny na základě nějaké objednávky, přesto však vědu nemůžeme takto paušalizovat a upírat jí na tomto základě její autonomii. Upřeme-li vědě autonomii, degradujeme objektivitu a rozhodování o tom, co je pravda a co ne, se přesune do sféry politické. Prohlášením, že věda není autonomní, feminismus napadá objektivitu vědeckého zkoumání. Objektivitu zkoumání nazývá ideologií objektivity. Tato ideologie podle feministek prosazuje protiklad mezi (mužskou) objektivitou a (ženskou) subjektivitou a odmítá možnost jejich propojení. Feministická kritika na tuto ideologii zaútočila následovným způsobem: ve vědeckém myšlení je třeba změnit pojetí objektivity a tu je nutno chápat jako dialektický proces. Tento přístup však vede k relativizaci objektivity: objektivita není objektivní, nýbrž je ovlivněna subjektivním pohledem vědce, který svou subjektivitu nevědomě promítá do závěrů svých výzkumů. To však není pravda, alespoň ne u věd, které jsou skutečnými vědami. Subjektivitu nelze aplikovat do věd jako je chemie, fyzika, matematika, ale – jak jsme si ukázali na příkladu Jane Lancasterové – ani do biologie. Samozřejmě, že subjektivitu lze aplikovat v sociologii a psychologii, jenže to jsou právě ty slabé vědy, kde lze aplikovat téměř cokoli.

Kellerová píše, že tento feministický relativismus ruší veškerý potenciál feministické kritiky pro nové chápání vědy. Podle ní má totiž feministická kritika dva základní cíle, a to odlišit ve vědě lokální od univerzálního a učinit legitimními ty části vědecké kultury, které byly odmítány, protože byly definovány jako ženské. Její názor tedy známe, ale nevíme, co znamená. Nevíme, co je myšleno jako lokální a co jako univerzální. Ani nevíme, jaké jsou ony odmítané části vědecké kultury, které jsou odmítány kvůli tomu, že jsou ženské.

Feministky se také domnívají, že objektivita je spojována s maskulinitou (?) a autonomií a cíle vědy s mocí a nadvládou. To, že se cíle vědy s mocí a nadvládou v praxi nespojují, alespoň ne v takové míře, aby se to dalo považovat za směrodatné, jsme si už doložili výše. Spojení objektivity s maskulinitou a důsledky tohoto spojení sama Kellerová považuje za méně jasné. Aby tento vztah ozřejmila a obhájila, vypomohla si (jak jinak?) freudismem – psychoanalýzou. Možnost aplikovat freudismus na cokoli se zde opět ukázala jako velice výhodná. Kellerová rozvinula na bázi psychoanalýzy několikastránkovou teorii, aby ji nakonec zakončila slovy (citací): “Pouze falická psychologie umožnila agresivní zacházení s přírodou.” Na jiném místě píše: “Ani oidípovskému dítěti, ani moderní vědě se nepodařilo zbavit svých předoidípovských a v zásadě bisexuálních tužeb. Pouze pochopíme-li tuto skutečnost, můžeme začít hledat vědu jinou, vědu nedeformovanou maskulinními předsudky.” Vskutku brilantní závěr. Problém je však v tom, že oidípovský komplex a bisexuální tužby nebyly nikdy dokázány. Freudismus je konstrukt, který není ověřitelný. Vyvozovat z něj závěry se rovná implikaci: tedy je-li předpoklad nepravdivý, je každý závěr z něj odvozený pravdivý.

Feministky mají pocit, že věda v pojetí mužů vede k ovládnutí přírody a k jejímu zotročení, zatímco ženy chápou vědu jako “rozhovor” či “dialog” s Přírodou. Termínu “ovládnutí a zotročení” lze v souvislosti s přírodou rozumět dost obtížně. Vědění a využívání znalostí není zotročováním či ovládáním; je to aplikace poznatků v praxi s cílem zlepšit život lidí nebo hlouběji pochopit další jevy. Neaplikování poznatků by vedlo ke stagnaci lidstva a jeho následnému úpadku.

Co napsat na závěr? Snad jen to, že feminismus nemůže do vědy jako takové přinést nic dobrého. Žádná ideologie promítnutá do vědy pro ni není přínosem, naopak: stává se její zhoubou. A že by se stala zhoubnou i v případě feminismu, je nabíledni. Feministická kritika objektivity, zběsilé hledání nových formulací, jež křečovitě obracejí objektivní fakta, i prosazování názoru, že pravda je subjektivní, opravdu nejsou skutečnostmi, které by mohly vědu nějakým způsobem obohatit. A snaha přesvědčit veřejnost, že feminismus ve vědě přinese lepší a pravdivější výsledky, se ukazuje jako propagace lži.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (4. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – Diskuse a závěr Tato přehledová studie přinesla odpovědi n ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (3. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – Okolnosti modifikující výsledky dětí v porozvodových uspoř ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (2. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – České studie k tématu vlivu střídavé péče na děti Studie, ...

Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti – přehledová studie (1. část)

Petr Fučík, Michaela Šolcová – ABSTRACT – Long-term cultural trends of increasing f ...

2 Responses to “Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu (11)”

  1. Odpovědět
    stykač
    23. 1. 2014 at 9:52

    feminismus dnešní doby = ultrafeminismus = fašismus = komunismus, kvóty, regulace všeho, tedy snaha skutečně postavit přírodu, tak říkajíc na hlavu, vyzobávat si s problému jen to, co se hodí, nepřinese nic dobrého nikam a v konečném důsledku, ani těmto dámám samotným.

  2. Odpovědět
    Péťa
    26. 11. 2016 at 20:19

    feminismus je pro muže o rovných příležitostech a nepředsudečnosti stejně jako pro ženy. O možnosti mít dítě ve své péči a ne být “přirozeně” jako muž horší ve starání se o dítě. V možnosti dávat najevo emoce a ne “muset” být opatrovatelem a živitelem. Tohle feministky také artikulují, stojí za muži a jejich právy, ale pokud za svým právem nebýt silný macho budou stát i muži, bude to samozřejmě skvělé. Je to o dialogu ve vztahu, kdo a jakou roli chce zastávat a jak to cítí. Feministky muže milují, jde o vzájemou podporu toho, co jako individuality cítíme, ne danosti rolí. Není čeho se bát, ženy nechtějí vládnout, ženy vyjadřují svůj pohled na svět a v návaznosti na to může být “mužství” v krizi, protože se už neodvíjí od starých modelů a tradic, takže se teď muži mohou stát, kým chtějí být:) bohužel už nebudou středobodem (jak vyplývalo z většiny náboženství), ono je vždy pro velkou skupinu výhodné vyřadit jinou velkou skupinu, rasu, pohlaví, potom je více příležitostí. Ale jsme tu všichni

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    10. ledna 2023

    Aktuální otázka

    24. února 2022
  • Žblebt roku 2022: Martin Ludvík

    2. února 2023

    Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

    1. února 2023

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Expřítelkyně „tak trochu lhala“ a zničila mu život ...

    30. ledna 2023

Kalendář příspěvků

Únor 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
« Led    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Tomáš Jadlovský: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • tulen2: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Střídavka: Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (361)
  • Odborné články (327)
  • Vaše zkušenosti (206)
  • Fungování institucí (172)
  • Zahraniční zkušenosti (124)
  • Zákony, judikáty, vzory (144)
  • Výchova dětí (301)
  • Akce a aktivity (161)
  • Starší nezařazené (1 382)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu