Jindřich Brož

Feministická teologie

Jak jsme si již uvedli, feminismus se snaží popsat a ovládnout všechny aspekty a činnosti lidského společenství. Ani náboženství před ním nebylo ušetřeno. I ono je totiž podle feministek pokřiveno patriarchálním pohledem na svět. Feministky mají pocit, že do popředí je vyzdvihována pouze “mužská” stránka Boha a jeho “ženská” stránka že byla potlačena nebo jí nebylo dovoleno se projevit.

V důsledku toho, že církevní struktury jsou převážně mužské a hierarchické, nebylo ženám dovoleno studovat, ani mít moc a autoritu. Jediným místem, kde mohly dosáhnout úspěchu a úcty, byly misie a kláštery. To alespoň tvrdí feministky. Opomíjejí však fakt, že kláštery byly velmi autonomní celky, které vládly značnou mocí; nelze předpokládat, že matky představené neměly žádnou církevní ani světskou moc.

Feministky dále církvi kupříkladu vytýkají, že některé liturgické a církevní texty obsahují výhradně mužské výrazové prvky a obrazy (“Kdož sú Boží bojovníci”, “Již vstaňme, bratři, vstaňme již” apod.). Myslím, že toto žádný komentář nepotřebuje. Daleko důležitější jsou snahy radikálních feministek přetvořit církev a náboženství na základě nového, “spravedlivějšího” modelu.

Jistá skupina feministek církev zavrhla jako beznadějně patriarchální a tvrdí, že nabízí málo pomoci a naděje ženám, jež chtějí svůj život změnit na základě feministického učení. To, že nabízí málo pomoci a naděje feministkám, je pochopitelné. Církev může nabízet pomoc a naději pouze lidem, kteří chtějí svůj život změnit na základě křesťanských idejí a nevidím jediný důvod, proč by tuto pomoc a naději měla nabízet lidem chtějícím svůj život změnit například podle zásad komunismu (což je srovnatelné). Jiná část feministek chce zůstat uvnitř církevních struktur, ale protože se církevní vidění světa neshoduje s jejich, usilují o to, aby byl náhled na bibli a křesťanskou tradici přehodnocen, případně přijat nový. Věří, že bible jim jako ženám může nabídnout i (sic!) mnoho pozitivního a že je v ní předpovězena i spásotvorná smrt patriarchátu. Pokud je citace myšlenky přesná, musíme si všimnou onoho problematického i: feministky předpokládají, že bible přináší ženám, a tedy i celému lidstvu něco negativního, to že se však dá úspěšně korigovat feministickým pohledem na svět a jeho projekcí do křesťanství a bible. To je útok na bibli a na celý z ní vycházející princip křesťanství.

Zajímavou myšlenkou je i předpovězený zánik patriarchátu. Feministky vycházejí ze zvláštní konstrukce: v bibli je Bůh chápán jako osvoboditel z nevolnictví, a tak je pozitivním vzorem i pro ženy (?). Proroci Ozeáš a Ámos přinášejí zvěst, která převrací stávající řád, a tak útočí na hierarchii a zároveň na patriarchát. Co tím chtějí feministky říci? Předpokládají, že rozvrstvení společnosti je důsledkem patriarchální nadvlády nebo snad že muž je ze své podstaty tvůrcem a propagátorem nevolnictví? Domnívají se, že společnost založená na matriarchálním modelu by vznikala bez fáze nevolnictví a hierarchické rozvrstvení společnosti by neexistovalo? Jejich předpoklady a vývody nejsou pravdivé. Proč? Stačí se rozhlédnout kolem sebe, podívat se do historie a trochu se zamyslit. Odpověď přijde sama.

Dalším jevem feministické teologie je polemika, zda je Bůh muž či žena. Feministky se pokusily chápat Boha nikoli jako Otce, nýbrž jako Matku: ženské vidění bylo z našeho chápání vesmíru vyloučeno; je tedy těžké je následně přijmout, a tak je Hospodin přirozeně chápán jako muž. Vyčítají také, že božské Osoby novozákonní trojice jsou mužské a Maria že sice je v katolické tradici významnou postavou, jenže je vlastně jen (dle psycholožek) projekcí mužů. Mají pocit, že chápání Boha jako muže není správné a nezakládá se na pravdě, neboť ve Starém zákoně jsou pasáže, v nichž je Bůh znázorňován jako matka či rodička, když si pisatel přeje znázornit lásku k Boha k lidem. Ony však nechápou, že právě proto není Bůh muž nebo žena. Bůh je i mužem i ženou. Obsahuje v sobě oba principy. V důsledku toho pak ani křesťanství nerozlišuje mezi mužem a ženou, nýbrž mezi dobrým a špatným člověkem.

Moderní feministky také zastávají názor, že ženské pojetí Boha spojené s ekologií, mateřskou péčí a soucitem s utlačovanými jsou aspekty, které by měly být vneseny do moderní teologie. Mateřská péče a soucit s utlačovanými však nejsou jevy, jež by v křesťanství chyběly. Tvrdit, že v něm nejsou nebo že jsou opomíjeny, svědčí o totální neznalosti. Ekologie je již něco jiného. Ekologická ideologie se stala lákadlem pro mnoho demografických skupin obyvatelstva a propagování ekologie je jistou zárukou pozornosti a medializace. Je také zajímavé, že si ženy-feministky udělaly na ekologii monopol. Jako by muži byli zdrojem všech přírodních katastrof a přitom nehodlali se stavem životního prostředí cokoli dělat.

Ve výčtu různých “důkazů”, které podporují feministické tvrzení, že chápání bible a křesťanství je pokřiveno patriarchálním náhledem na svět, by se dalo ještě dlouho pokračovat. Je to však zbytečné. Z těchto příkladů vidíme, že se feministky snaží najít “důkazy” potvrzující jejich teorii, kdekoli je to jen trochu možné. Nedaří se jim však nabídnout skutečnou validitu, neboť k tomu, aby pravdu obrátily na svou stranu, využívají pouze přirovnání nebo nepatrné náznaky. Nejde jim totiž o nalezení pravdy, nýbrž o moc. Kdyby hledaly pravdu, mohly by si v současné svobodné době založit sektu, která by byla založena na principech feministické teologie.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST