Jindřich Brož

Žena ve středověku a novověku

Po mravním úpadku Říma a jeho následném faktickém pádu se v Evropě rozmáhá nové náboženství – křesťanství. To zpočátku ženě vrací lidskou důstojnost a odsuzuje aplikaci dvojí morálky – jedné pro muže, jiné pro ženy. Avšak již apoštol Pavel ženu opět ze společenského života vyjímá. (Tento obrat v názoru na ženu pravděpodobně nevyplynul z teologického principu, nýbrž byl spíše důsledkem vnitřních tlaků společnosti.)

Asketický duch církve pokládal manželství a tělesnou lásku jenom za nutné zlo, jehož úkolem je reprodukce lidstva. Žena byla pokládána za původkyni lidských hříchů (zde je patrna přímá návaznost na Starý zákon) a zcela vážně se uvažovalo i o tom, zda je žena vůbec člověkem. Vzdor těmto postojům sehrála žena ve službách náboženství i v pomoci bližním roli víc než nezanedbatelnou.

Jak se křesťanství šířilo, konfrontoval se jeho pohled na ženu s pohledem společností „barbarských“ Germánů a Slovanů.

Ty ženu chápaly jako mravní bytost a oslavovaly její schopnost mateřství. S právy to však bylo podobné jako v Římě. Žena neměla vlastní majetek a poručenství bylo založeno na stejném systému. Jedinou zvláštností bylo, že germánské zvykové právo určovalo i hospodářskou hodnotu ženy, a ta činila padesátinásobek ceny běžného otroka. I přes tyto sociální handicapy nebyla žena ve společenském styku omezována a mohla vést bohatý společenský život.

Přestože ji Germáni ctili zejména jako dárkyni života, připisovali jí i takové vlastnosti, které se v jiných společnostech spojovaly (a dosud spojují) především s muži. Tyto vlastnosti patrně byly pro germánské ženy natolik charakteristické, že se (ženy) staly jejich symboly. Především to byla moudrost (bohyně osudu) a statečnost, již představovaly Valkýry. Od římských autorů se také dovídáme, že se germánské ženy ve chvílích, kdy jejich mužům hrozila porážka od římské armády, často samy zapojovaly do bitev a v boji byly velmi kruté.

V době konfrontace křesťanství s germánskou společností přešla část germánských zvyků do křesťanství a naopak germánské zvyky byly obohaceny křesťanstvím. Z tohoto „zkřížení“ vznikla zbožná, vážná a dobročinná žena románského období. Její sociální role ve společnosti vzrůstala především v důsledku hojného zakládání klášterů, jež byly zpočátku vyhrazeny pouze ženám. Kláštery se na dlouhou dobu staly středisky učenosti a představené klášterů – abatyše – měly značný vliv na řízení tehdejších států.

Z výše uvedených skutečností by mohlo vyplývat, že se žena v nově vznikající evropské společnosti domůže stejných práv jako měli muži, a že tak bude překonán důsledek společenských změn, k nimž došlo po pádu matriarchálního zřízení. Opak se stal pravdou. Opět se ukázalo, že vývoj společnosti ovlivňuje řada faktorů, jež se nedají ani ovlivnit, ani předpovědět. Kdo mohl tušit, že zpočátku slibně se rozvíjející emancipaci ženy ovlivní něco tak odtažitého, jako byly křižácké výpravy, jež měly za cíl osvobodit Svatou zemi a Jeruzalém? A přesto k tomu došlo.

Šlechta, tedy síla ovlivňující společenské klima a udávající směry, jimiž se bude společnost ubírat, totiž křižácká tažení organizovala a účastnila se jich.
Jeruzalém měli v držení Arabové (Saracéni), a Arábie je pravlastí specifického vztahu k ženám, jehož projevem je mimo jiné existence harémů. Evropští šlechtici zcela jistě něco z tohoto aspektu arabské kultury pochytili, a tak po jejich návratu z válečných tažení začal vznikat nový ideál ženy – ženy jemné až přecitlivělé, křehkého kvítku, který potřebuje oporu rytíře. Důsledek byl ten, že rytíř věnoval lásku duše Bohu a církvi, ale lásku srdce ženě. Tou však nebyla manželka, s níž by byl v dobrém i zlém, nýbrž milenka, chápaná pouze jako bytost pohlavní. Tak se společnost rytířů postupně stala silně promiskuitní. Je to patrno především z dvorního života tehdejší doby. Žena však přirozeně toužila i po duševním životě, a tak se objevila žena gotická, plná mystického nadšení a hluboce nábožensky založená.

Po období gotiky nastupuje nová, čerstvá doba renesanční. Ta konečně dokázala překonat předsudky minulých staletí a pozvolna začala ženám přiznávat lidská práva. v umění se začíná objevovat nový typ ženy. Žena již není pouze světicí nebo milenkou – stává se už bytostí lidskou, se všemi taji a krásami (vizme například ženy Leonardovy). Co je však důležitější než způsob, jímž jsou ženy ztvárněny? Nepochybně skutečnost, že začínají samy tvořit a že je jejich tvorba přijímána. Vznikají první ženské spolky, ve kterých ženy debatují o umění, duchovnu a krásnu. Diskutují o dílech svých i cizích a za účasti význačných osobností té doby se pořádají první soukromé výstavy. Ty měly výrazný vliv na samo umění, neboť tvorba tak byla konfrontována s opravdovým životem. Prohlubuje se také vzdělání žen a dostává se jim ucelenějších informací. Tak byl konečně překonán po staletí panující předsudek, že žena není schopna intelektuální činnosti a že ji snaha vymknout se svému učení pouze poškozuje a ničí její pravé kouzlo. Tento vývoj obohatil kulturu a umění o ženský prvek, o ženský způsob vnímání světa. Získaná zkušenost se zase zpětně přenesla do rodinného života.

Sedmnácté a osmnácté století již pokračuje v linii, kterou načrtla renesance. Doba je poněkud lehkomyslnější, ale emancipace ženy zdárně pokračuje.

Na závěr této podkapitoly musím upozornit, že veškerý popsaný vývoj postavení ženy ve středověku a novověku se týká pouze žen z horní, vládnoucí třídy a z řad bohatého měšťanstva a venkovské šlechty. Důvody jsou dva: jednak není mnoho známo o životě prostých lidí, neboť tehdy jaksi nebyla chuť se jím podrobněji zabývat, jednak byl život chudiny neuvěřitelně statický, a tak lze sotva mluvit o sociálním a kulturním vývoji. Společenský systém té doby totiž „plebsu“ neumožňoval ani se jakkoli zapojit do řízení státu, ani dosáhnout vyššího vzdělání, následkem čehož žena i muž z chudých vrstev na tom byli ze sociálního a politického hlediska v podstatě úplně stejně. Zásadní společenské rozdíly mezi prostými ženami a muži mohly být patrny až ve chvíli, kdy se uvolnila celá společnost, zavedly se jiné systémy vládnutí a společenský život se otevřel masám.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST