Jindřich Brož

Je feminismus věda?

Při přečtení jakékoli publikace o feminismu se nelze ubránit dojmu, že vše, co zásadním způsobem podporuje jejich teze, je postaveno na solidním vědeckém základě a odráží skutečnou situaci ve společnosti. Opak je pravdou. Právě onen neodbytný pocit správnosti a relevantnosti jejich myšlenek je usvědčuje ze lži. Nedává totiž možnost nesouhlasit či se ptát a dostat smysluplnou odpověď či navodit zdání pochybností. Tak se dostáváme k jednomu z hlavních důkazů, jež usvědčují nějakou “vědu”, že je pseudovědou. Tyto důkazy popsal filosof a historik Paul Johnson ve své knize “Nepřátelé společnosti”. Podívejme se, jaké další aspekty to jsou a jak se na ně dá či nedá feminismus aplikovat.

Prvním a nejdůležitějším faktorem odlišujícím vědu od pseudovědy je možnost falzifikace. Skutečný vědec nehledá fakta, jež by jeho teorii potvrdila, nýbrž naopak ta, která by jeho teorii vyvrátila. Vědec, který hledá pouze ta fakta, jež by mu jeho teorii potvrdila, se usvědčuje z vlastního podezření, že je nedokonalá nebo mylná. Aby se však tato jeho mylná teorie nedala tak lehce vyvrátit, zabuduje do ní obranu proti popření. Je to totiž jednodušší a praktičtější než teorii přepracovat, a tak ji prohlásit za mylnou.

Jak se k tomuto problému staví feminismus? Překrásný příklad nacházíme v knize “Dívčí válka s ideologií”, kde editorka v předmluvě komentuje ideologickou povahu patriarchátu: “Každá teorie či interpretace, ať jde o humanitní a společenské obory, nebo o přírodní vědy, je formulována v určitém ideologickém prostředí. Nedá se tedy nikdy hovořit o neutrálním názoru, protože každý názor vychází z nějakého systému hodnot a rozdělení moci.” S tímto tvrzením můžeme pouze souhlasit či nesouhlasit, nelze je však ani dokázat, ani vyvrátit, a proto s vědou nemá nic společného. Je to pouze čistá ideologie marxistického typu. Stačí totiž před tímto výrokem, který byl pronesen v souvislosti s patriarchální ideologií, vyměnit slovo patriarchální za slovo buržoazní, a ocitáme se ve známých vodách. Problém nastává tehdy, když by někdo chtěl argumenty uvedenou tezi vyvrátit: samotný výrok ji totiž dokonale kryje. Vše, co by jí mohlo být vytknuto, lze na základě obsahu tohoto výroku smést. A to je právě ta pojistka, která zabraňuje vyvrácení teorie, postavené na pseudovědeckém základě.

Druhým příznačným rysem je, že pseudověda, a to jak celá, tak i její jednotlivé vývojové fáze, je vždy ve vězení své doby. Feminismus není výjimkou. Feministické názory devatenáctého století upadají v zapomenutí a nahrazují je moderní názory soudobých feministek, které považují feminismus 19. století za beznadějně zastaralý.

Dalším znakem je nejednotnost učení a střídání vůdčích škol. Tento problém se zatím feminismu vyhnul. V současné době jsou pouze dva konkrétní typy feminismu: liberální a radikální. Liberální feminismus není ani tak feminismem ve smyslu, v němž zde o něm hovoříme; pouze shrnuje normální požadavky na emancipaci ženy. Radikální feminismus naopak představuje feminismus v jeho křišťálové podobě. Co chybí feminismu v počtu vůdčích škol, vynahrazuje si v počtu názorových proudů, kterými obsáhl všechny aspekty lidské společnosti. Můžeme se setkat s ekofeminismem, socialistickým feminismem, psychoanalytickým feminismem a řadou dalších odnoží, včetně velice zajímavého feminismu satanistického. Tak se feminismu podobá freudismu a marxismu: má neuvěřitelnou schopnost popsat, okomentovat a vstřebat všechny složky lidské činnosti v intencích svého učení.

Znakem typickým pro slabé vědy je také nedostatečná teoretická základna nauky, na níž by se všichni v dané vědě zainteresovaní shodli. U věd jako je fyzika, matematika či chemie k takovým rozporům nedochází. Opačná situace je však u věd jako jsou sociologie a psychologie. Tam obecný základ tvoří intuitivní všeobecná tvrzení, která vyvolávají zdání empirie. Není pochyb, že feminismus je ve svém základu i koncepci bližší sociologii a psychologii než vědám empirickým, jako jsou právě fyzika nebo matematika.

Na těchto několika příkladech je vidět, že feminismus chápaný jako věda žádnou vědou není. Čím tedy je? Pseudovědou a ideologií. Ideologií, která obsáhla všechny náležitosti lidského vědění a konání a snaží se k nim nalézt feministické stanovisko. Podívejme se nyní na několik oborů lidské činnosti, v nichž se feminismus snaží prosadit a zvrátit dosavadní vnímaní skutečnosti.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST