Obarodice.blog.cz
Nejznámější česká feministka Jiří Dienstbier nejml. (senátor, ČSSD) před pár dny pronesl větu, která je jako vystřižená u maternistického sletu:
“Nejsem proti střídavé péči, ale rodiče by měli být schopni dohodnout se na nejzákladnějších věcech.”
Jistě. Totéž tvrdí všechny odpůrkyně práva dítěte na oba rodiče.
Matka, která se nechce o dítě dělit s otcem a prahne po pomstě a jeho penězích, NIKDY nebude ochotná dohodnout se s ním na NIČEM.
Před matkou leží jednoduchá rovnice, dar od advokátek a “neziskových” poraden:
“Když se s ním na čemkoli dohodneš, hrozí nebezpečí, že se budeš muset o dítě dělit, soud bude rychlý a krátký a my přijdeme o peníze ze tvého milionu korun na alimentech a o záminku k činnosti. Přece nechceš platit alimenty půl na půl!”
Dohody ze strany matek znamenají výraznou ztrátu pro opatrovnický průmysl, který těží právě z nedohody a vleklých soudů.
Připomeňme, že neochota matek dohodnout se na čemkoli je pilířem opatrovnického průmyslu, jehož obrat je 3 miliardy korun ročně (z kapes otců) a parazituje na něm několik set tisíc advokátek a pracovnic “poradenských” organizací (placených z kapes daňových poplatníků).
Neústupnost a chamtivost hrabivých žen stojí daňové poplatníky miliardy ročně, je to plýtvání a mrhání veřejnými penězi, což pan senátor Dienstbier ještě mladší než nejmladší (sám je ještě děcko?) zjevně podporuje.
Na dohodu prostě musí být dva a i kdyby se otec na hlavu stavěl, bude matka negovat každý jeho krok, a pak ho obviní z toho, co sama dělá: “Když ono se s ním nedá na ničem dohodnout!” A už tu máme konflikt, nejzákeřnější past na otce, kteří touží zůstat otci.
Jediný způsob, jak donutit nevyzrálé a hrabivé matky ke komunikaci, je nařídit střídavou péči soudně a matky vystavit hrozbě, že pokud budou mařit otcovo snažení, bude dítě svěřeno do výhradní péče otce.
Převzato z OBARODICE.BLOG.CZ
19. 9. 2011 at 8:00
Dinstbírko je posranej až za ušima a neví jak z toho ven:-):-):-)
19. 9. 2011 at 16:15
Bohužel taková pověra o střídavé péči zatím přežívá u víc lidí, nejen u Dienstbiera. I když zrovně u něj to bude spíš vypočítavost plynoucí z jeho vazeb na feministky.
19. 9. 2011 at 16:45
Ja to ve svem odvolani rozbil (uspesne) takto:
[i]Pokud tedy matka poukazuje na údajně obtížnou komunikaci mezi rodiči, je věcí soudu – jestliže o takováto tvrzení opírá rozsudek o nemožnosti svěření nezletilého do střídavé péče – aby se těmito tvrzeními podrobněji zabýval, zejména pak zjistil jakého druhu jsou tyto neshody a kdo je původcem těchto problémů. V této věci odkazuje otec na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 48/04 a především pak na stanoviskou soudkyně JUDr. Ivany Janů:
[b]Úmluva o právech dítěte vychází z obecného postulátu a sleduje vytvoření co nejširší možnosti utváření a upevňování vzájemných vztahů mezi dítětem a oběma jeho rodiči. S tím souvisí nově, po novele, zakotvená povinnost soudu přihlédnout i k tomu, jakou mají rodiče schopnost dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.
Tím, že obecné soudy nezaměřily dostatečným způsobem dokazování ve věci a z toho vyvozované právní závěry na schopnost toho kterého z rodičů dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, zůstalo mimo jejich pozornost ustanovení, které je klíčové, pokud jde o naplnění Úmluvy o právech dítěte. Z těchto důvodů nemohly ani zjistit, který z rodičů otevírá v zájmu dítěte větší výchovný prostor druhému rodiči (za předpokladu, že oba mají o výchovu zájem a jsou k ní způsobilí). Zájmem dítěte je nepochybně, aby bylo v péči toho z rodičů, který uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. [/b]
Ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině ukládá soudu při rozhodování o svěření dítěte do výchovy přihlédnout mj. „ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem“. Obdobný názor vyslovil též Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 1206/09. „…Zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodi
19. 9. 2011 at 16:48
Dokonceni:
—
rodičem…“.
Obvodní soud při svém rozhodování tedy nezohlednil výše uvedené závěry znaleckého posudku, ze kterých vyplývá jednoznačně kritický vztah matky k otci a naopak větší tolerantnost otce vůči matce a ochota k hledání kompromisu ve věci výchovy nezletilého. O kritickém postoji matky vypovídají i její jednotlivá podaní soudu, výpoveď před soudem prvního stupně a zejména pak četná účelová obvinění otce.
Prvoinstanční soud tedy ignoroval relevantní zákonné kritérium rozhodování o svěření nezletilého do výchovy rodičů. Tím porušil nejen základní právo otce vychovávat dítě a pečovat o ně dle čl. 32 odst. 4 Listiny, ale i základní právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle téhož článku Listiny. Ignorováním tohoto zákonného kritéria zatížil soud své rozhodnutí libovůlí, čímž došlo k porušení základního práva otce na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny.
Soud prvního stupně také nevyužil ustanovení § 100 odst. 3 o. s. ř., podle něhož ve věcech péče o nezletilé děti může soud uložit účastníkům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii.
Rozhodnutí, které zamítá střídavou péči z důvodu určitých blíže nespecifikovaných problémů mezi rodiči, kteří se ovšem byli schopni dohodnout na výchovném režimu dítěte a více jak 20 měsíců praktikují střídavou péči pouze na základě ujednání tedy odporuje zákonu, rozhodovací praxi odvolacího soudu i ustálené judikatuře.
19. 9. 2011 at 16:59
Martine, díky za zajímavý a podnětný příspěvek. Možná by jen bylo lepší dávat takové delší příspěvky do obecné diskuse a sem dát třeba jen informaci o něm. Případně je poslat redakci jako samostatný článek.
19. 9. 2011 at 17:47
Martine já říkám že by ses tím měl jít živit a ty fotry zastupovat alespon jako tichý advokát:-)
bravurní!!!
20. 9. 2011 at 13:15
díky Martine, ještě že takové chlapy tu mezi sebou máme, pánové
20. 9. 2011 at 22:37
Z toho, co se děje za bezpráví na otcích, které společně kují matky se soudy je mi na nic! Není přeci možné, že to tak bude pokračovat! Martine máte pravdu..jak se může někdo domluvit na něčem s někým, kdo nechce???Co je to za nemožnou formuli v zákoně, na to musejí být vždy dva a když ne, tak ten rozumnější má dostat dítě do péče!!