Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
„Styk otce s nezletilým je upraven předběžným opatřením a v tomto předběžném opatření není matce uložena povinnost zajišťovat kontakt otce s nezletilým telefonicky tak, jak se domnívá otec.”
Toto je osmý z devíti výroků nominovaných do soutěže ŽBLEBT ROKU 2013. Sokolovská opatrovnická soudkyně Mgr. Hana Matějková je přesvědčena, že co není obstrukčně se chovající matce přikázáno, to po ní nikdo nemá chtít. Ani otec dítěte, o jehož výchově zatím žádný soud definitivně nerozhodl.
V předchozích dílech žblebtového seriálu se čtenáři seznámili s výroky starších soudců, kteří sloužili minulému režimu, a děti v péči rozvedených matek jim připadaly stejně samozřejmé, jako že každý den ráno vyjde slunce znovu na stejné straně. Zastánci rodičovské rovnoprávnosti často slýchají, že problém diskriminace otců se vyřeší sám od sebe, generační výměnou a příchodem mladých soudců a soudkyň, nezatížených minulostí a pokřiveným pohledem na nadřazenost matek.
MGR. HANA MATĚJKOVÁ všechny naivky z této klamné představy vyvádí. Absolvovala pražská práva v roce 1995, čili ideologické nánosy na ni působily již jen málo. Její blesková kariéra pokračovala u sokolovského soudu, kde nastoupila ihned po promoci jako čekatelka a po třech letech začala pracovat coby soudkyně.
Po více než patnácti letech praxe by už mohla mít rámcovou představu o tom, jaké typy rodičů přicházejí do soudní síně. Jednou přijdou s osudem smíření otec a matka a nechají si posvětit dohodu, jindy se oba hádají a přou o každou maličkost. Opatrovnický soudce má především ve druhém případě vést rodiče k dohodě, snažit se otupit ostří sporu mezi nimi, nabádat je k přehlédnutí vlastních bolístek v zájmu dítěte. Když se to nedaří, měl by umět odhadnout, kdo z rodičů zneužívá své postavení a působit na něj, domlouvat mu, přesvědčovat ho. Když je ale dítě předběžným opatřením přiděleno jednomu rodiči a soudce ho navíc ubezpečuje, že zatvrzelost se vyplatí, těžko se dočká dohody a rychlého vyřízení případu.
Kontakt dítěte s odstaveným, z výchovy vyloučeným rodičem, by měl být samozřejmý všemi možnými prostředky – telefonem, skypovými hovory, sociálními sítěmi, jak jen to je technicky možné. Tím spíše v případech, kdy soud ještě fundovaně nerozhodl a předběžné opatření se stává provizorním řešením, táhnoucím se až několik let. Nezbývá než doufat, že matčino chování bude zohledněno ve znaleckých vyjádřeních a hlavně v rozsudku ve věci samé, když už zákon o rodině říká, že se zkoumá mj. schopnost rodičů se dohodnout a bránění ve styku s druhým rodičem.
Haně Matějkové leželo na stole v předchozích třech letech mezi třinácti sty a patnácti sty spisy. To je poměrně hodně a určitě by její práci urychlilo, kdyby strany sporu vedla k rozumu a v zájmu dohody občas nespolupracující straně ukázala, že sleduje chování obou rodičů během řízení. Bylo by to ku prospěchu nejen dětem, jejichž rodiče se dohodnout nemohou, ale i prevencí do budoucna. Až budou obstrukční rodiče nehledě na pohlaví vědět, že svévole se nevyplácí, rychle je přejde chuť na bránění ve styku s druhým rodičem. Nejlepší cestou k tomu by byla střídavá výchova od začátku řízení předběžným opatřením, pokud otec i matka o výchovu stojí. Oba rodiče by si odpustili majetnické manýry, protože by věděli, že jak se jeden týden do lesa zavolá, tak se z něho druhý týden ozve. Ale to bychom po naší justici asi chtěli moc.
Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst a hlasovat o nich ZDE.
18. 3. 2014 at 16:36
Jak je to limitované zákonem, pls?
19. 3. 2014 at 9:48
Právo omezit má výhradně soud. Musel bych to teď hledat, buď je to v novém občanovi (a z.o.r.) nebo v Úmluvě o ochraně základních práv a svobod.
19. 3. 2014 at 11:08
§858 nového občana: Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména …….. udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy ……. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
20. 3. 2014 at 0:44
Primární je ale dohoda rodičů, ne? Stát by do toho měl mluvit až poté, co se nedohodnou.
20. 3. 2014 at 19:42
No jasně, ale pokud je dohoda, tak to snad neřešíme, řešíme to, když matka má dítě svěřené do péče bez úpravy styku, tak jaká je její pravomoc v umožňování styku s otcem. Praxe je taková, že uplatňuje 100% pravomoc, podle mého výkladu OZ k tomu není oprávněna a musí respektovat nadále stejnou rodičovskou odpovědnost druhého rodiče, do které patří právo na styk a právo na výchovu v nezkrácené podobě.
20. 3. 2014 at 23:02
“Právo na styk” je už svým názvem dost odporné. Mělo by se zásadně prosazovat právo na výchovu a péči.
21. 3. 2014 at 21:39
Pravomoc žena samozřejmě nemá žádnou, a taky přeci žádnou neuplatňuje … ale v rámci právního stavu daného rozsudkem (tj. styk je po dohodě) se s otcem dohoduje – což samozřejmě s sebou nese i riziko, že při nesouladu nabídky a poptávky se dohoda nemusí povést (i při respektu k rodičovské zodpovědnosti toho druhého, který by ovšem měl být oboustranný.
21. 3. 2014 at 21:41
Právo na styk a právo na výchovu a péči … obsah je jistě totožný, ale připouštím, že tohle pojmenování by otupilo lecjaký spor, neznalosti v tomto směru jsou u otců i matek bezbřehé.
22. 3. 2014 at 11:03
Katalyzátor: není totožný, občan garantuje oboje “v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy”.
22. 3. 2014 at 12:08
Napsal jsem obsah, a ten je důležitej. Jinak by se taky mohlo stát, že právo na vychovu bude uděleno například právěm zaplatit školné. Důležitej je styk, ať už to zní jakkoliv blbě.