Šárka Medková
Nebudete tomu věřit, ale nedávno mě přepadly strašné výčitky, velikosti mexického dolaru. Výčitky, že jsem špatná matka. Nevěnuji se dětem 24 hodin denně. Jak mi podsouvaly některé maminkovské servery, děti matek, které se jim nevěnují na maximum, každou volnou minutu, jsou frustrované a nepociťují dostatečnou lásku.
Tak jsem se jednoho dne rozhodla, že alespoň jeden den v týdnu se jim budu maximálně věnovat. Nenechám je ani chvilku o samotě, vyhodím (obrazně) notebook a televizi z balkonu (ne, že bych někdy neměla chuť ty křápy vysloužilý vyhodit doopravdy). Netušila jsem ale, že budou mé dcery vyčerpanější z mé stoprocentní nasazenosti víc, než já.
Ráno jsem vstala, ještě s úsměvem na tváři, že si to pěkně všechny tři užijeme. Sladce jsem se zeptala, co že si přejí k snídani (měla jsem připravenou zdravou snídani, kdepak koblihy a croissant!). Měla jsem nutkání i běžet pro ovesné vločky, ale usoudila jsem, že by je nežral ani pes, tak jsem koupila jen celozrnné rohlíky a nízkotučný sýr pro děti. Ale neudělala jsem jim moc velkou radost, z rohlíků dloubaly zrníčka a sýr daly olízat psovi. A prosebně pošilhávaly po dva dny staré koblize. Neustoupila jsem.
„Aspoň jednou za měsíc byste mohly sníst něco zdravého! Po celozrnným pečivu se vám bude dobře kadit.“ Tohle byl argument, kterému se nedalo odporovat. Nasoukaly do sebe každá jeden celý rohlík. S ksichtama, ale nasoukaly. A útrpně čekaly, co bude následovat.
Přehodila jsem přes noťas deku a dala na něj ceduli today closed. To už vrčely obě a prý, co teda budeme dělat? Já na to: „Budu se vám dnes celý den plně věnovat.“ Vykulily oči.
Po otázce, co by chtěly se mnou podniknout, odpověděly shodně: „Mami, tak nám pusť počítač a seď u nás!“ Čekala jsem: Že budou chtít skládat se mnou puzzle. Že budou chtít stavět lego. Budou chtít jet na výlet (toho jsem se trochu obávala, protože venku lilo jak z konve). A ony – počítač. Zápasila jsem sama se sebou. Nakonec povídám: „Holky, budeme si chvíli hrát na doktory.“ (Tyhle hry já moc ráda, dělám pacienta, takže u toho můžu ležet. Jen by do mě nemusely tak moc píchat těma plastikovýma injekcema, mám z toho modřiny na rukou a na krku a lidi venku se pak divně koukají.) Ne, tak na doktora ne – jejich otrávené „Pfff“ mluví za všechno. „Co na kadeřnice?“ zkouším dál. Hrozně ráda se nechávám od nich česat. „Nééé!“ se ozývá zase dvojhlasně.
„Do prčic, tak co chcete?“ Už mi tečou nervy a jako dokonalá matka už nevypadám. Spíš jak rozzuřená medvědice.
Verča pípne skoro neslyšně: „Na počítač, mami. A jestli chceš být dnes dokonalá máma, udělej nám k obědu pizzu.“
Strhla jsem tu pitomou ceduli i deku z noťasu a vyndala pizzu z mrazáku.
Nemusím si hrát na dokonalou matku, podle mých dětí dokonalá jsem!
Převzato ze SARKAMEDKOVA.BLOG.IDNES.CZ
19. 12. 2011 at 15:39
Tedy, prima článek. Jen nevím, jestli chválit, protože i z vlastní zkušeností vím, že takto podobně skvěle pečuje ex o mé dvě dvery. A nejen ona, ale i babička z její strany. A děti si na tento “režim” velmi rády zvyknou. Stejn, jako jejich nejlepší a nejdokonalejší matky. V čem je problém? určitě se zeptají tyto matky, když se táta dětí zeptá, co děti dělají? Vždyť jsou přeci spokojené! Stejně jako ony matky, které odloží děti k počítači či TV a mají klid. Ale co z takových dětí pak vyroste? Jaké budou mít zájmy? Co je bude v budoucnu bavit? le toto je odedávný “boj” mezi názory matek a otců, mužů a žen na přístup ve výchově dětí… Bohužel padesát procent nešťastníků nemají možnost učinit sebemenší nápravu. Za ty 4 dny měsíčně totiž zázraky nezvládnem!
19. 12. 2011 at 16:19
Honzo, je nás takových více
, synku, co kdybysme začali chodit do nějakého kroužku, hraní, nebo chtěl bych tě naučit lyžovat, Nééé táto, nic z toho já nechci, já s mámou nemusím nic dělat, a s babi se dívám na filmy pro velké tak to mám rád, tak je to nejlepší….chceš být dobrým otcem, chceš dětem něco předat, něco je naučit, rozvíjet v nich vlohy? Zapomeň, omezí tě na čase tak,a by jsi toho nebyl schopen a v dětech vybudují nechuť a lenost….to jsou dnes “tzv. ty dobré mámy s výhradní péčí”….nic ve zlém proti opravdu dobrým mámám, jenom mám ten pocit, že je jich v této společnosti jako šafránu a zbytek si na ně pouze hraje a potřebuje k tomu mít za sebou podporu soudů kde se chovají jako utlačované chudinky….a bude hůř, líp rozhodně ne, je to rok od roku horší a horší, kam až ten jednostranný pohled úřadů povede zjistí tato společnost za 10 let sama….už pomalu zjišťuje….dvacetiletí mladíci chtěli zavraždit podnikatele…to je super ne, když takto končí výchova, jen tak dál, češi nikdy nepřistoupí na vlastní kritiku a stále ze sebe budou dělat chudáky
, jinak dobrej článek, klobouk dolů za auto zrcadlo “normální mámy”, kéž by takových normálních ženských bylo v této společnosti aspoň 90%
a vytlačily ty hééérečky
19. 12. 2011 at 23:03
vždycky, když se ke mně děti po týdnu vrací, tak si v duchu říkám: “návrat z počítačového soustředění do reálného života… “