JáRodič.cz
Zná to mnoho rodičů: dítě rozvalené v posteli v ložnici a rodiče se krčí na samém okraji postele. Ráno jsou samozřejmě rodiče nevyspalí a protivní. A jeden krásný den si řeknou: Dost, chci se vyspat. No, jo, jak ale malého vetřelce z ložnice vystrnadit? Jak ho přesvědčit, že spaní ve vlastní posteli a ve vlastním pokoji je výrazně lepší? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.
Proč děti chtějí spát s rodiči
A proč děti chtějí spát s rodiči? Je to logické, neboť:
- Cítí blízkost rodiče
- Mají pocit jistoty a bezpečí
- Kojené děti mají i jídlo v dosahu
Příprava na změnu
- Vybrat takové období pro nácvik, kdy se dítě neučí nic jiného a kdy nedochází k dalším změnám
- Připravit se na to, že to bude změna pro dítě i pro rodiče
Tip:
- Čím dříve začnete učit dítě spát samostatně (ve svém pokoji), tím lépe – jde to snáze. Doporučovaný věk dítěte je 6 měsíců a více.
- U starších dětí se vyplatí to dítěti citlivě vysvětlit – musí vědět, že ho máte stále rádi, že bude i ve svém pokoji v bezpečí, že jste blízko. Také tam bude mít větší pohodlí. A navíc: syn/dcera je už přeci velký kluk/velká holka.
Důvody pro změnu uspořádání
K hlavním důvodům pro přestěhování dítěte do vlastní postýlky či vlastního pokoje patří:
- Společné spaní nevyhovuje rodičům
- Dosažení určitého věku – každý rodič má jinou představu, od kolika by dítě mělo spát samostatně
- Očekávaný příchod potomka
Jak na to
- Vytvořit vhodné podmínky pro spaní
- Vytvořit večerní/uspávací rituály
- Dát dítěti do postýlky nějakou hračku, plyšáka
- Před spaním už dítě nerozrušovat, nerozdovádět
- Bojí-li se dítě tmy, nechat noční světlo
Co dělat, když dítě chodí v noci k rodičům do postele
- Odvést dítě zpět – nejlépe nemluvit, nerozčilovat se, zůstat v klidu. Cestou se s dítětem zastavte na toaletě.
- Dát dítěti najevo, že jste blízko
- Vysvětlit dítěti (nejlépe další den v klidu), že každý má svou postel a že se tak všichni lépe vyspíte a máte větší pohodlí
- Být důslední
Kdy je možné pravidlo porušit
Jsou situace, kdy může rodič nechat dítě spát v ložnici. Jedná se zejména dny, kdy:
- Dítě je nemocné
- Prodělává velké změny – přestěhování, nástup do mateřské školy/základní školy
- Odjezd/příjezd do školky/školy v přírodě, na tábor
- Dítě má zlé sny
Vždy je ale třeba dítě upozornit, že se jedná o výjimečnou událost.
Závěr
Spalo vaše dítě někdy v ložnici? Leželo ve své postýlce, anebo spalo s vámi? Kdy se přestěhovalo do svého vlastního pokoje? Obešla se změna bez komplikací? Jaký trik jste na dítě použili? Může váš potomek výjimečně spát v ložnici i nyní? V jakých případech? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.
Převzato z webu JÁRODIČ.CZ
21. 9. 2017 at 11:28
S článkem nesouhlasím. S dětmi je to jak s jablky, až uzrají, tak odpadnou. Děti, které se mohou na své rodiče spolehnout jsou pak samostatnější, více si věří, atd. 6 měsíců je hodně brzy. Touto dobou by ještě většina dětí měla být plně kojena (na požádání, i několikrát za noc). Sám autor článku píše, proč je pro děti důležité být v blízkosti rodičů. Důvody pro změnu se mi zdají malicherné, přirazit další matraci pro zvětšení plochy není problém. Já jsem kontaktní rodič a s takovými jsem v blízkém kontaktu a znám přímé zkušenosti. Od začátku máme dítě u nás v posteli, tomu jsme přizpůsobili i velikost matrace a dokud si samo neřekne, bude tam s námi, tím že děti mají jistotu v rodičích, řeknou si naopak sami i dříve, že už chtějí mít svůj prostor, protože vědí, že mají “náruč otevřenou”. Pokud by měl přijít další potomek, bude tam taky s námi. S kontaktně vychovávaných dětí vyrůstají sebevědomí a samostatní jedinci. Já bych v ložnici sama být nechtěla, řekla bych, že ani děti o to nestojí – být sami, kor miminka. Vyjímkou mohou být děti, které mají prioritní mentální jazyk “tělo”, ale těch je minimum. Děti od malička odložené v zavřených pokojíčcích a vlastních postýlkách jsou rezignované a přestali “volat o pomoc”.