Andrej Kulikov
Silný a soběstačný muž se hodí jen do vyvážené společnosti. Současná společnost takového muže nejen nepotřebuje, ale je pro ni ještě docela nebezpečný. Obtížně se ovládá a těžko si nechá něco vnutit, ať už zboží v obchodě nebo demagoga ve volbách. Jednoduše řečeno, takový muž nezapadá do šedé konzumní masy voličů, tolik oblíbené podnikateli a politikáři. Nicméně provést promyšlenou likvidaci těchto mužů nelze, i když se o to někteří snažili a dokonce v roce 1917 byli úspěšní. Je u nich třeba počítat s prudkým odporem včetně ozbrojeného, a proto se raději používají následující mechanismy.
Nejprve je třeba zlikvidovat podstatu, která dělá z mužů muže. Proto se jim od dětství vštěpuje model chování sluhy a otroka. Jakýkoliv pokus o poznání okolního světa se kárá pod hrozbou trestu. Přitom rodiče nebo častěji matky se neobtěžují jim vysvětlovat, proč to nelze dělat a raději používají přímý zákaz spolu s represivním opatřením v případě neposlušnosti. Výsledkem je, že malý muž si začne uvědomovat, že “tam” je nebezpečný a nehostinný svět, který potlačuje chuť k dalšímu poznávání. Kromě toho, ve většině případů nemá žádný vzor, otec je v důsledku rozvodu pryč nebo je přítomen čistě formálně, a navíc dlouhodobě pod pevným pantoflem dominantní ženy.
Další lámání vznikajícího mužského vnímání světa provádějí mateřské školky, školy a univerzity. Myšlení podle schématu, jakýkoliv pokus o odklon se trestá s pružností, kterou by mohla závidět tajná policie. Nízké mzdy a z toho vyplývající nezájem učitelů (většinou učitelek) vedou tyto ke snaze maximálně si usnadnit život a udělat ze sebe domnělou autoritu. Kdo z mladých mužů si ve školských zařízeních udrží zbytky charakteru, je silou nacpán do řady na vojně, kde je každá individualita od začátku potlačena příkazy a kopanci mazáků.
Zpracován touto “školou života” mladý muž vyráží do dospělého života, kde rychle začíná chápat, pokud to ještě nepochopil, že je bytost nejnižšího významu. Přebujelá práva žen, sexuálních, náboženských a etnických menšin nutí muže celý život dávat pozor, aby se nedostal do rukou represivního státního aparátu. Jak média, tak veřejné mínění přitom stále muže nutí do té nejhorší životní strategie, v níž zaujímá nejméně výhodnou a nejzranitelnější pozici. Tak si muž rychle uvědomí, že nemá na nic nárok. O bydlení a majetek ho kdykoli může rozvodem připravit manželka, o zdraví a sebeúctu úředníci, policajti a národnostní menšiny, všichni díky své beztrestnosti jak urvaní ze řetězu. Dokonce nerozhoduje ani o svém životě, když se vláda třeba zítra rozhodne vyhlásit válku, muž jako voják v záloze půjde rovnou do pekla.
Nejistota a beznaděj ubíjejí motivaci, muži často utíkají k alkoholu, páchají sebevraždy, umíraji na srdeční a cévní choroby, a na druhou stranu je jim to dáváno za vinu, protože nedosahují ceněného postavení “skutečného chlapa”. V Rusku je průměrná délka života u mužů asi padesát devět let, což je dokonce mnohem méně než v zemích třetího světa.
Všechny pokusy mužů dostat se ven z tohoto bludného kruhu společnost neprodleně trestá. Muži nemají za co bojovat, o co usilovat. Celý život pomalu umírají, jen občas si vzpomenou, pokud ještě nezapomněli, na knihy, které chtěli napsat, na země, do kterých se chtěli podívat a na sny, které si chtěli splnit.
Naštěstí existuje řešení. Informační věk nám dal možnost poznat a pochopit svou situaci a najít podobně smýšlející lidi. Když budeme bojkotovat manželství, žít pouze pro své zájmy, cíle a potřeby a starat se o své zdraví a vzdělání, tak se kyvadlo vychýlí na opačnou stranu. Svět pocítí reakci mužů. A nebude mít koho zavolat na pomoc.
Z ruského originálu “Как общество подавляет мужчин” přeložil Tomáš Jadlovský
9. 8. 2016 at 14:11
zase fnukani. I dnes jsou skutecni muzi, co nefnukaji, maji radi zeny, maji radi deti, vychovaji je a tak dale.
Vazne budete co 3-4 dny prekladat blaboly ruskych zoufalcu?
9. 8. 2016 at 14:43
Pro xy – proč fňukání? Autor si pro sebe našel východisko a myslím si, že je spokojen. V pátek bude britský článek.
9. 8. 2016 at 14:54
Pro všechny zoufalce typu xy, Šári: Pan Jadlovský prokázal, že je skutečný muž a skutečný táta, když se dokázal o svého syna postarat a vzal si jej k sobě navzdory zrůdnému zločinnému feministickému systému, který panuje na českých i španělských opatrovnických soudech. Pan Jadlovský nekňoural, že soudy rozhodují svinsky a jako správný muž konal. Vzal si svého syna k sobě. A za to si zaslouží úctu a uznání všech slušných lidí. Bohužel zločinci ze španělské justiční mafie na něj vydali mezinárodní zatykač. A zločinci v naší vládě s čele se Sobotkou nebyl schopni říci, že zatykač místně nepříslučného soudu neuznávají !!! Po návratu do ČR by byl Tomáš zatčen za to, že KONAL SPRÁVNĚ. Zatímco hanebná soudkyně Vraná je dosud na svobodě. Proto pan Jadlovský nyní žije mimo EU a píše a překládá zajímavé články, které nám ukazují, jak to jinde. Díky mu za to
9. 8. 2016 at 22:03
XY má pravděpodobně čárku v rozkroku, provokaterky zde už pod různými pseudonicky známe … TJ je chlap který má můj neskonalý obdiv a úctu
10. 8. 2016 at 8:26
Vzít dítě k sobě navzdory rozhodnutí matky i soudu, to je v dnešní době hrdinství? Tak to potom ano.
Co na to říct… no, pánové, užijte si svou ublíženost. A říkejte si jí klidně mužnost, vědomé neoklamete :-)))
10. 8. 2016 at 10:55
Šárí – o kom to mluvíte? O mně? Já jsem neudělal nic navzdory soudu, protože soud ještě – ani za šest let – nerozhodl. A navzdory matce, která udělala totéž – navzdory otci? Chápu správně vaše vidění spravedlnosti, že matka může udělat cokoliv bez vědomí otce, a otec nemůže? Tak potom mám hned jasněji o současném feminismu.
10. 8. 2016 at 11:18
Tomáši, matka, která jedná nezákonně bez vědomí otce, je samozřejmě blbka. A otec, který dělá totéž, je blb. Já nikoho nediskriminuji.
Váš případ neznám. Pokud se sám skutečně takto držíte, všechna čest. Zmátl mně jakýsi příspěvek níže, kde se píše, že jste si vzal syna k sobě navzdory matce a soudu a že je na vás vydán nějaký zatykač-je-li to jinak, omlouvám se vám.
10. 8. 2016 at 15:57
Šári: vaše věta “Vzít dítě k sobě navzdory rozhodnutí matky i soudu” ukazuje, že se domníváte, že otec má respektovat rozhodnutí matky ohledně dítěte a že matka je nadřazena otci. Toto nelze akceptovat.
Já jsem nepsal, že T.J. si vzal syna k sobě navzdory matce a soudu, ale napsal jsem, že “si vzal syna k sobě navzdory zrůdnému zločinnému feministickému systému, který panuje na českých i španělských opatrovnických soudech.” Upřesňuji, že pan Jadlovský neporušil žádný pravomocný rozsudek místně pravomocného soudu, kterým je soud v ČR. Soud ve Španělsku, kam manželka pna T.J. unesla jejich dítě bez jeho souhlasu a následně mu bránila v kontaktu se synem, není místně pravomocný a jeho rozsudky, které neprávem vydává nejsou platné. Soud v Praze je sice místně příslušný, ale x let nebyl schopen rozhodnout o tom, že je místně příslušný pro tento případ (ačkoli existovalo rozhodnutí NS, že soud v Praze je místně příslušný) a nakonec po x letech celý případ v rozporu s právem předal do Španělska ačkoli měl vyjádření z ÚMPOD že takto postupovat nemá ! Pan Jadlovský si svého syna vzal ze Španělska (kde byl v rozporu s mezinárodním právem) s sobě. Ttot nebylo v rozporu s rozsudkem místně příslušného soudu, protože ten v té době žádné rozsudek nevydal a případ předal do Španělska v rozporu s mezinárodním právem až následně.
— Oba rodiče by především měli respektovat, že dítě má dva rodiče a měli by respektovat dosavadní bydliště dítěte a tomu se přizpusobit. Pokud je někdo, jako manželka pana T.J. zločinec a únosce dětí do ciziny, je třeba se tomuto zločinu postavit a o dítě se postarat, tak jak to udělal pan T.J.
10. 8. 2016 at 15:59
Omlouvám se za překlep – místo “místně pravomocný” má být “místně příslušný”. BOHUŽEL systém na stridavka.cz neumožňuje opravit vlastní příspěvek.
10. 8. 2016 at 17:52
Tome H. – díky za vysvětlení, snad jen dodávám, že podle litery mezinárodní úmluvy ke předání příslušnosti vůbec nedošlo, protože nebylo splněno několik podmínek, např. nebyla splněna lhůta 6 týdnů, kterou justiční mafiánka Hana Vraná překročila o 7 měsíců. Podle úmluvy po vypršení lhůty pokračuje řízení dál u původního soudu, ale české justiční podvodnice jsou nezávislé na čemkoliv, i na pevně daných termínech, proto si myslí, že ke předání došlo, protože ony spolu s matkou to chtějí. Teď se čeká na zrušení podvodu Nejvyšším soudem.