Robert Poch
Někdy se zamýšlím nad nepochopitelným jednáním matek – rodinných teroristek, ano těch (nejen) feministek, jež páchají „rodinný psychický terorismus“ vůči dítěti, například proč matka „své“ dítě v některých případech sociálních interakcí s manželem využívá jako živý štít ve válce pohlaví.
„[…] Jedna z nejhloupějších otázek, kterou lze dítěti položit, zní: „Máš raději tatínka, nebo maminku?“ Kdo se takto ptá, měl (a měla by – poznámka R. P.) zaplatit mastnou pokutu […]“ (Plaňava, 2005:102). Jednání mnohých žen, a lze se domnívat především těch, které se oddaly myšlenkám feminismu, lze hodnotit (a myslím si), jako nevýslovně odpudivé a „výrazně“ trestuhodné.
Mnohé dítě bývá jen pasivní obětí matky. Některým matkám chybí empatie, vřelost, opravdovost a čilost pro vlastní biologické dítě. Jsou typy žen-matek, které jsou vůči dítěti zvýšeně dráždivé, podrážděně reagují na jakýkoli kontakt negativními emocemi. Ve vztahu dítě – matka se nachází matka ve stavu „dvojné vazby“ a děti pak neví, jak sladit zájem o matku s jejím nezájmem, byť matka reaguje slovy: „Ale to víš, že tě mám ráda“, ale při těch slovech se nedívá na dítě, ale někam do prázdna nad hlavou ratolesti.
Cílem pachatelky „rodinného psychického terorismu“ nejsou dobré vztahy v rodině, ale zejména zda je cool a in ve společnosti, a kolik chlapů na ni kouklo a zda má vše podle poslední módy. A jestli dítě potřebuje opravdovost a upřímnost, ale kdeže, takovými „marnostmi“ se moderní žena, především feministka, přece ani trochu nezabývá! Dítě je použitelné jedině k tomu, aby mohla emociálně vydírat otce, aby dítě využívala ve válce pohlaví jako živý štít a mohla za živým štítem dítěte tvrdě atakovat otce, napadat jej zraňující hádavostí a trnitým posměchem a aby důsledně zneutralizovala mužovu sílu, moc a energii, tlačí dítě pořád před sebou, připravená kdykoli zvednout telefon a postěžovat si, že je obětí mužovy agrese.
Dítě trpí, pokud matka před tátou využívá potomka jako ochranný živý štít a zneužívá dítě k emociálnímu a psychickému vydírání. Obzvláště škodí dítěti, které se v otci zhlédlo a vidí v něm krásný vzor. Pro mě je chování takových matek – „rodinných psychických teroristek“ – nepochopitelné a nerozumím mu.
Žádné dítě by ale rozhodně nemělo být pasivní obětí matky. Nežádoucí, zlé či ponižující vztahy a poměry v rodině se pak překrývají „velkým objímáním“ dítěte, ale takové objímání je ve skutečnosti pokryteckou trapností a je poškozené „dvojnou vazbou“.
Převzato z ROBERTPOCH.BLOG.IDNES.CZ
16. 6. 2011 at 6:56
za článek jednička s hvězdičkou
16. 6. 2011 at 8:25
bohužel pravda
16. 6. 2011 at 15:57
článek výborný…Jen dokreslím z vlastní zkušenosti, taky žádám o střídavou péči, kam tyto manipulace dětmi mohou vést..- ptal jsem se dětí, jak je možné, že maminka tvrdí, že já před nimi o ní říkám něco špatného/když vím,že to není pravda/jestli jí něco takového říkaly…a že bych moc nerad aby lhaly..odpověd´ – tak lži taky, tati, když mamka lže..
16. 6. 2011 at 19:08
mě pro změnu ke lži dokonce motivovala psycholožka
víte někdo tedy jak vychovávat české děti?
Ke lžím některých žen je zbytečné se vyjadřovat. Znám jednu, která se už do svých lží u soudu tak zamotala, že se stala nevěrohodná, ale proti druhé straně se „stále beztrestně“ písemně vyjadřuje jaký to je amorální člověk
kdo vychovává děti k pravdomluvnosti tak na nich zřejmě páchá ZLO, tedy učit, učit a učit LHÁT
to jsou ale vyhlídky
24. 6. 2011 at 0:32
Píše se tu o pachatelkávh psychického terorismu.A co když ten to terorismus páchá otec dítěte?Můj zeť patří k těm tatínkům co své dítě použil jako štít pro psychické vydírání dcery,aby se vrátila k němu.Bohužel pod jeho nátlakem a i strachem mu dceru nechala nyní žádá o střídavou péči.Tak jsem zvědavá jak soud dopadne.Bude dcera posuzovaná stejně jako muž nebo jako matka bude na tom hůř,že dceru nechala manželovi,ale jen z důvodu jeho nátlaku a vyhrožování.Další otázkou která by se měla projednat a projít zákonem je právo dítěte na prarodiče.Svojí vnučku velice miluju a po rozvodu dcery jí sice můžu vídat v době kdy jí má dcera,ale třeba týden o prázdniách mi jí zeť nechce půjčit,že je to dlouhá doba maximálně na víkend a to znamená v sobotu ráno vyzvednout a do oběda zpět.Mám stejně starého syna jako je vnučka mají se moc rádi jsou jak sourozenci a jak mu mám vysvětlit,že Klárka k nám na prázdniny nemůže protože jí tatínek nechce pustit.Myslím si,že i prarodiče jsou neopomenutelnou součástí života dětí a i na ně by měl zákon pamatovat.Zato co si udělali rodiče děti nemohou a přitom je tím nejvíc trestají a zároveň i babičky a dědečky kteří by s vnoučátky taky rádi trávili nějaký čas.
24. 6. 2011 at 11:14
Aspon vidite, jak se muze citit tech 90procent tatínků a jejich rodičů, když tolik dětí po rozvodu zůstává ve výhradní péči matky..
právě proto by střídavá péče po rozvodu, jako první možnost, znemožnila jednomu z rodičů, at´už otci nebo matce, vydírat dětmi toho druhého…natož prarodiče.. 
spravedlivou výchozí pozici, dítě nebude výhradním majetkem a nástrojem k vydírání..a může jen získat. 