Stridavka.cz

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY
Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2
Tel.: +420 221 997 111
www.justice.cz

V Praze dne 4. 4.2016
č.j.: MSP-701-2015-OT-OSV/6

Ministerstvo spravedlnosti ČR z podnětu stížnosti Ing. Jana Lukeše, nar. …, bytem …, na postup Krajského soudu v Plzni při vyřizování žádosti o informace podané dne 15. 9. 2015

vydává

podle § 16a odst. 7 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen,,InfZ“), toto

rozhodnutí:

Podle § 16a odst. 7 písm. b) InfZ se snižuje výše úhrady, kterou je Krajský soud v Plzni oprávněn požadovat v souvislosti s vyřizováním žadatelovy žádosti o informace ze dne 15. 9.2015, a to na 650,- Kč.

Odůvodnění:

Žadatel požádal dne 15. 9. 2015 Krajský soud v Plzni jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ (dále jen ,,orgán prvního stupně“) o statistické informace o rozhodnutích dotázaného soudu v opatrovnických věcech, konkrétně v kolika případech bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy matky, do výchovy otce a do střídavé výchovy obou rodičů, dále jaký byl celkový počet rozhodnutí ve věci výchovy v roce 2014, a to v jednotlivých soudních senátech.

Orgán prvního stupně zaslal dne 21. 9. 2015 žadateli přípis, jímž jej vyzval k úhradě částky ve výši 8.600,- Kč. Svou výzvu odůvodnil tím, že poskytnutí požadovaných informací je spojeno s jejich mimořádně rozsáhlým vyhledáváním. K tomu orgán prvního stupně uvedl, že jako odvolací soud řízení podle uvedených kritérií neeviduje. Poukázal však na to, že jím stanovená kritéria jsou sledována a vykazována u okresních soudů formou statistických listů, které jsou veřejně přístupné na webových stránkách www.justice.cz v databází lnfoData. Současně dotázaný povinný subjekt žadatele upozornil, že bude-li trvat na své žádosti, bude třeba požadované informace vyhledat v jednotlivých spisech. K tomu odkázal na ustanovení § 17 odst. 1 lnfZ a také na § 4 instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne ze dne 14. 7. 2011 č. j. 286/2011-OT-OSV, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací podle InfZ (dále jen ,,Sazebník“). K samotné výši úhrady pak orgán prvního stupně uvedl, že z informačního systému soudu vyplývá, že uvedenému kritériu odpovídá 170 věcí, které je třeba dohledat a nalezená rozhodnutí roztřídit podle toho, jak bylo rozhodnuto. Orgán prvního stupně dále uvedl, že při předpokládané průměrné časové náročnosti 15 minut u každé jednotlivé věci si vyhledání všech informací vyžádá celkem 2.550 minut práce, tj. celkem 43 započatých hodin.

Žadatel podal dne 1. 10. 2015 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace.

Žadatel ve stížnosti uvádí, že mu byla doručena výzva k úhradě 8.600,- Kč, která je však dle jeho názoru zcela nepřezkoumatelná. Připomíná, že požadovaná úhrada nesmí ze zákona přesáhnout náklady na vytvoření kopií, které v daném případě činí 0,- Kč, neboť se jedná o elektronický dokument v původní textové podobě. Žadatel rovněž připomíná, že větší část informace mu byla poskytnuta již k jeho předchozí žádosti o informace vyřizované pod sp. zn. Si 345/2014, a to obratem a bezplatně. K tomu vyslovuje názor, že povinný subjekt není oprávněn požadovat úhradu za již jednou poskytnutou informaci. Žadatel má dále za to, že uváděné důvody nespadají mezi zákonné důvody pro požadování úhrady a že tvrzených 43 hodin práce s vlastními rozhodnutími je zjevně přehnaných. V neposlední řadě žadatel opakuje, že sdělení je zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelné, neboť povinný subjekt neuvádí rozsah nalezených dokumentů, kdo konkrétně a kdy co hledal.

Orgán prvního stupně předložil žadatelovu stížnost spolu se spisovým materiálem sp. zn. Si 305/2015, souvisejícím spisovým materiálem sp. zn. Si 345/2014 a svým vyjádřením nadřízenému orgánu.

Dne 28. 10. 2015 podal žadatel u nadřízeného orgánu návrh na přijetí opatření proti nečinnosti, v němž uvedl, že o jeho stížnosti nebylo nadřízeným orgánem v zákonné lhůtě rozhodnuto.

Nadřízený orgán stížnost na postup Krajského soudu v Plzni přezkoumal a dospěl k závěru, že stížnost je částečně důvodná.

Nadřízený orgán vycházel ze spisu Krajského soudu v Plzni. K dispozici měl žádost o informace ze dne 15. 9. 2015, přípis soudu ze dne 21. 9. 2015, žadatelovu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace ze dne 1. 10. 2015, vyjádření soudu ze dne 7. 10. 2015 a žadatelův návrh na přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 28. 10. 2015.

Nadřízený orgán posoudil věc následovně.

Právo na informace patří podle Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, mezi základní politická práva. Podle čl. 17 odst. 1 až 5 Listiny, svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,
obrazem nebo jiným způsobem. Právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Státní orgány jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.

Výkladové pravidlo pro zákonem stanovená omezení základních práv a svobod zakotvené v čl. 4 odst. 4 Listiny stanoví, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Ústavní soud v této souvislosti mnohokrát judikoval, že rozsah omezení základních práv a svobod je třeba z těchto důvodů vykládat restriktivně.

Taktéž podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu. Užívání práv zde uvedených s sebou ovšem nese zvláštní povinnosti a odpovědnost, a proto může podléhat určitým omezením. Tato omezení mohou být stanovena pouze zákonem a musí být nutná k respektování práv nebo pověsti jiných nebo k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky.

Rovněž Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve svém čl. 10 stanoví, že každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, nicméně může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

Právním předpisem, kterým je v České republice realizováno právo na svobodný přístup k informacím, je InfZ. Povinnost poskytovat informace vychází z ustanovení § 2 odst. 1 InfZ, které stanoví, že vyjmenované povinné subjekty mají podle InfZ povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Povinné subjekty tedy poskytují informace, které mají reálně k dispozici, respektive rovněž informace, které sice nemají, ale na základě povinnosti stanovené právním předpisem mít mají. Na vytváření nových informací se povinnost poskytovat informace v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 InfZ nevztahuje. Postup při vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace je pak upraven v ustanoveních §§ 14 a 15 InfZ. Primární povinností povinného subjektu je s ohledem na § 14 odst. 5 písm. d) InfZ poskytnutí informace v souladu s žádostí. K odmítnutí žádosti dotázaný povinný subjekt přistoupí tehdy, jestliže úspěšnému naplnění povinnosti poskytovat informace brání některé z omezení práva na informace, která jsou přesně vymezena především v ustanoveních §§ 7 až 12 InfZ.

Žadatel se na orgán prvního stupně obrátil s žádostí o informace podanou dle InfZ, v níž požádal o statistické informace o rozhodnutích dotázaného soudu v opatrovnických věcech, konkrétně v kolika případech bylo v roce 2014 nezletilé dítě svěřeno do výchovy matky, v kolika případech do výchovy otce a v kolika případech do střídavé výchovy obou rodičů, dále jaký byl celkový počet rozhodnutí ve věci výchovy, a to v jednotlivých soudních senátech. Orgán prvního stupně následně vyzval žadatele k úhradě nákladů spojených s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním požadovaných informací. Žadatel s výší úhrady ani s jejím odůvodněním nesouhlasí, proto podal na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace stížnost dle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ.

Nadřízený orgán postup orgánu prvního stupně při vyřizování žadatelovy žádosti o informace posoudil, načež dospěl postupně k těmto závěrům. Nadřízený orgán se v prvé řadě neztotožňuje s žadatelovým názorem, podle něhož orgán prvního stupně ve výzvě neuvedl žádné zákonné důvody pro stanovení výzvy. Z přípisu orgánu prvního stupně ze dne 21. 9. 2015 zcela jasně vyplývá, že tímto důvodem je mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací dle § 17 odst. 1 InfZ. V této souvislosti pak nadřízený orgán připomíná jím již dlouhodobě zastávaný názor, že mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací je třeba rozumět především vyhledávání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti. Tomuto výkladu ostatně svědčí ustanovení § 14 odst. 7 InfZ, podle něhož může být vyhledávání takto vymezených informací důvodem pro prodloužení lhůty pro vyřízení žádosti až o 10 dnů. Hodnocení, zda se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledáváni, vždy závisí na okolnostech konkrétního případu. O mimořádně rozsáhlé vyhledávání se bude jednat tehdy, jestliže vyřizování žádosti bude pro daný povinný subjekt představovat v jeho konkrétních podmínkách časově náročnou činnost, která se objektivně vymyká běžnému poskytování informací tímto povinným subjektem. Takovou situací pak může být ta, kdy zaměstnanci pověření vyřízením žádosti budou nuceni na delší dobu přerušit či odložit plnění svých ostatních úkolů a cíleně se po tuto dobu věnovat vyhledávání požadovaných informací (viz FUREK, Adam; ROTHANZL, Lukáš; JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím: komentář. Vydání první. Praha: C.H. Beck, 2016. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-273-1, s. 1020).

Z přípisu orgánu prvního stupně ze dne 21 . 9. 2015 vyplývá, že dotázaný soud rozhoduje v žadatelem specifikovaných věcech jako soud odvolací a že tato řízení neeviduje podle žadatelem specifikovaných kritérií. Odkázal proto žadatele na již zveřejněné statistické přehledy okresních soudů s tím, že bude-li trvat na poskytnutí požadovaných informací, budou muset být vyhledány v jednotlivých spisech. Tato skutečnost je zcela v souladu s již dříve uvedenými závěry nadřízeného orgánu v jiných žadatelových věcech, v nichž u krajských soudů žádal o totožné informace (připomenout lze například rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 9. 2014 č.j. MSP-640/2014-OT-OSV/2 či rozhodnutí ze dne 10. 11. 2014 č.j. MSP-710/2014-OT-OSV/2). Nadřízený orgán k tomu vždy též dodal, že důvodem pro takové vyhledávání není v těchto případech chybná evidence povinného subjektu, neboť postup, kterým dotázaný soud oblast sporu eviduje, je zcela v souladu s bodem č. 11 přílohy č. 1 instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Podle tohoto bodu je totiž rejstřík Co veden u všech soudů, které vykonávají pravomoc ve věcech občanskoprávních jako soudy druhého stupně, přičemž se do něj zapisují odvolání proti všem rozhodnutím soudů prvního stupně ve věcech občanskoprávních. Současně je třeba vzít v potaz, že všechny krajské a vrchní soudy v České republice používají pro archivaci soudních dokumentů v elektronické podobě informační systém ISVKS, z něhož však nelze požadované informace v takové podobě, o jakou žadatel požádal, automatickým způsobem získat. Nadřízený orgán proto uzavírá, že dotázanému povinnému subjektu skutečně nezbývá než projít veškerá svá rozhodnutí vydaná v odvolacím řízeni v občanskoprávních věcech v uvedeném období, postupem popsaným ve výzvě ze dle 21. 9. 2014 pak vymezit, zda se konkrétní věc týká péče soudu o nezletilé, a následně zjistit, jakým způsobem bylo v dané věci rozhodnuto. Jelikož se v mezidobí na této praxi u krajských a vrchních soudů nic nezměnilo, setrvává nadřízený orgán i v tomto případě na svém názoru, podle něhož je zřejmé, že jiným způsobem než manuálním prověřením příslušných spisů se požadovaných informací v členění vyžadovaném žadatelem dobrat nelze.

Z téhož důvodu se pak nadřízený orgán nemůže ztotožnit s žadatelovým tvrzením, podle něhož prohlížení či kontrola vlastních rozhodnutí spadá do zcela běžné agendy povinného subjektu. Nadřízený orgán má za to, že je-li k vyřízení žadatelovy žádosti třeba prověřit všechny spisy splňující žadatelem uvedená kritéria, zjistit, jak bylo v té které věci rozhodnuto, a takto získané informace následně zpracovat v intencích žadatelovy žádosti (tj. rozčlenit je podle jednotlivých soudních senátů a způsobů vyřízení), o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací se zcela jistě jedná. Nadřízený orgán znovu zdůrazňuje, že pro posouzení rozsahu nutného vyhledávání informací není rozhodující, jaký je počet rozhodnutí vydaných ve věcech péče soudu o nezletilé, neboť orgán prvního stupně je nucen z výše uvedených důvodů projít veškerá svá rozhodnutí vydaná v odvolacím řízení v občanskoprávních věcech ve stanoveném období, přičemž teprve na základě takto získaných poznatků bude zřejmé, v kolika věcech orgán prvního stupně rozhodoval jako soud odvolací ve věcech péče o nezletilé. Ačkoliv nadřízený orgán ve svých výše citovaných rozhodnutích vždy dospěl k jednoznačnému závěru, že důvodem mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací není počet rozhodnutí soudu ve věcech péče o nezletilé, nýbrž celkové množství věcí rozhodovaných odvolacími senáty v agendě Co dotázaného soudu, v jejímž rámci nejsou požadované případy nikterak vyčleněny, žadatel tento závěr nadřízeného orgánu stále nerespektuje. Nezbývá tedy než opětovně uzavřít, že právě prověřování těchto jednotlivých věcí je předmětem mimořádně rozsáhlého vyhledávání, kterým orgán prvního stupně odůvodnil svou výzvu k úhradě nákladů.

Nadřízený orgán se tedy i v nyní posuzovaném případě ztotožňuje s postupem orgánu prvního stupně, podle něhož bylo k řádnému vyřízení žádosti třeba přistoupit k mimořádně rozsáhlému vyhledávání informací. Je však třeba přihlédnout k žadatelově námitce, podle niž dotázaný soud již část nyní požadovaných informací žadateli poskytl k jeho předchozí žádosti ze dne 8. 8. 2014, jež byla vyřizována pod sp. zn. Si 245/2014. Vzhledem k tomu, že orgán prvního stupně měl prokazatelně tyto informace vyhledané již ke dni 12. 8. 2014, kdy byly žadateli zaslány na jím uvedenou emailovou adresu, nemohl jejich opětovné poskytnutí podmínit úhradou spočívající výlučně v jejich vyhledáváni. I kdyby orgán prvního stupně tyto informace skutečně znovu vyhledával, nemůže jít tato činnost k tíži žadatele. S ohledem na uvedené proto dospěl nadřízený orgán k závěru, že orgán prvního stupně byl oprávněn podmínit úhradou pouze zpracování údajů za měsíce srpen až prosinec 2014. Z přiloženého přehledu projednávaných věcí pak nadřízený orgán seznal, že v tomto období bylo orgánem prvního stupně rozhodováno v 66 případech.

Nadřízený orgán se dále neztotožňuje ani s tím, že zjištění a zpracování informace u každé dohledané věci představuje 15 minut práce pověřeného zaměstnance povinného subjektu. Na základě poznatků, k nimž dospěl při předchozím rozhodování o obdobných stížnostech, totiž nadřízený orgán považuje za odpovídající rozsah práce s jedním spisem úsek zhruba 3 minut. S ohledem na celkový počet spisů, které je třeba prověřit, se tedy jedná o celkem 198 minut vyhledávání, což odpovídá po zaokrouhlení ve prospěch žadatele 3 hodinám a 15 minutám práce. Takové vyhledávání lze bezesporu jako mimořádně rozsáhlé označit, což dotázaný povinný subjekt opravňuje, aby po žadateli požadoval úhradu nákladů s ním spojenou. Pouze pro úplnost pak nadřízený orgán odkazuje na ustanovení § 4 Sazebníku, podle něhož je za jednu hodinu, nikoliv však pouze započatou, mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací stanovena úhrada ve výši 200,- Kč.

Nadřízený orgán se proto z výše uvedených důvodů ztotožňuje s postupem orgánu prvního stupně, podle něhož bylo k řádnému vyřízení žádosti třeba přistoupit k mimořádně rozsáhlému vyhledávání informací. Neztotožňuje se však se způsobem, jakým orgán prvního stupně určil výši úhrady, a proto ji přiměřeně snížil na výši danou násobkem délky skutečně potřebné práce a stanovené sazby za hodinu mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací, tj. na částku 650,- Kč (3,25 hodiny krát 200,- Kč).

Z uvedeného vyplývá názor nadřízeného orgánu, že žadatelova stížnost je částečně důvodná.

Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Mgr. Jaroslav Rozsypal
vedoucí oddělení styku s veřejností
sekce státního tajemníka
Ministerstva spravedlnosti ČR
(agenda svobodného přístupu k informacím)