Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
Druhou část rozhovoru s Miloslavem Šujanem jsme skončili v době, kdy se po devíti měsících mohl znovu začít vídat se svou dcerou. Jak se situace vyvíjela dál?
Po třetím setkání jsem naznal, že dítě je schopno se mnou odjet. Potom dvakrát jsem si Natálku skutečně mohl odvézt. Jelikož jsem v té době bydlel v Brně a nechtěl jsem Natálku tahat až do Brna, tak jsem si vždycky, když jsem byl v Děčíně, pronajal chatku v kempu. Jednou jsme tedy jeli do Prahy, na Matějskou pouť, do bazénu, prostě vymyslel jsem pro to dítě program, strávili jsme noc v hotelu a po té noci jsem zase dítě v pořádku v neděli večer vrátil.
Ty dvě návštěvy proběhly naprosto bez problémů, Natálka byla veselá a užívala si cestování, měla velmi ráda aktivity, co jsem pro ni vymýšlel. To dítě bylo za to hrozně vděčné, bylo na ní vidět, že nemá žádnou slovní zásobu, že pravděpodobně s ní nikdo moc nekomunikuje a bylo vidět, že po těch dvou dnech se mnou výrazně pookřála a dokonce do takové míry, že nechtěla domů. Vždycky, když už se blížil návrat domů, Natálka začala být velmi sklíčená. Vždycky mě taky překvapilo, že se mnou velmi ochotně a ráda šla, když jsem si ji vyzvedával. Aniž bych se o to nějak snažil, navázal jsem slovní kontakt a to dítě okamžitě reagovalo a bylo vidět, že má z toho radost, když může z domova odejít za mnou. S čímž jsem vůbec nepočítal, velmi mě to překvapilo, ale bylo to velmi příjemné překvapení, to tedy musím říct. Takže jsem viděl, že u té holčičky, u své dcery, mám nějaké místo. Že je se mnou ráda, že ví, kdo jsem, že ten vztah je dobrý.
Po absolvování toho navykacího režimu, se kterým jsem sám souhlasil, ačkoliv jsem nemusel, protože jsem si dítě podle soudního rozhodnutí mohl hned odvézt, partnerka ze zcela nepochopitelných důvodů prostřednictvím advokátky Spoustové podala nový návrh k soudu, který omezil můj styk s dítětem, že nemůže probíhat přes noc a že naopak přes den ho musím ještě vracet k obědu. Čili ten styk najednou z dvoudenního se smrskl na to, že jsem si dítě ráno v 9 hodin si vyzvedl, ve 12 jsem ho musel vrátit a znovu jsem si pro něho mohl přijít v 15 hodin a v 18 hodin ho vrátit.
Takhle to soud vydal?
Takhle to ten soud vydal, už po tom, co jsem absolvoval navykací režim a bylo prokázáno, že dítě je schopno se mnou absolvovat dvoudenní běžný styk i s cestou 100 km autem.
Na základě čeho to soud takto změnil?
Na základě toho, že sociální pracovnice, navzdory všem našim dohodám, navzdory mé ochotě absolvovat navykací režim i navzdory výsledkům toho navykacího režimu, řekla u soudu, že dítě je velmi mdlé, slabé a že není na toto setkávání připraveno. Což jsem bral já osobně jako velký podraz a zjistil jsem, že na sociální pracovnice se nedá absolutně spolehnout. Soud to uznal za platné, já jsem se okamžitě odvolal a mezitím, než soud rozhodl o odvolání, proběhly dvě takové návštěvy. Což byla pro mě velká zátěž finanční i psychická, protože jsem v zimě nemohl pořád někde chodit s tím dítětem po ulicích, já jsem si ji potřeboval odvést do svého prostředí, ve kterém budeme trávit svůj čas nenarušovaně a ne ji pořád po pár hodinách vracet a znova si vyzvedávat. Navíc to to dítě hodně unavovalo, bylo to pro ni náročné, byl to nevyhovující režim a nikomu nevadilo, že je to nevyhovující, nikdo to tak neviděl.
Moje odvolání ale soud shledal jako oprávněné a rozhodl, že styk se vrátí téměř do původní podoby, čili že si Natálku budu moci vyzvedávat v sobotu a mít ji přes noc a vracet ji v neděli. Ovšem než toto soudní rozhodnutí vešlo v platnost, nastalo to osudové setkání, kdy já jsem si pro Natálku přijel ještě v tom starém režimu, s vracením na oběd. Natálku jsem si v 9 hodin ráno vyzvedl u bývalé partnerky, sdělil jsem jí, že soud uznal moje odvolání a že od příště už si dítě budeme předávat tak, jak to bylo před tím, a že bych si ji chtěl odvážet na víkend do svého bydliště. Už jsem se tehdy přestěhoval zpátky do Prahy, abych byl Natálce blíž, abych nemusel jezdit z Brna. A partnerka na to nijak nereagovala.
Dítě jsem měl od 9 hodin do 12 a když jsem dítě ve 12 hodin vracel, situace byla naprosto pohodová, normální, partnerka byla zamlklá jako vždycky. Dítě si převzala a odešla. Já jsem šel relaxovat na chvilku do auta, kde jsem se chvilku prospal a v 15 hodin, kdy jsem si měl jet pro Natálku, mi přišla SMS, že Natálka ještě spí a jestli bych mohl přijet až ve čtvrt na čtyři. Tak jsem si říkal, počkám 20 minut, to není problém. A když jsem přijel ještě později, než jsem měl, kolem půl čtvrté, nikdo mi nereagoval na zvonek. Zvonil jsem, nikdo neodpovídal, napsal jsem SMS, byl jsem už celý vysílený a znechucený tou situací, uvažoval jsem, že to celé zabalím a odjedu do Prahy a že přijedu až příští týden. Ale nějaké zlé a v té době užitečné tušení mi říkalo, že se taky může dít něco špatného s dítětem. A já jsem už z posledních setkávání a z posledního vystupování partnerky a z jejích agresivních SMS, které mi posílala, cítil, že dítěti hrozí újma.
Partnerka se projevovala psychicky labilně. A já jsem tušil nebo tak nějak mi připadalo, že bere dítě jako rukojmí. Já jsem i před touto událostí napsal e-mail na sociálku do Děčína, kde jsem informoval sociální pracovnici Müllerovou, že dítěti hrozí ublížení nebo újma. Vzhledem k tomu, že pozoruji na partnerce její chování, které vykazuje nějaké agresivní sklony. Z OSPODu mi nepřišla řádná odpověď. A za 14 dnů po tomto e-mailu se to skutečně stalo.
Partnerka mi neodpovídala na zvonek a když jsem se nechal sousedkou pustit do domu, vyjel jsem do třetího patra, ucítil jsem na chodbě plyn. A v té chvíli jsem si říkal: aha, tady není něco v pořádku. Na zvonění nebo na bouchání nikdo neodpovídal z toho bytu, takže jsem obťukal všechny sousedy na patře a spolu se sousedkou jsme se přesvědčili o tom, že v žádném bytě, kde je plyn, neuniká. A že v ostatních bytech plyn není zavedený. Čili jediná možnost, kudy ten plyn mohl unikat, byl byt bývalé partnerky. A jelikož nikdo neodpovídal, nereagoval na žádné ťukání, prostě na žádné výzvy, zavolal jsem policii. A když přijela, situaci ověřila a zavolali jsme spolu hasiče. Když přijeli, chtěli vylomit dveře, ale než tak udělali, ještě zjistili, že existuje možnost, že se dostanou do toho bytu přes balkon. A když to zkoušeli právě přes balkon sousedky, která tam právě se mnou spolupracovala, někdo zakřičel, že tam někdo skočil.
Zatrnulo mi a běžel jsem rychle po schodech dolů. Když jsem doběhl pod okna toho paneláku, pod ty balkony, viděl jsem tam partnerku ležet na zádech a Natálku na zádech, úplně vysvlečenou, jenom ve spodním prádle, od bláta, zašpiněnou. A už u ní byl hasič a poskytovali jsme hned první pomoc, samozřejmě. Já jsem se bál, že ji najdu v nějaké nepřirozené poloze, že tam bude krev a že to prostě bude hodně traumatizující. Naštěstí Natálka i partnerka ležely normálně v poloze, která nenasvědčovala nějakým velkým zraněním. Natálka byla v nějakém stavu, kdy sice byla při vědomí, ale jen vzdáleně, úplně nereagovala, jen tak vydávala nějaké zvuky. Takže jsme jí okamžitě nasadili límec s tím hasičem, zabalili jsme ji do deky a když přijela sanitka, pomohli jsme ji dát na nosítka. A o partnerku se začali starat hned potom záchranáři.
Co se stalo Natálce?
Vyvázla bez zranění, jen jí vypumpovali žaludek, protože byla předávkovaná antidepresivy. Čili tam byl nějaký pokus o otravu toho dítěte nebo o nějaké utlumení.
To snad ani v médiích neproběhlo, že by měla ještě léky v sobě…
Myslím, že to někde bylo, nebylo to úplně zdůrazněné. Ona to měla pojištěné. Napřed Natálku nějak nadopovala léky, které sama brala, ve velkém množství, které mohlo dítě zabít, pak pustila plyn a ještě pak skočila. Pak mi policisté řekli, že našli závěť, takže ten čin byl připravovaný. Bylo tam normálně sepsáno rozdělení majetku a zdůvodnění, proč to udělala. Ten čin byl plánovaný, připravovaný, nebylo to zkratovité jednání.
Závěť máte k dispozici?
Nemám, protože nemám přístup do spisu a kriminálka mi ji za celou dobu neukázala. Hned po tom činu, ještě než Natálku odvezla sanitka, mě hned vyslýchali na místě. Já jsem věděl, že nemám co tajit, takže jsem tu výpověď hned poskytl. Potom další tříhodinová výpověď, kterou jsem absolvoval za dva dny na kriminální policii v Ústí nad Labem… Shodovala se s mou předešlou výpovědí, i v tom rozrušení, nebyly v nich žádné rozpory.
Já jsem potom strávil 14 dní na jednotce intenzivní péče v Ústí nad Labem, s Natálkou, kde ji 14 dní zkoumali a prověřovali, jestli nemá nějaká zranění. Neměla žádná zranění kromě nějakých podlitin na zádech a nějakého traumatu. Partnerka měla trvalé postižení, nemůže do dneška chodit a je odkázaná na vozíček. Má porušenou míchu, takže tam bylo těžké zranění, vlastně zápasila o život.
Za celou tu dobu v nemocnici jsme s Natálkou navázali normální kontakt a Natálka prodělala první psychologické vyšetření. A po těch 14 dnech jsem s Natálkou odjel z nemocnice domů. A během dvou dnů po tom, co se to stalo, jsem dostal Natálku do péče, na základě předběžného opatření. V té chvíli jsem poprvé viděl, že ta sociální pracovnice, která si byla vědoma, že tehdy tu situaci zanedbala a že nereagovala na moje upozornění, že hrozí dítěti újma ze strany matky, najednou začala fungovat velmi dobře. Během dvou dnů zařídila, že jsem dostal Natálku do péče. Sice pozdě, ale přece. A od té doby tak nějak spolupracuje. Asi až v té chvíli teprve uvěřila tomu, co jsem jí tehdy říkal. Myslím si, že je to velký alarm pro ostatní pracovníky v těchto službách, kam lze dospět s takovým tím rutinním, formálním přístupem, kdy postupují na základě nějakých zažitých stereotypních postupů, bez osobního přístupu.
Od té doby mám Natálku v péči, přihlásil jsem ji do školky, za pomoci mé mámy a přátel jsme začali žít normální život. Natálka byla ze začátku velmi nemluvná, zjistili jsme, že se v noci počůrává, nemá slovní zásobu, potřebnou na svůj věk, byla hrozně nedůvěřivá k lidem. Nosila kšiltovku a vždycky si ji dávala do čela, když s ní někdo mluvil a nedívala se vůbec do očí. Odmítala oční kontakt s lidmi, s dospělými úplně. Nedokázala prostě navázat žádný kontakt a to jsme postupem času odbourali. To dítě dneska, kdybyste ho viděl, je to normální veselé dítě, které normálně povídá, až moc někdy.
Dnes je to naopak partnerka, která se nevídá s dcerou, ale zatím bohužel mě situace nepřesvědčila o tom, že by to setkání bylo bezpečné pro Natálku. Jelikož je partnerka odsouzena pro trestný čin pokusu o vraždu a do dneška soud nenařídil žádné setkávání, já to zatím to odmítám i na základě doporučení psycholožky z Dětského krizového centra, se kterým spolupracujeme. Samozřejmě mi protistrana vyčítá, že omezuji kontakt matky s dcerou.
Ani pod dohledem byste to nepovažoval za vhodné?
Jednou to setkání proběhlo pod dohledem, ale když jsem ho pak vyhodnocoval, zjistil jsem, že je to vůči tomu dítěti nefér. Že ve svém věku nedokáže správně zpracovat to, čeho se matka dopustila a má v podstatě jen dvě možnosti. Buďto to jakoby pomine, úplně jako by to nebylo, anebo se to někde hluboko zasune a to dítě na základě předaných dárků a přehnaně pozitivního chování matky to celé smaže. Ale já si myslím, že to je nefér, protože matka se toho činu dopustila a to dítě by mělo dostat šanci se s tím nějakým způsobem konfrontovat. A to může v podstatě až tehdy, až bude plnoleté.
Takže já teď nevím, jestli je pro to dítě vůbec vhodné, aby tu situaci smazalo, jako že nebyla, a aby k matce přistupovalo jako ke člověku, kterému může naprosto věřit, když to není pravda. Matka se chová velmi mile a těmi hračkami a všelijakými dárky si dceru kupuje. Setkání proběhlo tak, že matka se chovala, řekl bych, až skoro senilně k tomu dítěti. A mně z toho setkání vyplynulo to, že to pro něj není dobře. A proto jsem se radil i se psychology a bylo mi doporučeno, abych zatím to setkání neuskutečňoval.
Předpokládám, že paní Spoustová navrhuje u soudu, aby se to nějakým způsobem řešilo.
Právě, že paní Spoustová po celou tu dobu, co probíhá opatrovnický soud, nedala soudu žádný návrh na úpravu styku. Což je pro mě docela překvapivé, nedokážu si to vysvětlit. Buďto ví, že nemá šanci, anebo z nějakých nepochopitelných důvodů to nepodala, nevím… Já, pokud soud situaci prověří a nějakým způsobem nastaví to setkávání, jsem ochoten k němu přistoupit. Ale ne na základě toho, že sám to budu rozhodovat, protože se na to necítím. Já sám nemám potřebné znalosti, nedokážu odhadnout, jestli matka je stále ve stavu, kdy ten motiv msty partnerovi stále trvá. A z výpovědí, které od ní slýchám v médiích a před soudem, tak jednoznačně ano.
Navíc nelze spolupracovat s někým, kdo mě neustále žádá o spolupráci a na druhou stranu ze mě dělá před soudem zločince. To je velmi obtížná situace pro mě, protože mně partnerka píše hezké emaily, kde se dožaduje setkání s dcerou, s tím, že všeho lituje, a za 3 hodiny potom se podívám v televizi na reportáž, kde jsem označen za totálního násilníka. A za příčinu všeho toho zla, které se stalo. Je tu zřejmě nějaký nepoměr v těch výpovědích. A to mi všechno říká, že se dosud s tou situací náležitě nevyrovnala. A za takových okolností se o dceru bojím.
Dnes už máte novou partnerku, dokonce manželku, nedávno jste měl svatbu…
Po půl roce, co se tato událost stala, jsem se seznámil s novou partnerkou. Spojuje nás asi to, že jsme oba věřící lidi a máme si v tomto směru co říci. Po roční známosti jsme se rozhodli, že se vezmeme. Manželka má dvanáctiletého syna. Natálce to soužití s ním obrovsky pomohlo, začala se rozvíjet v řeči, začali spolu mluvit a Natálka se od té doby úplně úžasně rozvíjí, tak jak to potřebovala. Moje žena je bezproblémová, má Natálku ráda…
Mimochodem, zase maminka s dítětem…
Jo. A tentokrát už to funguje. Musím říci, že jsem konečně narazil na ženu, se kterou mám pocit, že je to na celý život.
Jak ona to má s tatínkem?
Její bývalý manžel bydlí na Slovensku a stýkají se se synem dvakrát do roka. On nějak neprojevuje zájem o to se setkávat víc, protože jednak je to pro něho asi drahé, jednak se věnuje hodně práci. Takže syn vždycky po dohodě s matkou, s mou manželkou, tam jede třeba na prázdniny nebo na Vánoce, ale k pravidelnému kontaktu nedochází. Ačkoliv by mohlo a nikdo by mu v tom nebránil, ale prostě je to pro něho obtížné, i pro manželku, jezdit nějakých 400 kilometrů.
Ale občas ten otec přijede do Prahy, někdy jede syn tam na pár dní, takže když to jde, tak se setkávají. A jsou ve spojení prostřednictvím Skypu, telefonují si každý týden, takže to tam tak nějak probíhá.
Mezitím byla má bývalá partnerka odsouzena k 8 letům nepodmíněně. A nedávno skončilo opatrovnické řízení, kde mi Natálka byla svěřena do péče, s konečnou platností. V průběhu těch dvou let usilovala o svěření do péče i babička, která o nás v době soužití vůbec neprojevovala žádný zájem. Usilovala o styk, ale během celé té doby, co probíhal soud, mě jako otce napadala agresivně a dodnes tvrdí u soudu i v médiích, že celé to neštěstí jsem způsobil já svojí agresí. A když se na to podíváme racionálně, tak vidíme, že jediný důkaz, který má v ruce, je důkaz o tom, že měla nějaký otlak na tváři. Jinak tam všechno ostatní jsou výmysly a víceméně křivá svědectví nebo nějaká neověřená tvrzení, která si kdokoliv mohl vymyslet. Veškerá obhajoba a tvrzení ze strany týmu advokátky Spoustové jsou založeny na vytrhávání věcí z kontextu a na tvrzeních, která jsou neověřitelná a jednostranná. Což naštěstí soud v tom trestním řízení prohlédl.
Ještě si pamatuju na svoji zkušenost s paní psycholožkou Uváčikovou, která bylo při jednom soudním jednání v Ústí nad Labem, na tom trestním soudu. Po mém svědectví před soudem mě na chodbě slovně atakovala, snažila se mi dávat najevo, že jsem lhář a že jsem násilník a když jsem si pak zjistil, kdo to je a řekl jsem jí, že na to, že je psycholožka, je poměrně labilní, tak mě tam v slovně napadala, vyloženě vulgárně. Napadala tedy i paní soudní znalkyni, která dělala soudní znalecký posudek z oboru psychologie na partnerku. Takže to bylo moje setkání s psycholožkou Uváčikovou, která jinak do našeho případu nijak nezasahovala.
Nebo aspoň o tom nevíte…
Aspoň o tom nevím, tedy…
Takže toto je můj příběh. Můžu říct, že si nedokážu představit, jak by se na mém místě, na místě otce, který je zbavený práva být se svojí dcerou, jak by se měl otec chovat, aby dokázal svoji věrohodnost. Jak jinak než tak, že to dokazuje nějakou svou vlastní iniciativou a snahou o to dítě vidět a působí seriózním dojmem dobrého otce?
Přijde vám normální, že otec musí vůbec dokazovat svoji věrohodnost?
Mně přijde jako nenormální už to, že je možné na základě rozhodnutí jednoho úředníka na velmi nízké pozici ovlivnit lidský život tím způsobem, že člověk, který se ničeho nedopustil, získá po zbytek svého života nálepku násilníka. To je pro mě úplně nepochopitelná záležitost, do dneška tu situaci nikdo neprověřil.
Čili nebylo vůči vám žádné trestní řízení, nic?
Ne, vůbec.
Byl jste „pouze“ vykázán…
Já jsem byl vykázán na základě neověřených informací, jednostranných, které nebyly ověřeny z druhé strany, nebyly náležitě prozkoumány. A to vykázání z bytu se stalo v podstatě stěžejním argumentem pro další několikaletý vývoj soudních procesů. A hlavním trumfem v rukávu protistrany.
Nebyl jste tedy z ničeho obviněn, z žádné trestné činnosti ani z žádného přestupku?
Ne, nebyl. Nikdy. Samozřejmě, já jsem vystudoval vysokou školu na fakultě sportovních studií v Brně, obor speciální edukace bezpečnostních složek, což je zaměřeno na sebeobranné armádní prvky, a tuto skutečnost použila protistrana také proti mně. A hned si to dala do souvislosti s tím, že jsem partnerce ubližoval, ačkoliv moje tříletá bakalářská výuka sestávala pouze z obranných systémů, které používá policie. Nikdy tam nebyl ani náznak útočného tréninku. Další věc, kterou proti mně použili, že tehdy jedna z mých funkcí byla zbrojíř v soukromé bezpečnostní agentuře, takže jsem měl na starosti zbraně. A hned se ve výpovědi protistrany objevilo, že jsem vyhrožoval, že partnerku zabiju, že ji zastřelím. A taky tam bylo obvinění ze strany partnerky a paní Spoustové, že dítě chci unést do zahraničí, na základě toho, že mám kontakt na nějaké mezinárodní křesťanské organizace, který samozřejmě nemám a nikdy jsem neměl.
Čili u toho soudu to byla velmi nečistá a nerovná hra, kdy proti mně nastoupil tým vysoce feminizovaných osob vedených advokátkou Spoustovou, které se v tom uměly pohybovat. A po několik měsíců a let se jim dařilo znevěrohodnit moji osobu. A bylo mi divné, že za celou tu dobu, co partnerka s paní Spoustovou spolupracovala, její spolupráce se mnou byla totálně omezená na absolutní minimum. S partnerkou se vlastně nedalo vůbec dohodnout na ničem. A když to teď zpětně vidím, tak si dokonce myslím, že se partnerka stala obětí působení této osoby.
Že ona ji naváděla k tomu, aby se takto chovala?
Ano, že ona jako právnička prosazovala upření práv otce a odstřižení otce od dítěte a hlavně popření jakékoliv snahy o dohodu. Odmítnutí jakékoliv snahy o dohodu. Já si dokážu představit, že kdyby partnerku zastupoval právník, který by aspoň částečně připustil dohodu, dnešní situace by byla úplně jiná a vůbec by nemuselo dojít k tomu, že byla dcera ohrožena na životě. To je pro mě úplně nepochopitelná situace…
Děkuji vám za obsáhlý rozhovor. A v dalším životě vám i dceři přeji už jen to dobré.
5. 9. 2013 at 9:45
Další info pro pana Rejska, rád bych, kdybyste doložil tvrzení, že jsem nějak ekonomicky parazitoval na své bývalé partnerce. Máte nějaké podložené informace? Já je mohu doložit, jestli chcete, zašlu vám oskenované výpisy s mého účtu za celé období, kdy jsem s paní Šubrovou žil. Také vám mohu zaslat oskenované materiály o koupi vozu , zaplacené akontaci a následném splácení leasingu. Vše bylo prokazatelně hrazeno z mých prostředků. Pokud se dobře vyznáte ve výpisech, uvidíte, že jsem měsíčně investoval do rodiny cca 20 tisíc korun, nevím kde berete to, že jsem nějak parazitoval. V té době jsem vydělával cca 30 tisíc čístého plus mínus tři tisíce. Prosím máte nějaké důkazy?
5. 9. 2013 at 9:52
Další info pro pana Rejska: důkazy o tom, že se partnerka mstila a že usilovala o můj návrat k ní má k dispozici PČR a soud. Má k dispozici celou moji e-mailovou korespondenci a veškeré sms zprávy za posledních několik let. Sama policie si to vyžádala od provozovatelů těchto služeb. Vše co bylo v těchto zprávách zjištěno dokazuje verzi státního zástupce. Veškerá dostupná komunikace byla podrobena důkladnému zkoumání vyšetřovatelů, soudu a soudních znalců. Jestli si myslíte, že to jsou amatéři a neumějí svoji práci a že by rozhodli proti důkazům, to už je vaše věc, ale to už hraničí s konspirační teorií. Pane nemáte z čeho vařit, stejně jako u soudu paní Spoustová. Důkazy jsou jasné a naštěstí státní zástupce udělali svoji práci dobře a já si jí vážím. Opět vás žádám, pokud máte nějaké důkazy o opaku, doložte je
5. 9. 2013 at 10:00
Mimochodem, pane Rejsek, vůbec vás neznám a nevím kdo jste, zajímalo by mě, jak můžete posuzovat naše bývalé soužití, když jsem vás nikdy neviděl a partnerka o vás nikdy nemluvila? Byl jste u nás někdy na návštěvě? Poznal jste mě někdy osobně? Zajímal jste se o situaci již dříve? Píšete, že jste u všeho byl, ale to bych zase musel vědět já, trochu se v tom ztrácím. . .
8. 9. 2013 at 8:58
Účelový vir rejsek ztratil důvod k manipulaci,článek je už pod lištou,svoje svinstvo si už splnil, když byl vidět.
19. 9. 2013 at 0:45
Je mi líto, už jsem zde svou odpověď psal, ale byla zmizena. Moje mise zdaleka není u konce. Jsem zastáncem matky, vždy jsem byl a budu. Už jen pro tu extrémní nenávist, se kterou jsem se zde setkal a pravda nikoho nezajímá. Což bylo účelem tohoto článku. Kdokoliv oponoval, byl vymazán z diskuze nebo to vzdal. Pane Šujane, Vy sám se usvědčujete lžemi, které jste uváděl autorovi článku. Měl jste hned přiznat že se tímto mstíte partnerce za televizní reportáž a pokud vím, i Váš vstup tam byl zcela dobrovolný. Jestli tím motivem pomsty nebyl posedlý od začátku někdo jiný? Dobře ukrytým za právy otce. Není Vám líto ženy, která je nevratně těžce postižená a nemocná, matky Vaší dcery Natálky a matky Terezky??? Není Vám odporné otočit se ke všemu zbaběle zády se slovy, že necítíte za nic žádnou vinu? Už Vám odpustil i ten Váš Bůh? Vážený pane Šujane, ohlédněte se zpět za Vaším životem, ne za tou pohádkou, kterou jste nám v klidu doma sepsal
3. 12. 2013 at 22:44
Pane Rejsek, když mě TV Barrandov nabídla reportáž, zatajila mi, že je to reportáž na objednávku paní Spoustové, která je dobrá kamarádka s jistou paní Khalifa, režisérkou, která je dobrým kamarádem s panem Menčlem, tedy režisérem reportáže. V reportáži vystupují výhradně zastánci obviněné matky a můj vstup byl značně zcenzurován, omezen a zkrácen. Poměr vypovídajících stran v reportáži je 7ku 1 ve prospěch obžalované. Tato reportáž byla objednaná a účelová a kdybych to věděl, nikdy bych s ní nesouhlasil. Tato reportáž je jen dalším důkazem toho, jakou hru hraje obviněná a její povedená právní zástupkyně paní Spoustová. Nebudu vám vyvracet váš názor, to co píšu je pravdivé a nemám potřebu to před vámi obhajovat. Do budoucna vám jen přeju, a každému tátovi, aby se do takové situace nemusel dostat a aby nikdy neměl tu čest, aby jeho život směla ničit zarputilá feministka typu paní Spoustové se svými nekalými praktikami.
3. 12. 2013 at 22:45
A opravdu nemám nejmenší touhu se mstít, nemá důvod a nikdy jsem to nedělal, myslete si co chcete
5. 12. 2013 at 0:28
Pane Rejsek,když čtu vaše články ,tak bych zvracela.Nic o soužití p.Šujana a p.Šubrové nevíte,jinak by jste nenapsal takové bláboly.
22. 4. 2016 at 23:31
Proc se pan Sujan obava, ze setkani Natalky s matkou, navic za jeho trvale pritomnosti, neni pro dceru bezpecne? Mohla by mit matka na voziku treba v rukave ukryty nuz nebo jak? Matka je pri sporadickem setkani s dcerou prehnane vesela?, jak by se mela v teto komplikovane situaci chovat podle pana S.? Verici clovek by nelhal a sadisticky neomezoval druheho cloveka kvuli osudove chybe. tak prosim neurazejte verici lidi tim, z ese k nim hlasite. (krom toho verici nemuze (nemel by) zit s rozvedenym bez moznosti jeho cirkev. snatku, MUSI mit cirkevni snatek, jinak nemuze pristupovat ke svatostem apod., ale ty lzi laik neodhali). Stejne tak … zaostala Natalka se zacala rozvijet pod vlivem syna nove partnerky p. S., a pod vlivem sve polorode starsi sestry Terezky, se kterou zila, se nerozvijela? Jsou to ucelove fabulace a medialni prezentace pana.
22. 4. 2016 at 23:37
Pani si nacasovala sebevrazdu a vrazdu zrovna v mezicase, kdy vedela, ze si pan zas pro dite prijde. Pokud ano, je to spise volani o pomoc, a plan, aby nebyl (nez byl) dokonan. Ovsem ten, ktereho se pani dovolavala pomoci, byl k pomoci nezpusobily a neochotny. Pokud to „neslo“ ovladnout, a pockat az budou sami a bude 100% moznost dokonani, tak pak zas ta pani tak pricetna nebyla. Skoda, ze nemame zpravy u kriminalni policie. Ja bych osobne obvinila i otce z trestneho cinu. Ten se ted ukaji svou moci nad zenou na voziku, doprosujici se ho o drobny kontakt se svou dcerou, zatimco ma v trvale peci dnes jiz 17ti letou Terezku.