LOM
Stále častěji se v českých médiích objevují zmínky o fenoménu chlapců selhávajících ve vzdělávání. Téma, které je dlouhodobě diskutováno v USA a západní Evropě, se tak dostává i do místní veřejné debaty. Aktuálně s ním přišel týdeník ECHO. Přečtěte si náš komentář.
LOM považuje za jeden ze zásadních kroků ke zlepšení situace v českém vzdělávání zvýšení počtu mužů – učitelů ve školách a školkách. Pro vzdělávání kluků to platí dvojnásob. Reálné mužské vzory potřebují nejen děti, ale také systém samotný.
Velmi si vážíme práce všech pedagogických pracovníků. Mužů i žen. Je ovšem logické, že v prostředí, kde je mnohem více žen, se daří lépe dívkám než chlapcům. Pokud by bylo ve školách 90% mužů, váhy by byly nakloněny zase na druhou stranu. Podobně systémově znevýhodněny jsou i ženy v jiných oblastech veřejného, politického a ekonomického života.
Podle dat ČSU na základních školách u nás učí pouhých 16% mužů. Na prvním stupni je to dokonce necelých 5%. Jejich počet se sice velmi pomalu zvyšuje, ale stále se řadíme mezi státy s nejmenším počtem mužů ve školách v Evropě.
„Jsme přesvědčeni, že muži přinášejí do výchovy odlišná témata než ženy a jsou pro děti důležitým rolovým modelem. Účast mužů ve výchově a vzdělávání chápeme jako plus pro muže, děti, ženy, instituce i celou společnost.“ (Václav Šneberger, LOM)
Co mohou muži přinést školám a školkám:
- Pozitivní mužské rolové modely
- Pestrost názorů a metod řešení problémů
- Model partnerské spolupráce mezi muži a ženami
- Praktickou participaci na odstraňování horizontální segregace ve školství
- Inovativní pedagogickou práci
Kde všichni ti chlapi jsou?
Muži nejsou pro práci motivováni. Nejde jen o peníze, ale také o nízkou prestiž učitelského povolání. Pro muže, kteří jsou ve většině případů stále ještě hlavními živiteli rodin, není učitelské povolání snadnou volbou. Velkou roli hrají také společenské stereotypy. Když muž učí ve školce, musí to pak dlouze zdůvodňovat, vlastně dokazovat, že je normální. Zapojení mužů do fungování vzdělávacích institucí přitom může vypadat různě.
5 tipů pro školy a školky pro zapojení mužů:
- Užívejte a oceňujte přínos mužů – učitelů, rodičů, dobrovolníků… Zapojujte otce do školních projektů.
- Oslovte a přizvěte ke spolupráci ty muže, kteří již s dětmi pracují (vedoucí kroužků, trenéry, skauty, atd.). Určitě je najdete v tzv. lesních školkách.
- Uspořádejte setkání mužů-učitelů a vyzvěte je, ať vám poradí, jak dostat více mužů z místní komunity do školy.
- Uspořádejte ve škole oslavu Dne Otců nebo happening Táta Fest, kde muže z komunity díky prezentacím dětí oslovíte a můžete získat k neformální spolupráci.
- Ve spolupráci s LOMem si připravte si strategii pro zapojování mužů do života školy a společně ji realizujte.
Převzato z webu LOM
4. 8. 2015 at 22:59
obávám se, že já o voze, vy o koze:-).
Zkušenost z reality nemáme a prostředí školy je s prostředím dospělých nesrovnatelné kvůli specifikům vztahu učitelská autorita = dospělý a žáky = děti. Statisticky oba výběry testovat můžete, výsledek bude matematicky správně, s ohledem na odlišný typ dat uvnitř každého výběru se bude jednat o statistický nesmysl.
Cílem učitelského konání je žáka naučit, metodou je výuka, kritériem dosažení cíle je známka. Nefungují zde konkurenční vztahy jako v zaměstnání.
Co se týče role otců – odkazoval jsem se na aktivity LOMU.
5. 8. 2015 at 8:22
Vy mi tady ale podsouváte, že odborníci vybrali skupiny z různého prostředí
. Jenže oni na tyto věci zpravidla myslí. Přečtěte si alespoň ten odkaz v článku, očividně jste to ještě neudělal. Autoři porovnávali hodnocení ze ŠKOL, studie byla komplexnější a data byly vybrány takovým způsobem, že odlišnost nějakých skupin je v podstatě vyloučena. Navíc lidé, na které jsem Vám tady dal odkazy, zkušenosti ze školního prostředí mají (texty v angličtině) a věřím, že právě kvůli znalosti různých odlišností, ale také konkrétních společných prvků dokáží tyto skupiny korektně porovnat a dosáhnout výsledků, z nichž lze vyvodit konkrétní závěry. Pokud nemáte zkušenosti z učitelského prostředí tak chápu Váš příspěvek, ale tím spíše by jste měl revidovat své názory podle článků odkazovaných odborníků, kteří se v dané problematice orientují.
Navíc nechápu, proč mluvíte o konkurenčním prostředí, které vůbec nezmiňuji. Navíc v tomto ohledu pochybuji o Vašem tvrzení co se konkurence týče, protože ony známky právě určité míře srovnání – a tedy vytváření určitého hierarchického žebříčku napomáhají.
Co se Vaší komunikace týkaící se role otců, nenašel jsem v článku jedinou větu mluvící o neexistenci jejich významu a v aktivitách LOMu nevím o žádném jednání popírajícím roli otce po rozvodu a bagatelizující jeho důležitost pro dítě.
Stále tedy ničím nedokazujete, že by se mohlo jednat o spekulaci, protože zatímco já cituji zdroje a vycházím přímo z odkazů článku případně dalších názorů odborníků (mimo amatérských článků v češtině určených pouze k dokreslení problému), Vy tady využíváte virtuální a hypotetické argumenty, které nemají oporu v ničem , co by ve článku bylo napsáno. Naopak čím více se o tom bavíme, tím více jsem přesvědčen o závažnosti chyby, která takto na školách vzniká a očividně chlapce poškozuje.
5. 8. 2015 at 16:34
k LOMU:
http://ilom.cz/temata/aktivni-otcovstvi/
nevidím zde žádnou výslovně uvedenou podporu otcovské péče PO ROZCHODU RODIČŮ a otevřenou kritiku stávajícího stavu fungování soudů, svěřujících děti matkám.
Ke studiím:
uveďte mi odkaz na studii, ve které je hodnoceno oceňování žáků základních škol mužskými pedagogy.
Studie v ČR:
http://sreview.soc.cas.cz/uploads/02c86f73cf4e2848979710541c3a7261a8b6847d_513_2008-4JarkovskaLiskova.pdf
http://www.orbisscholae.cz/archiv/2013/2013_3_06.pdf
5. 8. 2015 at 21:59
Pro Fajn:
Taky jsem si žádné kritiky nevšiml. Nicméně nemluví o nepotřebnosti otce po rozvodu. Naopak z Vámi odkazovaných stránek lze vyčíst podporu aktivního otcovství, což je určitě užitečné. Jde o sdružení, které je očividně zaměřeno trošku jiným směrem, ale nedostatečná diskuse konkrétního tématu neznamená automaticky, že je dané sdružení proti Vám. Naopak lze z některých článků vyčíst informace, které by se mi občas hodily jako argumenty, které normálně čerpám z anglických stránek. (Popisují výhody otcovské výchovy a, z čehož lze vyvozovat že po rozvodu bude dítě o tyto principy ochuzeno.) Nezlobte se na mě, ale opravdu na těch článcích nevidím problém. Prozatím jsem je všechny nerozklikával, ale nevšiml jsem si, že by podporovali odříznutí otce od dítěte po rozvodu tak, jak se to děje nyní.
Jinak díky za odkazy na studie, asi si počtu, případně tady později přidám svůj názor. Co se týče nějaké studie týkající se známkování, mám nějaké informace např. tady:
http://www.huffingtonpost.co.uk/2012/02/16/female-teachers-give-male_n_1281236.html
Samozřejmě článků o ní lze nalézt více. Ale výše uvedená studie není ani moc potřeba (přestože je přesně tím co chcete), protože podobné informace lze vyvodit z článku v týdeníku echo, kde je popisována jiná česká studie zpracovaná jiným způsobem, ale docházející ke stejným výsledkům.
5. 8. 2015 at 22:22
Právě jsem si prošel http://sreview.soc.cas.cz/uploads/02c86f73cf4e2848979710541c3a7261a8b6847d_513_2008-4JarkovskaLiskova.pdf
Netýká se tématu, z potřebné oblasti pouze popisuje poměr mužů a žen ve vzdělávání. Jinak je značně popisná a snaží se vysvětlit, proč si ženy nevybírají některé školy. Neříká ale vůbec nic důležitého o známkování, pouze popisuje některá fakta, ze kterých ale vychází také studie zmíněná na odkazu týdeníku Echo24 ve článku.
Uvidíme, jestli bude k něčemu alespoň ta druhá.
5. 8. 2015 at 22:50
Prošel jsem si druhou studii, http://www.orbisscholae.cz/archiv/2013/2013_3_06.pdf – prozatím jsem ji ale nedočetl úplně do konce. Je k tématu, porovnává hodnocemí dívek a chlapců na školách (dívky mají lepší známky). Ale při popisu možných chyb měření se dosti výrazně zmiňují právě o riziku znevýhodnění chlapců kvůli jejich chování, případně odlišnému přístupu k učení. Navíc text ukazuje na potřebu odlišného přístupu při vzdělávání dívek a chlapců. Jako bonus ukazuje na genderové studie, na základě kterých bylo poukazováno na diskriminaci ve školství jako na nevěrohodné kvůli nevhodnému přístupu k datům, případně jejich neprůkaznosti.
Je možné, že některé myšlenky vyjádřené jako možné chyby měření této studie se staly základem studie popisované na odkazu ve článku ( Petr Matějů je očividně spoluautorem obou studií ).
Přestože tedy studie nepopisuje statisticky diskriminaci chlapců při známkování, počítá s tímto trendem jako s chybou měření, což je jen další argument pro pravdivost tohoto článku a pro mé tvrzení.
5. 8. 2015 at 22:53
Samozřejmě je v předchozím příspěvku myšlena diskriminace žen ve vzdělávání, píšu-li o genderových studiích.
6. 8. 2015 at 7:50
Odkaz na studii zmiňovanou v článku:
http://poseidon01.ssrn.com/delivery.php?ID=524086089074009090106007014084092109027008042043001033103027005095126123031025001103013039002037111125048071096009107117096095052047088034054107001002025121090031040017086087088004091024080000094115006120009115031091093090026097119071094095031072&EXT=pdf&TYPE=2
6. 8. 2015 at 7:52
Oprava – v mnou odkazovaném článku na http://www.huffingtonpost.co.uk
6. 8. 2015 at 22:14
Zapoměl jsem zmínit ještě jednu věc – první Vámi vložená studie je podle všeho zpochybněna druhou Vámi vloženou studií. Viz. citace Petr Matějů, Natalie Simonová – 2013:
Podobné tendence lze ovšem identifikovat i v současnosti. Například některé studie z produkce „sociologie genderu“ na téma nerovností ve vzdělávání založené převážně na kvalitativních sondách
(např. Jarkovská & Lišková, 2008; Smetáčková, 2009),
tvrdí, že dosavadní analýzy vzdělanostních nerovností opomíjejí „genderový aspekt“ reprodukce vzdělanostních nerovností, tj. ignorují diskriminaci na základě genderu při vstupu do vzdělávacího systému, při průchodu vzdělávacím systémem a při dalším uplatnění na pracovním trhu. Tyto studie, podobně jako výše zmíněné zahraniční práce, se však díky zvolené kvalitativní metodologii potýkají s absencí důkazů pro většinu klíčových tvrzení a závěrů. Jako příklad za všechny lze uvést tvrzení Jarkovské a Liškové, podle kterého „na všech vzdělávacích stupních tvoří součást vzdělávání mechanismy (skryté kurikulum), které umísťují ženy na nižší společenské
pozice (ve srovnání se stejně a často i méně vzdělanými muži). Tyto mechanismy směřují ženy k tomu, aby svůj nižší status akceptovaly a
považovaly ho za přirozený a aby ho vnímaly jako samozřejmou součást své genderové identity“ (Jarkovská & Lišková, 2008, s. 684). I
zde se ve prospěch tezí o „genderovaném kurikulu“ a „genderových stereotypech“ argumentuje odkazy na již zmíněné práce Sadkera a
Sadkerové, přičemž domácí odkazy jdou převážně za podobnými tzv. „etnografickými“ studiemi, které se vyznačují velmi chatrným metodologickým aparátem a úplnou absencí testování hypotéz (viz např. Smetáčková, 2005).