David Beinstein

Vážení čtenáři Střídavky,

zveřejňuji zde další dopis adresovaný legislativnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. S mnohým obsahem jejich TEXTU jsem natolik nesouhlasil, že jsem jej nemohl nechat bez odpovědi. Mimo několika tvrzení týkajících se přímo obsahu dopisu jsem se musel zastat především vašich komentářů. V drtivé většině případů si totiž nedokážu představit, jakým způsobem by mohly narušovat nezávislost soudů, jak paní Belloňová naznačuje, a i v malém množství sporných případů si myslím, že se lze vyjádřit v obecné rovině. Dokážete si tedy představit, že jsem přes veškeré pobavení, které ve mně vzbudilo konstatování paní Belloňové, že není v silách legislativního odboru se dopodrobna zabývat mým podáním, původně zvažoval poměrně ofenzivní odpověď. Tuto jsem ale nakonec z různých důvodů přehodnotil a pokusil jsem se odpovědět co nejkonstruktivněji. Agrese by komunikaci určitě nepomohla. Tentokrát požaduji odpověď pouze na jednu otázku, přičemž vyjádření k ostatnímu obsahu nechávám na volbě ministerstva.

Z obsahu dopisu každopádně pochopíte, proč mě konstatování paní Belloňové tolik pobavilo. Již v době odesílání předchozího podání jsem ji totiž chtěl odkázat na knihu, která by podpořila některá má amatérská tvrzení daleko lépe a výrazně by pomohla dokreslení situace. Jediný důvod, proč nebyla využita v onom asi patnáctistránkovém dopise, byl ten, že jsem ji ještě neměl plně dočtenou. Dokážete si tedy představit mou reakci po přečtení úvodních řádků odpovědi ministerstva. Každopádně jsem se také zde pokusil maximálně přizpůsobit možnostem legislativního odboru a napsal jsem mu stručné shrnutí zajímavých myšlenek, jakkoliv by si určitě jako názory odborníků zasloužily podrobnější rozbor, zejména v návaznosti na některé laické články na webu. Dalším zdrojem mého pobavení je, že jsem si sám velice nepříjemně vědom nedostatečnosti, s jakou se tématu věnuji. Nedostatek vzdělání, času a dalších prostředků mi bohužel neumožňuje reagovat na úrovni, jakou by si daná věc zasloužila. Kdybych mohl, jednoznačně bych se tématu věnoval podrobněji, čímž by rozsah textu určitě narostl. Nicméně nebudu zde dále popisovat pocity, které ve mně vyvolala reakce ministerstva a nabídnu vám níže opět text příslušného podání, kterým jsem jim odpověděl:

Vážená paní Belloňová,

velice mě těší, že oceňujete moji práci, přestože bych byl raději, kdyby situace v soudnictví nebyla natolik znepokojivá, aby ve mně budila potřebu ji jakkoliv řešit.

Upřímně musím říci, že jsem byl Vaší odpovědí velice překvapen. Skutečně jsem neočekával, že měsíční práce jednoho laika bude příliš komplexní pro vyřízení Vaším oddělením. Nebudu tedy prozatím vyžadovat podrobnější odpovědi na své dotazy, abych Vaše oddělení příliš nezatížil a pokusím se přizpůsobit rozsah svých dopisů Vašim možnostem. Bohužel se ale nemohu nevyjádřit k některým Vašim tvrzením uvedeným ve Vaší odpovědi.

Například nelze říci, že bych se výrazně věnoval přímo jednotlivým případům. Těmito většinou pouze dokládám své tvrzení či dotazy, aby bylo zřejmé, z čeho vyvozuji na nekorektní stav. Pokud vím, věnoval jsem se pečlivěji pouze případu Petra Stráníka, kdy jsem předpokládal předání konkrétní části komunikace příslušnému odboru dle Správního řádu. Tento případ by Vás tedy, co se vyřizování stížnosti týče, příliš nezatížil.

Dále považuji za irelevantní informaci, jestli se účastníkům řízení líbí nebo nelíbí jeho výsledek v případě, že bylo vše vyřešeno korektně dle příslušného zákona. Pokud ale vyřízení stížnosti, případně jiné jednání orgánů výkonné nebo soudní moci vzbuzuje všeobecný nesouhlas společnosti, je na místě úvaha zpochybňující správnost konkrétního zákona, což lze ostatně vyvodit již ze článku dva Ústavy České Republiky, konkrétně odstavce jedna.

Co se Vašeho bagatelizování odkazovaných komentářů čtenářů Střídavky v diskusi, kdy říkáte, že by jejich vyřízení nebylo slučitelné s principem nezávislosti soudního rozhodování a ústavně garantovanou dělbou státní moci, musím s Vámi velice důrazně nesouhlasit. Mimo textu pana Jadlovského totiž nelze mluvit o zmiňování konkrétních kauz, přičemž i on využívá svou kauzu pouze k ilustraci konkrétního problému. Všichni ostatní autoři se vyjadřují v obecné rovině, pročež si nedokážu představit, čím by měly Výše uvedenou nezávislost rozhodování a ústavně garantovanou dělbu státní moci narušovat. Trváte-li ale na svém názoru, ocenil bych ve Vaší další odpovědi citace konkrétních částí textu, které považujete za nevhodné, spolu s potřebným odůvodněním.

Ostatními příklady dokládám svá tvrzení, přičemž své dotazy vznáším v obecné formě. Tyto měly sloužit k podnětům pro vytvoření legislativy, která by zabránila konkrétním typům pochybení, případně k provedení analýzy, která by k tvorbě oné legislativy vedla. Nechci tedy po Vás, abyste jakkoliv zasahovala do konkrétních případů.

Jako pozitivní impuls sice vnímám Vaše tvrzení, že považujete medializaci vybraných případů za žádoucí prostředek veřejné kontroly nad výkonem spravedlnosti. Je škoda, že z informací uvedených pod bodem jedna a pod jeho následnou aktualizací vyplývá, že někteří soudci podle všeho tento názor nesdílí a pokouší se veřejnosti v podrobnější medializaci případů jimi rozhodovaných bránit nejrůznějšími způsoby. Nebudu opakovaně zdůrazňovat, že bych byl rád, kdyby byl tento stav ze strany Ministerstva spravedlnosti řešen.

Mohl bych dále pokračovat v podivování se nad různými dalšími okolnostmi, například nad situací, kdy se Vám nepodařilo vyhodnotit doložení údajů ve článku pana Jadlovského, přestože jsem jím byl ubezpečen, že jste veškeré potřebné dokumenty již dávno dostali k dispozici, ale nerad bych Vaše ministerstvo zatížil příliš dlouhým textem mého podání. Proto mi také nebude vadit, když text uvedený výše budete ignorovat, přestože je Vaše reakce zajisté velice vítaná.

Navíc mě zaujala jiná věc. Při studiu literatury¹ související s problematikou nejen postkomunistického soudnictví jsem se dozvěděl, že jeho nejrůznější problémy v zemích bývalého Sovětského svazu jsou mezi odbornou veřejností známy nejpozději od roku 2007, zřejmě ale výrazně déle. Pokud navíc sama tvrdíte, že víte o mnoha případech, které jsem Vám pro ilustraci nejrůznějších problémů uvedl, lze zajisté říci, že je již máte důkladně zpracovány. Chci Vás proto nyní požádat o zodpovězení dotazu, který byl položen v podání pana Šálka a volně převzat mnou v prvním dopise zahajujícím tuto komunikaci, zaslaném premiérovi, ministru spravedlnosti, případně dalším politikům. Přihlédneme-li k faktu, že dotaz byl položen v prosinci, přičemž nebyl více než čtyři měsíce poté dostatečně zodpovězen, požádám Vás tedy opět, abyste mi v odpovědi zaslala konkrétní kroky, které chcete pro zlepšení stavu naší justice provést.

Věřím, že nyní již máte odpověď připravenou. Za tu bohužel prozatím nemohu považovat obecné konstatování, že vytváříte tzv. „Bílou knihu justice“, protože pokud mám správné informace, skončilo její projednávání v parlamentu poslanecké sněmovny debaklem², navíc byla ona „kniha“ zpracována pouze na několika málo stránkách, což je vzhledem k rozsahu dohledatelné literatury k danému tématu a jednoznačně odmítavé reakci politiků zřejmě nedostačující, přestože lze určitě říci, že oceňuji některé prosazované návrhy³. Tento postoj navíc ospravedlňuje informace, že je projednávání tohoto textu odloženo. Rovněž nový zákon, který má zajistit lepší činnost soudních znalců, je sice dílčím krokem, který snad povede k lepšímu, ale neřeší stav justice jako celku. Jakkoliv tedy vnímám určitou snahu pana ministra Pelikána zlepšit některými kroky současnou situaci, lze mluvit spíše o pokusu nastolení pozitivního trendu^{4 5}, než o vytváření komplexního řešení. Pokud tedy máte jakoukoliv ucelenou koncepci, budu velice potěšen, zašlete-li mi ji celou. Delší texty mi rozhodně nevadí, přestože se mi na jejich čtení bohužel nedostává mnoho času.

V závěru dopisu uvedu několik dalších dotazů, které můžete katalogizovat pro Vaše možné diskuse, opět na ně nemusíte momentálně odpovídat, pokud byste se cítili příliš vytíženi nebo pro Vás byla problematika příliš složitá. K jejich vznesení mě inspirovala mimo jiných zdrojů z internetu především výše zmíněná kniha s názvem „Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech – čas pro změnu?“ zpracovaná panem Vojtěchem Šimíčkem¹, ve které jsou uvedeny příspěvky několika renomovaných autorů, kteří se zde k různým oblastem justice dále vyjadřují. Před jejich vznesením se tedy pokusím popsat obsah knihy.

Zde musím konstatovat, že mě svojí nedostatečnou schopností analyzovat složitější – byť i laické texty uvádíte do prekérní situace. Na některé části obsahu knihy jsem chtěl totiž upozornit, rozvést je, případně je porovnat s dalšími zdroji. Pokusím se Vám ale dle možností vyjít vstříc ve Vašich potřebách a připravím níže velice stručné shrnutí zajímavých oblastí. Přestože je kniha určitě obsáhlejší, než můj dopis, byl bych velice rád, kdybyste si ji v rámci Vašeho odboru opatřili a dle možností, či schopností Vašeho odboru se ji pokusili přečíst, protože je v ní mnoho velice zajímavých pohledů nejen na tehdejší situaci soudnictví, ale také velice užitečné porovnání historie a doby, ve které byla kniha vydána. Pokud by z jakýchkoliv důvodů nebylo možné zajistit obsah této knihy z Vašich vlastních zdrojů, napište mi prosím, abych ji mohl pro Vás zakoupit za účelem jejího přiložení ke spisu.

Než ale budu dále rozebírat obsah knihy, chtěl bych Vás také upozornit na případ Lukáše Nečesaného⁶. Původně jsem sice chtěl počkat, až bude případ uzavřen, případně až se nakumulují podivnosti v práci justice v souvislosti s ním nad přípustnou mez, ale jelikož případ vzbuzuje již také pozornost odborné veřejnosti⁷, přičemž některé kroky soudce jsou jí považovány za chybné, rozhodl jsem se tak učinit nyní.

Stručné shrnutí některých zajímavých částí knihy

• Eliška Wagnerová – popis rozdílu mezi současným a komunistickým soudnictvím, poukázání na vliv postkomunistických soudců na současné rozsudky spolu s jeho vysvětlením – str. 66
• Zdeněk Kühn – exkurs do historie soudnictví, vliv mezinárodních soudů, poukazování na narůstající soudní moc a velmi volné definice zákonů spolu s jejich dotvářením – str. 72
• Otakar Motejl – poukázání na rozdíly v počtech soudců rozhodujících o jednotlivých případech v minulosti a v současnosti, konstatuje fakt, že ČR má nejvíce soudců na počet obyvatel – str. 85
• Aleš Gerloch, Jan Tryzna – rozbor problematiky dotváření právní normy soudem – str. 94; poukázání na rozšiřování pravomoci soudů, přičemž legitimita k tomuto daná soudcům lidmi je nízká – str. 98; užitečný pohled na nezávislost soudů – str. 100
• Kateřina Šimáčková – popis kvality vzdělání současných postkomunistických soudců a naznačení nedostatečného vzdělávání současných odborníků v oblasti práva, na tuto situaci ostatně upozornilo také sdružení K213 – str. 174
• Jaroslav Bureš – rozbor důvodů, proč je kritizováno posilování soudní moci v ČR – str. 176
• Karel Jungwiert – stručný rozbor komunistického a postkomunistického soudnictví jako předmluv k další problematice – str. 179
• Václav Vlk – apel na lepší komunikaci soudů s veřejností, stručná kritika mediální neobratnosti odborníků v oblasti práva – str. 240

V souvislosti s výše uvedeným shrnutím a na základě dalších informací uvádím následující dotazy. V číslování budu pokračovat tak, aby byly v rámci celé naší komunikace jednoznačně identifikovatelné, nebudu tedy začínat bodem jedna, jak je v jiných situacích zvykem.

23) Z výše odkazované knihy je zřejmé, že soudy v dnešní době stále více dotvářejí zákony, přičemž jejich legitimita k tomuto jednání daná občany je stále velice nízká. Jak zajistíte zvýšení legitimity soudců v souvislosti se změnami poměrů v české justici?

24) Jak zajistíte, aby na právnických fakultách nepřetrvával relikt komunismu a jak zajistíte zvýšení kvality příslušného vzdělání na úroveň potřebnou v demokratické společnosti?

25) Jak zajistíte, aby na soudech nepřetrvávaly problémy vyplývající z komunistické historie země a jak zabráníte jejich dalšímu prohlubování?

26) Jak zajistíte lepší komunikaci soudců s veřejností a jak usnadníte možnost veřejnosti objektivně a zároveň co nejdůkladněji hodnotit činnost soudů a soudců všech úrovní?

Doufám, že je pro Vás tento dopis dostatečně stručný a přehledný. Jakkoliv je jeho obsah při stávajícím formátování na dvou stránkách formátu A4 věřím, že jelikož na většinu obsahu nemusíte reagovat nyní, dokážete zodpovědět uspokojivě jedinou otázku, na niž vyžaduji odpověď.

S pozdravem,

David Beinstein

1 Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech – čas pro změnu?; Vojtěch Šimíček (ed.); rok vydání: 2007; ISBN: 978-80-210-4262-9

2 Pelikán narazil se svou Bílou knihou justice, poslanci a zástupci justice nešetřili kritikou; Eva Paseková; Zveřejněno: 13.1.2016; http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=15447

3 Bílá kniha justice: Pelikán navrhuje soudce na zkoušku i majetková přiznání; epa; Zveřejněno: 15.1.2016; http://www.ceska-justice.cz/2016/01/bilakniha-justice-pelikan-navrhuje-soudce-na-zkousku-i-majetkova-priznani/

4 Inde datae leges, ne firmior omnia posset; Václav Peričevič; http://spoleksalamoun.com/sd/novinky/hlavni-stranka/160408-Inde-datae-leges.html

5 Inde datae leges, ne firmior omnia posset II; Václav Peričevič; http://spoleksalamoun.com/sd/novinky/hlavni-stranka/160414-inde-datae-leges-ii.html

6 Webové stránky věnované případu Lukáše Nečesaného; http://lukasnecesany.cz/

7 Rozhovor s JUDr. Pavlem Kučerou na téma „Kauza Nečesaný“; http://spoleksalamoun.com/sd/novinky/hlavni-stranka/160512-kucera-necesany.html