Poslanecká sněmovna PČR
Parlament České republiky
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
2014
7. volební období
Pozvánka
Předsedkyně Stálé komise pro rodinu,
rovné příležitosti a národnostní menšiny Ing. Radky Maxové,
na jednání „U kulatého stolu“ na téma:
„Střídavá péče ano či ne?“
které se koná
15. dubna 2014 od 14:00 hodin
v budově Poslanecké sněmovny Praha 1 – Malá Strana,
vchod z Malostranského náměstí 7/19
v zasedací místnosti č. 48/přízemí „Konírna“
P r o g r a m:
-
Úvodní slovo
-
Ing. Radka Maxová, předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny
-
MUDr. Jitka Chalánková, místopředsedkyně Kontrolního výboru
-
Mgr. Dana Váhalová, místopředsedkyně Výboru pro evropské záležitosti
Jednání se zúčastní zástupci:
- Ministerstva práce a sociálních věcí,
- Ministerstva spravedlnosti,
- OSPOD,
- proFEM,
- Mezinárodní institut pro rodinu a dítě,
- Sdružení rodinných a opatrovnických soudců
Při vstupu do Poslanecké sněmovny je nutno předložit průkaz totožnosti
10 komentářů “Kulatý stůl ke střídavé péči”
Okomentovat
-
14. 4. 2014 at 15:08
Nevidím tam žádného z propagátorů Střídavky, nepřijde mi to složení příliš vyrovnané.
14. 4. 2014 at 15:09
Pokud bude z jednání nějaký záznam, nalezneme ho i na těchto stránkách?
14. 4. 2014 at 16:27
Škoda že avízo kulatého stolečku přišlo poměrně pozdě, tedy dnes a zítra se má konat. Bohužel “postižení” ze vzdálenějších enkláv absurdistátu, kam slovo střídavka, rodina, dokonce rovné příležitosti (tedy stejná rodičovská práva a povinnosti), vůbec ještě nikterak nepronikla do kovaného systému postkomunistické juvelijní justice, nemluvě o podivných orgánech OSPOD – nemají se jak dostat v tak krátkém čase k diskusi.
Přimlouval bych se, aby avíza byla dříve prezentována, i když chápu a znám, že to někdy technicky není možné.
14. 4. 2014 at 20:12
Téma je zástupné, skutečný problém vězív náhledu státu na rozchod rodičů.Ta rodina prochází krizí a místo nejistot, spojených se soudním řízením, by měl stát nabídnout jasný “havarijní plán”. Oni potřebují pomoci a zklidnit. Známé statistiky o svěřování dětí do péče matek jsou při neexistenci jednotící judikatury Nejvyššího soudu tou jedinou jistotou a vedou rodiče ke zcela odlišným strategiím postupu. Matka co nejvíce tlačí pilu přes soud, otec obstruuje a snaží se dohodnout mimosoudně. Výsledkem jeprohlubování napětí a eskalace konfliktů v již tak rozkližující se rodině. Trpí tím hlavně děti, jejichž zájem má stát plná ústa.je paradoxem, že zatímco ve vyloučených lokalitách se dětem věnují odborníci ze státní kasy, děti, trpící rozvodovým bojem jsou naopak zdrojem vítaného příjmu. Stávající systém je nastaven na podmínky totality, kdy si otec nedovolil postavit se proti systému a možnost střídavé péče ani neexistovala, v současnosti však v návaznosti na vyostřování soudních bitek o děti asi všichni cítí, že soudní řízení o děti představuje společensky neudržitelný anachronismus.
Náznaky humánnějšího postupu jsou v novém zákonu o zvláštních řízeních soudních, ale chybí mi tam povinnost soudu nejprve vést učástníky k dohodě a poté je odkázat na rodinného terapeuta s cílem ztlumit případný konflikt a vysvětlit oběma stranám aktuální a vývojové potřeby dítěte. S těmito znalostmi by pak měli být rodiče nasměrování k zapsanému mediátorovi, který je – pokud tomu tak dosud neučinili, by je směroval k dohodě. A po měsíci by soud obnovil řízení a schválil dohodu. I kdyby nedošlo k dohodě soud by již měl od obou subjektů zprávy o chování rodičů a rodinné situaci a mohl by vyhodnotit, který z rodičů uznává toho druhého. A ve většině případů by pak rodiče nemuseli dále platitza často zbytečný posudek znalce. Takovýto postup á Cochemský model však bude narážet na odpor znalců i advokátů. Obrat v obou případech odhaduji na desítky mil. Kč. ročně. A zájem dít
14. 4. 2014 at 21:20
to res nullis: Zkuste to prosím rozepsat. Toto jsou velmi dobré myšlenky. Škoda jen, že jsou vedeny na uzavřeném fóru.
15. 4. 2014 at 0:46
Model restriktivní (soud) vs. model jednací (rodinní poradci, mediátoři). Model obchodní (děti jako číslem označené subjekty zakázek v rámci soudních jednání ) vs. model podporující (děti jako jmenné subjekty podpory poradců, mediátorů). Model schematický (šablony soudních rozhodnutí) vs. model individuální (dohoda rodičů). Model rodiče podřízeného soudní vůli vs. model rodiče jako partnera jednání (rodinní poradci). Atd..atd…
15. 4. 2014 at 21:55
Dnešní seminář z mého pohledu proběhl dle předpokladu nerovného obsazení hlavních diskutujících.Aleš svojí ucelenou přípravou vynucené obhajoby práv českých dětí na rodiče opět nedával prostor k serioznímu napadení, jen se zas zmohli k mocensky bez argumentačnímu silovému postoji, tak jak je programovali od školky.Silová pozičnost s citovou stylizací.Pořád melou to svoje na putinově úrovni,vědomi si své moci a velké skupiny nezůčastněných osob i při pětapadesáti procentní ! rozvodovosti,která svoji nezůčastněností jim tu moc udržuje.Prostě Takyrodičům styk pohodlně vyhovuje,tak,jako jejich už vykořeněným dětem.
Překvapivé bylo jen to,že skupinka těžce zkoušených tátů věřila a ztotožňovala se s názory vývojového autokrata, guru českýchOSPOD jeronýma klimeše.Pravda,kritizoval českou justici,ale zároveň staví stabilní zeď dle senty radvanové mezi dítě a rodiče,takže nechává prostor k opakování rodinných poměrů s kterého sám zřejmě pochází,když munevadí,že musí české děti přicházet o rodiče.
Dobře mluvil i Valentin Papazian,děkuji.Nechali jste je tam samotné v tom poměru,jako jdeme k odvolačce na kraj.
Takže si v té perestrojce ověřili svou pozici,že je poptávka neohrožuje.A dál a dál budou tvarovat naše děti.Kryla ale máte rádi,že?A ty skloněné hlavy jsou to ty jiné hlavy.
15. 4. 2014 at 22:49
A copak povídal pan Klimeš? Jinak pokud má někdo děti v péči pouze na obvíkend, vyčerpal všechny zákonné prostředky a intuitivně vnímá, že to dětem neprospívá, má možnost projevit občanskou neposlušnost. Děti zpět předá až po týdnu. A příště opět. Existují důkazy, že obvíkendový kontakt dětem neprospívá/Laumann-Billings, L. and R.E. Emery, Distress among young adults from divorced families. Journal of Family Psychology, 2000. 14: p. 671-687/.
15. 4. 2014 at 23:36
Pan klimeš to staví na tom,že není zastáncem změny prostředí dítěte, a když ano,podmiňuje rodičovství dohodou mezi rodiči.Klasická překážka k přirozené potřebě dítěte být vnímán rodičem.Dále loboval za individuální bádání znaleckých posudků,hlavně napadal justici za nepříjímání pořízených důkazů o nezpůsobilosti jednoho z rodičů,tak,aby mohlstát vést vývoj dítěte autokraticky jen jedním z rodičů.Nepůsobí matriarchálně,jde mu o autokratické vývojové prostředí.Nenazývá to takto,má proto obvyklou všem srozumitelnou populistickou šablonu ,,stabilita”.
Ztráta životního pilíře dítěte je tvrdě s úsměvem na tváři padesátnic a šedesátnic prosazováno jako stabilní prostředí dítěte oproti zachování obou pilířů,které je pro život dítěte označováno jako nestabilní.Absurdní sešlost živnostníků,kteří jsou nebezpeční svou úrovní rozhledu úměrně své státní pozici.
16. 4. 2014 at 0:44
Že by Klimeš postuloval teorii environmentální vazby? Tyhle věrouky lze případně léčit doporučením autorovi, aby je publikoval v odborném časopise.
Přemýšlím o její opodstatněnosti v kontextu biologické podstaty člověka a přírodního výběru. Tímto by rodiče, jakožto empatičtí pečovatelé, ochranitelé a uvaděči do rozmanitostí světa ztráceli význam. Ideálem by byly přístroje, zajišťující dítěti přiměřenou teplotu, stravu a pravidelný denní harmomogram. Osobně to nazývám autistická výchova. Myslím, že tyto názory indikují stav nitěrného prožívání autora. Ostatně, nejvyšší stabilita prostředí s pevným řádem bývá v dětských ústavech. O prospívání jejich absolventů lze mluvit stěží. Děcka potřebují stabilitu a bezpečí vztahů s pečovateli, stabilita prostředí je jim šoufl. Prostředí bylo po milióny let plné predátorů a strach, obavy a překonávání nepohody jsou součástí evoluční výbavy člověka. Zeptal bych se ho, o co svůj názor opírá, ono totiž někteří čeští psychologové jsou plni různých názorů, zpravidla si je vypůjčují jeden od druhého, ale málokdo odkazuje na původní zdroj. Cokoliv psycholog tvrdí, musí mít svoji biologickou opodstatněnost a logiku v kontextu přírodního výběru. Pak se lze vyvarovat různým myšlenkovým podivnostem o psychologii, která nemohla vzniknout přírodním výběrem.
A to je další kámen úrazu v opatrovnických řízeních. Při absenci poctivé vědy a jednotného normativního výstupu směrem k veřejnosti se pak o to snadněji na její místo vkrádají věrouky, mýty, ideologie. Mrkněte na stránky asociace klinických psychologů – nenajdete zde žádné metodiky, informace směrem k veřejnosti.