Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Před čtvrtečním pořadem MÁTE SLOVO, který se týkal střídavé péče, mi redakce České televize položila několik otázek k tomuto tématu. Zde jsou odpovědi na ně:
Souhlasíte nebo nesouhlasíte s NÁLEZEM ÚSTAVNÍHO SOUDU ohledně střídavé péče? A proč?
Souhlasím. Obsahuje řadu důležitých výroků, například: „Je nutno vycházet z premisy, že na péči o děti mají zásadně stejné právo oba rodiče. Toto právo je plně naplněno tehdy, pokud každý rodič má možnost o dítě pečovat po stejnou dobu jako rodič druhý.“ Nebo: „Obecné soudy naopak s ohledem na nejlepší zájem dítěte musí aktivně usilovat o zlepšení vztahu rodičů, a to například prostřednictvím nařízení účasti na mediačním řízení či rodinné terapii a nelze střídavou péči zamítnout proto, že se podle soudů rodiče mezi sebou nebyli schopni dohodnout.“
Opravdu má být standardem, jak je v médiích prezentováno?
Jak říká Ústavní soud, „svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.“ Podmínkou ovšem je, že oba rodiče jsou způsobilí dítě vychovávat a oba mají o jeho výchovu zájem. Mnoho rodičů, a to nejen otců, se bohužel nechce o své děti tolik starat – v takových případech střídavá péče být nemůže.
Opravdu jsou soudy zaujaté ve většině případů vůči mužům?
Ano, obecné soudy (okresní a krajské) zaujaté jsou. Zjistíme to jednoduchým porovnáním: Do výlučné péče otce nebo do střídavé péče je svěřováno jen asi 10 % dětí. Zájem pečovat o děti však má podle PRŮZKUMU skoro polovina otců. Většina jich tedy od soudů dosud odcházela s nepořízenou. Mimochodem i řada těch, kteří zájem pečovat neměli, se tak rozhodla proto, že byli od této snahy odrazeni. Uváděli jako důvod přesvědčení, že nemají šanci, nebo negativní zkušenosti jiných otců, kteří u soudu neuspěli.
Myslíte si, že by se měla střídavá péče také uzákonit? Z jakého důvodu?
Střídavá péče už v zákoně dávno uvedená je, přesto se jí mnohé soudkyně doslova štítí. Je proto potřeba ji jasně zakotvit jako přednostní volbu. Právo na péči o děti je sice oběma rodičům garantované Listinou základních práv a svobod, která má přednost před „obyčejnými“ zákony. Pro mnohé soudkyně však jako by neplatila. Co nemají výslovně napsané v občanském zákoníku, ignorují.
Myslíte si, že rodiče, kteří během rozvodového řízení začnou spolu “bojovat” i o maličkosti, budou schopni se domluvit o tak zásadní věci, jako je společná péče o dítě?
Střídavá péče je k tomu donutí. Důležité je, aby pochopili, že jeden druhého nikdy nevyšachují. To se stane jedině tehdy, když soudy nebudou takovým snahám vycházet vstříc, ale naopak je potrestají svěřením dítěte do péče druhého rodiče. A jak řekl Ústavní soud, soudy by měly také aktivně usilovat o zlepšení vztahu rodičů, například nařízením účasti na mediačním řízení či rodinné terapii. To jsou bohužel stále málo využívané způsoby, jak komunikaci rodičů o dítěti napravit.
Nemáte obavy, že by tento vyžadovaný proces mohl dopadnout tak, že pokud rodiče takový systém nezvládnou, skončí dítě nakonec v nějakém státním zařízení – dětském domově apod.?
To je naprostý nesmysl. Proč by mělo dítě, o které se chtějí starat oba rodiče, skončit v dětském domově? Zde by naopak mohlo skončit dítě, které se odcizilo jednomu z rodičů, jestliže se poté něco stane i s druhým rodičem.
Znáte nějaké konkrétní případy osvědčené střídavé péče? I za předpokladu, že se rodiče nemohli domluvit?
Znám řadu případů střídavé péče, která vesměs dobře funguje. A to i tehdy, kdy jeden z rodičů byl původně tvrdě proti ní. Jak jsem říkal, rodiče musí pochopit, že bývalého partnera od dítěte neodstaví, a smířit se s tím. Dokonce i herečka Jirešová to překousla, i když až po exekuci dítěte a jejím trestním stíhání.
Nemáte obavy, že střídavá péče může zanechat nějaké negativní vlivy na vývoji dětí?
Dlouhodobé STUDIE v zahraničí naopak ukazují, že děti ve společné nebo střídavé péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích – tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče. Ty mají naopak mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít vážné problémy, jako je kriminalita, drogy či poruchy chování.
Přece, když se dítě např. po týdnu stěhuje, mění školku nebo školu, bydliště, které je vzdálené i několik desítek km – takové cestování je přece únavné i pro dospělého člověka, natož pro malé dítě?
Toto je ale PROBLÉM ROZVODU nebo rozchodu, ne střídavé péče. I ve výlučné péči jednoho rodiče, pokud jde dítě na tzv. „styk“ s druhým rodičem, stejně přejíždí z jednoho místa na druhé. A než se zde aklimatizuje, už zase musí pryč. Problémem při střídavé péči ovšem mohou být změny školy. Ty se doporučuje buď střídat spíše v delších intervalech, půl roku nebo rok, nebo vůbec, s tím, že dítě bude přes týden chodit do školy u jednoho rodiče a o víkendech bude u druhého.
Jak se díváte na argument, že druhému z rodičů, který o dítě nepečuje, je de facto znemožněna výchova vlastního dítěte, protože ji nejde aplikovat, pokud vidí dítě 2x do měsíce a nežije s ním v tom důsledku běžný život, jen jakési “prázdniny”?
Tento argument je naprosto oprávněný. Odborníci říkají, že pro naplnění rodičovské role musíte být s dítětem aspoň třetinu času a zažívat spolu běžné denní starosti, ne jen občasnou zábavu.
Častým argumentem pro střídavou péči u nás je fungování tohoto modelu v zahraničí. Myslíte si, že když to funguje v cizině, musí to fungovat také u nás? Proč? Nemají třeba v cizině jiné zákony, a proto nemají také jinou možnost?
Střídavá péče existuje v řadě zemí a není důvod, proč by nefungovala u nás. Potřeba dětí mít mámu i tátu je všude podobná. Je pravdou, že v některých zemích mají zákony, které více podporují péči obou rodičů. A také postihují chování, které péči obou rodičů brání. Například v Kalifornii rodič, který se odstěhuje do větší vzdálenosti, ztrácí právo pečovat o dítě.
13. 10. 2014 at 14:13
Ale rodič+jeho partner/ka je pro dítě ještě vzdálenější “rodině”, než střídavá péče.
13. 10. 2014 at 15:04
Sociální vazba může být kolikrát silnější než biologická. Pěstounská péče nebo adopce v útlém věku. Život je jedna věc a právo druhá. Právo nevychází z podstaty přírody, života. Jedná se pouze o domnělou spravedlnost, která neexistuje, jediné co je spravedlivé je čas.
13. 10. 2014 at 15:36
Katko: a v tom je právě ta demagogie, děti jsou většinou indoktrinovány matkou, aby nechtěli k otci, případně ho nenáviděly, však on na nás tatínek byl zlý a blablabla, znáš to, ne?
Rodina nebyla a nikdy nebude matka, její děti a její mrdák. Už to pochop, rodina je zachování rodinných vazeb, od stejného základu slova “rod” jako rodič. Tak neplácej své femo bludy, že lepším tatínkem bude mrdák matky.
13. 10. 2014 at 15:39
Katko, zde je tvůj problém, proč nedokážeš pochopit, co se ti otvové na tomto webu snaží vysvětlit.
Cituji: pokud s tím jeden z rodičů nesouhlasí, nenařizujme ji, dítě má právo na hezké dětství.
JAK SOUVISÍ dětství dítěte s tím, že se jeden rodič snaží vytěsnit z výchovy druhého (nesouhlasí)? Jedině zkaženým dětstvím toho dítěte a možná i zkaženým celým životem či charakterem dítěte, stejně zkaženým, jako má onen vytěsňující rodič.
13. 10. 2014 at 15:58
Katko: takže sociální vazba s mrdákem matky je důležitější než sociální vazba s jeho biologickým otcem, jen proto, že se matka s otcem dítěte nechce dohodnout, už to chápu, jsi fakt nemocná.
13. 10. 2014 at 16:18
Co se týká biologické vazby, lidově řečeno: Krev není voda
13. 10. 2014 at 16:26
Provokatéři opovrhují “nařízenou” SV, ale o “nařízené” výlučné výchově matky pochybnosti nemají. A to přesto, že s tím jeden z rodičů, ten vytěsněným, samozřejmě nikdy nesouhlasí. Pokud má někdo pocit, že takový fanoušek polosirotčího systému to má v hlavě trochu pomotané, nemýlí se.
14. 10. 2014 at 17:19
Katka píše: Pokud se někdo na střídavé péči dohodne, považuje ji jako dobré řešení, podpořme ho, ale pokud s tím jeden z rodičů nesouhlasí, nenařizujme ji, dítě má právo na hezké dětství a né pendlování nařízené nějakým soudem, kterému je to jedno, jak to dítě bude, hlavně aby trochu uklidnil rodiče. A pokud jsou mezi rodiči nesváry budou i přes nějakou SV a dítě se stane obětí dvou lidí.
Pokud se dva lidé nedomluví na výlučné péči, budou nesváry z hlediska dopadů na dítě tytéž, uvážime-li, že ty nesváry se budou projevovat při předávání. Naopak při tzv. rozšířeném styku, což je ústupek feminismu vůči právům dítěte na otce budou dopady vyšší úměrně vyšším frekvencím předávání. To se týká rovněž pendlování, které při výlučné péči bude rovněž shodné se střídavou péčí a při rozšířeném styku adekvátně vyšší stejně jako bude vyšší stresový faktor z důvodu nedostatku času na adaptaci v prostředí otce, na čemž se shodli i psychologové viz Consensual report, APA 2014, str 27, bod 4m, druhý odstavec).
Ještě se vrátím k vystoupení paní ze socdem. Je třeba, aby si tatínci uvědomili, že tato strana je spolu s KSČM principiálně proti střídavé péči a že tato strana programově ministruje MPSV, potažmo OSPOD.
16. 10. 2014 at 3:01
pozvat vypatlanou krávu a kriminálnici Uváčikovou do televize, ta jilková je vážně na palici.
17. 10. 2014 at 13:28
Jílková není na palici, viděl jsi jí, jak vystupovala v pořadu? Dělá to záměrně, sama rozvedená, … po jejím výstupu by všude jinde v civilizované zemi dostala okamžitého padáka.