Mgr. Tomáš Zdechovský
Soudy zcela neodůvodněně nadržují matkám a tolerují se jím dokonce i obcházení nařízení soudů. Znamená to mj. i výrazně sníženou možnost vymahatelnosti práva pro otce. V tomto článku bych chtěl poukázat na dva případy otců.
O prvním z nich (Otakaru Zatřepálkovi) jsem se zmiňoval už DŘÍVE. Druhý je ale novou záležitostí. Každopádně na obou případech lze velmi názorně ukázat, jak některé matky z rozpadlých vztahů naprosto pohrdají soudy a jejich bezskrupulóznost nezná mezí.
Případ č. 1: Únos na Slovensko
Bezmála pět let bojuje čtyřicetiletý Otakar Zatřepálek z Kolína za to, aby mohl vidět svého osmiletého syna. Jeho expartnerka unesla dítě na Slovensko, bezostyšně ignoruje verdikt českého soudu a odmítá komunikovat s otcem svého dítěte. Alespoň jednou malou dobrou zprávou v posledním vývoji je, že únosem se po několika letech začala zabývat kancelář prezidenta Slovenské republiky a také české a slovenské ministerstvo spravedlnosti. Uvidíme, jak budou zmínění instituce schopné celou věc řešit.
Pokud čtete mé články pravidelně, kauzu tohoto pána už nejspíše znáte, ale pro osvěžení určitě nebude od věci uvést základní fakta k celému případu: Na konci roku 2010 unesla matka, Jana P., dítě ke svým rodičům na Slovensko. Půl roku na to bratislavský soud nařídil návrat dítěte zpět do České republiky, kde má stále trvalý pobyt. Pro matku dítěte je ale rozsudek cárem papíru a celou dobu brání ve styku otce a syna i přes výzvu soudu a hrozbu pokuty. A soudy? Místo rázného opatření zatím jen strkají před celým případem hlavu do písku.
Považuji za tristní, že slovenský soud označil chování matky, která 3,5 roku bránila v kontaktu otce se synem, jen jako „dočasné selhání.“ Přitom jednání matky a slovenských soudů je jasným porušením Haagské úmluvy. Přemístění dítěte, s nímž nesouhlasí oba rodiče, je totiž mezinárodním únosem. Považuji proto neuvěřitelné, že slovenské soudy pozastavily již čtvrtý návrh otce na výkon rozhodnutí naposledy s odůvodněním, že matku nelze k navrácení dítěte do vlasti nutit, čímž de facto legalizují únos dítěte.
Fatálním způsobem zde selhala i česká strana, protože stejně jako Slovensko nevykazuje žádnou efektivní činnost ve vymáhání soudních nařízení. Soudy tím, že nenařídily žádný postih pro matku, která úmyslně zdržuje trestní řízení, svým nekonáním mlčky tolerují její trestný čin. Bohužel podobné případy v ČR nejsou zdaleka ojedinělé.
Pro muže, kteří žijí ve smíšeném manželství, je tento případ mementem, a měli by se proto mít na pozoru, pokud ví či tuší, že jejich partnerka se s nimi chce rozejít. Případ Otakara Zatřepálka totiž představuje doslova ukázkový návod, jak snadno mohou být v případě rozchodu beztrestně uneseny děti. Pro zajímavost dodávám, že podle statistik se podobné případy dějí z 90 procent otcům.
Přestože vloni v srpnu, bylo u Okresního soudu v Kolíně zahájeno řízení o svěření dítěte do péče otce, ani to zatím efekt nepřineslo. Otec má upravený styk se synem, který je však pro něj vzhledem k cestám na Slovensko finančně likvidační. Navíc matka žádný z rozsudků upravující péči od začátku nerespektuje a celý rok brání i soudem nařízenému hovoru otce se synem pomocí skypové komunikace. Nejen soudy, ale i úřady nejednají v zájmu dítěte. Otec syna za 1600 dní od jeho únosu viděl pouze na 4,5 hodiny.
Případ č. 2: Spiknutí matky a podjaté znalkyně
Na první pohled vše vypadalo úplně jasně: Obyčejný případ zneužívání ženy a dětí jejich otcem. Podobných případů by se určitě daly najít mraky. Jenže po roce a půl vyšetřování nastal obrat: Podle policie se otec žádného z trestných činů ve skutečnosti vůbec nedopustil. A nejen to. Chybovaly znalkyně a psycholožka z neziskové organizace Spondea, které uvěřily vyprávění zdánlivě týrané manželky, aniž by si její slova ověřily.
Ano, čtete dobře. Nezisková organizace, která má pomáhat dětem, se alespoň v tomto případě ukázala spíše jako aktivistické sdružení bojující proti otcům. Pokud bych chtěl být hodně velkým optimistou a nevěděl o celém případu více, tak bych řekl, že psycholožka jednala ledabyle a ani se neobtěžovala si matčina tvrzení ověřit. Audiatur et altera pars, tedy „budiž slyšena i druhá strana,“ jak zní stará právní zásada, kterou se psycholožka a dokonce ani znalkyně bohužel vůbec neřídily.
Věci se ale mají ještě hůře. Psycholožka z organizace Spondea chtěla zcela vědomě a za cenu překrucování očernit otce. Sama PŘIZNALA, že „skutečnosti, které její tvrzení nepotvrzovaly, do svých zpráv tendenčně neuváděla, protože byl zájem na pana P. něco najít.“ Ještě dodávám, že pokud byl někdo z rodičů opravdu problémovým, byla to matka, u níž byla zjištěna v policejním posudku histriónská porucha. Proč svěřujeme moc „znalcům,“ resp. dvěma znalkyním, jejichž posudky jsou viditelně zaujaté vůči otci?
Zneužívání a týrání jsou bezesporu skutky, které si zaslouží odsouzení a řádné potrestání. Není ale stejně ohavné obvinit někoho nepravdivě ze zmíněného jednání? Opravdu chceme, aby falešná obvinění ničila lidem jejich životy?
Otec se stal obětí spiknutí ze strany matky a zcela zjevně podjaté „znalkyně.“ Přestože je podle policie bezúhonný, děti smí vídat jen hodinu měsíčně, a to ještě za dohledu psychologa. Ve vztahu k dětem se na něho tedy pohlíží jako na někoho, kdo očištěný nebyl. Když byl otec během policejního vyšetřování osvobozený, proč se nezjednala náprava i ve věci možnosti vídat děti?
Takové jsou tedy dva případy otců bojujících o svá práva. Napadají mě na samotný závěr dvě otázky: Proč soudy nejednají ani tehdy, když matka projevuje vůči soudu doslova agresivní ignoranci, jako je tomu v kauze pana Zatřepálka?
A proč ani vyvrácení obvinění neznamená zrušení sankcí, jak tomu bylo ve druhém případě? Budeme ještě dlouho tolerovat, jak matky jednají zcela svévolně a vysmívají se kvůli zaujatým znaleckým posudkům a nefungujícím soudům svým bývalým partnerům a spravedlnosti do očí? Zákony musí platit pro všechny, jinak pozbývají svůj smysl!
Přeji hezký den a veselou mysl!
Převzato z ZDECHOVSKY.BLOG.IDNES.CZ
16. 6. 2015 at 21:31
to KLJ: Mužský svět je přímočarý, s přímým pojmenováním skutečnosti. Uhlazenost a jemnost nejsou kritériem mužnosti. Tím je zastávání pravdy. Měřítkem správného jednání je opravdovost, ne slovník. Hloupé ženy se snaží muže poměřovat a civilizovat dle svých představ. Ty chytřejší ctí jejich svět. To platí i naopak. Děti by měli mít možnost poznat a kultivovat oba pohlavní póly. Mnohým z nich je to bohužel zapovězeno. Žijí s matkami, ve školství se setkávají zase jen s ženami. Jejich nerozvinutá mužnost se na prahu dospělosti projeví chováním, ze kterého se každá normální žena-partnerka osype kopřivkou. Anebo naopak kompenzuje přehnanou agresivitou. Snaha ČR chránit děti před otci jim komplikuje vstup do plnohodnotného života.
17. 6. 2015 at 14:02
Zde musim podporit 4u i ja. I ja jsem ospod oslovoval slusne. Vysledek – stejny jako pise 4u. O oslovovani a slusnosti jednani to neni. Na ospod ne smahem proste nejen necti genderova rovnopravnost, ale mnohdy ani zakony. Cest vyjimecnym pracovnicim, ktere jednaji jinak, vyvazene, a s cilem odhalit skutecnou podstatu sporu a jednat ku prospechu ditete. Bohuzel castodlouho nevydrzi.
Tento urad by mel sva schemata jednani zmenit. Tim ale vubec nerikam ze by se slusne jednat nemelo, naopak. Nicmene chapu frustraci otcu, co se s timto potykali, chapu, ze sahnou i k ostrym slovum a urazkam. Tudy ale cesta take nevede.
18. 6. 2015 at 11:29
Ono to kradení dětí oběma rodičům má i své kladné stránky, PÁNOVÉ POZOR!
Boj za Michalákovou není bojem otců za práva dětí na výchovu oběma rodiči! NAOPAK! Je to stále jen ten stejný boj samoživitelek za výhradní právo vlastnit děti! Jenže tentokrát se státem, když s otci již oslavilo své vítězství.
Zatímco v boji o vlastnictví dítěte jsou otcové dávno mimo hru, nyní nastupuje druhá fáze Overtonových oken, kdy probíhá BOJ MEZI STÁTEM A SAMOŽIVITELKAMI. S nadhledem a s nezůčastněným klidem sledujme jeho průběh. Buďme stále stejně neúčastní, své děti jsme prohráli, tak proč nyní máme usilovat o zachování výlučného vlastnictví dětí samoživitelkám?
Věnujme se raději svým záležitostem a nenechme se navnadit, že se to týká i nás. NETÝKÁ. Nechme Barnevernet rozjet naplno i u nás. Právě, že i některým samoživitelkám dochází skutečnost, že je nyní stát může okrást v mžiku o děti, najednou začaly veřejně pištět a populisti na tom chtějí udělat kariéru.
Barnevernetu stačí jakákoliv záminka, ve většině případůjsou odebírány právě děti samoživitelek, protože odpor se zde předpokládá menší, viz také vzorový případ Michalákové.
Vnímejme tento stav jako příslib lepších časů, kdy roční plány na „převod dětí do pěstounské péče“ a jejich plnění Barnevernetem nakonec vrátí obě znesvářená pohlaví k sobě.
Nepodporujme populisty jako je Zdechna, který hájí samoživitelky a se zájmy otců nemá nic společného a NECHME MARXISTY KONAT!
18. 6. 2015 at 19:32
Velký rozdíl mezi bojem otců o děti a kausou Michalákové jsem rozeznal už dávno, když začala její medializace. Zatímco v ČR a EU jde o vítězství neomarxistické feministické ideologie a kultu matky, podle níž dítě je majetkem matky. Oproti tomu v Norsku jde prosazování státní nacistické ideologie, že dítě je majetkem státu. To je obrovský rozdíl, takže je správné, že na příkladu Michalákové si matky také okusí, jak by mohly časem skončit s dětmi, jejichž otce vyhnaly. Naopak je kausa Michalákové varováním pro matky proti rozbíjení rodin a ku prospěchu mužů.
18. 6. 2015 at 20:01
co se týká soudů, pak je možné žádat správu soudu
o zveřejnění samotných rozhodnutí (nalézacích i exekučních)
a to žádostí přes InfZ obyčejným emailem na podatelnu soudu
úřad, který musí svá rozhodnutí povinně zveřejňovat
se pak začne v rámci sebereflexe také chovat jinak
teprve v konkrétních věcech lze ty soudkyně zkritizovat
příp. by měl zjednat nápravu nadřízený odvolací soud
pokud budou ctít rovnost rodičů, pak problémů ubude
18. 6. 2015 at 22:25
Re: Lubomír Bouše
Omyl! Žádný rozdíl mezi Norskem a EU není. Je to jeden naprosto stejný globální proces, jenom Norsko je o krok dál. „Overtonova okna“ je česky řečeno „salámová metoda“, vysvětlení zde: http://zvedavec.org/komentare/2014/10/6189-overtonova-okna-jak-prosadit-neprosaditelne.htm.
Touto metodou se postupně může u veřejnosti prosadit cokoliv, např. že nakonec bude stát chránit úchyly při prznění dětí, což je cílem mocných. V útlém věku psychicky poškozený jedinec není schopen kromě vykonávání jednoduché jednotvárné práce ničeho víc, bude-li nakonec přebytečný, takoví jedinci si sami odhlasují i vlastní odstraňování a nebude jim to připadat divné. Stejně jako nám už spousta věcí připadá běžných, zatímco naši slavní předci by již dávno podnikali defenestrace..
20. 6. 2015 at 10:46
Kdy máte nástup do vězení? Jak se Vám spí jako vrahovi dvou lidí a otci co zmrzačil své děti?
20. 6. 2015 at 10:48
Kdy máte nástup do vězení? Jak se Vám spí jako vrahovi dvou lidí a otci co zmrzačil své děti?
21. 6. 2015 at 15:47
A sakra, paranoidní matka Alešových dětí se ozvala. Zřejmě s ní cloumá patologická nenávist, že má stykač Aleš jednou za 14 dnů na 2 dny obě děti, že ty se na něj stále těší a že se jí nepodařilo tátu z jejich mozků definitivně vypláchnout. Takže snad až táta nastoupí do kriminálu za vykonstruované výživné jako nezaměstnaný, tak potom je veliká šance.
21. 6. 2015 at 16:43
Dokud nebude střídavá výchova, doporučuji nezaplatit na výživném k rukám matky ani korunu.