David Beinstein

Vážení čtenáři,

Ministerstvo spravedlnosti mě nepřestává překvapovat. Nejprve velice příjemně, protože jsem se v komunikaci s ním nesetkal se žádnými výraznými překážkami, přičemž bylo vidět určitou snahu ministerstva mi vycházet v různých detailech vstříc. Nyní nevycházím z údivu opět, protože jsem se dozvěděl, že není v silách legislativního odboru dopodrobna diskutovat LEGISLATIVNÍ PODNĚTY z dokumentu o obsahu pouhých patnácti stran, který se navíc Střídavce podařilo vhodným formátováním o jednu stránku zkrátit. Jak by se ministerstvo vypořádalo se situací, kdy by dopisy byť i jen polovičního rozsahu poslali kupříkladu čtyři lidé?

Porovnám-li tento dopis se situací, kdy některé, zejména mezinárodní neziskové organizace zajistí, aby jejich příznivci zaslali klidně i tisíce unikátních a smysluplných dopisů na adresu společnosti, s jejímž jednáním nesouhlasí… Dost dobře si nedokážu představit Ministerstvo spravedlnosti v podobné situaci. Odpovědi by, na rozdíl od některých korporací, asi odesílat nestíhali. Celá situace mi přijde úsměvná také proto, že jsem s podobnými potížemi, kdy bych se nedokázal vypořádat s reakcemi ministerstva v odpovídajícím časovém termínu, počítal především na své straně. Výše popsaná situace mi nevadí a prozatím to rozhodně nevidím jako překážku v komunikaci, ale překvapilo mě, že pouze jeden naprostý laik může svou měsíční prací takto vytížit příslušný odbor.

Na druhou stranu jeho postup ale chápu, protože s některými body by měli úředníci skutečně hodně odborné právnické práce, která by s dalšími reakcemi mohla i narůstat. Navíc by se kromě této činnosti jednalo pravděpodobně o dohledávání konkrétních spisů, případně dalších dokumentů, což by na jejich straně dále komplikovalo situaci.

Sice jsem po přečtení dopisu chvíli nevěděl, jak reagovat, protože jsem byl v mezích možností připraven na polemiku k jednotlivým bodům, takže jsem musel svou představu o další komunikaci upravit, ale po pečlivém vyjasnění situace mi to přijde docela zábavné. Musím říci, že se směji ještě při psaní těchto řádků, obzvláště když si uvědomím, že jsem podával žádosti o informace v předchozím dopise úmyslně tak, aby se na ně nevztahoval Zákon o informacích a ministerstvo mělo na jejich vyřízení delší lhůty. Každopádně se v příštím dopise pokusím vyjít rozsahově legislativnímu odboru vstříc a uvidíme, jak se s reakcí vypořádají. Níže si můžete přečíst odpověď jeho ředitelky, JUDr. Pavly Belloňové, Ph.D.:

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR
Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2

V Praze dne 19.4.2016

Vážený pane Beinsteine,

děkuji Vám za dosud zaslané legislativní podněty, je jistě chvályhodné, že kromě zákonodárce se o legislativní dění aktivně zajímá i veřejnost.

Legislativní zadání pro Ministerstvo spravedlnosti vychází zejména ze strany vlády, vedení ministerstva a vyplývá rovněž ze samotné činnosti rezortu. Není ovšem v silách legislativního odboru, a ostatně to není ani jeho primárním úkolem, diskutovat dopodrobna s veřejností o individuálních legislativních podnětech. Tyto podněty jsou ale pečlivě evidovány a vyhodnocovány, přičemž některé z nich pak mohou posloužit jako podklad pro příslušnou legislativní změnu, resp. širší odbornou diskusi o možné a vhodné legislativní úpravě.

Vaše podání ze dne 3.4.2016 se nezaměřuje toliko na legislativní podněty, ale věnuje se obšírně i jednotlivým justičním případům, z nichž některé byly medializovány.

K materiálům uveřejňovaným na internetu a ani k různým komentářům, které čtenáři připojují, se nelze z naší strany podrobné vyjadřovat. Stěží by to bylo slučitelné s principem nezávislostí soudního rozhodování a s ústavně garantovanou dělbou státní moci. Příslušné vysvětleni jsme podali těm, jichž se kauzy dotýkají především, pokud se na zdejší úřad obrátili s dotazem či stížností. Ohledně Vámi zmíněných konkrétních případů, ať již trestních či rodinněprávních, rovněž proběhla korespondence přímo s podateli a nejsou to tedy případy ministerstvu neznámé. Zaručujeme, že pokud je dána kompetence a příslušnost Ministerstva spravedlnosti jako orgánu státní správy soudů a státního zastupitelství, pak předložené věci důsledně prošetřujeme a přijímáme příslušné opatření. Připouštíme,že v některých případech nemusí být podatel s vyřízením věci subjektivně spokojen a podané vysvětlení neodpovídá jeho očekáváním. To však neznamená, že podání bylo vyřízeno v rozporu se zákonem a úředními povinnostmi. Kauzy, jejichž problematické aspekty jste nastínil, bereme tedy jako podnět pro případnou analýzu nefunkčních prvků v některých typech řízeni. Medializaci vybraných kauz pak považujeme za prostředek žádoucí veřejné kontroly nad výkonem spravedlnosti, nelze však odhlížet od prosté skutečnosti, že odpovědnost za konkrétní rozhodnutí či procesní postup má vždy ten orgán, který jej zvolil.

Vzhledem k výše uvedenému a zejména s ohledem na dosavadní vyčerpávající korespondenci budou Vaše případné podobné podněty zaevidovány a využity v rámci věcných diskuzí vztahujících se k daným tématům, ovšem není v našich možnostech na každý individuální podnět reagovat.

S pozdravem

JUDr. Pavla Belloňová, Ph.D.
ředitelka legislativního odboru

...

Facebook

Twitter

Linkedin

VK

email

Print