• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůMuži močící v sedě
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Muži močící v sedě

7. listopadu 2011

PhDr. Adam Suchý

Dnešním mužům chybí zdroj sebeúcty, z otců se stávají směšné figurky, synové nemají vzory. O dnešní západní kultuře se začíná stále více hovořit jako o „společnosti bez otců“, případně jako o „společnosti sourozenců“. V době, kdy feministické hnutí postupně sílilo, muži ještě spali spokojeně na vavřínech. Dnes pomalu procitají a zjišťují, že realita kolem se proměnila víc, než jsou si možná ochotni připustit.

Americký básník a překladatel poezie Robert Bly si již v osmdesátých letech minulého století všiml krize mužské identity a jakési mužské měkkosti, kterou reprezentovali nejistí a ušlápnutí muži středního věku s podlomeným sebevědomím a zvýšenou zranitelností vůči ženám. Vyrostli obklopeni opačným pohlavím a místo mužských vzorů se mohli identifikovat maximálně se svými staršími sourozenci, jinými slovy – idolem adolescenta se stal jiný adolescent, nikoli dospělá a zralá bytost.

Italský psychoanalytik Luigi Zoja zase před pěti lety napsal, že obrazem současného otce je nepřítomný otec, ten ale není nepřítomný proto, že by např. jako Odysseus musel bojovat ve válce. V dnešních rodinách chybí buď fyzicky (svůj čas tráví především v práci nebo rodinu pro jistotu rovnou opustil), nebo je pro své děti nedostupný emocionálně a vztahově, což je ve výsledku nakonec totéž. Chybí jako chlap a vzor, tudíž k obrazu bojovníka hodného identifikace má hodně daleko. A pokud existuje oblast, ve které dnešní muži zásadně a viditelně nebojují, potom jsou to vztahy. Sbalit kufry a zavolat právníkovi ve chvíli, kdy se objeví první manželské potíže, se stalo jakýmsi samozřejmým koloritem současného partnerského soužití, což ostatně statistiky s padesátiprocentní rozvodovostí potvrzují více než výmluvně.

Tyrani a kreténi

Zoja dokumentuje současný fenomén chybění otce v moderním světě na výroku jedné ze svých pacientek: „Venkovský otec byl tyran, ale byl to otec. Dnešní otec je kretén, který jen sedí u televize.“ Zatímco otec v podobě venkovského tyrana byl obviňován z toho, co udělal či řekl, dnešní otec je právem obviňován spíše z toho, co neudělal a co neřekl. Pokud mohu usuzovat i ze své dosavadní praxe, potom mi ve světle výše uvedeného připadá poměrně logickým jevem mimo jiné i nárůst hraniční poruchy osobnosti v naší populaci. Mé profesní zkušenosti totiž obrazu tyranů a kreténů do velké míry odpovídají. Pokud jsem se v ordinaci setkal s mladým mužem, který vyrůstal na venkově a svého otce popisoval spíše jako despotu, bylo časté, že jej přivedly především potíže klasického neurotického rázu, jako jsou fobie, panické ataky či jiné úzkostné poruchy (Freud by zaplesal). Jádro jeho osobnosti bylo ale z hlediska psychopatologie více či méně zdravé.

Muž mladšího věku z většího města oproti tomu svého otce často nepopisoval vůbec, protože ho buďto neznal, nebo ho nenáviděl. Svou výchovu popisoval jako rozvolněnou, s nepevnými či zcela chybějícími hranicemi. K psychologovi ho přivedly problémy, které souvisely s hlubším a raným poškozením osobnosti. Mimochodem, podobnou zkušenost mi před nedávnem popsal i jistý učitel waldorfské školy: „Mám ve třídě 28 dětí, z nichž 24 navštěvovalo kvůli poruchám chování pedagogicko-psychologickou poradnu, přičemž závěr z poradny byl vždy stejný – je třeba pevně nastavit hranice ve výchově.“

Podle jeho osobní zkušenosti se velká část jeho žáků rekrutuje z rodin, ve kterých rodiče (případně matka s otcem chybějícím v jakémkoli významu toho slova) nejsou schopni stanovit a udržet právě ony pevné hranice ve výchově. K alternativním vzdělávacím postupům se uchylují poté, co jejich potomci začnou selhávat v běžném dětském kolektivu nebo dospějí k názoru, že jejich dítě potřebuje výjimečný přístup, protože je samo jedinečné. Místo toho, aby rodiče využili situace a znovu se pokusili hranice nastolit, opět zvolí ústup a hledají alternativy – ve skutečnosti jsou to však alternativy k výchově na principu přirozených autorit než jakékoli jiné. Ačkoli může být toto tvrzení vnímáno negativně a s výhradami (čehož jsem si velmi dobře vědom), přesto se obávám, že i zde platí ono okřídlené o každém šprochu, na kterém je pravdy trochu.

Otcovství jako záměr

Vklad obou rodičů ve výchově nespočívá jen v jejich jedinečnosti, ale také v jejich spojení, pointa je v doplňování se: otec oceňuje chlapcovy schopnosti a touhu prosadit se, ale je to matka, kdo ho naučí zacházet s bolestí a porážkou. Zatímco maminka chlapce pochválí za to, že sestřičce půjčil hračku, tatínek bude nadšený z jeho prvního pořádného kopnutí do balónu. Zatímco maminka dbá na jeho pravdomluvnost, čestnost a pomoc druhým, tatínek oceňuje jeho sílu, dravost a schopnost vítězit. Zatímco maminka spíše chrání a pečuje, tatínek stanovuje hranice a určuje pravidla. Matčina náruč konejší, otcova působí spíše jako pevný val před nepřáteli. Jednostrannost výchovy při chybění jednoho z rodičů je zřejmá, a je to samozřejmě mnohem častěji otec, kdo chybí. I z tohoto důvodu se již zmiňovaný Robert Bly ptá, jak může existovat rozvinutá kultura bez silné energie válečníka? Archetypem muže je totiž válečník, a i křesťanský postoj uvádí, že vlastnostmi muže-otce jsou ochrana, síla a autorita. Mužova agresivita (samozřejmě pokud není patologická) stanovuje hranice a vyvolává v dítěti pocit bezpečí – když bude nejhůř, táta mě ochrání. Když spadnu z kola (nebo ze všech svých životních pozic), táta mi pomůže znovu vstát na nohy.

Potíž je však v tom, že zatímco základ mateřství je instinktivní, otcovství je projevem záměru a vůle. Ve zvířecím světě je to jev neznámý, ale v lidském světě se muž skutečně rozhoduje, zda bude lidskému mláděti otevírat cestu do světa, chránit ho, podporovat a budovat vzájemný vztah. Otcovství je tedy z tohoto pohledu kulturně-společenský produkt, pro který přírodní zákony příliš neplatí. A když se otec jednoduše rozhodne, že své otcovství nepřijímá, nemůže mu v tom prakticky nic zabránit. Stejně ničivý dopad má potom i skutečnost, když muž není schopen přijmout své válečnictví, sílu a autoritu, jednoduše když neumí zacházet s agresí. Jak napsal americký mnich Richard Rohr: „Když se pozitivní mužská energie – energie, které se dá důvěřovat a na niž se lze spolehnout – nepřenese z otce na syna, vzniká v mužských duších určité vakuum. A právě tam směřují démoni.“

Převzato z časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2010

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

8 Responses to “Muži močící v sedě”

  1. Odpovědět
    Tomáš
    7. 11. 2011 at 0:55

    Já teda netuším, jestli tento článek je jenom nějakým výcucem ze stati pana PhDr. Adama Suchého. Ale příjde mi dost něšťastné směšovat nebo dokonce zaměňovat stereotypy o mužích a ženách s výchovnými rolemi.
    Já například jako otec budu vždycky dbát o to, aby mé dítě bylo pravdomluvné, čestné a empatické. A povedu ho k tomu, nebudu to vyžadovat. Jen na to budu dbát. Jsem totiž přesvědčen, že jedině v takovém rodiném prostředí může dítě zažívat pocit toho bezpečí. Jedině takové prostředí mi umožňuje smysluplnou výchovu vlastního dítěte.

  2. Odpovědět
    My
    7. 11. 2011 at 7:57

    Stridavkari supluji mateřskou roli

  3. Odpovědět
    XXX
    7. 11. 2011 at 8:08

    Střídavkáři nic nesuplují, ale otec a matka se doplňují. To výlučná výchova jedním rodičem supluje druhého rodiče.

  4. Odpovědět
    chlap
    7. 11. 2011 at 9:51

    Kdo umí ten pochopí obsah a sdělení tohoto článku, ostatní se budou klasicky hledat a mají šanci třeba za podpory psychologů se třeba za “nějakou” dobu najítsmajlík 5, otázkou bude, zda již nebude pozděsmajlík 5

  5. Odpovědět
    chlap
    7. 11. 2011 at 14:52

    opravil bych výlučná péče má feministiskou podporu v opatrovnické justici ve snaze suplovat muže = konat nemožné – české ženy nejsou hermafroditi, aby toto dokázaly, proto jsou na dětech páchána taková zla, že mužský jedince po takto praktikované výchově se není schopen nalézt ….já být ženou, tak si rozhodně nevyberu něco co by v náznaku mělo napodobovat muže z výhradní výchovy matek, babiček a tetičeksmajlík 1smajlík 1smajlík 1

  6. Odpovědět
    JTR
    7. 11. 2011 at 18:38

    RE: Tomáš
    Nic ve zlém, ale mluví z vás na první pohled nezkušennost a určitá naivita. Ale patrně máte štěstí, že jste zatím neprošel masomlýnem rozvodového průmyslu.
    Naše děti jsme takto také vychovávali, než zasáhl “rozvod”. Dítě vám bez skropulí ukradnou, vychovávat ho nijak nemůžete. Naučí ho nejen matka, ale i jedubaby v krátké době lhát a to především proti otci, případně i přbuzným ze strany otce. Křivá obvinění, utajené hanopisy a podobně.
    Dodnes si pamatuji větu mé dcery – “řekla jsem té paní, co jsem měla říct” !!!!!

  7. Odpovědět
    JTR
    7. 11. 2011 at 18:45

    Naprosto pravdivá je poslední věta. Pokud vám zabrání vychovávat svého syna, nastupují démoni, proti kterým se již muži, kteří byli vychováni pouze ženami, neumí bránit.
    (příklad – dřívější článek – chlapec vychovávaný dvěma lesbama !!!! – chce být ženou !!??)

  8. Odpovědět
    chlap
    8. 11. 2011 at 8:59

    dnes se společnost diví, že je složena se samých lhářů, podvodníků a násilníků, když tyto sama vychovalasmajlík 5 a stále hodlá vychovávat ještě ve větší míře než tomu bylo doposud = výhradní výchova matek to více než jasně dává najevo, že tudy cesta nevede, jak je patrno, každá slova jsou proti tomuto feministickému smýšlení degenerace společnosti zbytečnásmajlík 6 – toto není dobrá doba pro děti, na druhou stranu, jaká doba je pro ně dobrásmajlík 5

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    10. ledna 2023

    Aktuální otázka

    24. února 2022
  • Žblebt roku 2022: Jeroným Klimeš

    26. ledna 2023

    Prezidentské volby z pohledu Střídavky

    25. ledna 2023

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    24. ledna 2023

    Co se děje pod rouškou voleb?

    23. ledna 2023

Kalendář příspěvků

Leden 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
« Pro    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Lubomír Balvín: Žblebt roku 2022: Jeroným Klimeš
  • volič: Prezidentské volby z pohledu Střídavky
  • Daniel Sedlák: Žblebt roku 2022: Jeroným Klimeš
  • Daniel Sedlák: Žblebt roku 2022: Jeroným Klimeš
  • tulen2: Prezidentské volby z pohledu Střídavky

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (359)
  • Odborné články (327)
  • Vaše zkušenosti (205)
  • Fungování institucí (171)
  • Zahraniční zkušenosti (124)
  • Zákony, judikáty, vzory (144)
  • Výchova dětí (300)
  • Akce a aktivity (161)
  • Starší nezařazené (1 382)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu