Ing. Lubomír Bouše
Jako na jednání nacistického stanného soudu jsme se cítili ve čtvrtek 19. února 2015 u Okresního soudu Plzeň–město v opatrovnickém řízení pod vedením samosoudkyně Mgr. Hany Jarošové.
Předně několik nezbytných reálií úvodem. Daný soud měl projednat a rozhodnout letitý spor rodičů o výchovu nezletilých dětí Ester, Valentina a Marie, které jejich matka odstěhovala ze společné domácnosti na Pelhřimovsku daleko do Plzně. Otec byl nezištně podpořen obecným zmocněncem, matka přišla v doprovodu své advokátky. Dostavily se i všechny tři děti, nyní žáci gymnázia a druhého stupně základní školy, jinak v řízení formálně zastupované pracovnicí místního orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Pravda, historicky a architektonicky cenná budova soudu prošla pečlivou rekonstrukcí a zvenčí vyhlížela jako oáza umístěná v industriálním prostředí západočeské metropole, čímž vzbuzovala u poprvé ji spatřivších návštěvníků vznešenou úctu a mírný optimismus. Avšak vzápětí se ukázalo, že onou oázou je ve skutečnosti pouhý klamný přelud faty morgány, protože ihned po vstupu do jejího nitra na každého zavál zatuchlý odér totalitních časů.
Soudkyně po úvodních formálních procedurách přistoupila k výslechu všech tří dětí s vyloučením veřejnosti. Ačkoliv výslech trval dohromady zhruba 1/2 hodiny, po návratu do soudní síně nám pouze jedinou větou sdělila, že podle slyšených dětí otec nereflektuje jejich názory.
Parodie na spravedlivý proces pokračovala. Nešťastný otec – devět let prakticky zcela vyloučený z výchovy svých dětí – podle tvrzení matčiny advokátky prý zavinil, že děti mají k němu více než rezervovaný vztah. O nepřetržitém mnohaletém DESTRUKTIVNÍM VÝCHOVNÉM PŮSOBENÍ MATKY se ani slovem nezmínila. Ani soudkyni (vybavené v tomto nesporném řízení rozsáhlými pravomocemi k nezávislému zjištění úplného skutkového stavu věci) na tom nepřipadalo nic neobvyklého. Dnes by přitom každý renomovaný pediatr nebo dětský psycholog intenzitu odmítání otce dětmi vyhodnotil jako typický syndrom zavrženého rodiče se všemi katastrofálními důsledky do osobnostních charakteristik postižených dětí (a do pochopitelné frustrace zavrženého rodiče).
Justiční fraška pokračovala nepřípadnými dotazy soudkyně, zda otec trvá na výslechu jím navržených svědků. Otec od začátku roku 2007 postupně navrhoval vyslechnout asi 15 svědků, kteří měli osvědčit, že vzájemný vztah dětí k němu a naopak je zcela standardní, tudíž není žádného důvodu, aby jeho rodičovská práva byla z moci úřední jakkoliv omezována. Soud doposud neshledal důvod vyslechnout ani jednoho.
Otec dále naléhavě požadoval, aby se s dětmi mohli stýkat i jeho vlastní rodiče – nyní senioři ve věku 85 a 80 let, celkem logicky zdravotně handicapovaní k jakémukoliv dojíždění za svými vnoučaty z jejich bydliště v Jičíně do Plzně. Žádal tedy, aby děti svého dědečka a svou babičku navštěvovaly v režii a za doprovodu matky, která vzájemnou nedostupnost prarodičů a vnoučat prokazatelně zavinila. Zavilá úskočnost zdejší soudkyně se zde v plné nahotě projevila tím, že ačkoliv podle zákona může soud řízení ve věci péče o nezletilé zahájit i bez návrhu, nezákonně trvala na formálním podání návrhu prarodiči, přestože se takový návrh otce ve spise z předchozího dne nacházel a otec měl plnou moc k zastupování prarodičů.
Soud nechal již před časem tradičně vyhotovit i znalecký posudek. Vyšlo z něho mimo jiné najevo, že matka není ani v nejmenším způsobilá vychovávat děti k úctě a respektu k druhému rodiči, jak důrazně požadoval do roku 2013 platný zákon o rodině a nyní nový občanský zákoník. Ale co je na nálezu znaleckého posudku snad nejotřesnější, ona není schopna jejich výchovu zvládnout tak, aby byly alespoň ochotné absolvovat pravidelný styk a otcovy výchovy se zúčastnit. To však žádné negativní následky (směrem k důvodným pochybnostem o její výchovné způsobilosti) pro zdejší soud samozřejmě neznamenalo. Stav plzeňské soudní moci je tak stále bez jakékoliv změny trendu. Platí standardní letitý nemravný úzus, že i ta nejhorší a nejzkaženější matka je pro podjaté soudy stále lepší než i ten suverénně nejlepší otec. I kdyby měl táta nad hlavou svatozář a na zádech andělská křídla, následkem příslušnosti ke špatnému pohlaví se stává fakticky zbaveným všech rodičovských práv. Podobnost s nacismem je zde více než nápadná.
Soudkyně všechny návrhy otce na další dokazování zamítla. Za 8 let řízení tedy nebyl vyslechnut jediný svědek navržený otcem. Nakonec došlo na obligatorní závěrečné návrhy účastníků. Smích z prostoru veřejnosti byl spontánní reakcí na návrh matčiny advokátky, aby styk otce a dětí se konal maximálně tři hodiny jednou měsíčně a s prarodiči dvakrát ročně v rozsahu pár hodin. V tom okamžiku jsme si však vůbec neuvědomili, že za pár minut nám úsměv na tvářích definitivně zmrzne. Advokátka matky se vysmála otcovu návrhu na styk s dětmi širší než doposud a neskrývaně jej považovala za drzost. Opatrovnice se jako obvykle ztotožnila s okleštěným návrhem matky. Brilantní závěrečnou řečí otec mimo jiné moudře poukázal na stanovisko Ústavního soudu, že názor dítěte nelze bez dalšího brát jako zájem dítěte, zejména pokud se jedná o vylučování jednoho rodiče z výchovy dítěte. Nešťastný táta, vědom si blížící se zdrcující porážky, v zoufalství žádal aspoň o kompromisní minimální víkendový styk jednou za dva týdny.
Nacistické stanné soudy snad byly spravedlivější. Tato právní věc byla evidentně rozhodnuta už dávno před ústním jednáním, protože zdejší soudkyně si ani nevyžádala obvyklý čas na zvážení provedených důkazů před vydáním svého rozhodnutí. Ihned po vyslovení poslední věty účastníky řízení vyhlásila rozsudek o stanovení styku otce s dětmi 3 hodiny měsíčně, prakticky v ulicích Plzně. S trpkým humorem poznamenejme, že tam bude zdrcený táta své děti vychovávat skutečně dokonale.
Co k této autentické soudní frašce říci závěrem? Jako obeznámená veřejnost přítomná na četných opatrovnických jednáních jsme si stále ještě nebyli úplně jisti, jestli existuje nějaký markantní rozdíl mezi násilnou selekcí dětí a rodičů vykonávanou válečnými zločinci v nacistických koncentračních táborech a obdobně působícím oddělováním dětí a rodičů současnou státní mocí. Účast na tomto jednání nám definitivně potvrdila, že oba zrůdné systémy se v tomto ohledu až příliš dokonale překrývají. Snad pouze s tím nepodstatným rozdílem, že nacistická totalita byla směřována proti vybraným rasám a národům, zatímco současná feministická totalita se vyznačuje nenávistí k otcům usilujícím o výchovu svých dětí. Ovšem ve výsledku je vše identické, včetně obětí obou totalit, samozřejmě s přihlédnutím k dobovým odlišnostem.
Nám, bezbranným občanům nezbývá než zvolat: Bůh tuto republiku ochraňuj!
Související článek: TRESTNÍ OZNÁMENÍ NA MGR. HANU JAROŠOVOU
10. 3. 2015 at 20:42
Tak ono je v pořádku, že je není možné potrestat, v tomto ohledu bych umožnil maximálně snížení platu v případě prokázané chyby (řekněme max. o 20 000 Kč). Podle mě je ale spíše nutné, aby jebylo možné hodně rychle odvolat veřejností, pokud rozhodují špatně (řekněme v rozmezí tří let). Americký systém má sice taky své skuliny ( viz. např. toto video:http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/voleni-soudci ), ale v porovnání s problémy ČR je to něco jako rajská hudba.
Kdyby totiž někdo mohl soudce trestat za rozhodování, velice rychle by toho někdo zneužil k manipulaci procesů ve svůj prospěch. Kdyby ale soudci byli volení, případně by jim byly důsledně odebírány peníze při způsobování průtahů a při vytváření chybných rozsudků, pracovala by na svých současných místech menšina problémových soudců, protože ti, co by neodešli kvůli penězům by byli odvoláni veřejností. Na odvolání problémové soudkyně by stačila dostatečná mediální kampaň v oblasti jejího působiště.
10. 3. 2015 at 21:01
Většina problémů zmíněných ve videu by se dala odstranit limitem na propagaci (řekněme ve výši 100 000Kč, ideálně vyjádřenou násobkem průměrného platu soudce).
10. 3. 2015 at 22:03
Nemusíme cestovat až za oceán, tam mě děsí množství justičních omylů a popravených nevinných občanů. Třeba v sousedním Německu jsou soudci také jmenováni a nevoleni ve volbách, ale v trestním zákoníku mají paragraf o překrucování zákona. Kdybychom ten už dávno prosadili u nás (ad neschopný Pospíšil), tak soudkyně Jarošová by už byla v kriminále nejpozději před 5 lety za to, jak toto plzeňské opatrovnické řízení zmanipulovala. Byla by svlečena z taláru a neničila by lidem životy. Ostatně takových kriminálnic by byly nejméně stovky.
10. 3. 2015 at 23:23
To: Lubomír Bouše
Opravdu? Jste si jistý, že by byla odsouzená, případně že by byl postih dostatečně likvidační? Pokud nemáte možnost vyměnit soudce, klidně může někde navyšší instance sedět takový, který bude držet s ostatnmími bez možnosti odvolání a to klidně doživotně. Ono možnosti různých kárných řízení existují už teď, navíc spousta pochybení by se dala řešit jako porušení Ústavy ČR, už teď, ale už tento článek ukazuje, jak se soudci k takovýmto postihům staví. Navíc jakmile chcete něco takového prokázat, vždy proti Vám hraje čas a finance i v případě, že narazíte na férového soudce. Protahování případů je v ČR známé a často zneužívané. Pokud zažalujete jednoho soudce (a odsoudí ho), řekněme, že se Vám za tři roky podaří vyřešit jednoho prevíta na svém místě. Vyplýtval jste spoustu prostředků (které se Vám možná vrátí) a spoustu času (který se Vám nevrátí určitě). Poté můžete klidně pokračovat dalším soudcem, přičemž (i kdyby byl právní systém naprosto v pořádku) nemusíte unést důkazní břemeno jen proto, že nebudete dostatečně informovaný nebo nebudete dostatečně rozumět věci.
Volba soudců má obrovskou výhodu v jedné věci. Celý národ se sám sebe v každé oblasti zeptá, jestli je každý konkrétní soudce způsobilý vykonávat svůj úřad. Žádná komise nebo dozorčí orgán nemohou pochybit a i relativně malá kampaň ve stylu Střídavky nebo stránky soudci.info by dokázala změnit obrovské věci. Soudy by senajednou staly veřejným tématem, protože by lidem nebylo lhostejné, koho volí, díky čemuž by vznikla samoregulace veřejností. Ostatně ani právo v demokratické zemi teoreticky není nic jiného než nějakým způsobem získaný konsenzus veřejnosti na pravidlech a jejich vymáhání. Díky přímé volbě by veřejnost měla také větší kontrolu nad prosazováním práva.
10. 3. 2015 at 23:38
To Lubomír Bouše 2:
Navíc v hodnocení USA s Vámi souhlasím. Jenže zde si musíme uvědomit, že přestože se nám USA jeví otřesně (a často jsou), my v ČR jsme na tom násobně hůře. V transparentnosti justice jsme daleko za Spojenými státy a tu potřebujeme jako sůl. Ale to je jen jeden z důvodů, proč si myslím, že by ten systém fungoval tady. Funkce justice totiž záleží také na lidech. A co si budeme namlovat, v Německu jsou lidé úplně jinde, než tady. Ale když se podívám na USA a na to, co ten systém musí ustát, nepřijde mi ta část, která se týká soudů špatná (policie, lobby a další opravdu nechci diskutovat, nemá to souvislost se soudnictvím) a pro ČR by tedy takový systém byl daleko vhodnější. Navíc s ním nesouhlasím bez výhrad, protože obsahuje chyby. Sám jsem na ně s pomocí videa odkázal. Je pravdou, že jejich soudní systém vytváří korupční prostředí ale proč? Jde jen o to, aby měli soudci peníze na propagaci? Co můžeme ztratit? Korupční systém už tady máme! Proto jsem navrhl ono omezení na kampaň ve výši 100 000 (pokud soudce vydělá 80 000 měsíčně je to pro něj pakatel), aby jej pomocí veřejné volby nebylo možno uplácet a aby neměl moc důvodů si o takové úplatky říkat.
Ale tím neříkám, že Váš nápad je nějak vyloženě špatný. Určitě by bylo dobré jej prosadit. Jen se obávám, že by sám o sobě v současném systému nepomohl vůbec, případně jen velmi málo. Myslím si ale, že vevhodně upraveném modelu Amerického soudnictví či jiného typu soudnictví s přímou volbou by měl svou podstatnou váhu a bylo by díky němu možno eliminovat také velké množství rizik.
11. 3. 2015 at 9:08
Přímou volbu soudců samozřejmě vítám a osobně i prosazuji, ale bez změny ústavy je neproveditelná. Na to neexistují politické síly, žádná to nemá ani v programu, protože všechny se soudců bojí. To čeká až na ty nejstatečnější z nás.
V trestním zákoníku jsou na úřední osoby pouze 2 paragrafy – zneužívání pravomoci a maření úkolu úřední osoby. Neexistuje síla ani sebemenší vůle, které by nezákonná a protiústavní rozhodování soudců pod tyto paragrafy podřadily. V kárném řízení také nelze soudce potrestat pouze za jeho rozhodování, byť by bylo rozporné třeba se všemi články ústavy. Navíc o soudcích rozhodují opět sami soudci, což je jistě komedie.
Výměna soudců není samospasitelná, protože nový soudce brzy přijme praktiky soudců starých, jak se ostatně koná už 25 let, a jsme zase tam, kde jsme už jednou byli.
Jedinou šancí je kompletní reforma justice, kterou prosazujeme ve vznikajícím pravicovém politickém projektu. Když k mému jménu a příjmení připojíte prosperita občanů, strýček Google Vás navede. Můžete se k nám přidat.
11. 3. 2015 at 16:25
Kapři si rybník nevypustí, proč asi myslíte, že za ministry spravedlnosti máme takové nýmandy, kašpary a neschopné tajtrlice? Jak píše LB, jediná možnost je politická síla a změna zákonů.
11. 3. 2015 at 21:53
To Lubomír Bouše:
Na Vašich stránkách máte to soudnictví rozepsáno hezky. Některé věci mi přijdou možná trošku radikální, ale celkově je to určitě dobrá cesta. Zakomponování volby soudců v rámci sněmovních a krajských voleb je určitě perfektní, ušetří to peníze. Jen by to chtělo vymyslet nějakou pojistku, abychom neopakovali chyby existující ve Spojených státech a soudci nebyli korumpovatelní penězi na volební kampaně. Pokud by se něco takového podařilo prosadit, bylo by to skvělé. Určitě zkusím vytisknout nějaký ten petiční arch na podporu vzniku Vaší strany.
Jen je škoda, že dobrých stran s dobrým politickým programem je příliš mnoho na to, aby se ty menší dokázaly prosadit (chtělo by to výrazně snížit pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu). Každopádně Vám držím palce.
To stykač:
Proto tady o ní oba mluvíme. Jen se mi zdálo, že popisovaná změna p Boušeho není dostatečná, ale očividně se mýlím. S jeho řešením pro justici popsaným na jeho stránkách http://www.strana-obrany-a-prosperity-obcanu.cz/politicky-program/hlavni-body-politickeho-programu/ souhlasím téměř bez výhrad.
12. 3. 2015 at 8:45
Pane Vincenci, takové upřímné podpory si nesmírně vážím. O reformách justice se naše parta přátel zamýšlí už nejméně 3 roky, ale až nyní dospíváme k závěru, že nelze jinak, než výzvy a petice nahradit vlastní politickou činností.
Troška radikalismu je u nováčků v politice chvályhodná, vždyť 25 let se v justici nic pozitivního nevykonalo, pouze byly zakonzervovány ty nejkřiklavější totalitní poměry.
Přímá volba soudců v době komunistické ČSSR paradoxně existovala, byť samozřejmě pod vedením KSČ, ale jako taková byla zrušena demokraty po listopadu 1989. V našem programu je to až tzv. ultima ratio (poslední možnost) nápravy nynějšího soudního rozvalu vyžadující zásahy do ústavy republiky, což není jednoduché.
Ještě přetím chceme vyčerpat celý komplex nápravných opatření. Mám za to, že většina soudců jsou rozumní lidé a že sami dobrovolně uznají, že takhle to prostě už dál nejde.
13. 3. 2015 at 15:48
Když jsem se na soudech setkal s JUDr. Kristinou Žídkovou, Mgr. Kateřinou Zajícovou, a poznal jsem způsob jak vedou soudní řízení, jak agumentijí rozsudky, jak jsou arogantní, tak jsem nabyl stejného dojmu jako autor článku.