RNDr. Josef Hausmann, CSc.
–
14. Mýtus o androgynním ideálu
Být ženou je pro ni osud, který si nevybrala. A co si člověk nezvolil, to mu nemůže být přisouzeno jako zásluha nebo selhání. Člověk musí ke svému osudu zaujmout přátelský vztah. Vzpírat se skutečnosti, že se narodila jako žena, jí připadá stejně pošetilé, jako si něco namlouvat.
M. Kundera
Po celou dobu trvání západní civilizace nikdo nezpochybňoval biologickou podstatu rozdílů v chování muže a ženy a tyto rozdíly byly považovány za prospěšné. Vždyť přece jedině na tomto základu dojde ke zformování přirozeného celku, z něhož si další generace volí správné podněty pro svůj vývoj.
V posledních několika desetiletích se však sílící nástup feminismu snaží dosavadní osvědčený systém pošlapat, setřít rozdíly mezi pohlavími a prosadit ideál androgyny (z řec. andros – muž, gyna – žena). Advokátky androgynity nám káží, že muži a ženy mají mít nejen stejná práva, ale mají se i stejně chovat. „Moderní“ sociální psycholožky jako např. Sandra Bemová se jaly na toto téma divoce publikovat v odborných časopisech, až se jim (naštěstí zatím pouze v USA) podařilo do jisté míry svést i odbornou veřejnost. Mnoho guryň (femininum pl. od guru) v oblasti výchovy dětí nyní zavrhuje model výchovy, v němž se mužské a ženské vlivy vhodně doplňují, a propagují model androgynní: oba rodiče mají působit na dítě přesně stejně, tak aby dítě ani nepoznalo, pečuje-li o ně v dané chvíli matka nebo otec. Byl vytvořen odborný ideál zvaný Nový Pečující Otec, od něhož se očekává, že nejenom bude plakat při filmovém představení, ale bude vyměňovat přesně polovinu plín a míchat každý druhý nápoj pro dítě se stejnou zručností, s jakou dovede vyměnit kolo u auta. „Newspeak“ feministek (femspeak) zapojených do sociálních organizací dokonce považuje používání slova otec za nebezpečné(!). Správný termín je, prosím, rodič.
Poselství androgynity v podstatě říká: „Otcové, děláte to špatně. Abyste byli dobrými otci, musíte se více podobat matkám.“ V důsledku toho se otcovství postupně feminizuje a klasický otec má pomalu zmizet z domova. Odtud je samozřejmě jen krůček k další feministické představě – a tou je mýtus o zbytečnosti otce. Sociální vědátorky zabývající se rodinnými vztahy, které by měly nazpaměť znát statistiky neblahého dopadu zapuzeného otce na výskyt kriminality či pubescentního těhotenství jeho biologických dětí, se propracovaly k závěru, že úplnost rodiny je jen předsudek z minulosti a že „moderní“ rodina se bez otce docela dobře obejde. Vrhly se na své odborné kolegy a požadují po nich, aby přestali hlásat nezastupitelnou úlohu otce – dokonce i „Nového Pečujícího Otce“ – pro zdárný rozvoj dítěte. A nejedná se o žvásty nějakých bezvýznamných pavlačových tetek – v r. 1982 na svých přednáškách na University of Virginia hlásala psycholožka (!!) Charlotte Pattersonová: „Děti ke svému plnému rozvoji otce nepotřebují.“
Pobodnuty výrokem Glorie Steinemové: „Žena potřebuje muže asi tolik jako ryba jízdní kolo,“ začaly odbornice typu Barbary Cashionové publikovat ve vážných odborných časopisech „studie“ o tom, jak děti bez otce mají vyšší IQ a vedou si celkově lépe.
Jak se taková blbost – když jí je dána patřičná podpora v médiích – může zákeřně rozšířit, si můžeme ilustrovat na faktu, že v USA v jedné dotazníkové akci v r. 1994 souhlasilo s výrokem: Jeden rodič může vychovat děti stejně dobře jako oba rodiče: 35 % mužů a 65 % žen ve věku 18 – 29 let. Tím, že opakovaně ze všech stran slyší, že jsou přinejmenším zbyteční ve výchově svých dětí a mají na ně spíše škodlivý vliv, mohou muži otupět a uvěřit opakované lži o tom, že prokáží dítěti dobrou službu, když je přenechají pouze v rukou matky.
28. 10. 2011 at 6:01
Snad nás otce nezačnou za chvíli i střílet…
I když to, co se děje běžně v justici a opatrovnictví, to jsou popravy mužů a otců. A ještě prý že „v zájmu“ nezletilých.
28. 10. 2011 at 8:49
„V dnešní době je jedno, zda dítě vyrůstá v úplné rodině či jednoho z nich. Na těch dětech se to nepozná. U nás v Chrudimi dostane dítě do péče vždy matkam pokud není …“
Toto je citace opatrovnice Medunové, která se podílela na osudu mé dcery Jany.
Výsledek její práce si můžete přečíst na www. Jan Šinágl – otřesné případy pod názvy První zmapovaná a doložená oběť opatrovnické mafie.
Dále na http://ley.cz/komarek
Spis OSPOD mé dcedry je tabu. Dodnes nemám usnesení o odloženívyšetřování sebevraždy mé dcery, policista Nečas z Brna, kde byla nedávno odhalena policejní mafie odmítl dva dny po sebevraždě mé dcery moji výpověď. Měl dva svědky, vše mu bylo jasné.
Aby ne, když týrání mé dcery krylo mimo jiné KSZ Hradec Králové pod vedením JUDr. Renáty Vesecké.
Jiří Komárek
28. 10. 2011 at 11:58
Já jsem jenom čekal, kdy veřejně bude povolen odstřel českých otců, ale když s ena ten problém podíváte hlouběji nikdy k tomu nedojde a víte proč? Protože otcové jsou potřební z jednoho jediného důvodu a to je povinnost vyživovací – proto zde máme sofistikované zákony právě zaměřené pouze na tuto jednu „jedinou“ problematiku porozvodovou….stát nechce přeci přispívat dalšími dávkami svobodným matkám, na to potřebuje stále přežívající otce, kterým toto dá po jejich okradení o děti a majetek za zákonnou trestní povinnost….tedy obrazně řečeno, klidně vás přiváží na řetěz a ať se napasete, přičemž vás musí ihne dpo pastvě podojit….a tak dokolečka = toto je osud a budoucnost českých otců, která je nejenom uzákoněna, ale i praktikována…žádné jiné zákony bohužel v této věci neexistují a pakliže je zájem o nějaké nové začlenit, tak není vůle (i politická) je vůbec přijmout. Toto nejsou řeči tzv. potrefených otců, toto jsou FAKTA, která vycházejí z platných zákonů a praxe českého státu a jeho úřadů….