RNDr. Josef Hausmann, CSc.
16. Feministický newspeak – femspeak
Všichni jsou si rovni. Někteří jsou si však rovnější. (George Orwell)
Zamlžit a překroutit původní význam slov je základní nástroj všech tmářů a demagogů. Pochopili to starověcí tyrani, středověcí absolutisté i novověcí nacisté a komunisté. Chápou to právníci a chápou to i feministky, které využívají toho, že pro jazyková omezení s nimi nelze vést poctivou debatu.
O záměně slova „sex“ (pohlaví) slovem „gender” (rod, ve feministickém pojetí ke všemu jen ženský), jsme se už zmínili v úvodu. Příkladů je však mnohem více. Nejčastěji „hauzírují“ feministky s výrazy jako „boj za rovné šance mužů a žen” (čímž nám podsouvají, že mají šance nerovné), „rovnoprávnost”, „diskriminace žen” se neoprávněně dostává na každodenní jednání „komisí pro lidská práva” či „odborných sekcí pro rovné příležitosti”, kde rovná práva či příležitosti jsou jen ty, které zvýhodňují ženy, termín „problematika neúplných rodin” jen zamlžuje neblahé sociální a ekonomické důsledky rodin, kde si žena vyvzdorovala odluku otce od dětí nebo s existencí otce od počátku nepočítala. Do newspeaku jsou zaváděny nové termíny, které lze těžko přeložit do jazyků, které ještě newspeakem úplně nezdegenerovaly – androgyn (mužožena), sexual harassement, feminismus (překroucení slova femininum = ženský), affirmative action (viz Kap. 3), Violence against woman act (Zákon o násilí proti ženám). Aby se zamlžilo, že někdo žije sociálních dávek celý život, americký Úřad sociálních dávek (Welfare Department) se přejmenoval na Úřad přechodné pomoci (Transitional Assistance Department). Termínem „politická korektnost” (political correctness) se maskují všechny případy, kdy je na právech zkracován bílý muž. Ve sportu se zavádí „oddělená, avšak shodná sportovní výuka”, v USA jsou ženy, které zvítězily v nějakém obskurním sportu, o který se muži příliš nezajímají, vyhlašovány „national co-ed champions“, český femspeak to jistě jednou přeloží jako „národní mistryně bez rozdílu pohlaví”, ne-li už jako „mistr bez rozdílu pohlaví”, protože hlavním cílem femspeaku je vymýtit všechna slova, která jim připadají jako sexistická (pryč se slovy on, ona, ony, pryč s koncovkami přivlastňovacích zájmen a příčestí, pryč s příponou -ová u ženských příjmení ve slovanských jazycích …). Termíny tradičně vyjadřující rod chtějí feministky cejchovat jako společensky nepřijatelné, protože mají údajně sexistický podtext. Ze stejného důvodu se nemá říkat otec, ale neutrálně rodič. V roce 2002 vyšla v USA bible s jazykem upraveným rodově neutrálně (ne synové, ale dítka, ne muži, ale osoby …)
Jazyk sestávající z neuter je ovšem nepřesný, méně komunikativní, škaredý, zohavený, sémanticky zaplevelený. To jistě feministkám nevadí, účel světí prostředky a nelze si nevzpomenout na Stalina, který přinutil muslimské i mongolské národy od Kavkazu až po Pamír psát azbukou, takže po několika generacích už lidé nebyli schopni číst arabsky a persky psané knihy svých předků.
Feministkám se nelíbí jazyk používaný Dantem, Petrarcou či Jiráskem, i obrazy Michelangelovy se jim zdají sexistické. Nárok na zneutrování říše zla si však feministky nedělají. Nevadí jim – snad je i blaží – že ďábel je masculinum. Nepřipadá jim šovinistické či pohlavně bigotní personifikovat zlo přesně stejným jazykem, který jinde odsuzují jako sexistický. Nestěžují si jménem všech malých chlapců, jak na ně psychologicky těžce musí doléhat fakt, že zlo nejvyšší je jejich rodu. Zjevně je jazyk sexistický jen tehdy, když se nehodí feministkám.
Absurdní umělé vytváření sociálních problémů v USA mělo za následek, že od 70. let je o kriminál říci černochům negroes (přestože jsme se to učili v anglických učebnicích a přestože v románských jazycích tomu tak stále je), ale aby se neurazili, muselo se jim říkat blacks. Od 90. let je urážkou už i blacks a zavedlo se Afro-americans. (Jak se má říkat černochům v Africe, se nedozvíte, zřejmě Afro-africans. Natož černochům v Čechách. Na Slovensku se prý jeden prohlásil za Afro-maďara). Ale stejně jako ten negr nezbledne, ať se mu říká jak chce, sex zůstane sexem, i kdyby se toho slova feministky štítily a přejmenovaly ho na „gender“.
Expertky z PROFEMu školí vytypované absolventky právnických fakult v překrouceném jazyku, s nímž lze uspět u soudů v kauzách domácího násilí a rozvodů. V jejich lexikonu jsou vágní termíny jako „verbální ohrožení”, „psychologické týrání”, „hrozící tělesná újma” atd., které nelze prokázat ani vyvrátit a na nichž se armáda právníků a sociálních „expertů“ může točit (a pakovat se palmarem) do nekonečna. Obhájkyním jsou doporučovány otázky typu: „Jak na vás toto (rozuměj: manželovo) chování působí?“ – nahrávající manželce na smeč typu: „Psychicky mě to ničí.” Dnes už lze dostat „flastr“ i za tzv. „úmyslné způsobení emocionální újmy” (samozřejmě jen ženě, ať si některý muž zkusí vyrukovat u soudu s argumentem, že je psychologicky a emocionálně týrán).
Jednou z dogmatických taktik je i degradování netypických názorů slovem „extrémní názor”. Slova „extrémní“ se dnes každý bojí a dá se snadno zlákat na dogmatikovu stranu. Podařilo se totiž jeho původní význam zkroutit do významu „odsouzeníhodný“. To samozřejmě nemusí být pravda. Tzv. extrémním názorům je třeba popřát sluchu zejména v případech, kde „normální“ názory nic nevyřešily.
Nejasnost a nevymezenost termínů vede k subjektivitě. Je tátův pohlavek synovi za jeho pozdní návrat výraz milující starostlivosti, otcovské disciplíny nebo způsobení újmy? Tím už si nikdo nemůže být jist – a to femspeak chce.
Okomentovat