RNDr. Josef Hausmann, CSc.

DÍL PRVNÍ: NĚKTERÁ FAKTA O FEMINISMU

1. Statistický rasismus a statistický antifeminismus

Zahálka je matka hříchu. (lidová moudrost)

Rozdíl mezi statistickým rasistou a rasistou (a potažmo mezi antifeministou statistickým a čistým) je velký. Rasista opovrhuje každým příslušníkem pro něj méněcenné rasy či národa. Dívá se třeba na černocha jako na psa, i kdyby před ním stál sám Duke Ellington, Jess Owens nebo Carl Lewis. Statistický rasista se však klaní všem velikánům a uznává všechny slušné lidi bez rozdílu rasy. Obdivuje se tudíž i černým Armstrongům, Johnsonům, Burrelům a tisícům černých lékařů, fyziků, jazzmanů, sportovců i prostých poctivých lidí. Nemůže však přehlédnout, že za nimi se skrývá statisticky mnohonásobně vyšší počet flinků, budižkničemů, lenochů, zevlounů, zlodějů, vyžírků, vychcánků a lhářů, než je tomu v průměru u bílé rasy. (Totéž platí i o cikánech, arabech atd.). Mezi bílými jsou samozřejmě také vrahové, zloději, podvodníci a lenoši, ale u nich je statisticky vyjádřený poměr mezi těmito grázly a tzv. slušnými lidmi (anständige Leute, decent people) mnohonásobně nižší. Obhájci a zastánci cikánů, černochů atd. argumentují tím, že jejich problém spočívá v zaostalejší civilizaci a vzdělání. Tím to ale není. Oni mají tu lenost, která plodí další neřesti, vrozenou (statisticky). Vždyť jak si vysvětlit, že po staletích jejich soužití s bílým člověkem je dodnes o hrůzu procházet černošskými a portorikánskými čtvrtěmi v amerických velkoměstech či cikánskými ulicemi u nás?

Mám-li v pytlíku devatenáct modrých kuliček a jednu červenou, pak téměř s určitostí (vyplývající ze statistického počtu pravděpodobnosti) z něj namátkou vytáhnu modrou. A se stejnou určitostí, mám-li do firmy přijmout cikána nebo Portorikánce, přijímám flinka, šlendriána a potenciálního zloděje, a to bez ohledu na to, že mezi nimi existují olympijští vítězi a nositelé Nobelových cen – bohužel ve statisticky zanedbatelné menšině.

Paralela ke statistickému antifeminismu je nasnadě. Abychom se však vyhnuli léčce, kterou feministky nastražily slovem „feminismus“ (odvozeným od femina = žena) předstírajíce, že bojují za věc všech žen bez rozdílu, musíme doplnit stávající slovník a definovat dva druhy antifeminismu:

První, pod kterým sémantika onoho slova skrývá nesouhlas s ženami obecně. Uznávajíce mnohé světlé výjimky mezi ženami, nazvěme jej statistickým antifeminismem.

Druhý, který chápeme jako absolutní odpor vůči moderním feministkám a jejich učení, budiž antifeminismem čistým.

Jedním z důsledků záměrné nejasnosti pojmu „feminismus“a tedy i jeho odvozeniny „antifeminismus“ je, že lze být (jako v případě autora této knihy) zároveň antifeministou statistickým (který uznává i jisté procento obdivuhodných žen) i čistým (nenávidící šmahem moderní feministky), což by v případě rasismu nešlo. Evidentně nám ve slovníku chybí jeden výraz, což je důsledek toho, že feministky se samy pasovaly na reprezentantky zájmů všech žen. To samozřejmě není pravda. Překroucené a nejasné vyjadřování je ovšem nástroj všech dogmatiků, feministky nevyjímaje.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST