RNDr. Josef Hausmann, CSc.

5. Nepravda pátá: Tzv. “pohlavní stereotypy” byly uměle vytvořeny společností a je třeba je zrušit

Ženy by se měly podpořit – jako ostatně ve všem – i v jejich vědeckém rozvoji. Nikdo ale ať mi nemá za zlé, že na výsledek tohoto snažení se dívám skepticky. Mám přitom na mysli jisté brzdy v ženském organismu, které sice považujeme za přirozené, které nám ovšem brání, abychom jejich vyhlídkám na úspěch přisoudili stejné měřítko jako vyhlídkám mužů.

Albert Einstein

Protože feministky nechtějí, aby se ženy lišily od mužů – a mohly se tak (alespoň opticky) řadit na jejich úroveň – vytvořily pro vše, co je od mužů odlišuje, termín „pohlavní stereotypy“ a snaží se o jejich vymýcení. Jako příklad těchto „stereotypů“ uvádějí nejčastěji ty, co se jim jakž takž hodí do krámu – holčičky si hrají s panenkami, ale kluci na vojáky, ženy bývají sekretářkami a muži generálními řediteli atd. O dalších by už nejraději pomlčely – jejich upřednostňování v situacích ohrožení, fárání mužů do dolů v kontrastu s teplými místečky žen… My zdůrazněme ty stereotypy, se kterými prostě přes veškerou trapnost svého úsilí nehnou, protože holt Y chromozom se jen tak obejít nedá – objektivně větší fyzická síla mužů, hormonální a fyziologické rozdílnosti obou organismů atd. Pokusy vyrovnat se s těmito „stereotypy“ (udělat také v hospodě deset „kusů“, vyučit se zedníkem, oblékat si černý oblek s kravatou, …) dopadají stejně komicky jako ono příslovečné čůrání žen do pánských záchodových mušlí.

Většina zmíněných zavedených „stereotypů“ přináší ženám výhody a je s podivem, že se proti tomu bouří (až prosadí společné sprchy a záchody, muži nebudou proti). Nemá cenu se jimi probírat jeden po druhém. Vezměme jeden příklad za všechny – sport.

Zde je „pohlavním stereotypem“ fakt, že muži nezávodí společně s ženami. Jak by to dopadlo, je nasnadě. Je jednoduché tato srovnání provést. Víme, že např. světová jednička ženského tenisu má úroveň hráče krajského přeboru ČR. Časy a výkony atletických tabulek jsou ještě výmluvnější, protože jsou objektivní. Ovšem stejně jako lesku olympijské medaile ve welterové váze v boxu vůbec neubírá fakt, že někde existují metrákoví bouchači, kteří by toho weltera vymlátili, tak lesku mistryně světa na 800 m (vůbec jsem tu Formanovou skrz slzy dojetí na obrazovce neviděl) neubírá ani v nejmenším fakt, že by ji hodně půlkařů předběhlo. To jsou zkrátka dvě různé kategorie, dva nesouměřitelné světy. Nikoho soudného by nenapadlo se k tomu nepřiznat, natož pak si myslet, že tato nejpřirozenější situace někoho uráží.

Stejně tak ovšem není nic nepřirozeného přiznat si třeba, že statisticky průměrný muž by mohl jít každý den s jinou ženou, zatímco statisticky průměrnou ženu by to nebavilo (tedy zadarmo).

Veškerá snaha feministek bagatelizovat rozdíly mezi mužským a ženským světem je nesmyslná a škodlivá především pro ženy. Vede totiž k absurditám, k jakým by kromě sportu docházelo denně na každém kroku.

Přepišme tedy úvodní tvrzení na jeho správnou verzi:

TZV. „POHLAVNÍ STEREOTYPY“ SE PŘIROZENĚ VYVINULY A JE NEJVLASTNĚJŠÍM ZÁJMEM ŽEN TYTO „STEREOTYPY“ ZACHOVAT.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST