RNDr. Josef Hausmann, CSc.
Doslov sponzora
Jestliže do konce 20. století bylo v zemích euroatlantické civilizace dosaženo absolutní formální rovnoprávnosti žen (právo volit, přístup ke vzdělání, k majetku, k zaměstnání…), byly navýsost splněny požadavky feministů a feministek 19. století. Co v tom případě mají dělat feministky 21. století? Zrušit se a přijít o obživu?
Logické by bylo, kdyby si dnešní feministky všimly, že na řadě jsou nyní ženy a jejich práva v dalších typech civilizací (ženská obřízka, vraždy čínských holčiček – jen ty nejkřiklavější případy). Jenže vyrazit na misi do střední Afriky nebo do Indie by mohlo být nepohodlné, mohlo by to i bolet, nekyne z toho ani zisk, ani politická funkce – tak raději budou dál rýpat do bílého muže.
Představa, jak česká feministka Hauserová vysvětluje skupině obřezaných žen někde v súdánské vesnici, že by v rámci svých práv měly přimět své muže čůrat v sedě, protože čůrání ve stoje je projevem mužské arogance, je směšná svojí nereálností. Mnohem děsivější (protože reálná) je skutečnost, že někde kolem nás tiše vyrůstá generace mužů, jimž jejich rozvedené matky vysvětlují, že čůrat v sedě je žádoucí.
Feministky 19. století by dnes musely být nadšeny, jak se podařilo – v euroatlantickém typu civilizace – splnit jejich požadavky. Nejsem si jist, nakolik by byly nadšeny ženy 19. století obecně, neboť vždy je něco za něco. V tomto případě byla absolutní formální emancipace vyvážena narušením rodinného životního stylu. Pokud by se stejný úspěch podařil dnešním feministkám, byly by ženy zděšeny – rozdíly mezi muži a ženami by byly dokonale setřeny!
Stojí o tohle dnešní žena? Obávám se, že mlčící většina žen má úplně jiné představy o smysluplném prožití života, o uplatnění ve společnosti a o vztahu k mužům, než se nám – a jim – militantní feministky snaží namluvit. Smysl života ženy i muže je totiž hluboce předurčen evolučním vývojem našeho druhu. Feministky se zde pokouší o tragickou evoluční smyčku: náš druh se má (dobrovolně a iniciativně!) vzdát své evoluční výhody.
Se vší zodpovědností mohu prohlásit: feministky s. s. (sensus stricto) jsou ve své podstatě rasistky, neboť jejich nenávist je univerzálně namířená proti mužům jenom proto, že jsou jiní. Přitom tato odlišnost není projevem svévole, ale výsledkem evolučního tlaku, nejpřírodnějšího ze všech přírodních procesů.
Dnešní žena s volebním právem, s právem svobodně si zvolit povolání, vybrat životního partnera, s právem se tohoto partnera kdykoliv zbavit a zachovat si jak sociální jistoty, tak zejména děti – tato dnešní žena potřebuje i ochranu svého nejzákladnějšího práva. A tím je právo prožít svůj život v souladu se svou evoluční výbavou – právo být pohlazena, hýčkána, obletována a ve vztahu k dětem místo hysterického ječení prohlásit: „Nech toho, to se nebude tátovi líbit.”
Z díla Josefa Hausmanna čiší zaujetí pro ochranu práv ženy v tomto smyslu – nazval bych to feminismem s. l. (sensus lato). Troufám si tvrdit, že feminismus s. l. má právo používat termín feminismus bez přívlastku (už pro ten zvukomalebný kořen). Autora knihy pak prohlašuji za jediného skutečného feministu, který hájí práva žen, a to i proti zlovolnému působení „feministek s. s.” Možná je feminofil, ale v žádném případě ne misogyn, jak mu „feministky s. s.” spílají.
Okomentovat