RNDr. Josef Hausmann, CSc.
–
5. Ukázka feministického tlaku na vládní organizace
Chceš-li podkopat oponentovy argumenty, očerni jeho slova. Ukradni mu jeho jazyk a nahraď jej svým.
Svatý Augustin
Současný feminismus byl pozoruhodně úspěšný v tom, že do společnosti implantoval dvě nepřirozená přesvědčení: popření společenské hodnoty tradiční ženy v domácnosti a odmítnutí tradiční role otce v rodině.
Jak toho dosáhl? Feministky své názory nikdy neprezentují v otevřené debatě. Neumějí čelit veřejné kritice a své návrhy prosazují do legislativy takřka potají – tak, aby nebyly podrobeny odborné diskusi. Feministické názory jsou prezentovány jako autoritativní názor vzdělanců, tzv. „nové třídy“. Feministky jsou pevně zahnízděny v médiích, akademických pozicích, ve společensky vlivných povoláních (sociologie, politologie, právo, pedagogika) a ve vládě. Spojencem feminismu je i fakt, že velká část obyvatelstva vnímá a vstřebává informace získané prostřednictvím médií a průmyslu zábavy. V podstatě uniformní podjatost těchto průmyslů vytváří naše percepce a úsudky, v důsledku čehož má většina populace homogenní názory. Pokud se člověk úplně nezřekne novin, časopisů, televize, divadla a kin, pak náporu feministické ideologie neunikne.
Pro představu, pod jakým feministickým tlakem veřejnoprávní instituce pracují, a pro osvětlení, proč to bývají většinou muži, kteří vydávají zdravému rozumu se příčící verdikty, proberme dokumenty české vlády z jediné sekce za jediný měsíc (duben 2000) vydané pod nátlakem jediné feministické organizace PROFEM. Zdroj: Úřad vlády, Odborná sekce pro rovné příležitosti mužů a žen Rady pro lidská práva. (Raději se nesnažme ani odhadnout, co to stojí každého z nás.)
3. dubna: Změna zákoníku práce včetně § 7 odst. 2 o „nežádoucím chování sexuální povahy na pracovišti”. Autor: Vláda ČR, (10 stran).
5. dubna: Vypořádání se s připomínkami k Návrhu zprávy o stavu lidských práv v ČR za rok 1999. (Zpráva kritizuje pokles zaměstnanosti žen a segregaci pracovního trhu podle pohlaví). Autor: komise Úřadu vlády ČR, (40 stran)
14. dubna: Vypracování podkladů pro jednání. Autor: Úřad vlády ČR. Přílohy:
Násilí na ženách (3 strany)
Rodičovské příspěvky (5 stran)
Ženská příjmení (4 strany)
18. dubna: Vypořádání se s připomínkami k periodické zprávě o plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Odpověď. Autoři: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Ministr bez portfeje, Legislativní rada vláda, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, PROFEM, Nadace Gender Studies, (14 stran).
28. dubna: Vypořádání se s připomínkami k periodické zprávě o plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Odpověď. Autoři: Všichni jako v předešlém případě plus Mezinárodní síť žen, Česká katolická charita, Asociace pro rovné příležitosti, Český svaz žen, Úřad pro státní informační systém, Ministerstva obrany, životního prostředí, dopravy a spojů, financí, zemědělství, zdravotnictví, místního rozvoje. (18 stran)
K desítkám stran připomínek se musí vyjádřit odborníci z desítek důležitých institucí. Kolik času jim to zabere? Kolik stran budou mít jejich „analýzy“? A tyto analýzy jim budou o měsíc později feministkami opět vráceny k přepracování!
Taková typická připomínka (jedna ze stovek !!), kterými se na nátlak feministek z PROFEMU všechny vyjmenované vládní organizace musí zabývat: K článku 2: Ke změnám v právní úpravě postavení žen nedošlo zřejmě pouze v oblasti pracovního práva, ale např. i v oblasti práva rodinného a možná i jinde. Doporučujeme ověřit a doplnit. A už hoši ve vládě rejdí, píší a vysvětlují, připravují jednání a podklady pro ně, vrší stohy papíru, jen aby si to u feministek nepolepili …
Zabývat se obsahem těchto nesmyslných blábolů by bylo zbytečné. Stovky obdobných se už vydaly v měsících a letech předchozích a stovky se jich právě vydávají a ještě vydají. Stovky lidí získalo jejich „řešením“ dobře placenou doživotní trafiku ve vládních institucích. A stovky nespravedlivých verdiktů vydaných na jejich základě poškodí statisíce lidí, protože všechny dokumenty byly (za peníze daňového poplatníka, proti němuž jsou namířeny) projednávány, přepsány, schváleny a závěry naoktrojovány do každodenní praxe – jako tomu bylo i se „Závěry ze Světového kongresu žen v Pekingu“, kde si soudružky z celého světa upřímně 14 dní notovaly o svých sociálních potřebách se svými komunistickými chlebodárci. Také o průběžném zavádění těchto Závěrů do praxe musí vláda každý měsíc feministkám raportovat. Bodejť by pak feministky nebyly přesvědčeny o své důležitosti a nezastupitelnosti.
26. 8. 2011 at 23:04
Komenář se vtzahuje na všechny články z knih pana Hausmanna. Dobrý den, nezdá se mi moudré podporovat střídavku názory pana Hausmanna. 1) Pan Hausmann je v názorech dost vyhraněný: je to de facto zastánce tradičních rolí, jenže střídavka je přece krok dál k netradičnímu modelu a k rovnoprávnosti obou pohlaví (střídavka napravuje nevyváženou situaci, která je důsledkem posunu společenského pojetí manželství a rozvodu) 2) Pan Hausmann ztotožňuje feminismus s radikálním feminismem a s viktimismem (viktimismus je označení naprosto šílené větve radikálního feminismu, která z žen dělá oběti a muže kriminalizuje a která bohužel v současné době ovlivňuje legislativu). Významná francouzská umírněná feministkaElisabeth BADINTER tento pojem zavedla ve své knize, kterou napsala na obranu mužů a kterou doporučuji ke čtení všem. Je tam popsáno, jakým způsobem radikální feministky manipulují dotazníkové průzkumy, a jsou tam také k dispozici otázky z dotazníků zjišťující výskyt domácího násilí. Doporučuji, je to dost poučné. (Elisabeth BADINTER: Tudy cesta nevede – Slabé ženy, nebezpeční muži a jiné omyly radikálního feminismu, Praha 2004). Tím chci říct, že feminismus zahrnuje mnohem početnější směr názorů a větví než jak je prezentuje pan Hausmann.
26. 8. 2011 at 23:13
Obávám se, že v průběhu doby došlo k posunutí významu, stejně jako např. u socialismu, který původně chtěl jen zlepšit podmínky dělníků. Dnes se jako feminismus prezentuje převážně tzv. radikální feminismus, usilující ne o rovnoprávnost, ale o výhody (kvóty, svěřování dětí do péče, apod.). Zatímco feministku z doby před 100 lety, usilující o rovná práva, volební právo apod., dnes považujeme za normální ženu. S ohledem na tento posun feminismu je Hausmannova kritika zcela namístě.
26. 8. 2011 at 23:56
Ano i ne. V hovorové češtině má slovo feministka bezpochyby spíš význam pejorativní a obvykle si pod tím lidé představí osobu s radikálními feministickými názory, agresivní a nesnášenlivou. Ne tak ale v oblasti sociologie, psychologie a koneckonců i gender studies, tam je slovo feminismus stále vnímáno jako označení pro soubor značně široké palety postojů a názorů, které mají společnou jen základní tezi.
27. 8. 2011 at 0:05
Tím chci říci, že se výraznou podporou Hausmannových myšlenek (viz např. odkaz na jeho stati na Vaší stránce věnované Kájovi) tak nějak vzdáváte výraznější podpory sociologicky vzdělané části populace. Hausmann má bezpochyby postřeh, ale používá příliš velkou generalizaci a neadekvátně zjednodušuje.
Nezapomeňte, že ve Švédsku je ukotvení střídavé péče důsledkem umírněné levicové feministické politiky a skutečné rovnopravnosti (narozdíl od karikatury rovnoprávnosti, kterou máme u nás :-)). To jenom ČR je kuriozitou, kde socialisté jdou proti střídavé péči.
27. 8. 2011 at 0:15
Socialismus, feminismus a nechuť ke střídavé péči k sobě mají blízko nejen v České republice. Viz studie amerického profesora Stephena Baskervilla https://www.stridavka.cz/nebezpecny-rozmach-genderove-politiky-cast-1.html
27. 8. 2011 at 9:55
K tomu socialismu – nechuť ke střídavé péči je typická pro všechny totalitní nebo absolutistické ideologie – jak marxistické, tak i tradiční opírající se o náboženství (viz např. islámské země – zde v 99% případů připadnou děti otcům nebo zákony platné za Rakousko-Uherska). Není ale typická pro rovnostářské společnosti. Bohužel ve střední a jižní Evropě převládá socialistické uvažování marxistického typu – tj. jedinec přenáší odpovědnost za sebe na společnost. To je ale zcela odlišné od uspořádání společnosti v severských státech – tyto státy jsou bezpochyby velmi „socialistické“ ve smyslu udržování občanské a sociální rovnosti (vysoká progresivní daň, sociální soudržnost apod. – takový sociální kapitalismus), ale jedná se o jiný druh filosofie – ideálem je jedinec, který je vysoce odpovědný za své činy a současně má rovnostářské a sociální uvažování. V článku, na který mě odkazujete, Prof. Baskerville tento rozdíl respektujte – v kontextu feminismu hovoří o marxismu, nikoliv o socialismu obecně.
29. 8. 2011 at 9:47
Bohužel ve střední a jižní Evropě převládá socialistické uvažování marxistického typu – tj. jedinec přenáší odpovědnost za sebe na společnost.
Naprostý souhlas a není to problém pouze střídavé péče, když to vztáhnu na náš stát tak primárně problém celé naší společnosti a tedy i stavu našeho státu, daní, ekonomiky, podpor atd…kde není osobní odpovědnost a odpovědnost je házena na společnost ta se dříve či později pod touto tíhou zhroutí…současná a minulá výchova však k lepšímu nenasvědčuje…
31. 8. 2011 at 23:50
Ještě k tomu Hausmannovi.Pan Hausmann si svoji originální ideologii stvořil k obhajobě svého životního postoje a vysoké promiskuity (pokud ho znáte osobně, tak víte co myslím), kterou pokládá za žádoucí vlastnost u mužů- abych byla spravedlivá, on ji pokládá za žádoucí i u žen
. Hausmann je takový James Bond toužící po rodinném životě, který by vlastně rodinným životem nebyl (vlastní aktivity každý večer atd., takže vlastně nulový čas na děti).S otci, kteří přicházejí o děti u českých soudů ale nemá moc společného – to jsou většinou monogamní muži, kteři většinu času, kdy nebyli v práci (kam – zcela logicky – jako hlavní živitelé museli chodit), trávili se svými dětmi – přebalovali děti, krmili je, hráli si s nimi, vychovávali je. V podstatě jsou to muži, kterým by manželství vyšlo, kdyby při výběru manželky nebyli pitomí a líp si vybrali. Nezlobte se, ale těmto mužům není nic vzdálenějšího než dobyvatelské představy pana Hausmanna – oni nechtěli stovku bokovek, naopak chtěli monogamní klidný vztah s manželkou, děti, zázemí, domov, no možnátaky trochu toho uznání od manželky … 
1. 9. 2011 at 7:12
Hausmannuv text je zjevně o jiných věcech než o milenkach. Víz dosavadní díly.