RNDr. Josef Hausmann, CSc.
–
6. Tři strategie postupu feminismu – „probuzená princezna“, „umučená světice“ a „zmrzačený žebrák“
Muž 19. století směl podle práva odebrat matce dítě. Neučinil to. Dnešní žena dostává právo odejmout děti manželovi a dopouští se toho v milionech manželství.
D. Amneus
V alegorii „probuzené princezny“ spaly ženy v temnotách, do nichž je schválně muži uvrhli, věčným spánkem, až přišly moderní feministky, otevřely jim oči a ukázaly jim netušené obzory, které se před nimi otevřou, když odvrhnou muže. Mnoho podpory mezi ženami si nezískaly – zvláště když protagonistky „probuzených princezen“ (Gloria Steinem) chtěly s odvržením mužů odvrhnout i výživné, manželství označily za prostituci, k níž je žena nucena manželem a život manželky za život parazita (Betty Friedman). Přešly proto na platformu „umučené světice“ tyranizované, utlačované, ponižované a zneužívané zlým, arogantním, despotickým, brutálním alkoholikem. Konflikt prodeje vlastního těla za blahobyt v manželství vyřešily (Flo Kennedy) šalamounsky: „Prostitutky neprodávají své tělo, pouze je pronajímají. Vdané ženy své tělo prodávají při vstupu do manželství a nemohou je vzít zpět. Většina soudů bohužel nepovažuje převzetí ženina těla manželem proti její vůli za znásilnění”. “Umučená světice“ se už nemusí zříkat nároku na výživné na manželku. Nejedná se už o převzetí peněz za nic (to by byla zlodějina příliš okatá), nýbrž peníze jdou na kompenzaci její ztracené důstojnosti. Jelikož se jim nehodí do krámu, zamlčí ochránkyně „umučených světic“ z psychiatrické praxe dávno známý fakt: Na každou ženu, která si stěžuje na brutalitu svého muže, připadá tucet těch, které si stěžují na mužovo slabošství, závislost, impotenci a nedostatečnou dominanci …
Propaganda „umučených světic” vytřískala na právních systémech demokratických států jejich předpojatost proti mužům, která muže (podle libosti manželky) zbaví rodiny i peněz. Dnešní právní systém opustil svou bývalou spoluzodpovědnost za udržení stability rodiny. Naopak, stal se jejím hlavním nepřítelem. Podlehl dokola omílaným termínům jako domácí násilí namířené proti ženám a dětem (ženy a děti strčeny na jednu stranu, aby bylo jasné, kdo vlastně násilí páchá), bez ohledu na neúprosné statistiky, podle kterých jsou matky zodpovědné za domácí násilí mnohem více než otcové (Gelles a Straus). Muži často zůstávají v manželství s násilnickými manželkami z obavy o své děti, které by po rozvodu byly domácímu násilí vydány úplně napospas.
„Osvobození“ ženy (s dítětem i bez) od muže vede k chudobě neúplných rodin. Před ní by měl (opuštěný a zavržený) muž ženu chránit – s celou proklamovanou nezávislostí žen tedy feministické teorie daleko nedošly. Nemorálnost tohoto požadavku si osvětleme na principu zmrzačeného žebráka.
V Orientu existují gangy znetvořující děti, které budou použity jako žebráci. Čím hrozivější zmrzačení, tím více peněz budou žebráci přinášet. Ten, kdo jim dá almužnu, jim prokazuje zároveň dobrou i špatnou službu. Dobrou proto, že nešťastník bude mít z čeho zaplatit své příští jídlo. Špatnou proto, že prokletý gang je utvrzován v přesvědčení, že mrzačit děti se vyplácí …
Aplikace „zmrzačeného žebráka“ ve válce o rodinu spočívá v tom, že rozvedená manželka nebo svobodná matka – obě toužící po „nezávislosti“ – vtáhne děti do chudoby a poukazujíc na strádání dětí se potom dožaduje na manželovi či sociálním systému almužen. Otec (nebo daňový poplatník), který Velkou Matku tahá z bryndy, dělá dobrou i špatnou službu. Dobrou – poskytuje peníze na nájem a jídlo, špatnou – financuje destrukci této rodiny a ponouká k samostatnému mateřství a masové rozvodovosti, čili k zániku patriarchálních hodnot a nastolení neolitického matriarchátu. Ke všemu čím více žen se vydá touto cestou, tím méně bude finančních zdrojů na jejich podporu.
Vzepřením se podporovat „zmrzačeného žebráka“ by se muž dostal do obvinění z nezodpovědného chování. A tak musí financovat problémy ženy, které si přivodila tím, že o něj nestojí. Je to stejně nelogické, jako v případě, že děti by byly svěřeny do péče otci a otec by vinil bývalou manželku z toho, že k němu nedochází prát, žehlit uklízet a vařit.
Jinou aplikací metody „zmrzačeného žebráka“ na získání výhod, k nimž se muži musí propracovat prací a podstoupením rizika, jsou požadavky ambiciózních feministek na státem nadiktované 50 % zastoupení žen ve vyšších správních orgánech. Zákeřnost tohoto postupu spočívá v tom, že se feministky neuchází zároveň i o 50 % zastoupení na nevýhodných postech, na kterých není o co stát. Cena, kterou totiž muž platí za šanci být na výsluní, spočívá v tom, že přijímá i možnost prohrát a po prohře se zařadit mezi poražené. Tato část hry však už není součástí žádného feministického projektu. Celá a neokleštěná hra se pak nazývá volná soutěž.
Mnoho žen „naletělo“ na feministické pobídky typu: „Vykašli se na něj a postav se na vlastní nohy.“ Několik úspěšných političek, spisovatelek a moderátorek se jim stalo příkladem. Život je však jiný. Jen málokterá to dotáhla mezi elitu. Většina zjistila (až pozdě, když už se vzdaly života pod ochranou svých mužů), že se nestaly autorkami bestsellerů, talk show o ně nestojí a místo nejrůznějších Johanek z Arku na ně zbyla role – zmrzačeného žebráka, stojícího na svých nohou jen podpírán z jedné strany sociálním systémem a z druhé bývalým manželem.
2. 9. 2011 at 17:25
očekávám komentář Alex…
…Aplikace „zmrzačeného žebráka“ – znám velmi dobře osobně ze strany matky u mého syna….“opravdová chudinka“ kdyby se matky samoživitelky měly aspoň z pětiny tak jako tato, tak zapomenou na jakoukoliv sociálku a potupu tam žebrat o almužnu…. 
…a proto „matky od zmrzačených dětí žebráků“ jak trefně popisuje problém autor musíme přeci podporovat všichni a ze svých daní
2. 9. 2011 at 23:18
Už jsem zde a komentuji 🙂 Shrnutí: Hausmann chce předat rozumnou myšlenku týkající se současného stavu svěřování dětí do péče a platby výživného (stav je takový, že pokud matka chce, tak děti de facto ztratí otce, který se- v případě že je zodpovědný a slušný – stane chodící peněženkou;). Hausmnann se dále snaží se tento jev zasadit do společenského a historického kontextu. Problém není v tom CO říká (jakou základní myšlenku hájí), ale v tom JAK to říká a hlavně JAK to zdůvodňuje. Nezlobte se, ale tento text od pana Hausmanna mi připomíná způsob mediální manipulace v bulvárním tisku. Prostě vezme pár citátů, některé vytrhne z kontextu (ne všechny), pár jevů a vybere si to, co se mu ke zdůvodnění hodí, slije to do jednoho kadlubu a vyloží to po svém. Je to jako politický projev k davu 🙂 Dav jásá a odpůrci se vztekají, ale když začnete přemýšlet o každé větě v textu, tak zjistíte, že argumentace Hausmanna má hliněné nohy. Já vím, že je to v současné době běžný způsob vyjadřování, ale on mi tím hrozně připomíná některé radikální (zdůrazňuji radikální :-)) feministky, které také fantazírují, upravují argumenty a vytrhávají věci z kontextu.
2. 9. 2011 at 23:40
Pokračování: konkrétně třeba argument o návratu neolitického matriarchátu. Neolitický matriarchát je teorie prehistoriků založená na nálezech z té doby a na představách soudobého lidstva. A jako s teorií (= snahou interpretovat nálezy) by se s ním mělo zacházet.Kult mateřství (v náboženském, posvátném slova smyslu) je jedním z nejstarších doložených kultů, ale rozhodně nic neříká o povaze společnosti (ve smyslu patriarchát nebo matriarchát). Vždyť ve středověku byl jednoznačně nejrozšířenější kult mariánský (Panna Marie a Ježíš jako miminko), ale uspořádání společnosti bylo patriarchální. Nejednalo se o nějakou obranu žen, ale o oficiální dogma patriarchální organziace – katolické církve – mimochodem mariánské svátky patří mezi nejdůležitější v katolické církvi dodnes. Řada feministek se samozřejmě na neolitický matriarchát odvolává, ale dopouštějí se stejného přestupku jako Hausmann, tj. jako fakt prezentují něco, co je jaksi neprokázaná teorie. Vybavil se mi jeden humorný zážitek – v jednom feministické díle se o tomto neolitickém matriarchátu píše a autorka se tam vyjadřuje v tom smyslu, že muži si vzali ženu za manželku a poté jí vodili milence, se kterými se užívala (manželé nejen nežárlili, ale usilovali o nejvyšší počet milenců). Čím byla žena krásnější, tím více zájemců. Ale mělo to háček, milenci museli nosit rodině dary (jídlo, ošacení atd.) Zkuste se nějaké radikální feministky, která bude tuto pasáž velebit, zeptat, zda by se na to nedalo pohlížet jako na prostituci 🙂 Já to zkusila a bylo to zábavné 🙂
2. 9. 2011 at 23:51
Paní Alexandro, doktor Hausmann jistě zjednodušuje. Jeho cílem však zjevně není vést salonní disputace o nuancích feminismu, ale poukázat široké veřejnosti na jeho škodlivost. Nicméně vaše komentáře jsou určitě zajímavé a poučné. Možná by stálo za to uspořádat veřejnou debatu na toto téma. Máte-li zájem, napište na náš e-mail.
3. 9. 2011 at 0:28
Pan Hausmann samozřejmě může psát co chce, zjednodušovat jak chce, ale problém dle mého nastává v okamžiku, kdy jeho text je spojován s podporou střídavé péče.Příčinou současného stavu v ČR v popisované oblasti přece není pouze radikální feminismus, příčin je mnohem víc – např.pokračování v praxiz doby před 89, soudci neakceptující zákony či vyhlášky ministerstva atd. Viz řada sociologických prací (obvykle diplomky) na toto téma, které jednoznačně prokazují zaujatost českých soudů.
Ale neberte mé komentáře zle – já se Vám pouze snažím poskytnout jiný úhel pohledu. Prošel a pravděpodobně si procházíte peklem ztráty toho nejcennějšího, co rodič má – dítěte a naprosté bezmoci vůči státním orgánům. Držím Vám palce.
PS: na mail se ozvu.
5. 9. 2011 at 9:26
ad Alexandra – díky za komentář, k tomu prvnímu – konečně někdo z žen otevřeně popsal realitu, když je otec zodpovědný, tak ho matka připraví o dítě lusknutím prstu a z něho je pak chodící peněženka….úřady, soudkyně všichni volají veřejně po zodpovědných otcích, přitom pro lepší stav samy neudělají vůbec nic, když již se někteří takoví najdou tak je společně zničí….
…samy nevíte co chcete a to je ten zásadní problém… 
….k podání Hausmannem = tak jak napsala střídavka, pouze jasně a výstižně popsaná realita faktu, se kterou odmítáte se ztotožnit a přiznat ji, proto je potřeba se postavit na obranu touto kritikou…. 
…žijme ve lži a učme děti lhát….toto je poselství doby, které nám do hlav vtloukají taktéž psycholožky…matky vychovávají malé lháře vědomě a účelově….MU ve své typologii základních typů deviovaného chování řadí lhavost jako primární patologický jev – DEVIOVANÉHO!!! – samy se pohoršujete nad devianty, přitom je samy vychováváte…lžete samy sobě a světu a tuto lež se snažíte pouze ospravedlnit svojí tíživou situací chudinek…. 
….při troše logiky jak průhledné, ale o to jde zastřít tuto průhlednost opět do spousty lží, konstrukcí…hlavně odvést pozornost od pravé podstaty LŽI… 
5. 9. 2011 at 9:31
ad Alex – k tomu druhému – neolitický matriarchát vs. prostituce…
…mám podobný názor a jistě bylo velmi zajímavé a komické sledovat argumentace zmíněné feministky… 
7. 9. 2011 at 14:35
Nejvýstižnější a nejpravdivější věta:“Mnoho žen „naletělo“ na feministické pobídky typu: „Vykašli se na něj a postav se na vlastní nohy.“ Několik úspěšných političek, spisovatelek a moderátorek se jim stalo příkladem. Život je však jiný. Jen málokterá to dotáhla mezi elitu. Většina zjistila (až pozdě, když už se vzdaly života pod ochranou svých mužů), že se nestaly autorkami bestsellerů, talk show o ně nestojí a místo nejrůznějších Johanek z Arku na ně zbyla role – zmrzačeného žebráka, stojícího na svých nohou jen podpírán z jedné strany sociálním systémem a z druhé bývalým manželem“