JiriFiser.com

Ani titul získaný v Moskvě není patentem na rozum… Karlovarský psycholog Jiří Fišer velmi nekompetentním způsobem ovlivňuje osudy lidí, o nichž píše znalecký posudek týkající se svěření dítěte do péče. Ostatně posuďte sami z následujících dokumentů:

Námitka podjatosti a nekompetentnosti znalce

4.10.2013

I.

Rodič 1 již dne 22.4.2013 na výzvu soudu uváděl, že trvá na svém návrhu provedení posudku renomovaným znaleckým ústavem. Uváděl, že znalec PhDr. Mgr. Jiří Fišer, CSc. (dále jen „znalec“) je dle evidence znalců a tlumočníků specializován v problematice manželských vztahů, nikoliv v problematice dětí a jejich výchovy. Dle svých vlastních slov se pak nejvíce zabývá dopravní psychologií. Přesto se soud rozhodl zajistit zakázku po PhDr. Kopárkové tomuto dalšímu psychologovi z karlovarského regionu, namísto renomovaného znaleckého ústavu. V současné době již je zřejmé, že tento znalec nebude schopen podat objektivní znalecký posudek.

II.

V minulém týdnu se Rodič 1 telefonicky dotazoval znalce, zda již bude vyhotoven znalecký posudek alespoň v dodatečně stanovené lhůtě (dle sdělení znalce nebude). Při té příležitosti se znalec značně rozpovídal, stejně tak jako při osobních vyšetřeních.

Z těchto rozhovorů má Rodič 1 za prokázané, že znalec obecně upřednostňuje výchovu matky před výchovou otce. Dokonce tvrdí, že aby mohl otec o dítě pečovat, musí být matka špatná.

Tento subjektivní postoj zaujatý ve prospěch péče jednoho rodiče (matky) je však v příkrém rozporu s objektivním přístupem, který je nezbytný pro vypracování nezaujatého znaleckého posudku.

Na subjektivním postoji znalce se zjevně projevuje skutečnost, že je sám rozvedený a ponechání dětí matce v takovém případě považuje – dle svých vlastních slov – za správný „chlapský“ přístup. Dokonce přiznal, že když byly jeho děti malé, místo jejich výchovy dal přednost několikaletému studiu v Moskvě, v tehdejším komunistickém Sovětském svazu, kdy se s dětmi jen vídal, a to velmi sporadicky.

III.

Znalec je také subjektivně zaujat vůči zachování péče obou rodičů, jmenovitě vůči střídavé výchově. Důkazem je například jeho výrok (viz příloha), že „základní podmínkou SV je vstřícná kominikace mezi rodiči“ (patrně mělo být uvedeno „komunikace“). Pokud tedy rodiče spolu nedokáží komunikovat, má být za to dítě trestáno ještě tím, že ztratí péči jednoho z nich? Znalec bude v takovém případě raději dělat „soutěž“ mezi rodiči a hledat na nich negativa jen proto, aby mohl účelově vybrat pouze jednoho z nich (z článku II je přitom zřejmé koho).

Není snad třeba příliš rozvádět, že Rodič 1 se opakovaně snažil navrhnout Rodiči 2 vyváženou dohodu o péči, snažil se dovést Rodiče 2 k mediaci, v červnu t.r. navrhoval rodinnou terapii, marně žádal po Rodiči 2, aby mu poskytoval zákonem vyžadované informace o dítěti, apod. Tyto komunikační problémy zde bezesporu jsou. Podstatné však je, že již v nálezu I.ÚS 266/10 Ústavní soud ČR judikoval, že znalcem uváděná údajná „základní podmínka SV“ je dokonce protiústavní. Doslova uvedl:

„Obecně lze totiž konstatovat, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů… odvolací soud postavil své rozhodnutí na premise, že absence kvalifikované komunikace mezi rodiči – tedy neexistence schopnosti toho kterého rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem – je (tedy vždy) překážkou střídavé výchovy. Takto pojatý názor však Ústavní soud shledává protiústavním, a to z více důvodů. Při platnosti uvedené premisy odvolacího soudu (o nemožnosti nařízení střídavé výchovy v případě neexistence kvalifikované komunikace mezi rodiči) by tedy k eliminaci střídavé výchovy postačilo pouze jednostranné, iracionální, svévolné, účelové odmítání kvalifikované komunikace rodiče, který má dítě ve své výlučné péči, s druhým rodičem. …

Pro předpoklad zlepšení komunikace mezi rodiči díky nařízení střídavé péče svědčí i argumentace okresního soudu (na str. 21 jeho rozsudku), že „právě mezi rodiči, kteří ne zcela dobře komunikují, je střídavá péče podnětem a motivací k tomu, aby se snažili spolu co nejvíce kooperovat, střídavá vychová nutí rodiče, který nebyl této formě nakloněn a na jeho straně chybí ochota k tomu, aby své chování změnil. Jinak se může stát, že skutečně dojde ke změně výchovy do výchovného prostředí druhého rodiče.““

IV.

S ohledem na zaujatost znalce ve prospěch výchovy matky nelze ani vyloučit jeho manipulaci s výsledky testů tak, aby odpovídaly těmto jeho představám. Část vyhotovených testů totiž není nikde objektivně uchována, pouze v počítači znalce… Možné manipulaci nasvědčuje již současný postoj znalce, kdy nepravdivá a nepodložená tvrzení Rodiče 2 uvedená ve spise prezentuje jako skutečnost, omlouvá jimi dosavadní chování Rodiče 2 (rozbití rodiny, odstěhování se do značné vzdálenosti, nekomunikaci apod.) a na základě těchto tvrzení zároveň zpochybňuje chování Rodiče 1.

Znalec také vychází ze svých nepodložených domněnek, které v rozhovorech opakovaně prezentoval jako fakta. Jako úsměvnou perličku lze uvést například situaci, kdy znalec Rodiči 1 při telefonickém rozhovoru hrozil ztrátou 3 bodů za telefonování v autě, aniž by si ověřil, zda Rodič 1 používá či nepoužívá hands-free… Mnohem závažnější však je, pokud takto přistupuje například k vzdělání syna, kdy opakovaně zdůrazňoval, že syn potřebuje řád a ne „nějakou školu hrou“. Zjevně si přitom neověřil, že montesorri systém výuky je také založený na řádu a pravidlech a vycházel zde zřejmě pouze z názvu školy (Soukromá základní Škola Hrou).

V.

Znalec také zjevně preferuje karlovarský region a tato jeho zaujatost se může také projevovat v preferenci jednoho z rodičů či místa vzdělávání. Sám se s velkou hrdostí označuje za Karlovaráka. Při otázce synovi, aby jmenoval velká česká města, pak syn správně jmenoval Prahu, Brno a Plzeň, které všechny díky Rodiči 1 zná i osobně. Ovšem znalec jej ihned doplňoval, že mezi ně patří i Karlovy Vary (jež jsou dle počtu obyvatel až na 18. místě v České republice).

VI.

Znaleckého vyšetření a rozhovoru se neplánovaně (na žádost znalce) zúčastnila i přítelkyně Rodiče 1, paní I. Š. Také ona dospěla z rozhovoru se znalcem k podobným závěrům, které shrnula do vyjádření, jež je přílohou tohoto podání. Rodič 1 navrhuje provést i její svědeckou výpověď u soudu.

Rodiči 1 je také známo, že znalec před nedávnou dobou vypracovával znalecký posudek na žádost paní L. F., bytem …, Karlovy Vary. V něm doporučil svěření dcery do péče matky, tedy paní F. Dle jejího sdělení je tento znalec „ze staré školy“ a upřednostňuje péči matky. Rodič 1 navrhuje provést svědeckou výpověď paní F. u soudu.

VII.

Rodič 1 skutková tvrzení týkající se zaujatého postoje znalce dále doplní. Považuje však za potřebné alespoň tyto, shora uvedené skutečnosti sdělit ještě v této době, tedy po absolvovaných rozhovorech se znalcem, aby nebyl později nařčen, že je uvádí účelově až v závislosti na výsledcích znaleckého posudku.

Rodič 1 je přesvědčen, že již tyto uvedené skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o zjevné zaujatosti a faktické nekompetentnosti znalce (když formálně neodpovídá ani jeho znalecká specializace úkolu řešení porozvodové výchovy dítěte). Navrhuje proto, aby mu byl znalecký úkol odebrán. Zároveň opakovaně navrhuje pověřit znaleckým úkolem renomovaný a seriózní znalecký ústav, aby konečně bylo možno dospět k objektivním a nezaujatým závěrům.

Převzato z JIRIFISER.COM